Co jsou to via ferraty? Klasifikace obtížnosti

Via ferraty neboli klettersteigy

Via ferrata, německy Klettersteig - znamená "Železná cesta". Via ferraty jsou náročné turistické trasy, zajištěné ocelovými lany, skobami a žebříky. Vedou strmými stěnami a turisté mohou díky nim překonat pro ně jinak nelezitelné úseky. Nejvíce "Železných cest" je v Dolomitech. Tyto hory jsou přímo předurčeny pro tento druh turistiky.

Vynálezci moderních via ferrat byli Vídenští horolezci. Ve svých domácích horách, především v Rax a na Hohen Wand vylepšovali schůdnost obtížných výstupů drátěnými lany, skobami a "stoupacími kmeny". Už v roce 1843 obdržela normálka na Hohen Dachstein své první železné díly. Na přelomu století vznikaly některé trasy, které jsou dosud pojmem pro milovníky hor, např. Hilbronner Weg v Algä, nebo Eggersteig v Kaisergebirge.

V letech 1915 - 1917 byla na východoalpském prostoru stavitelem válka. Italští alpini i rakouští horští myslivci vytvořili síť cest a stezek, z nichž mnohé jsou rekonstruovány a používány dodnes. O historii bojů, budování cest a tunelů v Dolomitech za svěceně píše Milan Čepelka ve své knize "Fronta v Dolomitech 1915-1917".

Rok 1936 je mezníkem v malé "železné historii". SAT (spolek Alpinistů Trenta) začal se stavbou snad nejkrásnější horské cesty v Alpách, "Via delle Bochette". Po dokončení "Sentiero Benini" v roce 1972, můžeme projít celou skupinu Brenta po zajištěných trasách. Skutečný "Ferrata boom" začal v šedesátých letech.

Cortiňané v té době byli neobyčejně pilní a hlavně díky jim je dnes mezi Eisackem a Piavou více než 120 via ferrat. Ale i v jiných horských oblastech např. v Julských Alpách, v Etschtalu a dokonce v oblastí Innsbrucku je čím dál víc zatloukáno a drátováno. Současný trend je dělat stále těžší a exponovanější ferraty bez kramlí a žebříků, jen s pevně napnutými ocelovými lany často překonávající pětkové lezecké úseky.

Kde je však rozumná hranice? Je krásné a vzrušující se pohybovat poměrně bezpečně v exponovaném terénu, ale snad nedojde k tomu, aby se hory staly pouze sportovním nářadím. Připravujeme seriál článků o nejznámějších oblastech Dolomit s mapkami a popisem výstupů. Nechť si však náš čtenář uvědomí, že via ferraty jsou bezpečné jen s dobrým vybavením za přijatelného počasí.

Výstroj a výzbroj

Pevné pohorky s vibramem, teplý svetr nebo flíska, větrovka, kulich, rukavice (osvědčily se tenké kožené pracovní rukavice nebo cyklistické rukavice bez prstů), spíše úzký batoh (ne krosna!) příruční lékárnička, zásoba jídla (nejlépe polysacharidy), alespoň litrová láhev s nápojem obsahujícím ionty, horolezecký úvazek (kombinovaný nebo sedací), kousek horolezeckého lana asi 4 m dlouhého a 2 karabiny (raději větší). Vřele doporučuji amortizátor, který je u nás málo známý, ale z hlediska bezpečnosti velmi důležitý. Jeho cena je v porovnání s cenou života zanedbatelná. Nezapomeňte na přilbu, neboť nejvíce úrazů na via ferratách je způsobeno padajícími kameny.

Bouřky, počasí

Z hlediska bezpečnosti je nezbytné získat o dané oblasti co nejvíce informací a dobře túru naplánovat. Jak dlouhý je nástup, jak dlouho nám potrvá vlastní výstup, jak těžký a dlouhý je sestup, kudy lze ze stěny ustoupit při zvratu počasí, co budeme dělat, když bude mlha (máme buzolu a mapu?) nebo bouřka.

Zvlášť za bouřky jsou via ferraty krajně nebezpečné - ze zajišťovacích lan se může stát hromosvod. Nezbytná je znalost průvodních jevů při změně počasí a také místních meteorologických zvláštností. Doporučuji vycházet na túru co nejdřív ráno. Jednak se tím vyhneme častým odpoledním bouřkám a také nad námi nebudou další turisté, kteří by mohli uvolnit při stoupání kameny. Přeji vám hodně krásných zážitků v horách, vždy se šťastným návratem a snad vám náš článek bude k užitku.