Pohoří Velebit, horský trek v Chorvatsku

Trek pohořím Velebit v Chorvatsku jsme si opravdu užili, túra po Premužićově stezce

Už je to nějaký ten pátek, co jsme společně s kolegy z práce podnikli jednu výpravnou, přesto však pohodovou a nanejvýš zábavnou cestu za krásami chorvatských hor. Do našeho hledáčku se dostalo pohoří Velebit. Mnozí z nás už Velebit s jeho nejvyšší horou Vaganski vrh navštívili, pro mne to ale byla premiéra. Jak to všechno dopadlo?

Za krásami Chorvatska

Součástí pohoří Velebit jsou rovnou dva národní parky - Národní park Severní Velebit a Národní park Paklenica. Velebit je také sám o sobě od roku 1978 začleněn organizací UNESCO do světové biosférické sítě. To by bylo, abych se sem nepodíval také já - coby zkušený dobrodruh a milovník nejrůznějších trekových výzev.

Naše cesta začínala v přímořské obci a skromné vesnici Sveti Jure, která byla dřív pojmenovaná jako Jurjevo. Právě odtud vede místní, poměrně udržovaná silnice, kterou můžete projet i za pomocí automobilu.

Z vesničky jsme se po silnici dostali až na hlavní hřeben do sedla Oltari, které je umístěno v nadmořské výšce 1 018 m. Tady jsme si všimli silnice, která místní silničku spojuje s trasami z vnitrozemí. My ale pokračovali dále. Dostali jsme se na další vrchol. Tentokrát šlo o kopec Zavižan, který najdete v bezprostřední blízkosti chaty Planinarski dom na Zavižanu.

Pokud si chcete odpočinout, máte pro odpočinek ideální podmínky. My ale neměli na odpočinek pomyšlení, a proto jsme se vydali na průzkum zdejší botanické zahrady, kterou najdeme asi patnáct minut cesty od chaty Zavižan v údolí Modrić, pod Velkým Zavižanem.

Nejkrásnější úsek cesty rovnou před námi

A pak už nás - zkušené cestovatele - čekal vůbec ten nejzajímavější a nejkrásnější úsek cesty. Vydali jsme se na Premužićovu stezku, která je v celé své kráse dlouhá neuvěřitelných 50 kilometrů. Vybudovali ji tady ve 30. letech minulého století a dodnes představuje významnou tepnu při výstupu na samotný nejvyšší vrchol pohoří Velebit.

Podél stezky jsme si všimli vzácných rostlin a endemitů, se kterými jsme se mohli setkat jenom tady. Během výstupu stezkou jsme zahlédli Kvarnerský záliv s jeho ostrovy Ráb, Sveti Grgur, Goli, Krk, Cres a Lošinj.

Poté naše cesty vedly k sedlu Veliki Alan (1 412 m) s turistickou chatou. Tady se stezka dostává do středního Velebitu, kde už je přeci jen fauny tak nějak poskrovnu. Stezka, byť sebevíc zajímavější a krásnější, se ale blíží ke svému závěru.

Horské středisko Baške Oštarije, rozkládající se na nejvyšším bodě silnice z přímořského Karlobagu do vnitrozemského Gospiće, ale naším cílem nebylo. Pokračovali jsme totiž jižním směrem po hřebeni tzv. Velebitskou vysokohorskou stezkou (Velebeitski planinarski put), kde se nám naskytl pohled na soutěsku Velka Paklenica se stejnojmenným národním parkem.

První, ale určitě ne poslední trek

Protože jsme si během naší cesty chtěli užít nejen hor, ale také koupání v průzračném moři, rozhodli jsme se pro návštěvu Karlobagu a Zadaru a absolvovali jsme i jeden lodní výlet na ostrov Rab , který nás uchvátil svou nedotčenou přírodou a přítomností mnohých robinsonád, ve kterých si budete připadat opravdu jako v ráji. Tady naše cesta končila. Věřím ale, že byť byla pro mne první, rozhodně nebyla poslední.