Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 3.11.2018 , svátek má
Reklama

Volujak

Volujak, pohoří sta výhledů a treking v Bosně a Hercegovině

25.4.2013 | Radomír Hruška

Pohoří Volujak je dalším z málo známých horských celků Balkánu. Ze 4/5 leží masiv v Bosně, zbytek spadá do Černé Hory. Hranice však v terénu zřetelná není, takže ji lze libovolně překračovat. Z Volujaku se otevírají parádní výhledy na všechny strany. Důvodem je fakt, že pohoří leží uprostřed složitého horského propletence, takže na všechny strany jsou k vidění bílé štíty hor.

Vlevo Trnovački Durmitor, vpravo Vlasulja

Severovýchodně se rozkládá nádherný Maglič, východněji rozsáhlý a opuštěný Bioč, miniaturní pohoří Trnovački Durmitor, jižněji nalezneme plošinu pohoří Lebršnik a konečně na západě můžeme obdivovat skutečně zelené pohoří Zelengora. Nejvyšší vrchol Vlasulja dosahuje 2 336 metrů a je to druhá nejvyšší hora Bosny a Hercegoviny. Samotný Volujak je 20 km dlouhý hřeben táhnocí se od severozápadu na jihovýchod.

Nástup na Volujak

Do pohoří Volujak jsem zavítal během rozsáhlejšího přechodu masivů Maglič, Bioč a Lebršnik. Volujak bylo poslední pohoří v řadě a byla to opravdová třešnička na dortu. Vstup do pohoří zahajujeme nenápadným překročením potoka Sutjeska přímo z masivu Lebršnik. V něm jsme docela zabloudili (doporučuji pročíst předchozí článek), takže teď napravujeme chyby a musíme stoupat opět do dvoutisícových výšin.

Čtěte také: Přechod pohoří Zelengora (2), Bosna a Hercegovina

Kráčíme tedy po mírně stoupající polní cestě a sem tam vidíme i nějakou značku. Po cestě je dostatek pramenů, chystáme se, že na Volujak vystoupáme stezkou Kuzmanská stupa od Černé vody. Po cestě však procházíme osadou Borovina, kde potkáváme sympatického Srba, se kterým se dáme do řeči. Upozorňuje nás, že stezka Kuzmanskou stupou je nepoužitelná (zarostlá náletovými rostlinami) a je vhodnější vystoupit dříve tzv. Eleskou stupou. Nabízí se, že nám udělá doprovod.

S radostí přijímáme, chlapík bere do ruky sekerku a velmi svižně vyráží do kopce. S plnými batohy máme opravdu co dělat, abychom mu stačili. Domorodec po cestě seká dřevo, ze kterého začne téměř proudem téct velmi hořlavá smola. Obdivuji jeho schopnost výběru správných kusů dřeva. Kromě toho také prosekává stezku, kterou očividně nikdo nechodí.

Království hor v Bosně Hory nad plošinou Tiholjica a Zelengora

V prameni Šarban doplňjeme vodu, na Volujaku je jí velmi málo a brzy stojíme kousek pod salašemi Okruglica. Je zde rovnější plácek s možností noclehu, pramen je asi o 50 výškových metrů níž. Bohužel začíná silně pršet, Srba to nerozhodí a s pomocí smoly nám jedinou sirkou rozdělává oheň. Za odměnu nám vypije všechnu slivovici, přičemž barvitě vypráví zážitky z bosenské války (bojoval na Prenji a prý dva měsíce přežíval v divočině). Kromě toho dává tipy na pohoří v Bosně. Nejvíce chválí Zelengoru. Nakonec nás nechává postavit stany a spíme tady.

Vzhůru na hřeben

Ráno je krásně a jižní stěna Volujaku vyzývá ke zdolání. Balíme tedy věci, přičemž zjišťuji, že jsem tady včera ztratil odznak z jednoho rumunského kláštera v pohoří Capatinii, který jsem nosil na batohu pro štěstí. Mrzí mě to, takže ho chvíli hledáme, ve vysoké trávě je to ale nesmysl. Nakonec vyrážíme kolem lesa ve vyšlapané pěšině přes plošinu k úpatí stráně.

Lebršnik z Volujaku Na planině pod Volujakem

Cestičku postupně ztrácíme, ale směr je jasný. Přímo vzhůru. Strmý svah o sklonu 45 stupňů má převýšení takřka 700 metrů a je to nepříjemná rozcvička. Po celé ploše je pokrytý trávou, křovinami a sutí, hemží se to tam zmijemi. Na hraně Volujaku jsme už dost utahaní, kamarád Moriss dost nadává, ale taky to zvládl. Volujak (stejně jako další horstva v okolí) představuje v nejvyšších partiích krasovou plošinu plnou závrtů a propastí. Myslím si, že z hor na bosenskočernohorském pomezí je snad nejkrásnější.

Batohy necháváme schované v jednom ze závrtů a vydáváme se na severozápad k vyhlídkovému bodu Badnjine vysokému 2 243 metrů. Je to nejzazší bod plošiny a je z něj opravdu nádherný výhled. Soutěska Sutjeska je jako na dlani, stejně jako pohoří Zelengora. Stačí jen natáhnout ruku. Na opačné straně obdivujeme Maglič a Bioč. Přímo pod námi leží krasová pláň Tiholjica, kde jsou zbytky horské útulny.

Pohoří Bioč ze Studenace Trnovački Durmitor od Rudinských kolib Trnovačko jezero a stěny Magliče

Srb, se kterým jsme se včera bavili nám výslovně doporučoval návštěvu těchto velmi odlehlých severních oblastí. Na Googlu jsem rovněž viděl několik fotografií a pro příště jsem skálopevně rozhodnut, že si to ujít nenechám (dle fotek opravdu fantastická krajina naprosto nedotčená lidmi). Tentokrát nám to bohužel nevyšlo…

Trnovačko jezero

Dlouho se kocháme, poté se vracíme pro batohy a pokračujeme zvlněným terénem dále k východu. Postupně dosahujeme druhého nejvyššího kopce Volujaku Studenac (2 296 metrů), pod nímž je stejnojmenný vydatný pramen. Je to jediný zdroj vody na hřebeni. Chceme pokračovat dále na Vlasulju, Moriss je však fyzicky v koncích, takže to balíme a přes hřeben Oštrikovac klesáme z hřebene. Napojujeme se na vyšlapanou pěšinu a klesáme až k Rudinským kolibám. Nocleh zde zavrhujeme a navečer jsme u Trnovačského jezera.

Výhled z Badnjine na Zelengoru Typická krajina v pohoří Vlasulja je nejvyšší bod Volujaku a druhý nejvyšší v Bosně

Trnovačko jezero je snad nejkrásnější jezero, co jsem kdy viděl. Srovnání má snad pouze s Plavským jezerem viděným z Visitoru. Trnovačské je dokonalého srdcovitého tvaru s azurově modrou vodou. Kolem jsou neskutečně nádherné hory. Opravdová perla Balkánu. Při příchodu blíž k vodě se však idyla mění v rozčarování. Místní zde zanechali neskutečný bordel, takže k vidění jsou i takové bizarnosti jako kráva, co sežrala plechovku…

Suha a bosenská mozaika

U jezera spíme, ráno je klasicky krásně a my míříme údolím Suha do údolí Sutjeska. Od Trnovačského jezera překonáme skalní práh a krátkým klesáním se dostáváme k pěkné planině Suha jazerina. Tady se dělí značky, my víme, kam jít, takže si nadále držíme směr. Klesání údolím je dosti nezáživné a opravdu velmi dlouhé.

Trnovačko jezero a Maglič

Je vhodné si nabrat vodu, protože po cestě jí moc není. V údolí dříve stávala sice osada, ale za války byla vypálena. Dodnes tam jsou nejspíš miny. Nějakou dobu stopujeme, než nás jeden místní naloží do dodávky a odveze do vesnice Tjentiště. Tady nám každému objedná 3 pivy (my jsme 4) a zaplatí polévku. Je nám trapně, nejen, že nás odveze, napojí a nakrmí, ale nic za to nechce. Klasická balkánská pohostinnost.

Posléze se vydáváme autobusem do Goražde. Jsme tam pozdě odpoledne. Chvíli sháníme vhodný hotel, kde se ubytovat (spaní ve stanech není v okolí z důvodu velmi významného minového nebezpečí vhodné), jeden se nachází vpravo na druhém břehu řeky než je autobusová stanice asi 150 metrů od mostu. Poté vyrážíme na prohlídku města.

Goražde bylo jedním z nejvíce zkoušených měst v bosenské válce. Je muslimské a srbské jednotky tamní civilisty (a obránce) tři roky obléhaly a ostřelovaly. Na rozdíl od Sarajeva nemělo letiště, takže zásobování probíhalo úzkým koridorem v horách. Dodnes je neskutečně zdevastované, snad ve všech fasádách jsou díry po střelách různého kalibru. Místní, aby zachovali spojení s druhou stranou řeky Drina, vybudovali pod jedním z místních mostů unikátní most pod mostem. Goražde je smutné město.

Ráno pokračujeme do městečka Višegrad, které vstoupilo do dějin jako dějiště slavného románu Ivo Andriče "Most na Drině". Nachází se zde nádherný most Mehmeda Sokoloviće z 16. století. Městečko samotné však přežilo komunistickou přestavbu a dvě války, takže kromě mostu zde toho tolik není.

Vlevo pohoří Maglič, uprostřed Bioč, vpravo Trnovački Durmitor a Volujacký hřeben V podhůří Volujaku

Ne zcela úplně dotaženým lákadlem je konečná stanice úzkorozchodné dráhy, která vede do Srbska přes velmi známou Šangarskou osmičku (místo natáčení krásného Kusturicova filmu Život je zázrak). Vláček sem však zajíždí pouze několikrát do roka, což považuji za obrovskou ztrátu pro zdejší turistický ruch. Představa jízdy vláčkem v překrásné přírodě s koncem zde je opravdové lákadlo.

Trasa dál je bohužel nadobro rozebraná, v terénu je však zřetelná a vrcholí v soutěsce Miljacka u Sarajeva, kde lze projít trasu po závraťových mostech a černých tunelech (tohle jsme si dali při příjezdu do Bosny a vřele doporučuji). Višegrad je jedno z center velkosrbského nacionalismu, což se projevuje snad na všech zdech hanlivými nápisy proti muslimům a katolíkům.

Z Višegradu jedeme autobusem přes Srbsko (město Užice a Ljubovija) do Srebrenice. Jiná alternativa bohužel možná není. Mezi Republikou Srpskou a Federací Bosna a Hercegovina nejezdí spoje. Sousedi spolu stále prostě nemluví. V Srebrenici navštěvujeme památník masakru v Potočari. Otřesná procházka po hřbitově, člověk si to těžko představuje a ještě hůř to dovede pochopit.

Most ve Višegradu Most pod mostem v Goražde

V městečku si dáváme pivko na uklidnění nervů a spíme u jednoho z vypálených domů ve vesnici, kde místní suší seno. Za dva dny to bude 16. výročí genocidy a sjíždí se sem spousty pozůstalých a novinářů. Nechceme se s nimi potkat. Zároveň se chystá pohřeb dalších mrtvých vylovených z přehrady Peručica na Drině a nalezených ve zdejších lesích. Čekají na ně stovky prázdných hrobů. Srebrenica je zcela jistě nejzářnějším důkazem lidské blbosti.

Ráno jedeme busem do Sarajeva, provádím kluky po městě, které jsem navštívil už dříve a večer se vracíme do Česka. Takové bylo ukončení mého druhého bosenského výletu.

Sumárum

Volujak netřeba nějak zhodnocovat. Je to pecka. Na přechod celých hor stačí dva až tři dny, nejde o nijak náročnou akci, ale je třeba být odpočinutý. Důležité je počítat s nedostatkem vody v horních partiích hor.

Pokud jde o zbytek, tak návštěvu Republiky Srpské vřele doporučuji. To, co jsem tam cítil a vnímal, vyjadřuji v řádcích o trochu výše. Jde o mé subjektivní názory a pocity, kterými se nechci nikoho dotknout. Každé připomenutí tohoto mementa nám dá na vybranou, zda chceme, či nechceme, aby se to vůbec někdy opakovalo.

Jeden skvělý člověk, Srb, který nás vzal taxikem z Goražde do Višegradu (za cenu autobusu) o tom mluvil jako o historické chybě, kterou dodnes trpí celé Srbsko. Národy na Balkáně si znepřátelily svoje sousedy a teď s nimi mají nalézt dialog při řešení sousedských vztahů. Nikdy jsem na Balkáně nepotkal nikoho (z kterékoliv strany konfliktu), kdo by hodnotil válku dobře. Škoda, že si to nikdo neuvědomil dřív.

Další související články:

+ Albánske Alpy, cesta do tajomných hor
+ Kosovské Prokletije
+ Což takhle hřebenovka přes Korab a Deshat?
+ Zeletin, Goleš a Visitor - náročný trek liduprázdnými horami bez cest
+ Karadžica, hory patřící ovcím; hory Makedonie
+ Prokletije - bílé štíty klidu; soutěžní článek č. 7, Treking s Tilakem 2009
+ Horské vesničky v pohoří Bjelašnica, Bosna a Hercegovina
+ Nejhlubší kaňon Evropy
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
30.04.2013, 14:26 FunTTomas | BiH
27.04.2013, 13:59 Honzek | Opět krásné,


Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Jak bezpečně bivakovat v medvědích oblastech
Hory Naprieč Slovenskom (4), prechod Slovenska z najvýchodnejšieho bodu na najzápadnejší
Hory Přechod pohoří Zelengora (2), Bosna a Hercegovina
Reklama
Témata našich článků…
Baranec Štiavnické vrchy Krkonoše, ubytování Radegast Pravčická brána Kvarky Zverovka Klíč Beskydy, ubytování Poledník Závojový vodopád Maroko Jeřáb Merkur Sovinec Jupiter Poľana Soos Lužické hory Starý Jičín Fáze Měsíce Rešovské vodopády
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Outdoorové bundy - bundy v outdooru, používané materiály

Bunda, neboli svrchní vrstva při cestě ven (na hory, na kolo, do města) je velmi důležitou součástí oblečení, zvláště v případě, kdy nám povětrnostní podmínky tolik nepřejí. Správný výběr nás může ochránit od nepříjemných…

Jak vybrat kolo

Kolo

Jestliže se rozhodnete pro koupi kola, je dobře nepodcenit jeho výběr. Nevhodně vybrané kolo nepřinese požitek z jízdy a může se stát, že…

Populární treky
1. Ukrajinské Karpaty Přechod pohoří Hriňavy a Čivčiny, trek s bonusovým výstupem na Pětroš
2. České hory Hřebenovka Jeseníků na sněžnicích trochu jinak, trek z Červenohorského sedla na Rejvíz
3. České hory Kolem vodopádů Stříbrného potoka na nejvyšší vrchol Rychlebských hor - Smrk (1 125 m)
4. Slovenské hory Přechod přes Skriniarky, vysokohorská turistika v Západních Tatrách
5. Španělské Pyreneje Parc Nacional d'Aigüestortes i Estany de Sant Maurici, Pyreneje a treky
Reklama
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist