Dejv mile překvapil. Po březnovém výšlapu v Podbeskydské pahorkatině v oblasti Maleníku hlásí nástup i v dubnu. Asi o s tou turistikou myslí nějak vážněji. Hlásí se s tím, že by to opět mělo být něco méně náročného. No a tak na mapách zabrousím právě do Zábřežské vrchoviny, která se na dubnovou procházku zdá býti ideálním místem. Máme před sebou asi 40 km s převýšením pouhých 850 metrů.
Zábřežská vrchovina je z velké části kulturní stepí. Tedy zemědělskou krajinou. Nemá výraznějších vrcholů, spíše ji tvoří mírně klenuté zalesněné a táhlé hřbety. Nejvyšším vrcholem tohoto celku je Lázek s pouhými 714 metry nadmořské výšky (na vršku je rozhledna), nejznámějším vrcholem ale asi bude hanácký Mont Blanc neboli Velký Kosíř (442 m) na dohled Prostějova (také rozhledna, dnes uzavřená).
Přestože je toto pohoří budováno spíše rulami, břidlicemi a droby, nalezneme tady i výrazný pás vápenců, který se táhne až hluboko k jihu do Drahanské vrchoviny, do podcelku Moravský kras. Není tak divu, že v Zábřežské vrchovině nalezneme krasové jeskyně a dokonce i veřejnosti přístupné jeskyně. A to rovnou hned dvě. Jsou to unikátní Mladečské jeskyně a zdobnější Javoříčské jeskyně. No a u první z jmenovaných, v obci Mladeč, zahajujeme své dvoudenní putování po horách a dolech Zábřežské vrchoviny.
Mladeč, Měník, Bílá Lhota a Palonín
Obec Mladeč (240 m), nacházející se na úpatí vrchu Třesín v povodí Moravy na okraji CHKO Litovelské Pomoraví, je prvně písemně připomínána v roce 1350. Byla svobodnou vsí, která žila z výnosů mlýna a také z mýta, které se tady vybíralo. V 15. století se Mladeč stává součástí Úsovského panství, jejichž vlastníky byli Vlašímové. Později se panství dostává do rukou Boskovicům a v roce 1597 Lichtenštejnům.
Co činí Mladeč tolik známou jsou Mladečské jeskyně, jejichž spletitá síť chodeb byla vytvořena pradávnými říčními toky. Toto mimořádně významné paleontologické naleziště známé kosterními pozůstatky kromaňonského člověka je největším a také nejstarším známým pohřebištěm ve střední Evropě. Vědcům se dokonce podařilo díky výpočetní technice jedné mladé cromagnonské ženě, která dostala jméno Mlada a žila v době kamenné před asi 31 000 lety, vrátit obličej. O tom si můžete více přečíst v tomto článku. Však si zítra po návratu chceme jeskyni také prohlédnout.
Ale dost povídání, vydejme se do lesů a na hřebeny Zábřežské vrchoviny. Opouštíme Mladeč, protáhneme se kolem vstupu do Mladečských jeskyní (250 m), které byly zpřístupněny již v roce 1921, tedy před 105 lety, a stoupáme po úbočí Třesína. Přejdeme lokalitu Plavisko, na které se ve středověku vybíralo mýto a zakrátko jsme na rozcestí Za Třesínem (270 m). Rozkvetlou alejí a za výhledů na bílé hřebeny Jeseníků se dostáváme na okraj obce Měník (290 m), kde si konečně dopřávám snídani. Na duben je ale pořádná zima. Jako v ruském filmu. Bundu nesundám a chce to něco na zahřátí. A to se před měsícem dalo chodit jen v termotriku…
Pokračujeme na Bílou Lhotu (290 m), která je známá svým unikátním arboretem od Q. Riedla, které bylo v letech 1926 - 1940 zřízeno v zámeckém parku. To je dnes bohužel zavřené. Ale služebním vchodem alespoň nakoukneme na jeho okraj. Naposledy jsem tady byl se školním výletem… Stejně tak je uzavřená Zemědělská expozice v sousedství, takže Bílou Lhotou jen projdeme a pokračujeme na Loštice.
Opouštíme turistickou značku a pokračujeme po cyklostezce. Na okraji obce v jedné ze zahrad obdivujeme mohutné kvetoucí stromisko. Podle květů a kůry se dohadujeme, že to musí být hrušeň. Ale opravdu maxihrušeň. Budeme se sem muset vrátit v létě, abychom viděli plody. Byla by to největší hrušeň, jakou jsme kdy viděli. Jedna hruška na litr hruškovice… Není tady nikoho, že bychom se "hloupě" přeptali… Přejdeme Hrabí a Trpín a již jsme v Paloníně.
Dejv se na Palonín hrozně těší. Jeho předci měli pocházet právě z této vsi. A že prý tu měli velký grunt. Ano gruntů je tady hned několik, jen který si vybrat. Nakonec Palonín představuje vesnickou památkovou zónu se zachovalými venkovskými grunty jakožto ukázkou lidové architektury typické pro oblast Hané. Některé z gruntů jsou hezky opravené a udržované, některé bych ale označil slovem barabizna. Palonín (německy Pollein) má sotva 350 obyvatel. První známá písemná zmínka o vsi pochází z roku 1353. V roce 1406 markrabě Jošt stvrzuje kartuziánům Palonín jako jejich majetek. Majetkové poměry se ale v následujících staletích často mění.
Loštice
No nechme Dejva rozjímat o gruntech a pokračujme do Loštic. Po cyklostezce s nedávno vysazenou alejí různých peckovin procházíme kolem kapličky z roku 1720, která je zasvěcena sv. Pavlíně. Kolem řady Božích muk dostáváme na okraj Loštic. Tady je soška "Madony" z roky 1779 a podle mapy Pamětní lípa sv. Anežky Přemyslovny. Ono je to ale spíše lipka, strom byl zasazen teprve v roce 2011 při příležitosti 800 let od narození této světice. Naši potomci ale budou zajisté tento strom obdivovat jako velikána. Tak jako my dnes obdivujeme památné stromy zasazené před staletími našimi předky.
Loštice (německy Loschitz) leží na říčce Třebůvka. První písemná zmínka o vsi (dnes městečko s asi 3 000 obyvateli) pochází z roku 1267. Od 14. století se tady pravidelně konaly trhy, od 15. století je tady doložena početná židovská komunita. Židé zakládají hřbitov v roce 1554 a stavějí synagogu v roce 1571. Symbolem dnešních Loštic jsou olomoucké tvarůžky, které se tady vyrábějí od roku 1876. Prý byla ale poněkud pozměněna technologie, protože pro soudruhy z Bruselu je dřevo fujky, mělo se prý vše při dozrávání syrečků zaměnit za nerez… Ale odbočme, v květnu se tady má konat Pochod za Loštickým tvarůžkem.
My se ale nejprve vydáváme na zdejší židovský hřbitov (280 m) z roku 1554 (jiné zdroje uvádějí rok 1544). Podle informační tabule se tady nachází celkem 638 náhrobků, četné kameny (stély) jsou barokního a nebo klasicistního typu. Některé s bohatou výzdobou a symbolikou. Je tady mimo jiné pochován uznávaný loštický rabín Aaron Moses Neuda (1761 - 1835), jeho syn, rovněž rabín a pisatel Abraham Neuda (1812 - 1854) a jeho žena, spisovatelka Fanny Neuda (1819 - 1894).
Poslední náhrobek pochází z roku 1942, pak byli zbývající židovští občané Loštic odeslání do koncentračních táborů. Kým? Nacisty. Tak dí média hlavního proudu. A kdo že to byli nacisté? Kde se nacházelo Nacistsko? Ti chytřejší vědí, že to byli Němci. A nebo čeští Němci ze Sudet. Předci těch, kteří se tento měsíc mají sejít v brně na dnech sudetoněmeckého "landsmanšaftu".
Ano, nacistická svoloč opět vystrkuje růžky a slézá se do Brna za nadšeného kejhání českých kolaborantů, potomků konfidentů gestapa a podporovatelů nacismu jako jsou hradní pán Pepa Ostuda (má IQ jen 107, nedivme se), Prázdnuše Nerudová přezdívané také Blbuše či Blběna a nebo Thomas Zdechlovský. Zdechlá, odporná to bytost. Ruku bych ji nepodal. Lidský odpad, následovníci všech těch zvrácených charakterů jako byli Karel Čurda, Emanuel Moravec či K. H. Frank. Prý že usmíření. Nevím, co by loštičtí Židé, pokud by vstali z hrobu a mohli mluvit, na to říkali. No nic, trochu jsem se rozjel. Ale nácky všeho druhu prostě bytostně nesnáším a přeji jim jen to nejhorší. I všem jejich obdivovatelům a pomahačům.
Míříme do centra. Cestou tam se zastavujeme, na doporučení jedné místní obyvatelky, v restauraci Na Růžku. Oběd byl opravdu vynikající a za neuvěřitelnou cenu. Vepřové výpečky se zelím a knedlíkem, maxiporce, ze které vám v běžné restauraci udělají porce dvě a ještě za dvojnásobnou cenu, jsme platili pouhých 130 Kč. V dnešní době opravdu neuvěřitelné. A zdá se, že podnik prosperuje. Bylo plno. Budete-li v Lošticích, zastav se tady. Doporučuji. Dokonce jsme tady potkali V. I. Lenina. Ano, opravdu. No přímo on to jistě nebyl, možná nějaký jeho vzdálený potomek. Třeba jeho dědu Uljanov zplodil, když jel přes Loštice (255 m) na kole ze Švýcarska míříce na vrcholek Rysů (2 499 m) v Tatrách. No pokud byste hledali Leninova dvojníka, rozhodně zamiřte nejprve do Loštic…
Babí skála, Jeřmaň a Bouzov
Jukneme do hezky upraveného centra Loštic. Dokonce zasvítí sluníčko, když překračujeme říčku Třebůvka. To je ale jen takové škádlení, protože se opět zatáhne a opět je hrozná kosa. Jsme zcela plni, Dejv dokonce ani oběd nedojedl (i přes své proporce), takže na tvarůžkovou zmrzlinu, kterou nám všichni doporučovali, nemáme ani pomyšlení.
Nejprve podél cesty a toku řeky Třebůvka, okolo koupaliště a přes kamenolom (260 m) pokračujeme po modré turistické značce k našemu dnešnímu cíli. A tím je Bouzov. Brzy nás čeká táhlé stoupání po úbočí rozlehlého vrchu Hliníky (436 m). To nás přivádí na vrcholek Babí skály. Babí skála se tyčí vysoko nad meandrujícím tokem Třebůvky. Je budována drobami karbonského (prvohorního) stáří. Vršek je porostlý krásně tvarovanými borovicemi a prvně se nám odsud otevírá pohled na hrad Bouzov. S Dejvem se shodujeme, že nám to tady silně připomíná nízkojesenická skaliska Malý Rabštejn (Rabštýn) nad tokem řeky Bystřice nedaleko Domašova, kterou jsme navštívili během jednoho společného treku Údolím Bystřice.
Proč na horách stoupáme? To proto, abychom mohli vzápětí sestupovat. Nejinak je tomu i v případě Babí skály. Musíme opět dolů k toku říčky Třebůvka a na okraj obce Jeřmaň. Koukneme na krásnou, ale zanedbanou budovu bývalého mlýna a opět míříme vzhůru. Musíme se totiž přehoupnout přes hřeben vrchu Žďár (408 m). Za námahu budeme ale odměněni úžasnými pohledy na hrad Bouzov. Z této strany jsem Bouzov dosud neviděl. A je to opravdu nádhera.
Následuje další sešup a opětovné stoupání do obce Bouzov. Na hrad, který svou dnešní podobu získal během rozsáhlé přestavby v letech 1895 - 1910, však nejdeme. Je pozdě a navíc mají stejně zavřeno. Nyní otvírají jen o víkendech a my jsme tady uprostřed týdne. Hrad Bouzov je považován za jeden z nejkrásnějších hradů Česka. O jeho historii, stavebním vývoji a zajímavostech si můžete více přečíst v tomto starším článku, na podrobné rozepisování se již nemáme prostor.
Co ale máme? Máme docela dost času, dny jsou již docela dlouhé. Avšak v Bouzově (375 m) je vše zavřeno. Hotel, restaurace, občerstvení Tejkal i bistro pod hradem. Sedíme u bistra při sběrných parkovištích, něco ujíme ze zásob. Pak míříme do bivaku. Cestou jsme ale nakonec odměněni. U rozcestí Bouzov ZD, rozc. (390 m), v objektu zemědělského družstva, je otevřena hospůdka, snad jsem to nepopletl - Pivnice U Yettiho. Paní má tady otevřeno téměř denně, točí skvělého Bernarda a nás zachránila. Usazeni v pohodlných křeslech tady vydržíme až do soumraku, do bivaku to máme již jen kousek. A z kopečka.
- Dokončení článku
- Trasa treku na Bouzovsku na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.