Dolina Kotelného potoka, Alfrédka, Jelení studánka, Františkova myslivna a Dlouhé stráně

Dvoudenní courání Hrubým Jeseníkem (1)

Červencové teploty jsou konečně trochu příznivější, tropická vedra polevila. Škoda toho nevyužít a nevyrazit alespoň na dva dny do "našich" oblíbených Jeseníků. Sice půjde již o druhou návštěvu v tomto měsíci, ale to nám vůbec nevadí. Jeseníky jsou prostě kouzelné. Rejvíz tentokráte měníme za Karlov pod Pradědem.

Vyrážíme z jednoho z karlovských parkovišť. Přes rozcestí Karlov pod Pradědem (720 m) a Karlov, Moravice (745 m) pokračujeme do údolí Kotelného potoka. Nikde se nezdržujeme, protože je vše stejně ještě zavřené. Asi jsme přijeli nějak brzy… Neznačenou trasou krásnou alejí se dostáváme na rozcestí Nad Vodárnou (778 m) na zimní lyžařské trase, za kterým konečně vstupujeme do lesa.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po zpevněné cestě se šlape příjemně, v lese obdivujeme hříbky, jejichž hnědé hlavičky nás zdraví z přítmí chladivého lesa, i ohromné kupy jehličí, dílo neúnavných lesních mravenců. Míjíme i pařez doslova obsypaný mladými plodnicemi ohňovce Hartigova. A nebo by to také mohl troudnatec pásovaný, u těchto mladých plodnic je to nejednoznačné. Buď se vrátit na podzim a nebo vzít vzorek na mikroskopii. Na určení barvy a ornamentiky výtrusů. Vzorek neberu, ale musím tu úrodu vyfotit.

Opouštíme zpevněnou cestu a příjemnou lesní cestou pokračujeme proti proudu Kotelného potoka. Kotelný potok pramení v Malé kotlině pod hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku. Cesta postupně mizí a mění se spíše v zarůstající pěšinu. Kolem uzamčené boudy Malý kotel (3. bouda) pokračujeme k další chatě, tentokráte lovecké. Její jméno neznám, na průčelí nic není a v mapách se tato chata vůbec nenachází.

Přejdeme přes potok a zarostlou lesní svážnicí se vydrápeme na cestu výše v úbočí, která vede k Malé kotlině. Je to sice hezký krpál, nás to ale nerozhází. Na tomto úseku nacházíme další spoustu zajímavých hub, z nich asi nejbarevnější je krásnorůžek lepkavý.

Pokračujeme do Malé kotliny. Já se ji vyhýbal, když je v mapách uvedeno, že je chodník nepřístupný. Ale vloni jsme šli od Alfrédky nakouknout, kam že nás to pustí. A tabule se zákazem nikde nebyla. Proto nás kousek od rozcestí U Malého kotle (1 113 m) překvapí, že tam ta tabule je! Přehlédnout jsme ji nemohli, kontroluji po akci pro sichr i starší fotky. Buď byla tehdy v "čistírně" a nebo je zde umístěna nově. Nevím, je zbytečné provokovat ochranáře, vždyť v Jeseníkách je spousta jiných míst, kam se smí. Mohli jsme z doliny jít na druhou stranu pod hranicí NPR…

Po hranicích Přírodní rezervace Pod Jelení studánkou (147,55 ha, 1 082 - 1 258 m) pokračujeme příjemnou lesní cestou k Alfrédce. Cestou trháme borůvky, kterých je v těchto místech dostatek. Na jiných místech ale borůvky vůbec nejsou, letos hodně pomrzly. U bývalé turistické chaty Alfrédka (1 081 m), která shořela v roce 2002 se ale nezdržíme, přestože je kiosek otevřený a zajisté budou mít zelňačku. Po té se může Míša utlouct. Spěcháme totiž na bezovku na Dlouhé stráně, kde mají otevřeno pouze do pěti hodin odpoledne. Obojí stihnout nemůžeme.

Kůrovcovými polomy a následně zdravým lesem míříme dále. Přes rozcestí Pod Jelení studánkou (1 203 m) na Jelení studánku (1 311 m). Dobereme trochu vody, koukneme do kamenné útulny, vychutnáme si fantastických pohledů na Břidličnou horu (1 358 m) a hnedka rychle frčíme dále. Po úbočí Jeleního hřbetu (1 367 m) se dostáváme na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m), na kterém hlavní hřeben pohoří opouštíme a známou trasou nad hlubokým údolím s Vodopádem Merty sestupujeme k Františkově myslivně.

Po obloze se trochu honí mraky, ale sluníčko svítí. Míjíme známou skalku, na kterém je pamětní tabule France Kleina (1851 - 1930). Myslím, že se jedná o potomka stavitele níže stojící Františkovy myslivny. Mám tento úsek moc rád, považuji jej za jeden z nejfotogeničtějších v celých Jeseníkách.

Přes rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m) pokračujeme neznačenou trasou k Františkově myslivně, která byla vybudována již v roce 1865 rodinou Kleinů. Stojí nad Přírodní rezervací Bučina pod Františkovou myslivnou, která patří k opravdovým skvostům pohoří. Poměrně zachovalý jedlo-bukový prales je v Hrubém Jeseníku opravdové unikum. Užijeme si krásných výhledů k Pradědu a pokračujeme pod Velkou Jezernou (1 248 m) neznačeným chodníkem dále.

Na tomto úseku nás čeká příjemné překvapení - přes rašeliniště pod Velkou Jezernou byl obnoven povalový chodník. No super. Doufám, že vydrží dlouho a že se tady nenajde zase nějaký pitomec na motorce, který by těžkým strojem poval zničil… Na rozcestí Malá Jezerná (1 265 m) se napojujeme na širokou lesní cestu, která nás dovede k rozcestí U Okenní štoly (1 265 m), ze kterého nás čeká strmé stoupání. Zprvu lesní pěšinou, posléze po schodech. Tuším, že jich je 178. Ale zábradlí září novou zelení, hned se šlape veseleji…

Není čas na srandičky, rychle obejdeme část horní nádrže PVE Dlouhé stráně a valíme ke kiosku. Hlavním cílem je totiž skvělá bezovka, opravdu chutná limonáda. Dělám si srandu, že ty Jeseníky jsou jen jakousi kulisou, že hlavním je to jídlo a pití… Ať tak či tak, úkol je splněn. Bezovku měli, i horkého psa udělali (hot dog), stihli jsme to kus před zavíračkou.

Vracíme se k horní nádrži. Mezi tím se nám nějak rozfoukalo, takže se z batohů vytahují bundy. Na červenec je opravdu chladno. Po těch vedrech z předchozího týdne je to tady nahoře pořádný teplotní skok. Zůstáváme nahoře sami, lidem odjel poslední autobus, který zajišťuje kyvadlovou dopravu od horní stanice lanovky z Koutů nad Desnou. Společnost nám dělá pouze ťuhýk obecný (Lanius collurio), hejnko skorců vodních (Cinclus cinclus) namáčejících si ťapičky i peří ve vodě horní nádrže a vzdálený Praděd (1 492 m), nejvyšší hora pohoří.

Pomalu se docouráme k nejvyššímu bodu vrchu Dlouhé stráně (1 353 m), jehož masív byl rozerván výstavbou horní nádrže Přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Dlouhé stráně. Již jsem to sice uváděl u jiného z treků do těchto, ale uvedu to znova: horní nádrž má rozlohu 15,4 ha, hloubku 26 metrů a obvod hráze 1 750 metrů. Není divu, že tato PVE je považována za jeden z technických divů v Česku.

Usedáme na kameny a kocháme se úžasnými výhledy nejen na okolní vršky, ale i do dáli na Hanušovickou vrchovinu a výběžky Orlických hor. Nic nás nehoní, času máme dost. Dnes nás již čeká jen vršek Vřesník (1 343 m) a sestup do bivaku s parádními výhledy na Praděd. Je sice pracovní týden, ale letní prázdniny. Nechceme dnes jít na Medvědí boudu, mohlo by tam být plno. Tu využíváme jen mimo hlavní sezónu. Dnes si užijeme parádních výhledů, borůvek (ty se nakonec nekonaly, prostě nebyly) a možná i kamzíků. Obvykle na ně v těchto končinách míváme docela štěstí.

• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.