Přes Predný a Zadný Choč na Velký a Malý Choč

Trek na vrchol Velkého Choče a Malý Choč, turistika v Chočských vrších

Popisovat výstup na Velký Choč, nejvyšší vrchol Chočských vrchů, z lázní Lúčky a nebo z Valaské Dubové by asi bylo nošením dříví na Treking, takovýto článek na našem webu již naleznete. Dnes bych vaší pozornost chtěl upoutat k trase, o které se rozhodně nedá říci, že by byla příliš frekventovaná.

Konečně vystupujeme z vlaku v Ružomberku. Vítá nás libá "vůně" deroucí se z místní celulózky, před kterou není úniku. Proto dáváme jen jedno zdravotní pivko na cestu, přestože je vedro k padnutí. Po něm hned míříme k hradu Likava. Proplétáme se uličkami města směr čtvrť Likavka, kam nás věrně provází červená turistická značka.

Brzy jsme pod Likavským hradem, dnes jej ale vynecháváme. V poslední době jsem byl na hradě celkem dvakrát a na třetí návštěvu nemám příliš náladu. Na hradě téměř nikam nemůžete a k vidění tu toho moc není. Škoda. Alespoň bude více času na výstup na Choč a fotografování. Je jaro a všude kolem kvetou spousty kytek.

Od hradu Likava na Predný Choč a do sedla Spuštiak

Turistický chodník za hradem Likava pokračuje sice po lesní cestě, ale na loukách ve výšce asi 800 m n.m. na úrovni vrcholu Lovisko (808 m) není další pokračování značené stezky příliš zřejmé. Lidi tady opravdu prošlo poskrovnu, alespoň tak tomu bylo při naši návštěvě před hlavní turistickou sezónou.

Čtěte také: Veľký Choč, Chočské vrchy a turistika

Za tímto vrchem si nohy na chvíli odpočnou, to však jen relativně. Čeká nás totiž sestup do sedla Spuštiak (1 095 m), během nějž ztratíme těžce vystoupané výškové metry. V sedle se z pravé strany připojí modrá TZ, která sem rovněž stoupá z Ružomberka. Za sedlem Spuštiak budeme opět stoupat. V sedle také končí červená TZ, dále nás bude provázet značka modrá.

Stezka lesem nás vede po jihozápadním a následně severozápadním úbočí vrcholu Kopa (1 217 m). Následuje stoupání k vrcholu Zadný Choč (1 288 m), který však jen podcházíme a přes další dvě kóty se konečně dostáváme k jižnímu okraji luk na Střední polaně. Stredná poľana poskytuje konečně nerušené pohledu k vrcholu Velkého Choče (1 608 m). Osamoceně rostoucí vzrostlé smrky poskytují tomuto koutu Chočských vrchů kouzelný ráz. Louky jsou navíc krásně žluté od rozkvetlých petrklíčů. Opravdu nádhera a pastva pro fotografy.

Přicházíme k místu, kde je tyč s malou cedulkou. V těchto místech stávala před II. světovou válkou Hviezdoslavova chata, kterou však již, bohužel, dávno vzal čas. Za ní pokračuje lesní cesta, která nás v případě potřeby přivede k prameni s pitnou vodou (asi 350 metrů). Je nutno kus sestoupit, ale pramen je poměrně spolehlivým, byť nepříliš vydatným, zdrojem vody.

Stredná poľana a Veľký Choč

Kolem "Hotelu" Choč přicházíme na rozcestí značek, které se tady sbíhají z Valaské Dubové, Jasenové, Vyšného Kubína a ta naše z Ružomberku. Z rozcestí budeme ve výstupu pokračovat po zelené značce. Dosud jsme šli sami, od rozcestí se však za námi táhne několik turistů, kteří sem asi zamířili od Jánošíkovy koliby ve Valaské Dubové. Přejdeme přes louky mírně doleva a již se noříme do lesa. Tady chodník stoupá v četných serpentinách po poměrně kamenitém chodníku.

Na konci prudkého stoupání se objevuje menší skalní práh, kde přijdou ke slovu i ruce. A po chvíli se les konečně otevírá. Dostáváme se na poměrně velkou louku ve strmé strání. Vystupujeme mírně nalevo. Po překonání strmého výšvihu se dostáváme na hřebínek či spíše terénní hranu, kde se jednak chodník stáčí doprava, ale především se odsud otevírají nádherné rozhledy západním a severním směrem k Malé Fatře. Malý Rozsutec s Velkým Rozsutcem, Stoh a další vrcholy jsou tady doslova jako na dlani.

Veľký Choč a Malý Choč

Pokračujeme jihovýchodním směrem. Objevuje se kosodřevina, po levé ruce vápencové skalky a škrapová pole, která jsou v jarních měsících poseta záplavou květin. Nyní tady krásně kvete hořec Clusiův, opravdu nádhera, fotografování mě tady pořádně "zdrží".

Hustými porosty kosodřeviny se pak prodíráme až k samotnému vrcholu, který je jedním z nejfantastičtějších rozhledových bodů nejen na Liptově, ale na celém Slovensku. Na vrcholu je nejen rozhledová růžice, ale také schránka s vrcholovou knihou.

Trávíme na vrcholu asi hodinu. Odpočíváme a hlavně se kocháme nádhernými výhledy. Jako na dlani máme Oravské Beskydy s Babí horou, Západní Tatry, Liptovskou Maru a hřeben Nízkých Tater. Západním směrem se pak vlní nekonečné hřebeny Velké Fatry a Malé Fatry. Opravdu nádhera.

Z vrcholu Velkého Choče budeme nyní sestupovat k jihu po červené značce. Sestup je poměrně prudký a vede hustými porosty kosodřeviny. Kousek pod vrcholem narazíme na skalní hranku, jejíž překonání nám usnadní natažený řetěz. V četných serpentinách pak sestupujeme do sedla Vráca (1 422 m) oddělující vrcholy Velkého Choče a Malého Choče (1 465 m).

Po cestě se opět objevují velké trsy hořců Clusiových, petrklíčů a dalších chráněných kytek. V sedle Vráca narazíme na duralový vrak větroně (křídlo), který se tady rozbil někdy v sedmdesátých letech minulého století. Mladý pilot při nehodě zahynul, o čemž nás informuje malá deska na kameni pod trsem kosodřeviny (při sestupu po chodníčku blíže k vrcholu Velkého Choče). Před tím si ale ještě odskočíme na nedaleký vrchol Malého Choče, z nějž se otevírají parádní pohledy na jižní a západní úbočí Velkého Choče.

Sestup do Lúček

Malá Fatra a Chočské vrchy, turistický průvodce

Malá Fatra. Jedno z nejkrásnějších a nejvyšších pohoří Tatransko-fatranské oblasti. Pohoří, které je sice navštěvováno velice hodně, ale které poskytuje i možnosti toulek po osamocených hřebenech.

Turistický průvodce je doplněn o digitálně zpracované mapky, rozhledové růžice, panoramata s popisy významných vrcholů, sedel či jiných…

Po návratu z Malého Choče (1 465 m) již sestupujeme dále do převážně bukového lesa se vzrostlými stromy. Chodník se vlní v četných serpentinách k loukám na Žimerovej. Tady se nejen otevírají fantastické výhledy na Liptov, ale i nazpět na vápencové masívy Velkého a Malého Choče. Navíc si tady lze odpočinout v dřevěném přístřešku.

Následný sestup je poměrně fádní, prudký a celý vede lesem. Během sestupu do doliny Jastrabá přecházíme vozovou cestu. Po té co narazíme na potok, pokračujeme kolem jeho rozbahněného koryta na rozcestí lesních cest, kde se vydáme napravo dolů k asfaltové cestě. Po ní již dojdeme až do Lúčok.

Pozdě odpoledne nás autobus odváží do Ružomberku, kde máme v plánu dvě varianty. Když přijede jako první vlak mířící na východ, tak pojedeme do Roháčů. Pokud pojede vlak na západ, zamíříme na Velkou Fatru. Máme totiž ještě dva dny času, které je škoda nevyužít. Nakonec vítězí varianta B a my míříme na Velkou Fatru do Ľuchnianské doliny. O tom zase ale někdy příště.

• Náročnost trasy: středně těžká túra
• Celková délka trasy: 19 km
• Převýšení: 1 600 m