Turistika: Vysoké Taury, vysokohorské trasy

Návrat do Vysokých Taur (1) aneb: "Jednou zkusíš VHT v Alpách a musíš se tam vrátit"

Je tomu přibližně rok, co jsem se osamocen vydal na trek k našim jižním sousedům do Rakouska, poznat zde Vysoké Taury, konkrétně oblast kolem Großglockneru. A tato hora, vlastně celá oblast této části Tyrolska, mě učarovala natolik, že při návratu domů jsem si pohrával s myšlenkou, že se zde ještě vrátím… Že zde vytáhnu svého bráchu, aby taky poznal, co je to pravá VHT, co je to pravý adrenalin v horách. Takže celý rok jsem měl čas na to, abych mohl naplánovat novou výpravu do tohoto pohoří.

Přes rok jsem se věnoval individuálnímu rozvoji - tedy spíše tomu, abych se jakž-takž držel ve formě. Tzn. klasicky turistika u nás v Beskydech, v Tatrách, či na Fatře. Do toho pravidelné chození na indoorovou stěnu a ojediněle i výjezd na lezení na skále.

Na stěně jsem se seznámil s kamarádem Tomášem, kterému jsem ve volných chvílích vykládal své příhody z cest. A jelikož jsem je pravděpodobně nepodal úplně suše, jednoho jarního dne, když jsme spolu byli na boulderu, se mě zeptal, zda bych jej s jeho kamarádem přibral na výpravu… Proti tomu jsem nemohl nic namítnout, jelikož na ledovci na laně jsou vždy lepší 4 osoby než 2.

V podstatě se dostávám k samotnému plánu cesty, který v původní podobě vypadal takto:

• Vlakem se přepravit z Ostravy do městečka Lienz in Osttirol. Ten samý den se autobusem přesunout do vesnice Huben a zde přenocovat v nějakém hotelu
• Další den se přepravit do Lesachu poblíž vesnice Kals am Großglockner, odkud bude startovat náš pěší trek přes Lesachhütte, poté pokračovat do sedla Tschadinsattel, z něj výstup na Böses Weibl (3 119 m) a následně přesun k noclehu v chatě Glorerhütte
• Druhý den treku pokračovat na chatu Erzherzog-Johann-Hütte, vystoupit na Großglockner (3 798 m), poté sestoupit k noclehu na chatu Stüdlhütte
• Třetí den bude odpočinkový, sestoupíme do Kalsu, kde dokoupíme zásoby, poté se přesuneme k noclehu v chatě Kalser Tauernhaus
• Čtvrtý den nás bude čekat náročný přesun kolem jezera Dorfer See a Weißsee na chatu St. Pöltner Hütte
• Pátý den přesun na chatu Neue Prager Hütte
• Šestý den výstup na Großvenediger (3 666 m) a následně sestup k noclehu na chatu Johannishütte
• Jeden den nechávám k dobru (kdybychom kvůli počasí museli někde ztvrdnout) a pokud vše bude podle plánu, nechávám jej jako odpočinkový a opíjecí

Jak to tak bývá, plány se za běhu mění a to se nakonec dotklo i našeho plánu. Ale k tomu se dostanu v samotném článku. Jako povinné vybavení jsem určil alespoň dvě HMS karabiny, pár obyčejných karabin, několik nekonečných smyček o různých délkách, každý alespoň tři expresky, horolezecký sedák, mačky, cepín, horolezeckou přilbu, dynamické kompletní lano o délce 30 metrů (bral jsem já).

Čtěte také: Na potulce po Vysokých Taurách aneb splněný rakouský sen (1)

To, že jsem naplánoval spaní v chatách má své výhody… Protože jsme všichni členové Alpenvereinu, máme 50% slevu z ubytování na chatách, takže tato se následně pohybuje v rozmezí 10 - 12 eur. Další nespornou výhodou je to, že člověk sebou nemusí tahat spacák, který by jinak zabral dost prostoru v batohu. Stačí mít jen vložku do spacáku, která je pro spaní na chatách povinná. A ještě jedna výhoda… ze své zkušenosti z loňska vím, že se dá v chatách pořídit celkem slušná večeře za cenu cca 10 eur. Takže kdo si tento komfort dopřeje, opět trochu odlehčí batoh.

Cesta do Rakouska

Všichni jsme se shodli, že datum odjezdu z Ostravy bude 12.8.2017. Většina z nás má lístek na vlak koupený dopředu, jelikož to vychází docela výhodně - cca 1 800 Kč za cestu tam i zpět, kromě Tomáše, který má režijku. Sraz máme na hlavním nádraží v Ostravě a úspěšný start zapíjíme každý plechovkou piva ve vlaku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Průběh cesty je bezproblémový. Vlaky nemají zpoždění (v Rakousku snad vůbec nikdy). Dokonce jsem tentokrát ani nic nezapomněl doma. V Lienzu jsme po čtvrté hodině odpolední a návazný autobus do Hubenu, kde jsem přes booking.com zarezervoval hotel, nám jede do hodiny. Zastávka je hned před vlakovým nádražím.

V podvečer přijíždíme do Hubenu, tedy spíše do vesnice před ním - Unterpeischlach. Zde máme rezervaci v Hotelu Sportland & Outdoor-Center. Cena je přijatelná, vychází na 20 eur na osobu. Pokoj máme společný čtyřlůžkový s televizí a sprchovým koutem, v ceně je dokonce snídaně.

Jakmile jsme zabydlení, začínáme zjišťovat, v kolik nám zítra jede autobus do Lesachu. A zde narážíme. Vůbec jsem totiž nevzal v potaz, že bude neděle a Rakušáci v nedělu nepremávajú… Je to sice dost zvláštní na takovouto turistickou oblast, ale je to jejich volba…

Každopádně tomu nemůžeme uvěřit, proto se jdeme ještě přesvědčit k personálu hotelu, který nám toto potvrzuje. Ovšem domluvit se s nimi je oříšek - pracují zde totiž Maďaři, kteří moc neumí anglicky a ke všemu ani přespříliš neznají okolí. Tudíž domluvit se s nimi na odvozu a ceně je dost komplikované, borec u počítače totiž stále hledá úplně jiný Lesach na druhé straně Alp. Nakonec pochopili, kde vlastně chceme dojet a za cenu 25 eur jsou ochotni nás tam hodit. Na to samozřejmě kýváme.

Večer si ještě dopřávám večeři, která se skládá ze tří chodů a vychází na 12 eur. Mohu říct, že jsem neprohloupil a tomu, kdo by zde jel, doporučuji dopřát si ji také.

První den treku, cesta do sedla Tschadinsattel

Ráno nás vítá slunečný den s naprosto azurovou oblohou. Příjemný začátek treku. Sílu nám dodává i snídaně formou švédského stolu. Následně platíme účet a později zjišťuji, že je v něm chyba - zapomněli mi započítat večeři. No, co už, beru to jako pozornost podniku.

Následně balíme svých pět švestek a paní z kuchyně hotelu nás veze do Lesachu poblíž Kalsu. Samotná jízda je celkem impozantní, začíná stoupáním do Oberpeischlachu a poté pokračuje podél potoku Kalserbach lemována malebnou rakouskou architekturou, kapličkami, vodopády na potoku a jeho přítocích a hlavně vysokými štíty Vysokých Taur.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V 9:15 jsme v centru vesnice Lesach u mini kruhového objezdu. Děláme poslední kosmetické úpravy (někteří ovazují kolena obinadly, všichni se krémujeme proti spálení, apod.) a následně vyrážíme skrz Lesach, vstříc budoucnosti.

Nejprve stoupáme serpentinami ve vsi, až do místní části Oberlesach, kde odbočujeme na turistickou stezku. Po ní se dostáváme do lesa a přes mostek přecházíme přes potok Lesachbach. Na druhém břehu se napojujeme na širší lesní cestu a stále podél potoka pozvolna stoupáme. Jakmile podruhé překřížíme potok, cesta se změní v regulérní turistickou pěšinu a začne i o poznání prudčeji stoupat. Takto nás dovede, za občasných výhledů, až k chatě Lesachhütte.

Chata momentálně vypadá, že je mimo provoz. To nám ale nevadí. Dopřáváme si něco drobného na zub z vlastních zásob a doplňujeme vodu ve studánce. Následně studujeme mapu kudy dále a kocháme se překrásnými výhledy.

Kromě budovy Lesachhütte, se zde nachází i několik dalších budou a ke všemu se zde schází několik cest. Není tedy úplně jednoznačné, kudy se máme vydat. Naštěstí je o kousek dál rozcestník, který udává směr. Pokračujeme tedy po široké štěrkové cestě a brácha málem šlape na zmiji, která se sluní uprostřed. Tak - tak uskakuje a zmije se následně odplazí do blízké příkopy.

Pokračujeme dále a za mostkem, stále kousek od Lesachhütte, značka odbočuje doleva, do prudkého krpálu turistickou pěšinou v lese. Vydáváme se tedy po ní. A to je chyba, protože po chvíli se chodníček ztrácí a my se raději vracíme zpět, protože se nám to celé nějak nepozdává. A děláme dobře, protože dle map má tato stezka vést na vrcholy Debantgrat Südgipfel (3 052 m) a Kleinschober (3 119 m) a dále až k chatě Hochschoberhütte (2 322 m), již na opačné straně těchto hor.

Následně zjišťujeme, že jsme se od Lesachhütte měli vydat jiným směrem a to k chatám, které jsou odtud nadohled. Takto se úspěšně připojujeme na značenou trasu Wanderweg 911. Posléze již pozvolna stoupáme alpskými pastvinami, na kterých se pasou krávy. Ale jen krátce, protože jakmile přecházíme přes mostek křižující potok Lesachbach, začíná nemilosrdné stoupání dlouhé 4,7 km a s převýšením více než 1 000 m.

Cestou se kocháme překrásnými výhledy na okolní, lehce pocukrované hory např. Roter Knopf (3 281 m), Kristallkopf (3 160 m), Ruiskopf (3 090 m) nebo Tschadinhorn (3 017 m) stojící naproti nim a také na Böses Weibl (3 119 m), na který máme namířeno.

Výstup na Böses Weibl

Kolem 15:00 stojíme v kamení a sutí pokrytém sedle Tschadinsattel (cca 2 980 m). Tomáš a Ondra konstatují, že jim cesta dává celkem dost zabrat a že si raději budou šetřit síly na zítřejší výstup na Großglockner. Zato já a brácha si říkáme, že přece jen si musíme dát nějakou rozcházečku, před zítřejším výstupem a proto jsme pevně rozhodnuti, že na blízký Böses Weibl si přece jen vyběhneme…

Tento vrchol působí ze sedla dojmem hromady kamení, kterou zde nechal někdo navézt a na vrchol umístil dobře patrný kříž. A dá se říct, že to prostě hromada kamení je. Nahoře jsme za 15 minut, taky je to sem jen cca 0,5 km s převýšením asi 120 metrů. Navíc jsme těžce naložené bágly nechali dole v sedle, takže se cítíme lehcí jako pírka.

Z vrcholu máme dobrý výhled na Großglockner, ale i tak má špici zakrytou v čepici z mraků. Vzájemně si gratulujeme k letošní první trojtisícovce, dáváme vrcholové foto a následně upalujeme dolů za synkama, protože už se nemůžeme dočkat chaty.

Sestup k chatě Glorer Hütte

Ze sedla Peischlachtörl existuje hned několik možností, jak se dostat ke Glorer Hütte. Buďto po stezce 713A přes vrchol Kastenegg (2 821 m), nebo po chodníku Eselsteig vede po východním úbočí Kasteneggu a poslední možností je Wanderweg 713, která vede západním úbočím.

První dvě možnosti už jsem absolvoval v minulém roce, navíc se nám dnes už nechce zdolávat další vrchol, takže nakonec volíme stezku 713. Vcházíme tedy přes branku do ohrady a kde se vzal, tu se vzal, rozběhl se za námi jakýsi pes… Přiznám se, že jsme si všichni kákli do trenek a úprkem ihned běžíme zpět za branku. Následně řešíme co dál… No nic, musíme to prubnout a snad nám nic neudělá. Jdeme tedy znovu přes branku a opravdu, pes je v pohodě.

Ikdyž záverečná část po Wanderweg 713, působí pohodovým dojmem stezky vedoucí po vrstevnici, přece jen dá zabrat. Na 3 km si zde člověk nastoupá dalších 300 metrů a to někdy dost nepříjemně, jelikož na několika místech úbočí Kasteneggu došlo ke skalním sesuvům a ty se převalily i přes chodník. Člověk proto musí dosti nepříjemně stoupat a následně seskakovat z obrovských balvanů, opět něco pro kolena. V závěru už i já začínám mít dneška plné kecky a jakmile se přede mnou objevuje chata, jsem štěstím bez sebe.

Glorer Hütte

Přibližně v 18:25 stojíme před starou dobrou chatou Glorerhütte (2 642 m). Jsem rád, že zde opět jsem. Tyto alpské horské chaty ve mě zanechaly dobrý dojem a pěkné vzpomínky. Líbí se mi vzhledově, protože krásně zapadají do prostředí Alp, uvnitř jsou útulné s příjemným personálem. A mají takovou svoji zvláštní atmosféru.

Jelikož jsme ztahaní jako koťata, zapadáme hned dovnitř. Dá se říct, že na chatě se nijak zvlášť nezdražovalo, ba dokonce bych řekl, že ceny zůstaly stejné. Ubytování pro členy Alpenverinu za 10 eur ve společné noclehárně. Stále mají nabídku večeře za výhodnější cenu pro členy AV, toho hned využívám a pivo stále stojí něco málo přes 4 eura.

Ubytování jsem objednával již dopředu, takže jen hlásím jméno a chatař nás hned vede do našeho pokoje. Každý zabíráme svůj flek a následně se ještě telefonicky hlásím přítelkyni domů, aby se nestrachovala, že jsem někde zapadl… Spát jdeme celkem brzo, přece jen nás zítra čeká celkem náročný den!!!

• Pokračování článku