Výstup na Vojkovický Špičák v Doupovských horách

Okrajem Doupovských hor na jeden ze Špičáků

Víte, kolik máme u nás Špičáků? Myslím hor nebo kopců. Několikrát jsme to řešili u piva, ale vždy jen s výsledkem "dost" nebo "hodně". Jestli je máte někdo spočítané, ozvěte se.

Vojkovický Špičák v okrajové části Doupovských hor nemůže konkurovat ostatním nadmořskou výškou (504 m), ale zato nabízí docela dobrodružný výstup v krásných přírodních scenériích.

Letos v létě byla až na skalnatý vrchol vyznačena nová turistická trasa; na rozdíl od jiných značek sledujících silnice a široké cesty zde půjdeme z velké části po divokých, sotva znatelných lesních pěšinách.

Naše malá skupinka vystupuje z vlaku ve Vojkovicích nad Ohří a míří k železničnímu přejezdu v centru obce. Je brzké dopoledne, obě hospůdky mají ještě zavřeno, a tak nás nic nerozptyluje.

Čtěte také: Doupovské hory, geomorfologické členění, vznik a formování pohoří

Nová zelená značka nemá zatím oficiální směrovky, ale zabloudit nelze. Spolu s cyklistickou trasou 2011 míříme po zpevněné cestě ven z obce. Stoupání je vcelku mírné, tak akorát, aby se po cestě dalo konverzovat bez velkého zadýchání. Holky se do povídání zabraly tak, že nebýt nás chlapů, ani by si odbočení značky nevšimly. Jdeme teď travnatou cestou okrajem starého sadu, ale brzy nás pohltí smíšený les.

Bez větších výškových rozdílů se stáčíme do širokého plochého sedla, tady se cesta ztrácí. Sledujíce pozorně značky docházíme, pravda trochu klopotně, na okraj terénní hrany. Tedy, on je to přímo sráz. Jak víme už ze školy, Doupovské hory jsou sopečného původu. Tvrdé lávové proudy z tefritů a čedičů zůstaly, nezpevněné popely a strusky byly dávno odneseny.

Značka prochází bukovým lesem po okraji srázu a dvěma krátkými, ale strmými výstupy směřuje k plochému vrchu Na valech (537 m). Sledujeme pečlivě značky, nikomu se nechce skončit v neprostupných houštinách nebo na kamenitém srázu. Vrcholové plošiny se dotýkáme jen okrajem a shodně konstatujeme, že valy, které vidíme, jsou nejspíš jen vysbírané kameny z bývalých polí. Ale kdo ví, třeba je tu opravdu dosud neznámé hradiště či něco podobného.

Sbíháme na okraj louky a užíváme si parádní výhled na Krušné hory. A protože jsme kupodivu chvíli zticha, můžeme pozorovat i pasoucí se srnky. A znovu do lesa prudce klesáme na lesní cestu. Holky se těší, že půjdeme po cestě - rozumějte, aby mohly jít vedle sebe a povídat. Po pár desítkách metrů ale opět odbočujeme do lesní divočiny. Překročíme suché koryto občasného potoka a pokračujeme pěšinou při terénní hraně.

V mělkém sedélku pod Špičákem se k nám připojí výrazná pěšina, je to naučná stezka pro děti věnovaná lesní zvěři. Krátký strmý výšvih a jsme na skalní vyhlídce. Vojkovický Špičák má na vrcholu opět korouhev jako za starých časů. V době komunismu korouhev zmizela a Špičák osiřel, stal se jedním z mnoha zapomenutých výletních cílů. Vychutnáváme si pohled do údolí Ohře, oddalujeme chvíli, kdy budeme muset začít sestup.

Sestupová trasa vede nejprve strmým skalnatým hřebínkem, poté sestupuje přilehlou strání. Obcházíme tak neschůdné skalní stěny. Za chvíli už jsme na silnici na dálkové červené značce sledující údolí Ohře. My po ní pokračujeme přes Celní skálu do Stráže nad Ohří, lze se ale vrátit po ní i zpět do Vojkovic.

Zeleně značený úsek měří 3 km a je vhodný jako zpestření výletů údolím Ohře - červená značka tu vede často po silnici. Dynamicky vedená trasa je skutečným turistickým požitkem, na mnoha úsecích si pěšinu teprve musíme vyšlapat. A kdy je nejlepší vyrazit? Brzy na jaře za prvními květy a svěží zelení listnatých lesů, nebo na podzim za barevnými listy. Vše mezi tím nelze s klidným svědomím doporučit - v zimě za sněhu a ledu hrozí nebezpečné pády, v létě je tu plno obtížného hmyzu a vysokých kopřiv.

Vojkovický Špičák na turistické mapě

Další související články: