Výstup na vrch Velký Javorník (917 m) v Beskydech

Velký Javorník, velmi oblíbená túra v Beskydech

Drtivá většina populace využívá vánoční a novoroční svátky kromě k obdarovávání svých blízkých a provozování tradičních zvyklostí především ke zvelebování vlastních zásob podkožního tuku s vědomím, že s radostí páchané hříchy se v následujícím období vyeliminují přijetím nějakého toho hodnotného novoročního předsevzetí.

Čtěte také: Rozhledna Velký Javorník, nová rozhledna v Moravskoslezských Beskydech

O něco lepší (myslím než si dávat závazky po spáchání mnoha a mnoha příjemných hříchů) je někam si o svátcích vyrazit, i když si příroda v posledních letech s námi nepěkně pohrává. Kdysi se říkalo, že venku je zima jako v ruském filmu, třeba jako v té pohádce o Mrazíkovi. Kdo si chce aspoň trošičku takové zimy užít, myslím teď a tady na Moravě, musí prostě za ní někam vyrazit, samozřejmě na hory a nebo aspoň na trochu slušné kopce.

Sedíme v autě a valíme více méně na východ. Mokrá ale jinak čistá cesta, docela to odsýpá. Po hodině změna povrchu, břečka, mokrý sníh a potom konečně trochu slušný, uježděný, "inertně" posypaný, při troše opatrnosti to jede i po něm. Nějaký kluk v Seatu to nezvládl a majitelovi rodinného domku vytvořil neplánovaný široký vjezd na zahradu a při této příležitosti připravil novou pěknou zakázku pro zdejší autoklempíře. Kluci "co mají chránit a pomáhat" už záležitost s přehledem řeší.

Kousek dál parkujeme, přezouváme se, vyzbrojujeme se, ti co můžou, lokají nejrůznější moravské destiláty a hlavně se všichni už těšíme. Dolní Paseky, což znamená, že jsme vlastně v okrajové části Rožnova pod Radhoštěm a opět půjdeme na Velký Javorník. Naposledy (před dvěma lety) jsme šli z Frenštátu přes Horečky, výhledově tenkrát jen tak tak, ale na druhou stranu docela příjemná túřička. Dnes je to hlavně o tom, že si aspoň trošičku užijeme té zimy a dáme do těla…

Začínáme po zelené KČT, mezi pěknýma chaloupkama děcka blbnou na pekáčích na sněhu, no rozhodně lepší, než prohánět gigabajty doma v pokojíčku a nebo škádlit palcem tablet. Mezi stromy vlastně v "areálu pastviny" objevuji Jahnovu studánku, musím někde najít, co to bylo za člověka, prý nějaký místní spisovatel.

Šedo, pošmourno, zataženo, ale aspoň trošku sněhu. Mezi stromy nahlížím do nějaké doliny, kdyby bylo slunečno, byl by to parádní výhled. Šlapeme vlastně po severozápadním úbočí Myší hory (725 m n. m.) na hřeben Bačův vrch.

Pomalu nabíráme výšku, někde před námi je prvý z dnešních Javorníků, myslím tím samozřejmě předvrcholů toho našeho dnešního hlavního. Už je tu rozcestí Zadní Javorník (810 m n. m.), příležitost k doplnění kalorií, lokání oblíbených moravských destilátů, polaškování s kolemjdoucími holkami, ze kterých se vyklubaly známé turistky z Tršic.

Těch kolemjdoucích přibývá, popravdě spíše protijdoucích nebo též "jiždolůjdoucích". Na vrchol je nedaleko a podle posledních aktuálních informací se údajně na vrcholu "všichni čerti žení a chata je narvána k prasknutí".

Stále lesem, výhledy nulové, i kdyby bylo jasno, odtud by prostě nikam vidět být nemohlo. Občas šedý mrazový hororový les, průchody mezi zasněženými smrčky. Překvapuje mě pomníček nějaké turistky, která zde umrzla, vlastně kousek od chaty… Úplně pohodové stoupání. Přechod na červenou před závěrečnou fází stoupání (od rozcestí Malý Javorník).

Zvyšující se kvanta "jiždolůjdoucích" nás přimějí doplnit kalorie a lokat raději na pěkném skrytém místečku vlastně pár metrů pod vrcholem, protože "tam navrchu určitě není k hnutí". Vrchol, Velký Javorník, 917 m n. m. Davy lidí, malí, velcí, staří, mladí, střízliví i ti druzí a kupodivu opravdu hodně psů. Člověk by řekl, nic nového.

Chata se známou historií, postavená Pohorskou jednotou Radhošť na místě bývalé arcibiskupské útulny, kterou zde (a také na Ondřejníku) na své náklady vybudoval tehdejší arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Nezvyklé jméno prozrazuje, že jeho předci byli ortodoxní židi a přece to v církevní hierarchii (římsko katolická církev) dotáhl hodně daleko…

Na jeho stopu můžeme také narazit poměrně často např. na Hostýnkách, byl totiž na svou dobu (a také vzhledem k "vykonávané funkci") nebývale akční a podnikavý, možná že zapracovaly geny po předcích. To se mu ale v budoucnosti stalo osudným, v podstatě se znelíbil "ještě vyšším ze své branže" a byl ze své funkce odvolán. O tomhle bezesporu zajímavém a svým způsobem sympatickém člověku by se dalo napsat mnoho, třeba někdy jindy.

Na významné body zdejší historie upozorňuje kámen na nároží chaty a vytesaná písmena P.J.R. - Pohorská jednota Radhošť, letopočet 1884 - založení prvého turistického spolku na území tehdejšího Rakousko - Uherska, Pohorské jednoty Radhošť, a další letopočet 1934, což bylo položení základního kamene nové chaty (už víceméně v dnešní podobě), protože ta původní, arcibiskupská, v roce 1915 vyhořela.

Ale to, co nás sem vlastně letos přitáhlo, je rozhledna. Dřevěná konstrukce (vybudoval s.p. Lesy ČR), se dvěmi výhledovými plošinami, přidržující se zdejší tradiční architektury, sem opravdu dobře zapadá. Dnešní počasí bohužel neumožňuje sebemenší výhledy, takže dnešní výstup nahoru na výhledovou plošinu rozhledny má spíše trofejový charakter, na všechny strany je prostě bílo…

Ale za řádného počasí mají být pěkně vidět Beskydy, Poodří, Štramberk, Veřovické vrchy, Hostýnky, Malá a Velká Fatra, Roháče a také Jeseníky s Pradědem. Aspoň tak je to znázorněno na panoramatických tabulích, ale já jim zase věřím…

Nemrzí mě to, z domu to sem nemám zase až tak moc daleko, naplánuji si příležitostně nějakou cyklotúru s přejezdem Hostýnských a Veřovických vrchů (pro jistotu pouze po krotkých cyklostezkách) a následnou závěrečnou konzumací frgálů v Rožnově… (a už je to tu zase, jsem prostě nepoučitelný: "Chceš li Boha rozesmát, seznam ho se svými plány…").

Dolů se pouštíme po modré, posléze i spouštíme, někteří doslova klouzají i padají, neboť padák je to neskutečný a také díky sněhu a ledu těžce klouzavý, opravdu jsem rád za nesmeky v batohu a posléze na botách. Nebývale strmý sešup končí na rozcestí Padolí v pěkné dolině, ve zde protékající Jičínce pozoruji chvíli pozůstatky dřevěných skluzů, které kdysi sloužily k usnadnění plavení vytěženého dřeva (dnešní terminologií by se možná dalo říct k ekologickému, šetrnému a hlavně velmi levnému transportu vytěžené dřevní hmoty).

Pokračujeme po žluté, jdu sám, člověk se může rozhlížet a zůstat se svými myšlenkami. Zataženo, větrno, výhledy mizivé až žádné, ale jsem přesvědčený, že kdyby bylo slunečno, bylo by zde krásně, netroufám si odhadovat, kam by odtud bylo vidět v případě příznivého počasí.

Rozcestí Pod Kamenárkou, pokračujeme dále po červené a modré na další místo zvané Kamenárka. Jinak červená KČT, na kterou zde narážíme, je vyznačením velmi pěkné hřebenovky ve Veřovických vrších, dá se jít vlastně už od Hostašovic (rodiště Palackého, ten odsud docházel pěšky! na studia do Bratislavy) a kouknout zde poblíž např. na prameny Zrzávky.

Velký Javorník, turistická mapa

Docela raritní je to, že i když vyvěrají velmi blízko od sebe, mají odlišné chemické složení a proto se jeden jmenuje Kyselka (nebo Zrzávka) a druhý Smradlavka (popř. Domorac). Dále červená pokračuje po jižním okraji rezervace Trojačka, přes Huštýn (748 m n. m.), Dlouhou (859 m n. m) až po Velký Javorník, údajně je také sjízdná na MTB (i když lépe zřejmě opačným směrem…).

Naše cesta neustále docela výrazně stoupá, místy nacházíme velké množství polomů způsobených nedávnými katastrofálními námrazami. Zatím nijak neupravená stezka, překonávání přes cestu popadaných polámaných stromů v některých místech se jeví jako docela slušný sportovně akrobatický výkon.

Vlastní vrchol Kamenárku (862 m n. m.) míjíme těsně zprava, předcházelo mu zde nečekané a poměrně kalorické stoupání. A stále po modré. Je fakt, že kdyby byly lepší sněhové podmínky , docela určitě tyto pasáže by byly velmi pěkné i na běžkách.

Docela mi vrtalo hlavou neustálé stoupání a klesání a později doma jsem si nakreslil naši štreku do plánovače tras Shocart a dospěl k zajímavému výsledku, že na necelých 17 našlapaných kilometrech a při "startovní" nadmořské výšce parkoviště v Dolních Pasekách (412 m n. m.) jako bychom nahoru na Velký Javorník i dolů k výchozímu bodu vyšlapali prakticky dvakrát, no prostě docela účinný způsob odčiňování vánočních hříchů…

A také jsem doma pátral dál… Dr. T. Kohn nebyl jediný z prelátů, který přál turistice. Např. i vratislavský biskup Jiří Kopp daroval pozemek a na něm byla r. 1888 vystavěna prvá dřevěná, později i kamenná velmi známá a dnes silně frekventovaná turistická chata Jiřího na Šeráku. Jo a ještě ten Jahn, jmenoval se Metoděj, byl to rožnovský básník a spisovatel a ta studánka, kolem které jsme ráno šli, má údajně podle hygieniků, mikrobiologů a podobných expertů jednu z nejhorších vod v okolí Rožnova, na příčině jsou okolní pastviny.

Stále po modré, lehce klesající svážnicí po úbočí ideální běžkařskou cestou, posledním významným bodem cesty je Úvěs, což je rozcestí. Tudyma často vedou organizátoři trasy svých nejrůznějších MTB maratónů (velmi těžkých). My už jsme to dorazili po svých, po několika zákrutách cesty vykoukly střechy domků horního okraje Dolních Pasek, posléze i parkoviště s naším vozidlem. A tímto vlastně úspěšně skončila dnešní a zároveň letošní poslední, dle mého názoru a bez ohledu na krajně nevyhovující počasí, velmi vydařená akce.

Další související články: