Velika Baba (2 127 m) v Julských Alpách

Výstup na výhledový vrchol nad údolím Lepena v Julských Alpách

"Velika baba" zní naším uším velice prozaicky, pro Slovince ale znamená něco jako skvělá babička nebo spíš prababička. Při našem zářijovém pobytu v Julských Alpách nám napadalo nečekané množství sněhu. To prakticky znemožnilo jakýkoli výstup nad dva tisíce metrů, takže jsme oproti původnímu plánu zvolili nižší cíl v blízkosti našeho ubytka v Bovci - vrchol Velikou Babu (2 127 m).

I když tento kopec nedosahuje běžné výšky jeho okolních sousedů, člověk si při jeho zdolání pěkně "mákne", čeká ho nějakých 1 400 výškových metrů. Túra začíná v závěru údolí Lepena na malém parkovišti u horské chaty Dom Dr. Klementa Juga (700 m).

Člověk se musí smířit s faktem, že první část trasy absolvuje v nudném serpentinovém stoupáku v bukovém lese bez výhledů. Zdlouhavý nezáživný výstup končí u horní stanice nákladní lanovky, která slouží k zásobování nedaleké chaty Planinski dom pri Krnskih jezerih (1 385 m).

Čtěte také: Grintovec a Jezerska Kočna, vysokohorská turistika ve slovinských…

Po krátkém odpočinku se vydáváme sevřeným údolím směrem k chatě a po chvilce přicházíme k jakémusi dřevěnému totemu, který monitoruje výšku sněhu v jednotlivých letech. Zatím nejvíce bylo 340 cm v dubnu 2009. U rozcestníku pokračujeme k našemu cíli směrem doleva.

Chodník zatím vede lesem, ale po pár minutách přechází v kleč. Dostáváme se na kamenné pole a suťoviskem traverzujeme k další části prudkého stoupání. Počasí se konečně po několikadenním sněžení umoudřilo a výstup slibuje parádní výhledy na okolní panoramata.

Skalní úžlabina nás odvádí od údolí do seskupení vápencových pahorků. Turistické značení je pod sněhem a začíná se projevovat absence sněhových návleků, které bohužel zůstaly doma. Chodník spíše tušíme, než vidíme, ale vrchol je na dosah a zbývá závěrečná pasáž. Brodíme se mokrým sněhem v nízkém porostu kleče a konečně dosahujeme mety v nadmořské výšce 2 013 m.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Výhledy na zasněžené okolní kopce opravdu stojí za to a všechny známé velikány Julských Alp máme okolo sebe jako na dlani. Přímo před sebou vidíme Mali Šmohor, za ním o něco vyšší Krn, tvarem připomínající fatranský Kľak a v údolí pod námi se leskne hladina Krnského jezera.

Od zasněžených hor fouká poměrně studený vítr, takže po svačině balíme fidlátka a vracíme se stejnou cestou do údolí. Na sestup do Lepeny máme ještě dost času, a tak se od rozcestníku vydáváme na obhlídku místní horské chaty a jezera. Dom při Krnskih jezerih je pěkná horská chata, která je sice pouze sezónní, ale disponuje celoročně otevřeným zimním pokojem, kde se kdykoli vyspí až osmnáct turistů.

Nás ještě čeká Krnské jezero, které leží asi deset minut chůze od chaty. Na břehu odkládáme batohy a kocháme se pohledy na okolní netknutou přírodu, které nad jezerem dominuje vrchol Krn. Krnská jezera jsou vlastně dvě, ale druhé je maličké a za návštěvu nestojí.

Nastal čas návratu, vracíme se stejnou cestou po stezce okolo chaty a čeká nás už jen sestup pod nákladní lanovkou bučinou k autu.

Za zmínku ještě stojí velice zajímavé místo u asfaltové silničky v údolí Lepena. Jmenuje se Šunikov vodni gaj www.naprostem.si, na své si zde přijdou milovníci slovinských horských potoků a vodopádů. Okružní prohlídka zabere asi dvě hodiny a je ideálním tipem na výlet v případě horšího počasí. Mohu jen doporučit, přidávám i několik fotek z tohoto místa.