Túra na Böses Weibl, Vysoké Taury

Na potulce po Vysokých Taurách aneb splněný rakouský sen (2)

Jelikož celé odpoledne prší, tak čas trávím v útulné hospůdce a hraji solitaire - karty a stolní hry zde mají. Pivo stojí 4,1 eura, weissbeer 4,4 eura. Večeře pro členy AV je za 8,5 eur - těstoviny se sýrem a boloňskou omáčkou, ale opravdu velká porce, skoro jako by mi na talíř hodili celý sáček těstovin. Voda se šťávou pro členy AV je za 3 eura, stejně vychází členům AV i 1 litr horké vody na čaj, ovšem sáčky je nutné mít vlastní. Ve 21:00 se odebírám na kutě, protože chci ráno brzy vstát a bude-li pěkně vyrazit do hor.

Výstup na Böses Weibl

Ráno vstávám v 6:20. Počasí venku vypadá jakž - takž přijatelně, neprší, ale je pod mrakem, jen sem tam prosvitne slunce. Jsem pevně rozhodnut, že dnes dám svou první 3tisícovku v životě - Böses Weibl (3 121 m). Vůbec netuším, co mě čeká, ale rozhodně se toho nebojím. Naopak, jsem natěšený a připravený na vše.

Čtěte také: Minulá část článku Na potulce po Vysokých Taurách

V 7:25 vyrážím, od chaty jdu po turistickém chodníku 713A. Cesta je hned ze startu nepříjemná - dost strmá a pokrytá sutí, tudíž musím dávat dobrý pozor. Rozhodně bych tudy nechtěl jít dolů. Takto stoupám až na vrchol Kastenegg (2 821 m). Je z něj parádní výhled na Grossglockner, který, kupodivu, není v mracích.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dále chodník pozvolně klesá po alpských loukách - sem tam kámen - a vše je dost kluzké, až nakonec serpentinami sestupuji do sedla Peischlachtörl (2 484 m). Nachází se zde odemknutá dřevěná budka, pravděpodobně úkryt před zlým počasím a taky spousty svišťů.

Dále pokračuji po turistickém chodníku 911. Místní potok si zde ve skalách téměř kaňonovitě prolomil koryto. Kdyby bylo pěkně byla by to opravdová pastva pro oči. Stezka nejprve relativně prudce stoupá, takže rychle nabírám výšku. Zatím jdu stále přes alpské louky, stále se jen sporadicky objevují kameny. Posléze chodník zvolní a vede mezi skalami, postupně přechází do regulérní sutě, ale ne nijak nebezpečné.

Kousek před vrcholem přecházím po pár zbytcích ledovce, ale mačky momentálně nejsou nutné. Závěrečné metry na vrchol vedou po skále, hřeben dle mého názoru není nijak zvlášť ostrý. Na samotném vrcholu je umístěn velký ocelový kříž, výhledy mám nulové kvůli nízké oblačnosti. Ovšem jsem na sebe hrdý, že jsem zmáknul vylézt na svou první 3tisícovku! Od chaty jsem tu došel za 2 hodiny a 45 minut.

Sestup zpět k Glorer Hütte

Sestup z hory Böses Weibl nabírá trochu více na dramatičnosti. Jdu totiž po stezce 945A. Ta vede po ostřejším hřebeni do sedýlka s bivakovací ocelovou budkou Gernot-Röhr-Biwak (2 940 m). Celá stezka je dost skalnatá a suťovitá, navíc začalo mrholit, takže musím dávat dobrý pozor kvůli uklouznutí.

Od bivaku cesta dost nepříjemně a prudce klesá a opět je třeba překonat několik zbytků ledovce. To už se nacházím na turistické stezce 918. Jakmile chodník začne pozvolna klesat víceméně po vrstevnici jde se už dobře. Po levé ruce se pode mnou nachází pleso Kesselkeessee. Nakonec chodník přejde opět do alpských luk a klesá zpět do sedla Peischlachtörl. Chvíli se zastavuji v dřevěné boudě, abych nafotil pár svišťů a studuji mapu vybírajíc stezku, kterou se vypravím dál.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Rozhoduji se pro chodník Eselsteig a návrat na chatu Glorer Hütte. Stezka vede po úbočí Kasteneggu, stoupá až do místa kóty 2 553 m, poté lehce klesne a nakonec trochu prudčeji stoupá až k závěrečné rovince k chatě, celou dobu po lukách. A jelikož mi celou dobu od sedla vydatně prší, tak to dost klouže jak na trávě, tak na kamenech. Kousek od chaty se dokonce pasou krávy a ovce, pravděpodobně patří k chatě.

Na chatě dávám hned vše do sušárny a jdu do suchého. Dopřávám si gulášovku s chlebem za 6,5 eura. Je opravdu vydatná, tipuji, že mi dali tak 3 litru, ale chleba je málo - hlavně tedy dost tenký (s bídou tak 0,5 cm tlusté krajíčky), je to prý pro německy hovořící země typické.

Potom se zase poflakuji na chatě, hraji karty a luštím sudoku při apfelspritzu za 4 eura a čokoládě Milce za 2 eura (100 g).

Večeři dávám opět pro členy AV, tentokrát něco, od čehož si nemapatuji název, ale v podstatě mi to přišlo jako halušky, akorát se sýrem a špekem a okořeněné. S přespáním na chatě není problém, protože ta je téměř prázdná, takže neváhám a využívám této možnosti.

Teplota se dnes vyvíjela takto: 7:00 - 6 st. C, 14:00 - 9 st. C, 19:30 - 7 st. C.

Shrnutí

I když mi první dny v Rakousku, ve Vysokých Taurách, nevyšly úplně podle mých představ, hlavně teda co se počasí týká a s tím souvisejících nesplněných plánů, i přesto jsem na Alpy rozhodně nezanevřel a nezkazilo mi to nijak náladu. Naopak jsem byl velmi potěšen tím, že se mi podařilo zdolat svou první 3tisícovku a to mě nabudilo k dalším výkonům.

Zázemí horských chat je zde perfektní, stejně tak atmosféra v nich. Zatím jsem byl teda jen v Glorer Hütte, personál zde byl příjemný a přátelský. Stejně tak turisti, které jsem měl zatím možnost potkat. To, že si člověk v chatě může usušit věci je obrovské plus. Trochu horší je to pro našince s cenami.

Člověk musí být připraven na vyšší výdaje spojené s jídlem a nápoji na chatách. Nocleh vychází asi na takovou cenu jako u nás, pokud jste členy AV. Nutnost je vložka do spacáku. Sprcha v chatě vycházela na 5 euro, ovšem o dobu jak dlouho teče teplá voda, jsem se nezajímal. Jinak v horách je celkově spousta vodních zdrojů, velké množství nejrůznějších studánek, potůčků a potoků. Nenesl jsem s sebou víc než 1,5 litru vody.

• Pokračování článku