Toulání okolím Velhartic v Šumavském podhůří

Pěší turistika na pomezí Šumavského podhůří a Blatenské pahorkatiny

Hezký letní den láká alespoň k malé vycházce. Chtělo by to něco, kde si člověk vyčistí hlavu a tak nějak se dostane od všeho kolem. Rozkládám mapu Železnorudska a do očí mi padne obec Velhartice. Na hradě jsem už byl mnohokrát, ale proč nepoznat i něco pod hradem. Řeka Ostružná mezi Borkem (859 m n. m.) a velhartickým hradem protéká moc hezkým údolím. Tak ještě jízdní řád a začínám balit, za půlhodinku mně odjíždí od sušického nádraží autobus.

Samotná jízda autobusem již má cosi do sebe. Za městem projíždíme údolím říčky Volšovky. Za oknem se na chvíli mihne volšovský zámek. O něco později se objevuje starý, bělostí zářící kostel v Petrovicích. Po krátkém úseku lesem se autobus šplhá k Hlavňovicím, aby o pár minut poté sjel do údolí Ostružné. Po pravé straně od silnice se vypíná Borek a pod ním se zaleskne hladina rybníka Bušku. Na severu se objeví první domky Velhartic a krátce je vidět i samotný hrad Velhartice. Ještě malá chvilka a zastavujeme před obchodem v cílové obci.

Čtěte také: Hora Háj ve Velhartické vrchovině, podzimní turistika v Šumavském podhůří

Dnes tedy jak obec tak i hrad vynechávám. Procházím jižním okrajem vsi na modře a červeně značenou cestu. Ještě pohled zpět na hrad a velhartický kostelík a jsem na mostě přes řeku. Dále jdu po proudu na pravém břehu řeky. Ta zde protéká pod zelenou klenbou starých stromů. Nad cestou jsou svahy Borku. Ve středověku horu trochu provrtali a dnes jsou ještě vidět uzavřené štoly. Mezi zelení, která kryje řeku, se občas otevře okno s výhledem na ves i hrad. Na levém břehu jsou louky a řeka tu vytvořila velký oblouk.

Jsem na rozcestí, červená se šplhá na Borek a moje modrá pokračuje pohodlně kolem řeky. Svahy hory jsou v současnosti přírodní rezervací. Údolí se úží a svah nahrazují vysoké skalní bloky. Jsou spoře porostlé borovicí a na některých se usadil žlutý lišejník. Skála je i na druhém břehu a na té je vidět něco málo z hradu. Tady je údolí Ostružné nejkrásnější. Je čas i na krátké posezení. Prochází se i kolem silného pramene, ze kterého je možné pít. Dále jdu pod několika smrkovými velikány a údolí se začíná rozšiřovat. Na levém břehu je vidět Werichova chata a kousek dál cesta končí u silnice.

Přecházím přes most a po pravé straně jsou zbytky zdí. Zřejmě tu kdysi byl mlýn. Za mostkem přes vyschlý náhon je v lese malá kaplička sv. Václava a sv. Ludmily. Vracím se na značku a odtud jdu po silnici z Velhartic do Kolince. Mezi silnicí a řekou jsou louky a při pohledu zpět je vidět vrchol Borku. Louky končí, řeka se přimyká k silnici a následuje velká, zarostlá mokřina. Kolem té se jde až k odbočce do Tajanova. Nad silnicí po pravé straně vykukuje Rovina (723 m n. m.). Zřejmě tady moc lidí neprojde a tak pasoucí kravky o mě projevují zájem. Klidnější tvorové snad ani nejsou.

Docházím k tabuli s názvem Ujčín a odbočuji ze značky do vsi. První písemná zmínka pochází z roku 1379. Ve 14. století zde stála tvrz, která byla přestavěna na renesanční zámeček. Následné přestavby daly zámku jinou tvář, ale na kráse mu to neubralo. V zámku se bydlí a je tedy veřejnosti uzavřen. Otevřena je ale hospoda a dokonce se tady i vaří. Jídlo bylo výborné a dvě pivka k tomu, co si více přát.

Čas je bohužel pánem a tak znovu na značku, po které zdolávám poslední kilometr na kolinecké nádraží. Nebyl to sice žádný velký výkon, ale původní záměr se naplnil. Celkem jsem ušel sedm kilometrů a stále z kopce. Co se týče turistů, tak jsem potkal jen jednu slečnu s batohem, jinak nikde ani živáčka.

Velhartice a okolí, turistická mapa