Podzim vrcholí. Listí ze stromů doslova mizí před očima, je nejvyšší čas vyrazit na Velkou Fatru. Za týden již bude pozdě. Mířím do jižní části pohoří v okolí Starých Hor. Počasí bude v několika příštích pár dnech túrám přející, bylo by škoda "zahálet" u počítače v redakci.
Balím bágl a osvědčeným spojem Českých drah mířím do Banské Bystrice. Tam se chce k "výpravě" na dva dny připojit největší slovenský treker Miro. V Bystrici skutečně čeká, dokonce se společně přesouváme do Starých Hor. Tam z něj však vypadne, že se "musí" dnes vrátit domů. Nuž, proč mě to zase až tolik nepřekvapilo?…
Čtěte také: 3denní putování za medvědy jižními boky Velké Fatry (3): Kráľova studňa…
Vrtám do něj, že je jako bumerang. Pošleš jej z domu a on se ještě téhož dne vrátí. Ale nepomáhá to, takže nakonec na noc zůstávám sám. No sám. Společnost mi dělají dvě plechovky piva, malý depozit "repáku" a nádherná noční obloha posetá tisíci hvězdami vedví přetnuta Mléčnou dráhou.
Staré Hory, Turecká a noc pod hvězdami
Ve Starých Horách se zastavujeme na vynikající držkovku a startovní pivko. Nezklamala, mohu doporučit. Pak se přes obec Turecká přesouváme blíž pod Salášky, v jejichž okolí mám v plánu nocleh na jedné ze zastrčených salaší. Nemám totiž naplánován žádný přechod a polykání desítek kilometrů, jako při předchozích letošních návštěvách Velké Fatry, ale špacír po neznámých koutech pohoří a focení. Vždyť ty podzimní barvy jsou opravdu úžasné. Právě v této oblasti je příhodná "směska" listnatých stromů.
Fotogalerie
Vyrážíme na pěknou louku obklopenou lesy na jižním úbočí vrchu Líška (1 445 m). Jen v těchto místech napráskám snad stovku fotek. Opravdu nádhera. Něco málo z této nádhery jsem zařadil do fotogalerie. Miro se skutečně vrací domů. Nepřekecal jsem jej. Nakonec si s sebou z auta nevzal ani batoh, že… Vracím se sním tedy na Salášky. A pak nazpět k salaším pod Líškou. 200 výškových metrů sem, 200 výškových metrů tam. Času mám dost, dnes mě nic nehoní. Ani kilometry, ani medvěd, ani divoký kanec…
Pozdě odpoledne ze zápraží salaše pozoruji, jak se stín z údolí postupně přesouvá na horská úbočí a později i k samotným vrcholkům hor. Okolní lesy i hřebeny se halí do těžko opakovatelných barev. Opravdu úchvatné, nedokáži se té nádhery nabažit.
Vyčkám prvních hvězd, ale pak se zavrtám do spacáku v salaši. Přece jen je konec října a večery jsou již hodně chladné. To však jen na pár hodin, neboť na noc mám naplánováno focení. Přece nepotáhnu stativ zbytečně. Noční obloha nezklamala, dokonce se nocí nese ryk nějakého popleteného opozdilce. Jelena. Přestože je již nějaký ten týden po jelení říji… Vidím i pár meteorů, vyfotit se mi ale žádná nepoštěstilo. "Mrchy" lítaly vždy mezi jednotlivými expozicemi.
Ramžiná, Malá Krížna, Kráľova studňa
Po nočním focení opět zalézám do spacáku a jdu dospávat noc. I druhý den mám totiž dosti času. Sraz mám až po poledni na Veterném v závěru Dedošové doliny. Na chatu patřící Národnímu parku Velká Fatra přijede Pavol, se kterým jsem se seznámil v květnu na Drieňku. Letos jsem vůbec měl štěstí na setkání se zajímavými lidmi. Chceme se pokoukat po okolí a jak později zjišťuji, nejen po pobytových znacích medvědů, ale i vlků.
Ráno je počasí trochu méně přívětivé, než včera. V údolí a na hřebenech se válejí cáry mlhy a fičí docela vlezlý severák. Původně jsem uvažoval, že se na Královu studni přesunu přes Líšku a Krížnou (1 574 m), avšak oba vrchy jsou v mracích. Proto opět sestupuji asi 150 výškových metrů na zelenou turistickou značku a přes rozcestí Ramžiná (920 m), které leží v typickém lavinovém kotli zvaném Veľká Ramžiná, zamířím k sedlu Úplaz. Letos jsem tudy šel v době květu medvědího česneku a nečekal jsem, že v tomto ruce budu mít ještě jednou příležitost sem zavítat.
Chodník vytrvale stoupá. Přes Malou Ramžinou se dostávám k horní hranici lesa, kde se ale o slovo pomalu hlásí zima. Stromy jsou zde již téměř bez listí a hřebenové partie postrádají barevné veselosti níže položených listnatých lesů. I tak má ale tato zádumčivá krajina něco do sebe. Kochám se výhledy, které však silně omezuje převalující se mlha. A již je tady sedlo Úplaz (1 290 m). V sedle to fouká ještě vydatněji než během výstupu. A navíc je vše mokré. Rosa smáčela vše, co jí přišlo pod ruku. Snídaně se tady konat nebude…
Přes Malou Krížnou (1 319 m) se přesouvám dále k severu a následně k severozápadu. Potkávám laňku s mladým kolouchem, vůbec si mě nevšimli. Až když zacvaká závěrka fotoaparátu, tak mě zbystří. Krížna je stále v mracích, jakés takés výhledy se otevírají k jihu ke Kremnickým vrchům s dominující Flochovou (1 311 m) co by nejvyšší horou pohoří.
Konečně se ukazuje Horský hotel Kráľova studňa a posléze i Kráľova skala (1 377 m). U pramene dobírám vodu a konečně se pouštím do snídaně. Čas pokročil a nějaký ten výkon jsem již dnes snad podal. Vyhoupnu se i na skálu a vychutnám si krásných výhledů na Krížnou, Ostredok i Borišov. Oblačnost zmizela a hlavní hřeben se konečně odkryl. Obdivuji i Lysec a vrcholy Malé Fatry. Západní obzor ohraničuje blízký vrchol Smrekova. Nyní ještě netuším, že se na jeho vršek podívám ještě dnes…
Veterné
Vracím se pro batoh u rozcestníku Pri Kráľovej skale (1 349 m) a po žluté turistické značce se vydávám dolů do Dedošové doliny. Opájím se ještě výhledy na Martinské hole a vápencové vrchy Ostrá a Tlstá a již lesem sestupuji na Veterné. Výškový metry rychle ubývají. V lese plném starých solitérních stromů, dřevokazných hub a václavek to opět hýří barvami. Stačí 100, 200 výškových metrů a podmínky se výrazně mění.
A již je tady lávka přes Gaderský potok a rozcestí Veterné (895 m). Na něm se vydávám vpravo k nedaleké chatě. I tady jsem již letos byl. To když jsem šel juknout na pěkně "zašitou" kolibu pod Krížnou. Koukám, že chata je zamčená, Pavol zatím nepřišel. Jen doufám, že na mně nezapomněl!? No aspoň budu mít chvíli času kouknout do mapy a podumat, kam se z Veterného vypravit. Ani jsem ale mapu nestačil pořádně rozložit a již slyším auto. No jo, Pavol i s klíči. A zásobami…
Příjemné setkání po poměrně krátkém čase plánování. Málokdy se mi stane, že se podaří v tak brzké době nějaké setkání zrealizovat… Odemknout chatu, nanosit dovnitř "bebechy", zatopit. A po třetí hodině vyrazit na odpolední prochajdu za místními obyvateli lesa. O tom však zase příště.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.