Malá Jezerná, Františkova myslivna, Jelení studánka, Vysoká hole, Velký kotel a údolí Moravice

Dvoudenní courání Hrubým Jeseníkem (2)

Buch. Ťap, ťap, ťap… Buch, buch, ťap, ťap, ťap… Tak nějak zněl ranní budíček. Na střechu našeho dočasného bivaku dopadaly šišky a něco cupitalo po střeše. Že by křivka? Ne ta z geometrie, ale křivka s křídly, křivka obecná (Loxia curvirostra)? Tento krásně zbarvený pták se silným zahnutým zobákem si rád pochutnává na semenech šišek smrků, ale i modřínů nebo borovic. No a my bivakujeme pod statným smrkem…

Ano, byly to křivky, rovnou celé hejnko křivek. Přilétly na snídani k prostřenému stolu přírody. Je to houževnatý a otužilý pták z čeledi pěnkavovití (Fringillidae), který jako jediný náš ptačí zástupce vyvádí mladé v zimním období. V dobře zateplených hnízdech skrytých pod převislými větvemi smrků mívá snůšku od Vánoc do jara. Bylo zábavné pozorovat ty nezbedy, jak si vychutnávají svou snídani.

Františkova myslivna, panoramatická cesta, Jelení studánka

Je ale čas vyrazit, nastává obvyklý rituál - vzbudit Míšu, "vytřepat" ji ze spacáku, sbalit a vyrazit. Jinak bychom tady klidně mohli být do desáté, jedenácté. Loučíme se s výhledem k Pradědu, ale také k chatě Švýcárna, která je nejstarší jesenickou turistickou chatou.

K Františkově myslivně se vracíme ve stejných stopách, cestou mezi Malým a Velkým Jezerníkem se ale trochu více porozhlédnu po houbách a broucích, takže zdržovačka. Rašelinných či dřevokazných hub, stejně jako brouků, není nikdy dost. Nakonec ale nacházím místo očekávaných druhů dva druhy holubinek, které v archivu ještě nemám, čepičatky či troudnatce nebyly překvapením. Rašeliniště jsou prostě úžasnými biotopy, tady by se dalo pobýt celý den.

Na chvilku se zastavujeme u Františkovy myslivny, která stojí na krásném hřebeni. Přímo nad Přírodní rezervací Bučina pod Františkovou myslivnou (25,5 ha) nad divokým údolím Divoké Desné. Jde o unikátní fragment původního bukového lesa s příměsí javoru a smrku. Smrkové porosty byly ale poškozeny během vichřice v roce 2002. Příroda si však i v těchto náročných horských podmínkách za pár desítek let poradí a vrátí se do původního stavu.

Přes rozcestí u Františkovy myslivny začínáme stoupat nazpět k hřebeni. Míšo, neutíkej, počkej. Co se konečně podívat na tu panoramatickou trasu pod Jelením hřbetem? Míši se moc nechce, ale nakonec se nechá přemluvit. Kousek se vracíme a po úzké lesní pěšince začínáme traverzovat úbočí Jeleního hřbetu (1 367 m). Pohybujeme se okrajem Přírodní rezervace Břidličná. Než začnete někdo prudit, že jdeme mimo značku a že jsme v PR, pak v CHKO se v PR smíme pohybovat i mimo značky. Což je i případ PR Břidličná. Pravidla pohybu v chráněných územích upravuje zákon č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny (ZOPK).

Houby, houbičky, krásné výhledy. Parádní kusy troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Opravdu úžasná panoramatická trasa s nezvyklými výhledy. A ty pohledy na Břidličnou horu (1 358 m) s jejími kamenitými stráněmi. Nádhera. Brzy se napojíme na žlutou turistickou značku vedoucí od Čertovy stěny nad Jelením příkopem k Jelení studánce. Vždy jsem říkal, že bych tudy nikdy nechtěl stoupat. A ejhle, dnes si užijeme strmého výstupu. Ale nakonec to nebylo vůbec tak hrozné, jak se to jevívalo při sestupech. Brzy jsme nad horní hranicí lesa a užíváme si nádherných výhledů, sluníčka a modré oblohy.

Kamzičník, Vysoká hole a Velký kotel

Na Jelení studánce se moc nezdržujeme. Jen opláchnout, napít, omrknout kamennou boudu coby útulnu a mažeme dále. Po hřebeni k druhé nejvyšší hoře pohoří. Nad Malou kotlinou přes rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m) a pod Velkým Májem (1 385 m) stoupáme po dobře známé cestě na kótu Kamzičník (1 420 m), kde potkáme kamzíka. Kamzíka na Kamzičníku. Po lučnatém hřebeni pak pokračujeme na Vysokou holi (1464 m), druhou nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. Zpoza horizontu se pomalu vyloupne Praděd (1 492 m) s vysílačem, který se doslova tetelí v horkém vzduchu.

Kolem historického hraničního kamene bývalých panství u boudy na Vysoké holi (1 461 m) s vytesaným letopočtem 1681 zamíříme k pozůstatkům radarové stanice, kterou tady spolu s polním letištěm začali na konci druhé světové války budovat Němci. Mnoho toho ze stanice ale nezůstalo. Koukám, zda-li nezahlédnu vzácného brouka, hnojníka Neagolius bilimeckii, ale to by byla příliš velká náhoda. Na jeho vyhledání by bylo potřeba mnohem více času, než který máme tady "vyměřen".

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Okolo Petrových kamenů, známých skalisek, u kterých se měly během Filipojakubské noci slétávat bosorky na sabaty, scházíme za výhledů k Pradědu a na Ovčárnu na rozcestí Nad Ovčárnou (1 368 m), za kterým nás čeká poslední stoupání dnešního dne. Krátké, povlovné. Přehoupneme se na rozcestí nad Velkou kotlinou. Těšíme se na borůvky, tady bývaly vždy. Ne, nejsou. Nepomrzly jako je tomu v jiných částech Jeseníků. Zdejší borůvčí bylo zmulčováno. Koukám na to dost nevěřícně, byť od jisté doby mě v oblasti ochrany přírody asi již nic nepřekvapí.

Ano, chápu, že ochranáři vysekávají kosodřevinu jako nepůvodní. Byť bych se přimlouval ji uchovat alespoň v některých lokalitách. I na kosodřevinu jsou vázány mnohé specifické druhy rostlin a živočichů. Ale že se mulčuje borůvka? Jistě, která si moudrá hlava již před léty přišla s tím, že brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) je v našich horách nepůvodní. Pokud se tady ochranáři zastaví, pak OK. Pokud mulčují na holích, aby se rožšířily travnaté hole a tedy prostor pro růst chráněných rostlin, pak OK.To lze jen vítat. Pokud by takto ale měli pokračovat po celých Jeseníkách, "bo nepůvodní", pak bych si dovolil hrubě nesouhlasit.

Proto se ptám, stále dokola, co znamená nepůvodní? Odpovědi se mně ale nedostává. Proto se opakovaně ptám - původní znamená jakože "odevždy", milión let, tisíc let nebo 100 let? Protože třeba vztaženo k hranici (řádově) 10 000 let, téměř vše co u nás žije a roste je nepůvodní. Takže vše u nás je tedy nepůvodní? Vystřílíme všechnu zvěř a nebo snad i lidi? Sebe sama jako druh nepůvodní?

Na konci poslední doby ledové byla naše krajina bezlesou tundrou. Žili tady mamuti, srstnatí nosorožci, jeskynní medvědi, šavlozubé kočky a jiné potvůrky. No schválně, kdy naposledy jste viděli třeba takového mamuta? Pra, pra, prapředci starých Keltů tak možná před čtyřmi tisíciletími, kdy tito chobotnatci měli vyhynout. Nakonec v té době bychom měli doslova na dosah jesenický ledovec, který vyhloubil Velký kotel. Vykácíme všechny akáty (ano, zelenorudí eurokomisaři v bruselském Politbyru to mají v plánu), které u nás rostou asi 400 let? Vystřílíme bažanty (Phasianus colchicus), kteří do naší krajiny byli vysazeni někdy v 11. století?

Jsou a nebo nejsou bažanti bráni jako druh původní? A to nemluvím o "ochranářském" vraždění sem zalétajících druhů ptáků, třeba husic nilských (Alopochen aegyptiacus) aj. Bylo by fajn si uvědomit, že krajina se mění, klima se mění, planeta Země jakož i celý vesmír se mění a vyvíjí. Že změna klimatických podmínek má i vliv na druhovou pestrost a druhové zastoupení rostlin a živočichů. Budou zelení bolševici lopatkami tlouci po hlavičkách (hlavohrudích) křižáky pruhované (Argiope bruennichi), kteří jsou považování za původně tropický druh, ale dnes osídlili i nejchladnější oblasti v České republice?

Tož nic, borůvky nejsou a dnes již nebudou. Začínáme totiž scházet do Velkého kotle (Velké kotliny), skutečné botanické zahrady Jeseníků. A vlastně i ČR, neboť Velký kotel je botanicky nejbohatší lokalitou v celém Česku. Kolem pramenů, vyhlídkové plošiny a turistického přístřešku ve Velké kotlině sestoupíme na rozcestí Velký kotel, nástup (987 m).

Z tohoto rozcestí pak pokračujeme kolem Vodopádu na Moravici, padajícího z asi dva metry vysokého skalního prahu, a podél Moravice tekoucí po bývalé zemské hranici na pomezí Moravy a Slezska do Karlova pod Pradědem. Vybíráme si ale opačný břeh a příjemnou lesní cestu s množstvím mravenišť. Po asfaltu se nám šlapat nechce. Máme dnes za sebou sice jen 20 kilometrů, ale túra to byla úžasná, nezapomenutelná.

• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.