Přechod hřebenem Šípu na Ostré, Velká Fatra

Výjimečné trekové trasy Velké Fatry

Veľká Fatra patří do Fatransko - tatranské oblasti a dělí se na sedm podcelků - Hôľna Fatra, Bralná Fatra, Zvolen, Lysec, Šiprúň, Šípska Fatra a Revúske podolie. Najdeme zde snad všechny možné typy krajiny. Od vysokých plochých a holých hřbetů po vápencové ostré štíty s mnoha kaňony a skalními městy. A do její nejsevernější části - Šípske Fatry, do království vápencových věží a stěn, se dnes vydáme.

Túra nás zavede z obce Stankovany do osady Podšíp, ze které vystoupíme na nádherný vápencový vrchol Zadný Šíp (1 143 m). Hřebenem Šípu, mezi úžasnými skalními věžemi, zamíříme na hlavní travnatý vrchol Šíp (1 170 m). Při sestupu navštívíme Ľadovou jaskyni v Šípe. Ze Žaškovského sedla nejprve po loukách, později volně lesem dojdeme do Sedla pod Ostrým. A nakonec nás čeká výrazný vrchol Ostré (1 067 m), vrátíme se zpět do Sedla pod Ostrým a velmi pěkným hřebenem Havrana spadneme do lázeňského městečka Ľubochňa.

Cesta do Stankovan

Začátkem pracovního týdne to ještě vypadá na deštivý víkend, na jeho konci však meteorologové předpovídají rozpadající se frontu. A tak namlsaní túrou v Súlovských vrších trochu riskujeme počasí a vyrážíme do Velké Fatry. Tam jsme byli s Lenkou, Jardou a Kubou naposledy na sněžnicích na Jarabiné (1 314 m), Malém Lysci (1 297 m) a Lysci (1 381 m) na Silvestra loňského roku…

Čtěte také: Výstup na Šíp, Šípska Fatra a turistika

V sobotu 13. října 2012 vyjíždíme s kamarády z Hranic v šest ráno směr Stankovany. Před odjezdem raději všechny upozorňuji, že cestou bude pršet, na túře nikoliv. Oproti minulému týdnu nás přibylo, počet osob je stejný jako datum v kalendáři, jedeme třemi auty. Nikam nespěcháme, počasí se má vylepšovat až během dne.

Radar nelhal, cestou prší jak v Moravskoslezských Beskydech, tak v Považí. Slabý déšť ustává až v okolí Martina. Z hlavní cesty na Ružomberok vede přes Váh do Stankovan jen lávka pro pěší, musíme tedy přes Ľubochňu. Po nějakých 160 km chvíli hledáme místo na zaparkování, na doporučení místních pak parkujeme před obecním úřadem a požární zbrojnicí.

Bloudění ze Stankovan do osady Podšíp

Něco po deváté ráno za zatažené oblohy vyrážíme nábřežní ulicí ve Stankovanech (436 m) po proudu řeky Váh. Kousek za posledními domy podcházíme železniční trať a sledujeme modře značenou cyklotrasu. Po levé straně máme přírodní rezervaci Močiar, která má za úkol ochranu travertinových útvarů a vzácné mokřadní vegetace.

Cyklotrasou stoupáme stále výše nad údolí Váhu až ke kótě 602 m na křižovatku lesních cest. Zde máme na výběr ze tří možností, cyklotrasa vede vlevo, my jdeme vpravo. Po chvíli začínáme klesat a to se nám nelíbí, navíc nám nesedí okolní terén. Vracíme se zpět a mylně se snažíme přetraverzovat kótu 602 m.

Prodíráme se hustým zarostlým lesem až docházíme zpět na lesní cestu, kterou jsme již stoupali. Po druhé tedy přicházíme na již známou křižovatku lesních cest. Jsme docela zmatení, v mapě žádná křižovatka není a okolní hory schované v mracích nám to neulehčují. Až se ozve kdesi z lesa: "Do osady Podšíp musíte rovně…"

Dáme na radu místního houbaře a jdeme rovně krátkou rozbahněnou stojkou. Po chvíli se napojujeme na poněkud vybledlou cyklotrasu, která stojku jen obchází zleva. Na stromech se objevují šipky, pravděpodobně z nějakého bikového závodu.

Opět máme na vybranou, buď pokračovat po cyklotrase nebo nádherným singletrackem po šipkách. Jako bikeři volíme samozřejmě variantu druhou. Netrvá dlouho a před námi se konečně objevuje osada starých dřevěnic Podšíp. Ty byly upraveny z původních salaší. Na chvíli se zde zastavujeme a nasáváme atmosféru starých časů.

Prudký výstup na Zadný Šíp a hřebenem na Šíp

Z Podšípu (750 m) toho moc vidět není, občas vykoukne jen Kopa (1 187 m) na protější straně Váhu. U osady se o půl dvanácté dopoledne napojujeme na žlutou turistickou značku, kterou se zakusujeme do západního svahu Zadného Šípu. Výstup je opravdu strmý. Během něj míjíme dvě odkrytá místa. Z prvého nic nevidíme, leda tak mlhu okolo nás. Z druhého jsou vidět alespoň svahy Zadného Šípu, pokryté množstvím skal, skalních věží a jehel, na moment i místo soutoku Váhu a Oravy či Kraľovianska dolina oddělující Velkou a Malou Fatru.

Po asi tři čtvrtě hodině nás na vrcholu Zadného Šípu (1 143 m) vítá obrovský, zdaleka viditelný, dřevěný kříž. Starý kříž slouží nedaleko jako lavička. Jarda se na vrcholu ptá udýchaného Oldy: "Cestou někde pršelo…". Olda nechápavě kroutí hlavou: "Ne, proč…". Jarda s úsměvem odpovídá: "A proč jsi tak mokrý…"

O skvělých výhledech, díky mlze, se nám dnes může jen zdát. Po půl hodině strávené na vrcholu míříme hřebenem Šípu dále na východ. Na hřebenu s četnými vápencovými skalními útvary se musíme protáhnou i úzkou skalní průrvou, kam se sotva vleze dospělý člověk s batohem. Z hřebene je na okamžik vidět lázeňské městečko Ľubochňa. Po ani ne půl hodině stojíme na hlavním travnatém vrcholu Šíp (1 170 m).

Na Šípu se oblačnost náhle rozestupuje, jako první se nesměle ukazuje Žaškovské sedlo. Spolu s Lenkou, Kubou a Vojtou scházíme, z vrcholu vybíhajícím jižním hřebínkem, níže za lepšími výhledy. Na jihovýchodě rozeznáváme vrchol Ostré, na jihu údolí Váhu a na západě teprve teď vstřebáváme krásy Zadného Šípu. Vracíme se zpět na vrchol Šíp a cestou máváme kamarádům, kteří už prozkoumávají Ľadovou jaskyni v Šípe.

Sestup přes Ľadovou jaskyni v Šípe do Žaškovského sedla

O půl druhé odpoledne opouštíme nejvyšší bod dnešní túry a začínáme sestupovat do Žaškovského sedla. Po asi 5 minutách, v místě kde žluté značení uhýbá vlevo z hřebene, odbočujeme vpravo zřetelným chodníkem k nedaleké Ľadové jaskyni v Šípe. U jeskyně se potkáváme s kamarády, kteří právě odcházejí. Lenka, která šla z Šípu před námi, mezi nimi chybí. Pravděpodobně přešla neznačenou odbočku k jeskyni.

Asi 20 metrů hluboká, puklinovo-řítivá Ľadová jaskyňa v Šípe je opravdový skvost. Opatrně lezeme nahoru do jeskyně, mokrý vápenec neuvěřitelně klouže. Z jeskyně se otevírají moc pěkné pohledy na blízkou Velkou Fatru. Chvíli se kocháme a pak daleko opatrněji slézáme dolů. Zrychlujeme, ať na nás ostatní nemusí dlouho čekat.

Zpět na žlutou značku je to krátce do kopce. Už na značce mi volá Lenka a vyptává se: "Kde jste, jsem v Žaškovském sedle a nikdo tu není…". Tak jí vysvětluji: "Leni, přešla jsi odbočku k jeskyni, počkej na nás v sedle…". Při klesání do sedla nemůžeme nechat bez povšimnutí osamocenou vápencovou skalku a za okamžik už se rozhlížíme z jejího vrcholu. Oblačnost se rozpadá a výhledy jsou čím dál bohatší.

V Žaškovském sedle (723 m) nás vítají naši kamarádi větou: "Neviděli jste Pavla a Honzu, ztratili se nám…". Nevěříme tomu a bereme to jako srandu. Postupně nám ale dochází, že to žádný žert nebyl. Situace je, díky mobilnímu telefonu, naštěstí zachráněna. Kluci omylem sešli ze značení a zanedlouho přicházejí do sedla.

Do Sedla pod Ostrým a na hrdý vrchol Ostré

Sedíme v trávě a svačíme. Vylézající slunce umocňuje pohodu u rozcestníku v Žaškovském sedle někdy také zvaném jako Sedlo na Vrchu. Teplota se z ranních 8 °C vyšplhala na příjemných 16 °C. Ve čtyři odpoledne se v širokém travnatém sedle dělíme na dvě skupiny - ta početnější schází Škútovou dolinou do Stankovan k autům, silnější jde ještě na Ostré.

Z luk sledujeme Kubínskou holi na čele s Minčolem (1 396 m) a za námi necháváme podzimně laděný masiv Šípu. Značka do Sedla pod Ostrým nevede žádná, orientujeme se podle mapy. Před námi se pase obrovské stádo ovcí, které hlídají dva malí roztomilí pejsci a taky na zemi nehybně ležící bača. Lenka se opatrně ptá: "Nezavoláme raději záchranku…". Uklidňuji jí slovy: "Bača záchranku nepotřebuje, jen tvrdě spí…". Za idylického zvonění zvonců rozléhajícího se v okolním tichu pokračujeme loukami k lesu. V tom bača hlasitě zvolá: "A co houby, rostou…" Trochu nás všechny vylekal. Odpovídám: "Moc ne…"

V lese zpočátku zřetelná cesta pomalu zaniká, tak se držíme místy skalnatého hřebene. Zasníme se, jaké by to tady bylo fajn na sněžnicích. Podruhé se dnes prodíráme hustým lesním porostem a už před sebou vidíme Sedlo pod Ostrým (890 m). Stýká se zde žluté značení z obcí Ľubochňa a Švošov a společně zdolává vrchol Ostré. Ostré (1 067 m), místními lidově zvané Hrdoš, je opavdu ostré a zjevně málo chozené.

Z vrcholových skalek můžeme na jihovýchodě shlédnout Kečku (1 139 m), výraznou vápencovou kupu Čebrať (1 054 m) či centrum Dolního Liptova Ružomberok. Na jihu až jihozápadě ze značně rozsáhlého pohoří Velká Fatra rozeznáváme třeba pravidelný pyramidový tvar Rakytova (1 567 m) nebo jeden z nejvýraznějších vrcholů Borišov (1 510 m). Přímo na západě pak Kopu, obtékanou Váhem ze tří světových stran.

Severozápadnímu obzoru dominuje hřeben Krivánske Malé Fatry s nejvyšším vrcholem Velký Kriváň (1 709 m), přímo za masivem Šípu se tyčí mohutný rozložitý Stoh (1 607 m) s dech beroucím Velkým Rozsutcem (1 610 m). Na severu se nad obcí Párnica vypínají Lysica (1 214 m) a Hrčova Kečka (1 226 m), severovýchodním směrem sledujeme podcelek Oravské Magury Kubínskou holi. A konečně východu vévodí vládce Chočských vrchů Veľký Choč (1 611 m), dnes po celý den ukrytý v mracích.

Hřebenem Havrana do Ľubochně

Půl hodina strávená na Ostrém zejména focením panoramat utekla jako voda. Čeká nás téměř 700 výškových metrů směrem dolů. Po půl páté odpoledne začínáme sestupovat zpět do Sedla pod Ostrým. Nadmořská výška na rozcestníku v sedle vůbec nesedí, stejně jako časový údaj na vrchol Ostré.

Do Ľubochně pokračujeme skalnatým hřebenem Havrana poskytujícím několik skvělých vyhlídkových míst. To poslední, nedaleko telekomunikační věže, poskytuje velmi adrenalinovou vyhlídku s impozantním pohledem nejen do údolí Váhu na Švošov a Hubovou, ale třeba i na velkofatranský Kľak (1 394 m).

Za překrásného západu Slunce doslova padáme do Ľubochně (442 m), před kterou ještě vinnou těžby dřeva a šera na chvíli ztrácíme žlutou značku. Po projetí rychlíku z Košic do Bratislavy přecházíme železniční trať. U mostu přes Váh nás už netrpělivě čeká Pavel, který mezitím přejel autem ze Stankovan.

Něco po půl sedmé večer tedy končíme po cca 24 km a téměř 1 500 nastoupaných výškových metrech naši túru. Okruh do Stankovan se dá uzavřít buď po lesní cestě zakreslené v mapě (nescházíme až do Ľubochně), asfaltové cestě podél Váhu či jednu zastávku vlakem.

• Trasa: Stankovany (436 m) - Podšíp (750 m) - Zadný Šíp (1143 m) - Šíp (1170 m) - Ľadová jaskyňa v Šípe - Žaškovské sedlo (723 m) - Sedlo pod Ostrým (890 m) - Ostré (1067 m) - Sedlo pod Ostrým - Havran - Ľubochňa (442 m)
• Obtížnost túry: střední
• Délka túry: 6,5 hodiny
• Celková délka túry: 9,5 hodiny
• Vzdálenost: cca 24 km
• Převýšení: 1 490 m
• Galerie fotek: http://hartlkaja.rajce.idnes.cz
• Mapy: Veľká Fatra 1:50 000 č. 121 VKÚ Harmanec, Turistický atlas Slovensko 1:50 000 č. listu 54 a 88 VKÚ Harmanec

Další související články: