Vihorlat (1 076 m n. m.), túra na nejvyšší horu v pohoří Vihorlatské vrchy

Výstup na nejvyšší horu Vihorlatských vrchů

Vihorlat. Kdo by neslyšel o tomto čarovném kraji na samotném východě Slovenska. Kdo by nezatoužil navštívit Sninský kameň, Morské oko či nejvyšší vrchol celého pohoří - Vihorlat (1 076 m). A kdo neslyšel o známé rekreační oblasti Zemplínská Šírava. Tato oblast Karpat je oblastí superlativů. Zachovalá příroda, husté listnaté lesy, jejichž krása vynikne zejména na podzim, kdy se lesy zahalí do hýřivých podzimních tónů, množství zvěře a vzácných rostlin.

• Vojenské obvody Valaškovce a Záhorie se otevírají turistům, na Vihorlat legálně

Vihorlatské vrchy jsou sopečného původu, o čemž nás přesvědčí jejich geologické podloží (tufy a andezity), které pěkně vystupují k povrchu především na Sninském kameni. Hřeben Vihorlatských vrchů se táhne v délce asi 53 kilometrů, přičemž maximální šířka hřebene činí přibližně 11 kilometrů.

Vihorlatské vrchy jsou tak jedním z nejdelších, nikoliv však nejrozlehlejších, horských celků Západních Karpat. Z nich však přitom na území Slovenska leží jen část, neboť východní úsek tohoto opravdu zajímavého pohoří již leží na území Ukrajiny.

Nejkompaktnější částí pohoří je právě střední část - Vihorlat. Jeho severní svahy jsou narušeny krátkými, ale velice strmými dolinami. Jižní svahy jsou členěny dolinami podstatně delšími. Vihorlatské vrchy se dělí z geomorfologického hlediska na tři samostatné podcelky: Humenské vrchy na západě, masív stratovulkánu Vihorlat v centrální části a další stratovulkán Popriečny u hranice s Ukrajinou. Dále již pokračuje hřeben na území Ukrajiny zvaný Východní Vihorlat.

Podrobněji se o této části zmiňuji například v turistickém a trekovém průvodci Ukrajinské Karpaty (SKY, 2007). Podnebí oblasti je mírné, pouze v nejvyšších polohách chladné. Roční úhrn srážek činí 650 až 850 mm, v nejvyšších polohách až 1 100 mm. Pro mimořádný přírodní potenciál Vihorlatu byla tato oblast v roce 1973 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí, která je svou plochou 4 500 ha nejmenší CHKO na Slovensku. Nejmenší však nikoliv svým významem.

Na nejvyšší vrchol pohoří, Vihorlat (1 076 m)

Nejvyšší vrchol pohoří je dosažitelný poměrně snadno. Avšak naskýtá se tady malý problém. Nevede na něj turistická značka, navíc leží uvnitř vojenského výcvikového prostoru Valaškovce. Na internetu jsem nenašel žádné spolehlivé informace o přístupnosti vrcholu v současnosti. Já byl na vrcholu před řadou let a podruhé až vloni.

Na vrchol v minulosti vedla turistická značka z obce Jovsa, což dokazuje zrezivělá tabulka na vrcholovém betonovém pylonu s nápisem Jovsa 2 h 50 min. V obci Jovsa však o značce na vrchol Vihorlatu nikdo nic nevěděl. Ani v hospodě… Jen na sloupu kousek před místní sámoškou jsem našel zbytek směrové tabule, resp. jejího typického úchytu s objímkou. Značky tady ale již nenajdete.

A jak se na Vihorlat dostat dnes? Z uvedené obce Jovsa je to, pokud neznáte zdejší terén, orientačně velice těžké. Nejsnadnější a v podstatě jediný rozumný přístup na vrchol vede z rozcestí Poľana pod vrcholem Malé Tŕstie (966 m) na zelené turistické značce mezi vrcholy Motrogon (1 018 m) a Lomok (591 m). Na rozcestí je malý altánek, rozcestník a pod altánkem u hranice lesa upravený pramen vody. Od altánku vede vpravo chodník po lesní cestě, která se záhy ztrácí.

Pokračujeme po zřetelném chodníku a míjíme informační tabuli se základními údaji o místní přírodě. Další důkaz, že je chodníku hojněji využíváno. Pak již cesta stoupá a přivádí nás pod východní vrchol Vihorlatu (1 074 m). Od něj po široké pěšině pokračuje po krásném lučnatém hřbetu až na samotný Vihorlat (1 076 m). Pěkné výhledy se otevírají k jihu a jihovýchodu, jako na dlani máme Zemplínskou Šíravu. Stejnou cestou se vrátíme nazpět na rozcestí Poľana.

Avšak i na toto rozcestí se musíme nějak dostat, proto ve zkratce popíši jeden z možných okruhů. Na túru na Vihorlat nastoupíme na sběrném parkovišti pod Morským okem. Po cestě se dostaneme k jižnímu okraji krásného jezera zvaného Morské oko. Přímo naproti budeme mít Sninský kameň, náš příští cíl. Z jezera tady vytéká dravá říčka Okna.

Pokračujeme vlevo po naučné stezce po západním okraji jezera, které je vulkanického původu. Po žluté turistické značce pokračujeme hustým, převážně bukovým lesem k malému jezírku zvanému Malé Morské oko. To je podstatně menší, než níže ležící Morské oko, navíc je zcela utopeno v hustém lese. Přesto za návštěvu určitě stojí. Konečně se dostáváme na hřeben a napojujeme se na červenou turistickou značku na rozcestí Jedlinka.

Z rozcestí musíme pokračovat vlevo po červené turistické značce po východním úbočí vrcholu Motrogon (1 018 m). Obklopuje nás hustý listnatý les se statnými buky. Všude kolem ticho, tajemné přítmí a neznámé zvuky vydávané zdejšími obyvateli. Žádní skřítci ani víly, ale plši (zejména za šera, kdy opouštějí bezpečí svých úkrytů), lasičky, ptáci. Ale také brouci, jejichž larvy našly dostatek potravy v kmenech statných stromů, které na konci svého života uvolnily místo další generaci, které zároveň poskytují vhodnou živnou půdu. Tito lesní velikáni jsou tak užiteční i po smrti. Na rozdíl od politiků, kteří nejsou užiteční ani za svého života…

Náš chodník začne brzy klesat a les řídnout. Dostáváme se na rozcestí v sedle Rozdiel (815 m), na kterém opouštíme červenou turistickou značku vedoucí do obce Remetské Hámre. My musíme pokračovat vpravo po zelené turistické značce přes vrchol Tŕstie (951 m) a Malé Tŕstie (966 m), kde se objevují statné buky s obrovskými choroši - dřevokaznými houbami. Nezapomenutelné, fotoaparát nezahálel.

Cesta se prudce lomí vlevo a krátkým rovným úsekem po lesní cestě nás přivede na již výše zmíněné rozcestí Poľana s pěkným altánem, ze kterého pokračuje neznačená stezka na vrchol Vihorlatu. Máme za sebou asi tři hodiny svižnější chůze. S vrcholem Vihorlatu asi čtyři.

Další asi dvě hodiny to máme do obce Remetské Hámre. Z vrcholu Vihorlatu se otevírají velkolepé rozhledy, pouze k severu a severozápadu je výhled cloněn stromy. Na samotném vrcholu Vihorlatu je betonový pylon se zbytky starého turistické značení a s vrcholovou schránkou.

Z rozcestí Poľana začneme poměrně prudce sestupovat lesem po široké lesní cestě. Ta se ve dvou lomených zákrutách vine jako had k rozcestí Stará koniareň. Zejména závěrečný úsek je hodně prudký a v podstatě vede po spádnici. Tady přicházíme na další vozovou cestu, rozcestník vlevo byl špatně čitelný a značně zarostlý (stav k červnu 2007).

Na tomto rozcestí musíme pokračovat opět vlevo vzhůru do kopce, žlutá značka tady nebyla k mání. Táhlým stoupáním překonáváme zalesněný hřebínek mezi vrcholy Lomok (591 m) a Múr (833 m) a již sestupujeme podél jednoho z přítoků Lomockého potoka. Pak se cesta lehce zavlní a přivádí nás do otevřeného terénu s loukami a starými ovocnými stromy nad obcí Remetské Hámre, do které je to již jen kousek.

Z Remetských Hamrů se můžeme přepravit autobusem do Sobranců, snad nejmenšího okresního města na Slovensku a nebo přečkat noc v místní turistické ubytovně (správcem je obecní úřad) a druhého dne se vydat například na vyhlídkový Sninský kameň. Ale to je již jiná kapitola i článek, který naleznete v časopise Treking 4/2008. Pokud vás Vihorlat zaujal, pak se můžete těšit na volné pokračování a článek o výstupu na Sninský kameň, ale i hradní vrch Podhoroď…

Hora Vihorlat ve Vihorlatských vrších, turistická mapa