Túra na Veliki Mangart, Julské Alpy

Výstup na 3. nejvyšší horu Slovinska - Julské Alpy (1)

Za cíl naší dovolené jsme si v polovině července 2014 zvolili slovinskou část Julských Alp. Ubytovali jsme se v kempu Soča a volba to byla více než dobrá. Kemp leží u obce Soča v údolí Trenta na klidném místě přímo u řeky Soča. Kemp byl velice pěkný, posečená tráva, vysázené květiny, pořádek a v noci tu byl klid.

Součástí kempu je malá restaurace se základní nabídkou a čepovaným pivem (2,30 Euro). Provozovatelé kempu zde připravují výborné pstruhy, v ceně je zeleninový salát (9 Euro). Do kempu zajíždí pojízdná prodejna potravin. Je zde nedávno postavená budova se sprchami a WC, vše fungující, uklizené, teplá voda, fén. Volných míst byl v kempu dostatek. Dva lidé + stan + auto jsme platili 20 Euro za noc.

Čtěte také: Výstup na Triglav aneb vzhůru do oblak

Do Julských Alp jsme jeli poprvé, a proto jsme před cestou nastudovali několik publikací a informace z internetu. Tyto informace jsou víceméně rozdílné podle toho, kdo je píše. Zda horal, pro kterého není problém vyběhnout na Triglav a zpět během jednoho dne, anebo běžný turista, zvyklý pohybovat se vesměs po oblých kopečcích naší vlasti. Všichni se ale shodují na tom, že turistika zde je velmi náročná a hlavně, že Julské Alpy jsou o převýšení, nikoliv o vzdálenostech.

Slovinské značení

Slovinské značení turistických cest je trochu divoké a zcela odlišné od českého nebo slovenského značení. Trasy jsou vyznačeny červenými šipkami, kolečky a čárkami na skalách a na zemi. Chybí rozcestníky, sem tam se objeví stručné označení směru. V některých místech není napsáno vůbec nic, takže si mnohdy nejste jisti, jestli jdete správně a kde vůbec jste.

V případě, že značky na zemi překryje sníh, je možné cestu odhadovat pouze podle vyšlapaných stop od předchozích turistů. Většinou se v terénu nedozvíte informaci o vzdálenosti nebo čase, který musíte zvládnout k cíli.

Turistické mapy

Kromě papírové mapy, kterou musíte mít s sebou, jsou na internetu online dostupné slovinské turistické mapy na následujících webových adresách: http://www.hribi.net/ - záložka Seznam gora - a pod každou horou je pak seznam tras s fotkami a mapa oblasti. Odkaz na mapy funguje pouze ve slovinské verzi, pokud si dáte anglickou verzi, mapy nefungují. Mapy http://www.pespoti.si/zemljevid.php - po přiblížení místa na mapě (zemljevid) uvidíte vyznačené trasy: červená (vysoká obtížnost), oranžová (střední obtížnost), zelená (malá obtížnost - choďák bez ferrat). Je nutné si v menu zapnout "odseki" = úseky.

Veliki Mangart, 3. nejvyšší hora Slovinska

Hora Veliki Mangart (2 679 m n. m.), obvykle označována pouze Mangart nebo Mangrt, je třetí nejvyšší horou slovinské části Julských Alp (1. Triglav, 2. Škrlatica, 3. Mangart). Leží na slovinsko - italské hranici v horském celku Mangart - Jalovec, kde vytváří z dálky dobře rozpoznatelnou dominantu ve tvaru kopule či zakulacené pyramidy.

Mangartská horská cesta

Výstup na Mangart velmi usnadňuje asfaltová horská cesta vedoucí pod vrchol až do výšky 2 055 m n. m., která podstatně zkracuje přístupovou trasu. K výstupu na Mangart pak schází něco kolem 600 výškových metrů. Mangartská cesta začíná asi 2 km za obcí Strmec na Predelu u viaduktu Predel. Odbočka na ni je označena hnědým ukazatelem s nápisem Mangart. U odbočky je také parkoviště.

Informační cedule při odbočce na Mangart nám říká, že Mangartská cesta byla vybudována Italy ze strategických důvodů během jediné sezóny od jara do podzimu v roce 1940. Informace na webových stránkách obce Log pod Mangartom ovšem uvádí, že Mangartská cesta byla postavena ve veřejných pracích na konci třicátých let dvacátého století v době hospodářské krize a výstavba probíhala dva roky bez přerušení, také přes zimní období. Tak si vyberte…

V osmdesátých letech 20. století byla cesta opravena a rozšířena o výhybny. Silnice je 12 km dlouhá, má 17 zatáček a prochází 5 tunely. Je oblíbenou motorkářskou trasou. Automobily se vyhýbají v rozšířených místech, v některých úsecích se mohou míjet pomalou jízdou i bez rozšíření. Před vjetím do tunelu je dobré se nejprve opatrně podívat, jestli je volno.

Silnice je zpoplatněna (5 Euro), ale je možné, že pouze v sezónu a určitou denní dobu. Mýtné se vybírá po cca 2,5 km za odbočkou na Mangartskou planinu (statek, chov ovcí, prodej sýrů). Po silnici vyjedete až k odbočce na Koču na Mangartu (Chata na Mangartu), u které je pár míst k zaparkování.

Kousek dál je v zatáčce první parkoviště, tady jsme nechali auto. Za parkovištěm cesta pokračuje dál, ale je zde cedule zákaz vjezdu - sesuv. Sesuv tady skutečně byl, ale dalo by se kolem něj projet, byl v místech pod červenou skálou Rdeča skala. Dále cesta tvoří jednosměrnou smyčku, na které také parkovala auta a motorky. Zákaz vjezdu respektoval málokdo.

Mangartské sedlo

My se z asfaltové cesty odpojujeme a jdeme po turistické značce do kopce směrem k Mangartu nejprve travnatým úbočím, pak stezkou kolem skály Travnik do Mangartského sedla. Krásné výhledy na horské scenérie byly sice celou dobu při výjezdu Mangartskou cestou, ze sedla je ale výhled téměř dokonalý a od parkoviště je sedlo dostupné téměř každému. Kocháme se pohledy na Julské Alpy a na italské straně na Fusinská jezera (Laghi di Fusine, slovinsky: Belopeška jezera) a vrcholky Karnských Alp na italsko - rakouské hranici.

Do sedla ústí stezka z italské strany od bivaku Nogara, je tady označník. Bivak využívají ferratisté, kteří zdolávají hřeben jeho kolmou severní stěnou z italské strany po velmi těžké ferratě s názvem Via Italiana. Vyústění ferraty je pak vidět dále při západním úpatí Mangartu, kde se napojuje na naši stezku ze sedla. Řekla bych, že v případě Via Italiana se už jedná o čisté horolezectví.

Italská a Slovinská cesta

Po chvíli se naše cesta rozdvojuje, vpravo vede tzv. Slovinská cesta (Slovenska pot), což by měla být lehčí ferrata (je vidět trhlina ve skále, kterou se leze nahoru). Vlevo odbočuje tzv. Italská cesta (Italijanska pot - pozor, nezaměňovat s ferratou Via Italiana), která je normální výstupovou cestou na Mangart. "Normální" neznamená v Julských Alpách procházku, i na této trase jsou úseky po skalách přijištěné lanem. V terénu bylo toto rozcestí označeno pouze nápisy na kamenech na zemi jako "SLOV SMER" s vykřičníkem a "ITAL SMER".

Jdeme Italskou cestou, stezka vede nejprve sněhem v úžlabí (pod sněhem je suťovisko), do místa na mapě označeného jako Rateški Mali Mangart (2 289 m n. m.). Pak postupujeme po prudším skalnatém terénu přijištěném ocelovým lanem a stezkou ve skalách na severní stěnu Mangartu už na italské straně. A tady bohužel svůj výstup musíme ukončit.

Sněhová pole

V těchto místech bývá dlouho do léta sněhové pole, které zde leží v příkrém terénu a pod ním je opravdu hluboká propast. Při uklouznutí a pádu na sněhu by se nebylo čeho zachytit. Letos navíc byla v Julských Alpách zima velmi bohatá na sníh a tak je zde regulérní sněhové pole i teď, v půli července.

Chvíli stojíme a váháme, jestli jít dál. Rozhodujeme se vrátit. K vrcholu chybělo už jen zhruba 200 m výškových, ale nechceme riskovat. Cestička ve sněhu sice vyšlapaná je, ale zřejmě to byli turisté s mačkami. Až sníh roztaje (jestli vůbec) bude tu stezka ve strmé suti, na které je také potřeba dávat pozor.

Pokud by nás nezastavil sníh, výstup na Mangart by podle jiných zdrojů pokračoval asi takto: Přejdeme nepříjemným a nejištěným traverzem v suti (v našem případě sněhové pole), pak zase chvíli pokračují lana a zase suť. Ze severní stěny Mangartu se dostáváme na hřeben z východní strany a opět po slovinské straně projdeme travnatoskalnatým úbočím a dosáhneme vrcholu už bez obtíží. Výstup od parkoviště na konci Mangartské cesty na vrchol Mangartu by měl podle různých zdrojů trvat 2 - 3 hodiny…

Koča na Mangartu

Sestupujeme zpět do Mangartského sedla a ještě chvíli se procházíme po travnatém úbočí nad chatou a nahlížíme do strží na italské straně. Místo krásně kvete různými druhy alpínské flóry. Zpět k autu jdeme malou oklikou přes Koču na Mangartu, kde v dolince zahlédneme rychle se pohybujícího sviště. Kamzíky ani kozorohy jsme zde neviděli, jen početné stádo ovcí. Lidí bylo přiměřeně, bylo sice krásné počasí, ale všední den. Nejvíce se zde vyskytovali motorkáři, kteří ale jen tak projížděli po cestě, anebo seděli u chaty.

Výstup na Mangart mohu jen doporučit. Výborný přístup po pohodlné silnici bez zdlouhavých pěších nástupů, nádherná vysokohorská příroda a výhledy do krajiny. Pokud v cestě nestojí nebezpečné sněhové pole, bezproblémový výstup na vrchol. Mangart je jednou z nejmalebnějších hor v Julských Alpách.

Další související články: