Tři dny v Roháčích, trek v Západních Tatrách

Třídenní putování podzimní přírodou Západních Tater

Zatímco Vysoké Tatry za pěkného počasí v září "praskají ve švech", v sousedních Západních Tatrách je v tomto období přece jenom turistů znatelně méně. Proto dávám těmto kopcům většinou přednost před východními sousedy. Vrcholky jsou sice o něco nižší, ale co se týče požadavků na kondici návštěvníků, mohou směle konkurovat. Pokud se totiž chcete za den někam dostat, čeká vás vždy hned několik vrcholů včetně pořádné porce výškových metrů při nástupu z údolí. Pro naše putování volíme okruh východní částí tohoto horského masivu s využitím dvou legálních možností k přenocování.

Časně ráno přijíždíme do obce Pribylina a odbočujeme doleva do opuštěného autokempu Račkova dolina, kde parkujeme. Jdeme kousek po "modré" Úzkou dolinou a pokračujeme po "žluté" Račkovou dolinou. Po dvou hodinách míjíme kolibu Pod Klinom - místo našeho noclehu a další výškové metry nám přibývají v Gáborové dolině. Po pravé straně se nad námi tyčí náš dnešní cíl - Bystrá (2 248 m).

V Bystrém sedle se nezdržujeme, k nejvyššímu vrcholu Západních Tater už to není daleko. I přes značnou oblačnost jsou výhledy parádní a na řadu přicházejí foťáky. Teplota téměř pod nulou, hodně fouká a tak raději sestupujeme na nižší Blyšť (2 155 m), který je součástí masivu Bystré.

Čtěte také: Roháče a Liptovské Tatry: Dvoudenní přechod v Západních Tatrách

Chladné počasí nás popohání dál a scházíme až do Gáboroveho sedla. Ani zde dlouho nevydržíme a míříme ke kolibě, která dříve sloužila jako útočiště místních pastevců ovcí. Dnes je vítaným místem nočního odpočinku návštěvníků této odlehlé části Západních Tater. Máme velké štěstí, že jsme k této polorozpadlé dřevěnici přišli tak brzy odpoledne. Uvnitř je jedna dřevěná palanda pro 5 - 6 osob. My jsme tři a vzápětí přicházejí další tři nocležníci, takže je plno. Následuje večeře z konzervy a trochu hygieny u potůčku za keři. Mezitím tu jsou další dva turisté, kteří musejí na hliněnou podlahu, na pryčně už není místo.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pomalu se šeří, je stále hodně chladno a tak se raději zavrtáváme do spacáků. Na dřevěné pryčně (která navíc není v rovině) jsme namačkáni jak sardinky a s povděkem vítáme první sluneční paprsky, které se k nám derou děravou střechou. O nějakém vydatném odpočinku nemůže být řeč.

"Balíme kufry" a vydáváme se po "žluté" k Račkovým plesům směrem do Račkova sedla. Odtud je už jen kousek na Končistou, kde nás vítá totálně omrzlý rozcestník. Sluníčko sice svítí, ale teplota je po ránu stále pod nulou. Absolvujeme dalších 150 výškových metrů a stojíme na Hrubém vrchu ve výšce 2 137 m. Na Jakubinou (2 194 m) je to odtud jen kousek, ale pokračujeme podle plánu doprava směrem na Volovec. Čekají nás další vrcholy a nechceme se zdržovat.

Z Hrubého vrchu následuje prudké klesání, po chvíli zleva míjíme menší samostatný kopec - Deravou a už se opět škrábeme do vrchu. Tohle jsou prostě Roháče - stále nahoru a dolů, včetně vydatné porce celkově nastoupaných metrů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na vrcholu Volovce pořizujeme další fotky okolních "kolegů", včetně Ostrého Roháče a Plačlivého, přes které ještě ten den musíme přejít. Při stoupání z Jamníckeho sedla na Ostrý Roháč se začíná projevovat únava z předešlého dne a probdělá noc v ledové kolibě. Naštěstí máme časovou rezervu a také můžeme často průběžně odpočívat z důvodu množství turistů, kteří blokují trasu v obou směrech, zajištěnou předpotopními řetězy.

Konečně máme Roháč za sebou (čekání na méně zkušené horaly, visící na nejistých řetězech je neskutečně dlouhé), sbíráme poslední zbytky sil a míříme na poslední kopec tohoto dne - Plačlivé (2 125 m). Ještě pár fotek a už nás to táhne na Žiarskou chatu, kde máme zajištěný nocleh. V Žiarském sedle se nezdržujeme a scházíme dolů k chatě - vidina pořádné postele je silná.

Žiarska chata je jediná svého druhu v Západních Tatrách… a je to škoda. Tohle zařízení ve východní části Roháčů vyloženě chybí a člověk při přechodu hřebene musí spoléhat na štěstí, že na něj zůstane místo v nějaké polorozpadlé dřevěné boudě, do které vítr fičí ze všech stan. To se nás dnes už ale netýká, batohy máme na pokoji a dáváme si vydatnou čočkovou polévku. Sprcha je na žeton (časově omezená) a naprosto dostačující. Brzy zaléháme a usínáme téměř okamžitě…

Třetí den je v programu výstup na Baranec (2 184 m), ale kolegové mi po ránu oznamují, že už půjdou Žiarskou dolinou rovnou k autu. Já ale využívám stálého, byť mrazivého, počasí a stoupám opět do Žiarského sedla. Odtud se vydávám doprava na hřeben, vedoucí k dominantnímu Baranci. Přecházím menší Smrek (2 072 m) a spěchám k dnešnímu nejvyššímu bodu.

Jde to rychle a už stojím u jakési betonové mohyly na vrcholu. Výhledy jsou v tomto čistém chladném vzduchu naprosto luxusní, okolní známé špičky Roháčů doplňují vzdálenější Chočské vrchy, Malá Fatra, Vysoké a Nízké Tatry. Přímo pode mnou se blyští vodní hladina Liptovské Mary.

Paměťová karta mého Nikonu se pomalu plní, ještě malá svačinka a odcházím z toho fotogenického vrchu po "zelené" směrem na Malý Baranec. Následují Mládky, Klinovaté a po výrazném klesání přicházím k hotelu do Račkove doliny, kde mě už vyhlížejí kamarádi… V dolině je teplo a u čepovaného piva to čekání nebylo tak dlouhé. Za pět minut jsme u auta, které naštěstí během naší nepřítomnosti nenavštívil žádný nenechavec a fičíme domů.

Trasy pro jednotlivé dny na mapě

• http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=136393
• http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=136627
• http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=137519