Trek na přelomu května a června - Turzovská vrchovina, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy

Třídenní toulání kysuckou krajinou přes Korňanký ropný pramen, rozhlednu Kamenité a Bumbálku (3)

V noci bylo sice zprvu pod mrakem, nad ránem však vysvitly hvězdy a svítání bylo přímo úžasné. "Samozřejmě" jsem si na něj počkal s fotoaparátem v ruce. Červánky a následně i východ Slunce byly přímo parádní. Již ranní sluníčko slibovalo teplý den, asi se máme na co těšit. Naštěstí dnes před sebou máme posledních 22 kilometrů s převýšením pouhých 500 metrů.

Na Považí se líně válejí ranní mlhy, my však nad hlavou máme modrou oblohu. Nad hřebeny Malé Fatry se již sice formuje i nějaká ta kupovitá oblačnost, k nám do Javorníků ale zřejmě nedosáhne. Kocháme se krásou okolních zalesněných hřebenů, v ranním světle vypadají mnohem přívětivě než včera večer při zakaboněné obloze.

Balíme sakypaky, vychutnáváme si posledních výhledů z vyhlídky Štiavnik na okolní hřebeny i do Buntove doliny a se sedmou ranní vyrážíme na poslední, třetí etapu našeho okružního treku přes Turzovskou vrchovinu, Javorníky a Beskydy na pomezí Valašska a Kysúc. Míříme pod nejvyšší vrchol pohoří, pod Velký Javorník (1 072 m).

Butorky, sedla pod Hričovcom a Lemešnou

Po asfaltce a zelené TZ stoupáme vzhůru. Za občasných výhledů do krajiny a dolů do údolí. Ten pohled mi silně připomíná výhled ze stoupání na Králický Sněžník do údolí řeky Morava. Na jedné z vyhlídek nám krásně na stromě zapózuje samička ťuhýka obecného (Lanius collario), resp. strakoša obyčajného. Vždyť jsme ještě na Slovensku. Ano, ťuhýk obecný se slovensky řekne strakoš obyčajný.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Míjíme sesutý úsek silnice vedoucí na Kasárna ze slovenské strany. Že by to ujelo vloni po vydatných deštích, které měly na svědomí povodně v měsíci září? Nevím, a vlastně to pro nás pěšáky ani není zajímavé. My to přejdeme bez problémů. Jsem zvědav, jak dlouho ta uzávěry tady potrvá. Možná na furt?…

Konečně jsme na rozcestí Butorky (982 m). Jsme na dohled Velkého Javorníku, který však vynecháváme. Velký Javorník bude na pořadu příštího treku v Javorníkách. Vidíme i "barabizny" na Kasárnách, ale k nim nezamíříme. Je začátek června a vše je stejně zavřené. Navíc takhle brzy ráno by nás stejně spíše kopli do zadk… I když připouštím, že taková míchaná vajíčka na cibulce by nemusela být vůbec špatná. O kousek dále napravo se na nás směje vršek rozhledny Súkenická, jako na dlani máme i Lysou horu (1 323 m), nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd.

Po červeně značené hřebenovce míříme k severovýchodu na úpatí vrchu Hričovec (1 060 m). Na vršek však nejdeme, končíme v Sedle pod Hričovcom (960 m, cyklorozcestník tvrdí že 996 m). Stojí tady menší přístřešek, jenž dnes měl svého nocležníka. Trekera. Je překvapen, že jsme tady tak časně. No a my jsme zase překvapeni, že potkáváme někoho, kdo se vydal do hor "na těžko". Krátce poplkáme co a jak, odkud a kam a jdeme si zase dále každý po svých.

Nejprve to beru k upravenému prameni. Chce to doplnit vodu, trochu se opláchnout, vyčistit zuby také neuškodí. Světlým jehličnatým lesem pak postupně ztrácíme výšku. Na rozcestí Pod Soliskom (900 m) se na chvíli zastavíme, vede odsud odbočka k prameni Kysuce (940 m, asi 20 minut). Tu ale neabsolvujeme, prameny Kysuce si necháme na příští trek. Spolu s Velkým Javorníkem.

I další cesta nás vede stále dolů. Až do Sedla pod Lemešnou (800 m). Jsme na okraji krásných luk nad obcí Makov, která, jak se dozvídáme z informační tabule, je prvně písemně zmiňována v listině Juraja Thurza z 26. května 1626. A obec se má jmenovat podle prvního osadníka, pastýře, který se měl jmenovat Mako.

Lemešná, Pod Dupačkou a Makovský průsmyk

Dostáváme na hranici Slovenska a ČR. Míjíme pomník věnovaný partyzánům z brigády Jana Žižky a podél hraničních kamenů stoupáme po spádnici k vrchu Lemešná. Je to sice docela strk, ale zvládáme to. Turistický rozcestník sice hlásá Lemešná, vrchol, avšak samotný vrchol hory Lemešná (950 m) je asi 250 metrů více vlevo (k JZ, resp. ZJZ).

Dáme krátkou pauzu, na Lemešné nejsme každý den, a až pak vyrážíme dále. Trochu se zdržím s veverkou. Čiperka ale vůbec nespolupracuje. Jednak je v protisvětle a jednak se stále schovává. Znáte ty neposedné "potvory", mají tendenci se stále skrývat na opačné straně kmene, než na kterou právě koukáte. Na další z vyhlídek, ze které máme Lysou horu (a rozhlednu Súkenická) jako na dlani, potkáváme dalšího trekera. Nevěřím vlastním očím. "Už" druhý treker za tři dny… Také chvíli poplkáme, borec je na špacíru po Stezce Českem.

Další zdržení, další zvířátko. Tentokráte strakapoud velký (Dendrocopus major). A na rozdíl od mršky veverky spolupracuje o poznání více. Alespoň jeden pořádný a nerozmazaný obrázek udělat stihnu… Další úsek skýtá hezké výhledy, ale také kupu kaluží a blátíčka. Na to, jak je v lesích sucho, tak tady je vody přemíra. Stahuje se tady asi více zvěře, v okolí je docela velké množství stop. Vidím stopy srnek, lišky a dokonce kuny. Hotová zvířecí magistrála.

Přes rozcestí Pod Oselnou (890 m) a Pod Dupačkou pod vrchy Oselná (924 m) a Dupačka (928 m) se blížíme k Makovskému průsmyku (705 m). Prochází tudy silnice mezi Kysucemi a Valašskem a je tady monumentální památník bojové družby Čechů, Slováků a sovětských partyzánů v Slovenském národním povstání. Pro nás co si rádi hrajeme s mapami je ale zajímavější informace, že jsme (zhruba) na trojmezí tří geomorfologických celků - Javorníků, které tímto definitivně opouštíme, Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů (Vsáckých Beskyd) resp. Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Dokonce se tady objeví, neuvěřitelné, třetí treker…

Trojačka, pramen Vsetínské Bečvy a Salajka

Nyní nás čeká krátký úsek po slovensko-české hranici i po rozhraní mezi Vsetínskými vrchy (Hostýnsko-vsetínskou hornatinou) a Moravskoslezskými Beskydami. Příjemná lesní cesta nás vede vzhůru k vrchu Beskydek / Beskydok (953 m) a k vrcholu Trojačka (938 m) nejen se současnými, ale i historickými hraničními kameny. To z doby, kdy se Slovensko v mapách označovalo ještě jako Horní Uhry. Na úbočí Trojačky, kousek pod vrcholem, se nachází pramen Vsetínské Bečvy (915 m). O té se ale více rozepisovat nebudu, kupu informací můžete v případě zájmu nalézt v článku o treku k rozhledně Miloňová z loňského podzimu, v němž zmiňuji i Rožnovskou Bečvu.

Sejdeme k prameni, dobereme vodu a dáme svačinu. No svačinu, ono je to spíše taková svačinka pro veverky. Oříšky. Směs oříšků. Ale byly vynikající. Krátká pauza musí být, vždyť jsme právě navštívili čtvrtý geomorfologický celek. Jsme sice jen pár metrů za jeho hranicemi, ale jsme. Titulek článků je tedy tak trochu "zavádějící".

Parťačka začíná zřejmě mluvit z hladu, oříšky asi nezabraly. Cosi fantazíruje o jídle v hospodě na Bumbálce a mou poznámku, že tam na ní čekají leda tak pavouci, zřejmě nepochopila. Chápe to až posléze na Bumbálce (860 m). Hospoda je totiž zavřená a za okny vyhlížejí jen hladoví pavouci… No tak si můžeš alespoň pohladit kamennou kouli, která je tady umístěna pod malou stříškou.

Zamáváme Lysé hoře, Smrku i dalším vrcholům a začínáme sestupovat z Bumbálky k pralesu Salajka. Tato úžasná národní přírodní rezervace s výměrou asi 22 hektarů představuje fragment původního a poměrně nedotčeného jedlobukového lesa (pralesa). Takovéto lesy dnes v Moravskoslezských Beskydech již téměř nenalezneme. V minulosti však až takovou vzácností nebyly.

Pokračujeme na Salajku (730 m), cestou nás míjí peloton elektrocyklistů. Projel kolem nás, v korunách, takový milión. Odhadem tolik mohla ta elektrokola dohromady stát. Poctivých cyklistů dnes již potkáváme málo. Následuje táhlý úsek po zpevněné cestě na rozcestí Pod Klínem (600 m). Cestou fotím nějaké houbička a husté porosty zběhovce plazivého (Ajuga reptans). Následuje rozcestí Velké Smradlavy (600 m) a kruh se pomalu uzavírá. Zbývající úsek na Bílou již vede ve stopách prvního dne našeho treku. Zdržím se u pramene Smradlavy, dobírám chladnou a výbornou, byť ne úplně vábně "vonící" minerálku. Následuje lovecký zámeček (548 m), dřevěný kostel a centrum obce Bílá, ze které jsme vyráželi před třemi dny.

• Trasa třetího dne na turistické mapě
• Předchozí (2.) část článku
• První část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.