Napsat článek Průvodce Soutěže Kalendář Cestování Cykloturistika Horolezectví Snow Příroda Archiv Beskydy Jeseníky Krkonoše Tatry
Počasí Počasí Satelitní snímky počasí Satelit Webkamery Kamery Kontakty Kontakty Eshop Eshop
Treking.cz
Poslední aktualizace: 8.12.2015 , , svátek má
Treking > Treky, turistika > Vesteraly a Lofoty

Vesteraly a Lofoty

Do země hor a půlnočního slunce

12.12.2008 | Zbyněk Jiroušek

Nebyl jsem v Norsku tak dlouho, abych ho celé poznal, byl jsem tam ale tak dlouho, abych pochopil, jak je to krásná země. Jak vysoko si napříště nasadit laťku, jak je to bohatá země. Pochopil jsem co znamená sociální stát (určitě ne to, co nám vykládají politici v naší zemi) a poznal jsem mentalitu lidí, kteří si jsou krásy své země vědomi a podle toho se k ní chovají.

Vesteraly

Celá Skandinávie byla kdysi pokryta kontinentálním ledovcem, který modeloval terén pod ním ležící. Po jeho odtátí ve čtvrtohorách spatřily světlo světa ty fantastické hory a fenomenální fjordy, které se zakusují do celého západního pobřeží délkou i přes 200 km.

Hluboká a úzká ledovcová údolí zalitá mořem se vyznačují i takovou zvláštností, že nejsou nejhlubší při ústí do moře, ale naopak někdy právě mnoho kilometrů daleko od něj. Nejhlubší má okolo 1 700 metrů. A to je široký jen pár kilometrů. Norsko je dlouhé asi 2 500 km, ale jeho hranice včetně pobřeží prý měří neuvěřitelných asi 24 000 km.

Cesta přes Švédsko, Storforsen a Abisko

Den D začal v pátek 24. června, kdy jsme se sjeli z celé republiky u nás v Dubanech a všech 13 účastníků nacpalo své vybavení a jídlo do vleku a sebe do minibusu, který se s námi vydal na třítýdenní a okolo 7 000 km dlouhou cestu. Celý den jsme si to hasili po německých rovinách do Sassnitz na ostrově Rügen, kde jsme stihli poslední večerní trajekt do švédského Trelleborgu.

Storforsen

Švédsko jsme chtěli projet co nejrychleji, přesto jsme se zastavili na několika místech. První bylo druhé největší jezero Švédska Vättern (1 912 km2, 128 × 31 km, hloubka 119 m), na jehož březích je ekopark Omberk a městečko Vadstena s renesančním zámkem. Nebýt voda sladká, tak si na březích jezera připadám jak u moře, i ty vlny tam byly.

Další zastávkou byly katarakty Storforsen na řece Pitealven, asi 100 km od břehů Botnického zálivu. Vodnatá řeka napájená mnoha horskými jezery a tajícím sněhem vytváří obrovské až 4 metrové peřeje a na 4 km překonává výškový rozdíl 85 m!

Lofoty

V okolí je i skazen původních švédských řemesel. Po překročení severního polárního kruhu je světlo i v noci a my míříme přes Jokkmokk, hlavní město Laponců (právě zde byli poprvé uznáni jako národnostní menšina) do Kiruny. Zde jsou známé rudné doly na surovinu pro kvalitní švédskou ocel. Podél nejsevernější evropské trati Lulea - Narvik, postavenou původně výhradně pro dopravu rudy k moři, dnes však sloužící v letních měsících i pro osobní dopravu míříme k 70 km dlouhému horskému jezeru Torneträsk u jehož břehů leží Nassjonal park Abisko.

Vyrážíme na jednodenní trek na vrch Njulla, kde se kocháme výhledem na Lapporten (laponská brána), historický orientační bod Laponců, kteří tímto širokým údolím hnali svá stáda sobů. V Abisku panuje časné jaro, všude hromady sněhu.

Půlnoční slunce nad ostrovem Moskensoya

Přespáváme u jezera v jedné z mnoha volně přístupných chatiček, které jsou po Švédsku a Norsku obvyklé. Dřevěné stoly a lavice a palandy na spaní, kamna, dřevo, splachovací WC s papírem, ručníkem a tekoucí vodou bývá tím minimálním komfortem. Zde musím poznamenat, že až na pár výjimek, ve Skandinávii. jsou základní hygienické potřeby (použití WC) zásadně zdarma - i to je součást sociální politiky státu a nepřímo i ochranou přírody. Znáte u nás okolí kempů, když jdete do lesa pro dříví že?

Vesterály

Další den jen podle budky poznáváme, že vjíždíme do Norska. Musím poznamenat, že policii jsme viděli na severu asi 2×, řidiči zde dodržují pravidla, hlavně rychlost, neviděli jsme jedinou dopravní nehodu a naznačíte-li ve městě, že chcete přejít silnici, okamžitě vám auta staví. Dále se dává přednost sobům, losům i kravám.

Český řidič bývá většinou šokován, je-li zde poprvé. Také jsme dali přednost početnému stádu sobů hned za celnicí, začali si zvykat na žlutou dělící čáru (používanou jen v Norsku) a zamířili na Vesterály. Spolu s Lofoty to jsou nejkrásnější ostrovy Evopy (světa?). Básník by řekl "kytice hor uprostřed oceánu". Skutečně věřte mně i básníkům.

Auťák jsme nechali u osady Bjornlia na největším ostrově Hinnoya a ze závratné výšky 27 m nad mořem jsme se vydali na několikadenní trek pod nejvyšší horu Moysalen - 1 266 m.o.h. (meter over haven) jak to je psáno v norštině. Jestli si někdo představujete kopec jako Velká Deštná, nebo Lysá hora, tak vás musím zklamat. Jsou to nefalšované, necelých 1 300 m vysoké Alpy se vším všudy!

Dlouhá sněhová pole (i ty cepíny přišly ke slovu), velká převýšení, exponovaný terén s občasnými výhledy na moře a úžasné mosty spojující jednotlivé ostrovy, to jsou hlavní atributy tohoto kouzelného světa.

Neměli jsme pořádnou mapu, takže jsme po dni pochodu zjistili, že jdeme na Moysalen z opačné strany, kde je jen těžký horolezecký terén. Chodí se tam z druhé strany ostrova přímo od moře a stejně ta túra trvá 14 hodin. Na dohled nejvyšší hory jsme však objevili "zázrak uprostřed hor" tři chatky nazvané Snytindhytta.

Snityndhytta, interiér chaty

Neskutečné, volně přístupné, v první zásoba dřeva dovezená vrtulníkem, nářadí, záchod s polystyrénovým prkýnkem, aby vám v zimě nestudila zadnice, v další kuchyňka, ložnice a plně vybavená sauna a v té třetí koberce (vyzouvá se), kuchyňská linka jakou nemáme ani doma, nerezové nádobí, plynový sporák s plnou bombou, čalouněná sedací souprava, dvě ložnice a pokladnička, do které se hází 40 NOK (průměrný plat v Norsku je okolo 30 000 NOK) za noc a osobu! Když náhodou nemáte peníze, tak si můžete vzít připravenou složenku a peníze poslat. Bože ochraňuj toto místo před turisty z Východní Evropy.

Lofoty

Po návratu k autu pokračujeme důmyslným systémem mostů a podmořských tunelů přes hlavní tři lofotské ostrovy až do obce s nejkratším jménem na světě - A, ležící "na konci světa" na posledním velkém ostrově Moskenesoya. Zde končí silnice A 10 a dál jsou už jen hory a mořské pobřeží. Nejvyšší hora Lofot měří málo přes 1 000 m, ale vystupuje přímo z moře - impozantní pohled. Mezi tímto ostrovem a malým ostrůvkem Mosken vzniká v mořské úžině při přílivu a odlivu pověstný Maelström, obrovský mořský vír, který žere celé lodě. Není prý radno sem v této době zajíždět.

Moysalen

Je krásné počasí, ostatně to nás provázelo skoro stále (v Ragu jsme naměřili v 18.00 neuvěřitelných 53 °C na slunci), tak se rozhodujeme pro noční trajekt na pevninu do přístavu Bodo, neboť lofotské hory by nám zabránily vidět půlnoční slunce (museli bychom na tu vysokou vylézt a to bychom do půlnoci nestihli). Půlnoční slunce nad rozčeřeným mořem bylo nádherným zážitkem, zvlášť když ho vidíte poprvé.

Neskutečná divočina - Rago

Cestou do Nassjonal park Rago se stavujeme ve Fauske, abychom si sebrali na památku růžový mramor. Jsou pouze dvě místa na světě, kde se nachází kámen této barvy a to druhé je tuším v Africe. A samotný park Rago? To je jako když v pokeru držíte pikovou 10-J-Q-K a přijde vám pikové eso. Čeština, nejkrásnější jazyk Kouzelné Rago světa, postrádá jednu drobnost, absolutní superlativ. Narodit se coby temperamentní Ital, asi bych vykřikl "bello, bellissimo". Jako Čech jsem mlčky lapal po dechu.

Ragu bych přisoudil pět přívlastků, pět nej: nejmenší, nejkrásnější, nejhůře přístupný, nejdivočejší, nejdrsnější. Třetihorní žula, divočina drsných a nevlídných vrcholů, hlubokých puklin a štěrbin, kamenných polí, ukloněných žulových ploten a obrovských desek, řek, peřejí, kaskádových vodopádů, na konci obtížná hora Rago na norsko - švédské hranici. To se mi vše zpětně vybaví při vzpomínce na Nassjonal park Rago.

Jediná přístupová silnička odbočuje z hlavní norské silnice E6 vedoucí z Osla až na Nordkapp nenápadně za dvěma tunely proti proudu Lagsagy a končí po 9 km na miniaturním parkovišti v osadě Lakshola. Zde žije asi jediný stálý obyvatel, norský dědeček (hůlka, přes 80 let), který na rozdíl od většiny Norů neumí anglicky, pouze dvě německá slova "vielen dank", když mu platíte stan na jeho pozemku (máte k tomu jeho záchody, sprchy s teplou vodou).

Lakshola leží v nadmořské výšce 9 m. Odtud zahajujeme třídenní trek a cílem projít centrální údolí a pokusit se vylézt na horu Rago (1 327 m). Míjíme takové klenoty jako vodopády Helligforsen, Trollforsen, na chatě Strolkogvasshytta potkáváme dva Čechy, kteří nejeví zájem se uskromnit a radí Meandry v NP Rago nám, že 4 hodiny pochodu je další chata. Usmívám se při pohledu na hodinky (20.30) a přemýšlím o Norovi, který by nás pozval dál a ještě se s námi rozdělil o večeři.

Po další hodince a překonání skalního prahu jsme u zemljanky pro dva, která si říká Gamme a okolo ní jsou suchá rovná místa na stan. Ono totiž v Ragu je právě jaro, jsme 200 km za polárním kruhem a všude zbytky sněhu a spousta vody. To, co se podle kamarádů, kteří tady byli na začátku září chodí suchou nohou, my musíme i brodit. Ale ty nádherné vodopády, které na sklonku léta vyschnou, za trochu ledové vody stály. Další den na dohled od jezera Storskogvatnet (193 m.o.h.) dorážíme k nejvzdálenější chatě Ragohytta. Tam jsme sami, tak tam necháváme všechny věci na spaní a nalehko vyrážíme na o 1 000 m vyšší horu Rago.

Už chápu proč na horu, která se zdá na dosah (3 km vzdušnou čarou), trvá výstup dalších 5 hodin. Nevede na ní značená cesta, jen sem tam kamenný mužíček. Sněhové pole 45° končící v gigantických balvanech, 45° ukloněné žulové plotny, které jsou však mnohem horší při sestupu a dlouhý, jakoby nekončící vrcholový hřeben, to byla naše dávka adrenalinu.

Rozhledy v NP Rago Hřeben Bessegen

Rozhled z Raga je fascinující, jak na naši výstupovou cestu, tak na cestu návratovou, tak do zasněženého Švédska na liduprázdnou divočinu NP Sarek. Bílá noc na Ragohyttě a druhý den návrat k autu kolem jezera Litverivatnet (311 m.o.h.) z něhož padá do hloubky 290 m vodopád, jehož vody hluboko dole tvoří krásné modrozelené meandry řeky Trojumoen a jsme zpět v Lakshole. Teplou sprchu a praní propoceného prádla (bylo těch 53 na slunci) si zasloužíme.

Na cestě do středního Norska

Neradi opouštíme Rago, ale chceme vidět i střední Norsko. Další den jsme na více jak 600 km cestě do Trondheimu. Zastavujeme se ve vcelku fádní krajině na polárním kruhu (řekl bych, že ve Švédsku byla zajímavější), někteří kupují suvenýry. Já pohlednici s Aurea Borealis, která je zde vidět jen za dlouhých polárních nocí, kdy tady těžko budu viděn já.

Navečer se zatavujeme v nejslavnější norské vesnici Stiklestadu. Nejslavnější bojiště, kde padl Olaf Haraldson, později Olaf II. Svatý (za svatého prohlášen již 5 let po své smrti!), král, který zastavil potírání křesťanství na území Norska a znovu sjednotil kmeny. Je zde rozsáhlý skanzen a veliké přírodní divadlo, kde se každoročně pořádá festival na jeho počest. Přespáváme o pár km dál ve zříceninách kláštera Okkenang.

Následující den věnujeme prohlídce Trondheimu, historickému sídlu králů. Zřejmě nejatraktivnějším cílem stovek turistů je Nidaros Domkirken, nejkrásnější gotická katedrála severní Evropy. Vnitřní rozměry hlavní prostory jsou 120 × 50 m a výška 20 m.Je zde několik kaplí a celé stavbě vévodí 110 m vysoká věž. Vnitřní prostory však působí poněkud ponuře a nedivím se, že vzbuzovaly ve věřících tíseň.

Svět vertikál - Romsdal

Odpoledne míříme do pohoří Romsdal. Večer táboříme u jezera pod Romsdalhornem (1 575 m), tyčícím se k nebi jak tlustý prst. Ráno vyrážíme nalehko na hřeben, co nejvýše to půjde (samotný horn je nejméně 4 - 5 UIAA). Na hřebeni se nám otevírá pohled nejen na pověstnou nejvyšší souvislou kolmou stěnu v Evropě Trolltindam, ale i do téměř kolmé hloubky k městečku Andalnes, ležícím na konci Langsfjordu, tedy na úrovni moře.

Romsdalshorn

Máme trollí rodinku jako na dlani, přesto si ještě zajíždíme do toho údolí pod námi, abychom ty rozměry viděli i zdola. Skutečně - museli byste na sebe postavit 5 Eifelovek, aby dosáhly k vrcholu stěny Trollů. Přes 1 500 m kolmé skály bere dech. Romsdal je překrásně divoké pohoří, čnící od hladiny fjordů, obtížně turisticky schůdné.

Nesmíme vynechat jednu z největších atrakcí pohoří - Trollstigvegen, slavnou Cestu Trollů. I při jízdě autem někdo trpí závratí a při pohledu na serpentiny silnice zakousnuté v téměř kolmé skalní stěně pokorně a hluboce smekám před umem a důmyslem norských inženýrů a dělníků. Ale tím to nekončí, následuje sjezd podobnou silnicí k hladině Geirangerfrojdu s výhledem na nejvíce profláknuté vodopády De Syv Sostre (Sedm sester). Tady se musíte smířit i s Japonci, sem snad jezdí cestovky z celého světa.

Následuje výjezd z nuly (hladina moře) na Dalsnibbu (1 500 m.o.h), vyhlídkový vrchol sjízdný autem! Tady, 5 km vzdušnou čarou od Geirangerfjordu vládne královna Zima a zpola zaplněnému parkovišti zase zájezd Balkánců se svým folklórním vystoupením (zpěv, trubka, akordeon). Nocujeme kousek pod Pollfosem, což jsou hrdla řeky Otty, pěnící a řvoucí chřtán, který by se snad pokusil sjet jen Němec, šílenec nebo sebevrah.

A nakonec Domov obrů

Poslední pohoří, které jsme nemohli nenavštívit je Domov obrů - Jotunheimen. V Lomu jsme si prohlédli místní dřevěný kostelík a hlavně koupili pořádnou mapu 1:50 000. Autem se dá vyjet až k vysoko položené chatě Juvvasshytta (1 841 m). Tam jsme nabalili věci a jídlo na 4 dny a vyrazili na náš poslední norský trek. Chceme Přítok Memuru do jezera Gjende samozřejmě vylézt i na nejvyšší horu Norska Galdhopiggen, tak se musíme obrnit trpělivostí a tolerancí. Je to norská komerční hora a místní horští vůdci na ni vodí každého, kdo vyjede na Juvvasshyttu autem.

Cesta vede přes ledovec, který je však poměrně plochý a téměř bez trhlin. Jako že v Alpách bych si nic takového v životě nedovolil, tak tady jdeme nenavázaní. Na ledovci leží kompaktní asi dvoumetrová vrstva firnu a když vidím místního guida, jak sváže čtyři!!! horolezecká lana k sobě a za sebe si uváže 40 klientů a to tak, že vytvoří vůdcovský uzel s okem a to zatáhne okolo klienta(tky) nad ňadry a s takto vytvořeným 100 metrovým vláčkem valí přes ledovec, tak nevím jestli mám brečet nebo se smát.

V každém případě túra na Gald (2 469 m) je krásná a rozhled stojí za to. Z vrcholu pochopíte, proč to Norové nazvali Domov obrů. Stovky štítů na všech světových stranách kolem vás. Nejbližší soused Galdu, o 4 m nižší Glittertind je ozdoben sněhovou čapkou, která po letošní na sníh bohaté zimě snad ani nemůže stihnout roztát.

Čeká nás místy i prudký sestup k horskému hotelu (původně rodinná farma) Spiterstulen (1 104 m), kde stavíme stan. Druhý den pokračujeme proti proudu řeky Urdaldalsbekken do doliny Urdadalen. Poměrně plochá a široká dolina s nejvyšší výškou 1 618 m je ještě celá pod sněhem, jezera jsou ještě zpola zamrzlá (i když je 40 °C na slunci), takže opalovací krém s faktorem 25 a tmavé brýle jsou naprostou nezbytností, neboť jinak než v kraťasech se nedá jít.

Hory se cestou chlubí svými ledovci, z nichž některé jsou hodně fotogenické. U jezera Langvatnet (1 368 m) konečně potkáváme to velikánské stádo Sobů, jehož nesčetné stopy celý den na sněhu sledujeme. Statní samci, maminy s mláďaty, no co dodat?

Sobi

Směřujeme k jezeru Gjende, ale nechceme ztrácet výšku, tak po 10 h túře nocujeme nad Gjendebu u zamčené pastevecké chaty. Druhý den se nám z 300 metrové výše ukáže nádherné jezero Gjende (asi 18 km dlouhé a snad jen kilometr široké, taková dlouhá nudle) jehož modrozelené vody snad obdivuje každý. Stejně ztrácíme výšku, souvislá cesta kolem jezera není možná, musíme sestoupit k Memurubu (také rodinný podnik), které je zásobováno jen lodí(silnice sem nevede).

Od hladiny jezera (984 m) nás čeká namáhavé stoupání k přírodnímu fenoménu, pro který jsme ochotni se takhle trápit, šíji Bandet. Tato v nejužším místě několikametrová šíje odděluje jezero Bessvatnett (1 373 m) od jezera Gjende, ležícího o 389 m níže. Kdo by zde čekal 400 metrový vodopád, byl by zklamán, jezero Bessvatnett má totiž odtok přesně na opačné straně a do řeky Otta vytékající právě z Gjende přitéká zleva až asi po 4 km.

Na vrcholu Galdhopiggenu

Následuje nejoblíbenější a asi nejvíce chozený úsek - hřeben Besseggen. Potkali jsme i Japonce (zase). Nejsem žádný mejdlo, ale Bessegen není místy choďák, navíc tu je hlavně psychická expozice (400 m vertikálně do modrozelených vod Gjende) a ani metr umělého zajištění. Potichu mě napadá, jaká je statistika, ale nahlas podporuji svoji ženu slovy o lehkém a jednoduchém terénu a jak je fajn, že my to na rozdíl od Japonců jdeme směrem nahoru.

Poslední dnešní úsek za Besseggenem je fádní náhorní planina posetá spoustou drobných žulových kamenů a prudký sestup z výšky 1 500 m ke Gjendeheimu na konci jezera Gjende. Asi půl hodiny nad Gjendeheimem nocujeme (pod skalním prahem s menším vodopádkem). Dnešní túra trvala 14 hodin, výhoda je, že tu není v noci ještě tma.

Detail Vigelandova monumentu v Oslu

Čtvrtý den po sejití k jezeru, odpočinku, občerstvení a vykoupání se si ještě dáváme trek nalehko kolem jezera Nedre Leirnnen, liduprázdného hnízdiště ptáků okolo "kopečku" Gjendehoe (1 257 m). V šest večer pro nás přijíždí auto a jedem domů. Tedy ještě s návštěvami Osla a Kodaně.

Největší vesnice Evropy

Oslo se svými 465 000 obyvateli a rozlohou 454 km2 je přezdíváno největší vesnicí Evropy. Je fakt, že místem tu nešetří a mnoho výškových budov tu neuvidíte. Název vznikl ze staronorského ass lund, neboli háj bohů a v historii se jmenovalo také Christiania. Na hlavní město nového Norského království byla Christiania povýšena až r. 1905 a v r. 1925 teprve dostala od krále zpět svůj původní název Oslo.

Následoval obrovský rozmach města. Za návštěvu stojí poloostrov Bygdoy, kde jsou významná muzea (Kon-tiki, Fram, skanzen, námořní) ve městě pak pevnost Askerhus, radnice s dvěma věžemi (63 a 65 m), zvonkohrou se 38 zvony, s největšími věžními hodinami v Evropě (průměr ciferníku 8,6 m), ale nejvíce mě vzala za srdce návštěva parku Slott Drammensveien, hlavně tou částí zvanou Vigelandsanlegget.

Tohle životní dílo Gustava Vigelanda se dá vzdáleně přirovnat k Braunovu Kuksu, ale jen vzdáleně, Kuks je baroko, Vigeland minulost - současnost - budoucnost, prostě život. Hlavní osa parku je 850 m dlouhá hlavní třída, kde jsou soustředěny všechny významné práce.

Malá mořská víla, nábřeží v Kodani

Do parku se vstupuje 7 železnými branami, následuje Barneplass s 9 plastikami dětí, most s 58 bronzovými plastikami a 4 žulovými sousošími, ústřední kašnou a přes 3 terasy dojdeme k ústřednímu monolitu vysokému 17 m a složeného ze 121 vzájemně propletených lidských postav bojujících o světlo, kolem něhož je dalších 36 skupin zobrazujících všechny fáze života. Celý areál pak uzavírá Livshjul (kolo života) ze 7 propletených lidských postav.

Mnohojazyčné mraveniště

Poslední zastávka na půl dne byla v Kodani. Samotná Kodaň je krásné město a poznat všechny její pamětihodnosti by znamenalo tak třídenní pobyt. My jsme si stačili prohlédnout Amalienborg - královský palác a výměnu stráží, Mramor Kirken - katedrálu postavenou ve stylu římského baroka, Nyhavn, náměstí Kongens Nytorv a přilehlou pěší zónu Sroget, Christiansborg - impozantní sídlo dánského parlamentu a nejvyššího soudu, Radhus se světově unikátními astronomickými hodinami Jens Olsen Verdensur a samozřejmě Langelinie - přístavní nábřeží, kterému vévodí fontána bohyně Gefion a na jehož konci je nenápadný, ale nejslavnější symbol Kodaně Den Lille Havfrue, něžná dívka sedící téměř na úrovni moře, bronzová socha Andersenovy malé mořské víly vytvořená Edvardem Eriksenem. Modelem mu prý stála vynikající dánská tanečnice, sólistka Královského divadla Elen Priesová. Musela to být krásná žena.

Nakonec jsme navštívili Kastellet, pevnost ze 17. stol. pentagonálního tvaru, uvnitř kastellkirken a funkční větrný mlýn. Zajímavé je, že je sem volný přístup, i když jsou zde kasárna Ministerstva obrany. Pak už nás čekal jen ranní trajekt z Gedseru do Rostocku a fádní cesta přes Německo domů.

Praktické informace

Skandinávie

Trajekt Sassnitz - Trelleborg je delší a příjezd na Rujánu pomalejší než frekventovanější trajekt Rostock - Gedser. Z Kodaně je dnes možné volit dvě varianty cesty do Švédska, buď krátký trajekt Helsignor - Helsinborg, nebo přejezd po mořském mostě do Malmö, cenově to vyjde nastejno. Železnice ve Skandinávii jsou rychlé, přesné, čisté, pro Čechy drahé, nejsou moc husté, na sever se dostanete do Fauske, nebo přes Švédsko do Narviku.

Autobusy zajíždějí do každé osady, někam však jen několikrát týdně. Trajekty přes fjordy jsou promakané a pendlují neustále. Poštovní loď Hurtigrutte vozí i cestující a zajíždí do všech přístavů od Bergenu až na daleký sever k ruským hranicím. Letecká doprava je snad dobrá na cestu do země, méně vhodná už jako vnitrostátní.

Nejlépe je jet autem, dostanete se všude, silnice jsou kvalitní, pumpy na každém rohu. Je třeba počítat s vyšší cenou (letos cca 10 NOK/litr). Doporučuji dodržovat předpisy. Cestovní rychlost na severu není technicky možná víc jak 50-60 km za hodinu. Cykloturisté musí mít vzhledem k četným tunelům osvětlení a všichni chytře vozí na sobě reflexní vesty (tunely jsou dlouhé běžně i několik km). Ceny všeho v Norsku, tedy i potravin jsou stejné jako u nás, ale v NOK, tedy vše násobíte čtyřmi. Tábořit se může téměř všude (50 m od obydlí) a je tolerováno i v NP (když nerozděláváte oheň a neděláte binec). Lidé jsou většinou vstřícní a příjemní, domluvíte se angličtinou skoro všude.

Treking.cz - diskuze
Témata našich článků…
Sněžka Slovenský ráj Šumava, ubytování Zverovka Jeseníky, ubytování Kvarky Téryho chata Říp Propast Macocha Praděd Králický Sněžník Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Tribeč Pieniny Železné hory Hukvaldy Zimní hvězdná obloha Štrbské pleso Lomnický štít
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Reklama
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama

Poslední diskusní příspěvky

Kamenná chata Chopok
 18.10.2017 5 příspěvků
Koruna Himalájí, seznam horolezců
 17.10.2017 3 příspěvky
TKC - Transkarpatská cesta
 13.10.2017 3 příspěvky
Sopky v ČR, seznam
 13.10.2017 9 příspěvků
Muránska planina deštivá i slunečná
 06.10.2017 7 příspěvků
Chata pod Chlebom, Malá Fatra
 05.10.2017 29 příspěvků
Bralná Fatra, Velká Fatra na 3 dny
 05.10.2017 2 příspěvky
Slovensko, dálniční známky 2017 - cena a platnost
 05.10.2017 13 příspěvků
Túra na Tomanovské sedlo, Západní Tatry
 03.10.2017 9 příspěvků
Turistické vařiče na plyn
 01.10.2017 3 příspěvky
Výstup na Grosser Knallstein
 01.10.2017 3 příspěvky
Setkání s medvědem, jak se chovat při setkání
 29.09.2017 29 příspěvků
Tauon, supertěžký elektron
 29.09.2017 1 příspěvek
Broumovská vrchovina, Stolové hory
 28.09.2017 1 příspěvek
Opavsko a okolí : 36 letá svobodná maminka hledá t
 27.09.2017 1 příspěvek
Jak vybrat dalekohled, turistické dalekohledy
 27.09.2017 13 příspěvků
Žalý, rozhledna Krkonoše
 25.09.2017 1 příspěvek
Medvědi, jak bezpečně bivakovat
 25.09.2017 13 příspěvků
Letní putování z Bratislavy na Horňácko
 23.09.2017 2 příspěvky
Bystřicko - místo, kde můžete být sami
 19.09.2017 2 příspěvky
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist