Jak jsem se již zmínil v předchozí části článku, je Zábřežská vrchovina budována především rulami, droby a břidlicemi. Výjimečné postavení má tady poměrně úzký pruh devonských vápenců, na kterém nalezneme takové unikáty jako jsou Mladečské jeskyně a nebo Javoříčské jeskyně. A právě tohoto pásu vápenců, který se volně táhne dále k jihu do Drahanské vrchoviny (Moravský kras) se budeme držet i tohoto dne, druhý den treku. Dnes nás čeká nějakých 20 kilometrů s nepatrným převýšením asi 340 metrů.
Kadeřín, Zkamenělý zámek a Javoříčské jeskyně
V okolí Panských rybníků to sice hezky kvete, ale je zima. Naštěstí sluníčko začíná hřát a než je David připraven vyrazit dále, zmizí i pára z hladiny rybníka. Ten je jen jedním ze tří rybníků na říčce Javoříčka. Má rozlohu asi 1,2 hektaru a přes 280 metrů dlouhou sypanou hráz. A právě tady, u rozcestí Nad Špraňkem (345 m), stojí trojice přístřešků. Ten největší je přímo ideální k bivaku.
Za rozcestím neodbočíme doprava po modré TZ, ale pokračujeme rovně a vzhůru po široké lesní cestě. Záhy se dostaneme na krásné louky s parádními výhledy k obci Blažov. Pak sestoupíme do lesnatého říčního údolí a na žlutou TZ, která nás spolehlivě vede mezi vrchy Homole (514 m) a Čechovec (484 m) ke Kadeřínu. Při malebném rybníčku na dolním konci obce si dáváme občerstvení a přemítáme, kterou z chatiček stojících naproti bereme, která se nám líbí nejvíce. Jsou v malebném a tichém koutě, navíc na slunečné straně.
Přes Kadeřín, Místní část Bouzova, to pak bereme vzhůru obcí a na rozcestí Kadeřín (471 m). Tady dosavadní žlutá značka končí, nyní jsme na modré značce. Modrá TZ se táhne do světlého lesa, stromy se tady teprve začínají zelenat. Po levici se brzy ukáže krásná louka, podél cesty nacházím zajímavé hříbky a také řadu brouků a motýlů. Zábřežská vrchovina má i v tomto ohledu co nabídnout. Nechám se broučkiádou tak unést, že přehlédnu odbočku doprava. Když přijdu na chybu jsem již v místě, ze kterého se mně nechce vracet, takže se ke Zkamenělému zámku dostávám trochu oklikou.
Co je zač onen Zkamenělý zámek? Jedná se o mohutné vápencové skalisko dosahující výšky přes 50 metrů. Na vrchol skály s vyhlídkovou plošinou opatřenou zábradlím vede turistický chodník, který prochází mohutnou skalní bránou, největší skalní bránou na Moravě. Má výšku okolo 8 metrů a v nejširším místě šířku až 9 metrů. Jedinečný útvar se nachází na úbočí vrchu Špláz (539 m) nad hladinou potoka Špraněk. Uvnitř tohoto portálu je otvor asi 15 metrů dlouhé jeskyně, která puklinou pokračuje do rozsáhlejší ponorné jeskyně.
I samotný vrchol skaliska si zasluhuje zmínku. Ve 14. století tady stával hrad Bránky (Špraněk), který patrně roku 1313 založil Dětřich ze Spran. Hrad Bránky (412 m) zpustl poměrně záhy, patrně někdy po roce 1380 v době markraběcích válek. Dodnes se nám tady zachovaly jen zbytky hradního příkopu a zemních valů. A vrcholová plošina, kde stávala původní středověká pevnost. To vše je posazeno na území NPR Špraněk, která má rozlohu asi 28,7 ha. Na vápencovém podkladu tady roste množství chráněných rostlin z řad vstavačovitých aj.
O kousek dále stojí chata Jeskyňka, bohužel mimo provoz. Se slzou v oku vzpomínám, jak před léty, během předjarního putování tímto krajem, jsme tady během sněhové přeháňky našli útočiště. V příjemně vytopené restauraci jsme u piva a vynikající hrachové polévky přečkali nečas, než jsme se vydali dále. Chata stojí hned nad Javoříčskými jeskyněmi, které každoročně přivítají desítky tisíc návštěvníků.
Javoříčské jeskyně patří k největším jeskyním v ČR. Vždyť délka známých chodeb činí přes čtyři kilometry. Z toho je návštěvníkům zpřístupněno 790 metrů chodeb. Nejbohatší krasová výzdoba se nachází v horním patře jeskyně, vyniká zde především Dóm gigantů se známou sintrovou záclonou. Specifikem Javoříčských jeskyní jsou excentrické krápníky zvané heliktity. Javoříčské jeskyně byly zpřístupněny krátce před II. světovou válkou, teprve na jaře roku 1938. Zpřístupnění se dočkaly o rok později, v květnu 1939. Tedy po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. Více o těchto jeskyních si můžete přečíst v samostatném článku.
Javoříčko, Střemeníčko, Kovářov a Pateřín
Na prohlídku jeskyní nejdeme, byli jsme tady již vícekrát. Kdo z Moravy tady nezavítal během školních výletů, že. I později, že… Za výhledů k hradu Bouzov sestupujeme přes rozcestí Javoříčské jeskyně (442 m) k památníku do Javoříčka (370 m). Ten připomíná tragické události, které se tady odehrály v samotném závěru šílené války, přesněji 5. května 1945. Tedy v den vypuknutí Pražského povstání a pět dní po tom, co se světem rozšířila zpráva, že si Adolf Hitler prohnal hlavou kuli v bunkru pod Říšským kancléřstvím.
Toho dne vpochodovala pod vedením Egona Lüdemanna do Javoříčka jednotka SS, která měla být ubytována na hradě Bouzov, a jala se dělat to, co ji šlo nejlépe. Vraždit bezbranné civilisty. Vyhnali z domovů ženy a děti, všechna stavení vypálili a zastřelili všechny muže starší 15 let. Po řádění této jednotky Němců zůstalo na místě 38 povražděných mužů. Nejmladšímu bylo pouhých 15 let.
Až nás zase někdy budou kolaboranti z řad Brňanů opět vyzývat k usmíření s Němci, byť třeba sudetskými, nechť se příště přijdou usmiřovat zde, do Javoříčka. Nebo na Ploštinu na Valašsku či do Terezína v Čechách. A nebo do Lidic. Ale nejprve ať se omluví za svou hanebnou minulost a zřeknou se svých nacistických kořenů. Vždyť mezi zakladateli Sudetoněmeckého landsmanšaftu byli i zavilí nacisté a váleční zločinci, kteří, bohužel, unikli světské spravedlnosti.
Naše další kroky vedou hezkou alejí do Střemeníčka (445 m) s pravoslavným kostelem z roku 1936 a pak další krásnou alejí za výhledů na hřeben Jeseníků a ke Králickému Sněžníku s průhledy na Bouzov do Kovářova. Okolo hezkého rybníčku s košatou vrbou opět zamíříme do luk a lesů, cesta vede velice pestrou krajinou. Když nakonec vyjdeme z lesa, otevře se nám úžasný výhled. I pohled k našemu cíli. To však ještě musíme přejít přes obec Pateřín (290 m) s Lípou republiky u pomníku padlých z I. světové války. Tato lípa dnes dosahuje výšky okolo 40 metrů.
Bílá Lhota, Měník a okolo Moravy do Mladče
Následuje Bílá Lhota (290 m) s arboretem a zámkem z roku 1746. Krátce na to obec Měník, na jejímž okraji se v Hospůdce na Kovárně krátce občerstvíme. Přes Měník (290 m) pak projdeme po včerejším stopách k rozcestí Za Třesínem (270 m), na kterém však odbočíme vlevo dolů. Jako další cíl totiž máme Řimické vyvěračky a Rytířskou síň. K té vede krátká odbočka z rozcestí Pod Rytířskou síní (245 m). Z původního výletního pavilónu Rytířská síň (270 m) se toho dodnes ale příliš nedochovalo - jen jeden jediný stojící sloup.
Následuje jeskyně Podkova, která je z části umělá a opatřena mříží. Ta se zamyká na zimu, aby byli zimující netopýři chránění před případným vyrušováním. Za Podkovou podcházíme Čertův most. Ten, byť pověst říká opak, nemají na svědomí čerti, ale Lichtenštejnové, kteří zde prováděli v 19. století krajinné úpravy. A nakonec okolo meandrujícího toku Moravy na úpatí vrchu Třesín docházíme nazpět do Mladče, kde náš okruh uzavíráme. Nikoliv však plánovanou prohlídkou Mladečských jeskyní, protože jsme tady dorazili po čertech pozdě. Nějak jsme se cestou kouzelnou krajinou Zábřežské vrchoviny zakecali… Ale mělo to náboj.
- Předchozí (1.) část článku
- Trasa treku na Bouzovsku na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.