Ucháč (1 009 m), hora v Keprnické hornatině na okraji Jeseníků

Na skok na nejzápadnější tisícovku našeho druhého nejvyššího pohoří

Do Rejhotic jsme přijeli pozdě odpoledne, a přestože je 23. června a jsou nejdelší dny v roce, na žádný delší výšlap to už nevypadá. Volba tedy padá na nedaleký Ucháč, o kterém jsme si přečetli, že je nejzápadnější tisícovkou Jeseníků.

Úzkou silnicí kolem teď opuštěných skiareálů vyjedeme do Přemyslovského sedla, kde lze vedle přístřešku zaparkovat několik aut. Nevzdálíme se ani sto kroků, když se z čistého nebe strhne náhlá přeháňka, takže se uchýlíme do zmíněného přístřešku, uvažujeme, jestli to pro dnešek nevzdáme, a v mezičase ukusujeme müsli tyčinky. Déšť za pár chvil ustává, Jana předpovídá předvečer s krásným počasím, a poněvadž moje žena má vždycky pravdu, tak vyrážíme.

Nejdeme nejkratší přímou trasou nahoru, ale po zhruba sto metrech odbočíme vpravo na cestu mezi oplocené louky přírodní památky Letní stráň vyhlášené na ochranu cituji: "travinobylinných společenstev s výskytem četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů". Nebudu jmenovat všechny tyto druhy, ale rostou tady mimo jiné střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) nebo lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) a k zástupcům zdejší fauny náleží například silně ohrožený chřástal polní (Crex crex), který v tomto čase hnízdí, tudíž vysoká tráva zatím není kosena. My jsme žádnou z těchto přírodních vzácností bohužel nezahlédli.

Opouštíme lučinu a vstupujeme do lesa. Stezka je pohodlná, postup rychlý a zakrátko jsme u lesní studánky. Je sucho, voda jen slabě odkapává, není jí ani na namočení rukou. Kousek za studánkou přicházíme na rozcestí, kde stojí dvě chaty a vede přes něj modrá značka mířící ke Třem kamenům.

Na severních svazích se zde tyčí třicet metrů vysoké mrazové sruby tvořené ortorulou, z nichž je úžasný výhled nejen přes údolí na protější vrchol Černá stráň (1 237 m), ale je to zároveň jedno z nemnoha míst, odkud je možno vidět v jednom směru Praděd a ve druhém Králický Sněžník. Když se nakloním přes okraj, všimnu si ve stěně borháků, skály jsou tedy využívány jako cvičný lezecký terén. Posedíme, pokocháme se výhledem, napijeme se a kráčíme dál. Podle mapy je před námi rozcestí nesoucí název Tři kameny - útulna. Podle toho bych tady očekával nějakou boudu nebo aspoň boudičku, ve které by mohli skálolezci případně přespat, ale kdež… Stojí zde pouze jednoduchý přístřešek, kde se dá sednout a posvačit. To jsme už učinili na Třech kamenech, proto pokračujeme dále na Ucháč, náš dnešní cíl.

Mapy v mobilu ukazují, že ze zákrutu lesní cesty míří rovně na vrchol pěšina, je však zarostlá vysokou trávou. Jelikož jsme se už oba na vlastní kůži přesvědčili, že se letos urodila hojnost klíšťat, a jelikož s sebou nemáme repelent, moc se nám tudy nechce. Opět se spolehneme na mapy, podle kterých je možno na vrchol odbočit i z cesty vedoucí zprava kolem Ucháče. Mají pravdu, nahoru vede poměrně široký průsek rozbitý lesní technikou, ale dobře schůdný.

Vystupujeme na ploché temeno Ucháče. Je tady točna, odkud se zřejmě sváželo dřevo, ale kolem stromy, takže na rozdíl od Tří kamenů žádný výhled. Kousek od okraje odlesněného plácku označuje sloupek a kamenný mužík geodetický bod. Až teď si na webu Tisícovky.cz přečtu, že Ucháč je dvojvrchol, u něhož není přesně zaměřena výška obou kót. Když jsme ale už vylezli nahoru a druhý z vrcholů je asi jen o 300 metrů dále, popojdeme až na něj.

Den se nachýlil, večer se blíží, tož pospícháme zpátky. Od útulny čili přístřešku scházíme do sedla kratší cestou po lesní silničce. Nasedáme a odjíždíme. Zdráhám se napsat výšlap, vhodnější bude špacír, je dlouhý asi 7,5 km s převýšením 270 m, a je to cesta na pohodu, třeba s dětmi.