Pěší turistika na východě Všerubské vrchoviny

Prapořišťská a Jezvinecká vrchovina

Najít si čas od času místa, která turisté navštěvují v menší míře než ta vyhlášená, je někdy napínavější než jít s průvodem třeba na Sněžku. Oblast na sever a východ od městečka Kdyně máme poměrně prošlou a tak nápad zkusit to k jihu se zdál být více než zajímavý. I pohled do mapy sliboval, že tam najdeme zajímavá místa a navíc jsme tam nikdy nebyli.

Zjistili jsme si, že podokrsek, kterým budeme procházet, se jmenuje Prapořišťská vrchovina, s nejvyšší horou Bezný (659 m n. m.). Ta patří do okrsku Klíčovská pahorkatina a aby toho nebylo málo, podcelkem Všerubské vrchoviny je Jezvinecká vrchovina. V té dosahuje největší výšky hora Kameňák (751 m n. m.), která je i nejvyšším vrcholem vrchoviny Všerubské.

Říjnové ráno slibovalo slunečný den, ale když jsme se přiblížili ke Klatovům začala mít navrch mlha. Motoráček ukrajoval poslední kilometry před Kdyní a na nádraží jsme vystoupili do dosti husté mlhy. Bylo to mrzuté, ale risk se někdy i vyplatí. Z nádraží jsme vyšli po modré do obce Prapořiště. O vsi je první zmínka z roku 1452, ale musela tu stát dávno před tímto datem.

Jak napovídá jméno, údajně zde byly uloženy praporce pobité německé šlechty v bitvě ve Všerubském průsmyku v roce 1040. Mají tady hezkou kapličku, pomník Mistra Jana Husa a stavení různého staří. Modrá nás vyvedla na polní cestu za vsí a začalo stoupání.

Mlha se stoupající výškou řídla a po vstupu do lesa to bylo jako v prádelně. Jakousi náplastí byly houby kolem cesty. Stoupání se stávalo strmějším, složení lesa ze smrkového se změnilo na smíšený a v mlze se začala objevovat namodralá okna. Výstup skončil a tabulka na stromě nám oznámila, že stojíme na vrcholu Čepice (642 m n. m.).

Přímo vrcholem hory prochází evropské rozvodí Labe - Dunaj. Na vrcholu je patrná činnost člověka. Vypadá to jako příkopy, ale zda zde něco někdy stálo je ve hvězdách. Pozornosti jistě neunikne několik velkých buků, které právě začínaly měnit kabát. I mlha začala ustupovat a dalo se i fotit.

Čtěte také: Svatobor, hora opředená mýty

Odtud jsme sestoupili jižním svahem do sedla s loukou a po menším stoupání jsme vystoupili na vrchol Ráje (615 m n. m.). Mlha si opět postavila hlavu a viděli jsme jen nejbližší okolí. Na Ráji stojí pomník Emila Tšídy a je tady sezení pro turisty. Emil Tšída byl kdyňský podnikatel a starosta Sokolské župy Šumavské. Současný pomník byl obnoven v původní podobě v roce 2009. Ten z roku 1927 zničili Němci v roce 1939.

Co jsme odtud mohli vidět jsme zjistili na tabuli a výhled to je určitě jedinečný. Sestoupili jsme pod jižní svah hory a mlha konečně začala ustupovat.

Cesta dále pokračovala k několika stavením Na Spáleném. Odtud jsme přešli louku k okraji lesa. V těchto místech stojí žulový pomník, který připomíná tragickou událost z roku 1938, kdy tu dne 8. 10. 1938 henleinovci přepadli tříčlennou hlídku Stráže obrany státu. Při střetu byl jeden člověk zastřelen, druhý postřelen a umučen.

Po krátkém úseku podél lesa následovala cesta po louce, při které je vysázená mladá alej. Směrem k jihu a jihovýchodu byly vidět skupiny hor s nejvyšším Jezvincem (739 m n. m.) a obrysy nedaleké Šumavy. Došli jsme na Tanaberk (515 m n. m.).

Na vrcholu stojí poutní barokní kostel sv. Anny, který se stavěl v letech 1712 až 1717 podle návrhu M. A. Gilmettiho. Je to zajímavá stavba na oválném půdorysu, nad kterým vystupuje válcovitý tvar nad středem, k němuž přiléhá hranolová věž. Dříve tady ještě stála hospoda, škola a fara. V okolí kostela roste skupina nádherných lip.

Dočkali jsme se i trochu lepšího výhledu. Je odtud vidět část Šumavy, počínaje hřebenem Můstku (1 235 m n. m.), Špičák (1 201 m n. m.), Jezerní hora (1 343 m n. m.) a Ostrý (1 293 m n. m.). Na německé straně hřeben Hoher Bogenu. Na východě je Orlovická hora (719 m n. m.), Jezvinec (739 m n. m.) a Havranice (666 m n. m.).

Z Tanaberku jsme sestoupili do údolí Hájeckého potoka a pokračovali proti jeho proudu směrem k Brůdku. Na navrší pod Všerubským průsmykem byl naším posledním cílem kostel sv. Václava. Již v 11.století tudy procházela obchodní stezka a v okolí byl neprostupný prales.

Někde v těchto místech se 22. srpna 1040 uskutečnila bitva mezi císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. Němci tehdy utrpěli drtivou porážku a na paměť vítězství zde byla postavena kaple sv. Václava. V roce 1382 byla kaple rozšířena na kostel. Ten byl v minulosti několikrát opravován. Jedná se o nejstarší svatováclavský kostel na území Čech. Původní osada Zdemily vzala za své počátkem 17. století a na stejném místě byla někdy v polovině 17. století založena ves Brůdek.

Všerubská vrchovina, turistická mapa

Zbývalo projít vsí a dojít do sedla Všerubského průsmyku. Prochází tudy již zmíněné evropské rozvodí a otevírají se odtud velmi hezké výhledy do všech světových stran. Ten nejhezčí jistě patří severu, kterému vévodí Rýzmberk (680 m n. m.).

O něco blíže se zvedá Klepný (556 m n. m.) a mezi nimi rozlehlá rovina na severozápadě. Na východě je to Bezný, Čepice a Ráj. Bohužel jih byl proti slunci a bylo vidět jen nejbližší okolí. Dole v údolí je ves Prapořiště a město Kdyně. Při sestupu k nádraží se na východě objevil hřeben s nejvyšším Korábem (773 m n. m.).

Okruh se uzavřel na kdyňském nádraží a mohli jsme hodnotit. Hezká cesta je dlouhá kolem 10 až 11 kilometrů. Celkové převýšení je přibližně 360 metrů. První část jsme šli po značených cestách. Od nádraží pod Čepici po modré. Odtud až do Brůdku po červené a poté již po silnici do Kdyně. Ta je bohužel hodně frekventovaná a tak jsme raději šli po okolních loukách a polích. Objevili jsme zajímavou oblast, kam se budeme rádi občas vracet. A to je tak vše.

Další související články: