Turzovská vrchovina, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy na přelomu května a června

Třídenní toulání kysuckou krajinou přes Korňanký ropný pramen, rozhlednu Kamenité a Bumbálku (1)

Výhled počasí na přelomu května a června byl sice poněkud rozpačitý, přesto vyrážíme na tři dny na Kysuce. Však ono si to nakonec nějak sedne. A protože trasa byla prý netradiční, vycházíme na Kysuce z poměrně netradičního nástupního místa - z Bílé v Moravskoslezských Beskydech. A protože dnes máme před sebou necelých 30 kilometrů, vyjde čas i na startovní pivo. Když již mají v Bistru Špicar otevřeno tak hezky po ránu (denně od 9.00)…

Smradlava, Hluchanka a Rozhledna nad Zlámanou

Po startovním pivu (a kofole) míříme k hranici se Slovenskem. Po zelené turistické značce a proti proudu Bílé Ostravice míjíme dřevěný kostel na Bílé, mineme i lovecký zámeček na Bílé (548 m), který je právě v rekonstrukci. Následuje relativně "nudný" úsek po asfaltce. Pokračujeme ke známému sirnému minerálnímu prameni Smradlava (594 m), který je opravdu nazván příznačně. Typický zápach sirné minerálky je cítit i z poměrně velké vzdálenosti. Chutná ale výborně.

Na rozcestí Údolí Velké Smradlavy odbočujeme vlevo k osadám Kavalčanky a Hluchanka. Po pravici máme strmé a zalesněné svahy vrchu docela nezvyklého jména - Ježule (760 m). Počítám, že s ježky asi nebude mít Ježule nic společného. Alespoň etymologicky ne. Cesta ubíhá docela svižně, záhy se za malou kapličkou objevují první krásné roubenky osady Kavalčanky. Na její úrovni najdeme malý rybníček a u něj hezký dřevěný turistický přístřešek, kterého využíváme ke svačině. Ne že bychom ohryzávali zmíněný přístřešek, vystačíme si ze zásob nesených v batozích.

Dále se cesta různě vlní, dokonce jdeme i kus z kopce. Zakrátko jsme ale v osadě Hluchanka a v Kelčovském sedle (762 m) na česko-slovenských hranicích. Otevírají se odsud hezké výhledy, přehlédnout nelze Smrk, druhou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. Beskydský hřeben ale pouze protneme a hnedka klesáme dolů do slovenské obce (osady) Vyšný Kelčov, Rieka (674 m). Tady se stočíme doleva a táhlým stoupáním míříme do sedla Príslop (750 m). Do sedla vede z Vyšného Kelčova zpevněná silnička okolo usedlosti Na Košarach (730 m), jít lze i po turistické značce. Je ale zarostlá, nechozená.

No a někde tady jsme na hranicích Moravskoslezských Beskyd a Turzovské vrchoviny, kterou čeští turisté zpravidla považují za součást Beskyd a nazývají ji Zadní hory. Turzovká vrchovina nemá souvislý hřeben, typické pro ni jsou izolované hřebeny a vrcholy. Rozloha tohoto malebného pohoří činí asi 211 km² a nejvyšším vrchem je 953 metrů vysoký Beskydok. V sedle Príslop stojí docela hezký turistický přístřešek, kterého by zajisté šlo využít k nouzovému bivaku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pokud si nevěříte, pokračujte k dalšímu cíli po cyklotrase. My si s parťačkou vybíráme neznačenou stezku vpravo, hezky lesem a po malebných loukách. Rychle nabíráme výšku a hřebenovými loukami okolo vrchu Lukavice (830 m) se dostáváme k nevelké Rozhledně nad Zlámanou.

Přestože je rozhledna učupená kousek pod hřebenem a s omezeným výhledem jen směrem na Kysuce, výhledy jsou přesto přímo velkolepé. Malebná krajina Turzovské vrchoviny, Kysucká vrchovina s oblými a dnes hodně odlesněnými hřebeny a v dáli i hřeben Malé Fatry se skalní čupřinou Velkého Rozsutce. Nechybí ani mnohem menší parťák Malý Rozsutec, hora Stoh a řada dalších malofatranských vrcholů. Opomenout nesmím ani blízký poutní areál Zivčáková.

Korňa, Korňanský ropný pramen a Turzovka

Od rozhledny jdeme kousek dolů po cyklostezce, ale z odbočky do sedla Príslop pokračujeme rovně po hřebínku a pak starou vozovou cestou po úbočí pod osadou Zlámaná přímo dolů. V mapách vypadala cesta docela slibně, dokonce jsem si chvíli myslel, že je to jedna z příjezdových cest do Zlámané. V reálu je to ale místy silně zarostlá cesta, kde ani LKTčko tak 10 let neprojelo.

No a v takové menší buřině, před hustými porosty mladých smrčků se parťačka začala rozhlížet po okolních prudkých stráních a radit se s mapou a umělou "inteligencí", která, jak minulý týden odborníci přes AI referovali, nedokáže řešit komplexní problémy ani omylem, navzdory předpokladům a očekáváním. Tedy řešit ano, ale ne věcně a už vůbec ne správně. Hele, mobil do kapsy a rozum do hrsti - pokračuj stále dolů, podél potoka po zarostlé cestě. Tady opravdu nic nového nevymyslíš. Musíš jít po rozumu. To nadužívání mobilů mě fakt ser…, štve. Zapnu mobil, vypnu mozek…

No co jsem říkal. Cesta se opět pročistila, rozšířila a za zákrutou se objevily první domky. Ano, dorazili jsme do obce Korňa (540 m). Nyní to bude zase kus po asfaltu, ale když chceme navštívit Korňanský ropný pramen, nic jiného nám nezbývá. Cestou se stavíme na "limču" v jedné z otevřených hospůdek a pozdravíme prvního dnešního medvěda. Dřevěného, hezky vyřezávaného. Pak kousek do kopečka na louku nad Korňou a již jsme u jedné z přírodních zajímavostí Slovenska - Korňanského ropného pramene (520 m). O tomto samovolném vývěru lehké ropy si více můžete přečíst v samostatném článku, tady se o něm více rozepisovat nebudu.

Od pramene se vracíme dolů na cestu a pak okolo repliky malého větrného mlýna (či spíše mlýnku) míříme do Turzovky. Nikoliv ale po cestě, nýbrž neznačenými cestičkami. Nejprve mezi dvěma rybníky, za kterými nám zapózuje volavka popelavá, a pak okrajem obce Predmier ke kruháči na soutoku říčky Predmieranka s řekou Kysuca. Zmínku si jistě zaslouží skutečnost, že v Predmieri se narodil zbojnický kapitán Tomáš Uhorčík, který byl za zboj odsouzen a popraven 21. dubna 1713 v Liptovském Mikuláši.

V Turzovce máme v plánu zastavit se na pozdní oběd. Jaké to ale překvapení, když všechny hospody na pěší zóně mají o víkendu zavřeno. Nakonec nás zachraňuje "grilhaus" naproti nádraží. Na slovenské poměry slušné ceny i ochotná obsluha.

Možná ale to slovo slovenské jsem měl dát do uvozovek. Už při vstupu jsem měl dojem (podle bot), že servírky jsou Ukrajinky, nechtěl jsem se ale ptát, přišlo mně to hloupé. No ale když jsem bramboráky dostal se smetanou, podezření ještě zesílilo. Pokud ano, je to skvělé, jak rychle se dokázaly v cizí zemi adaptovat. Podobně jako Vietnamci. Na druhou stranu je ale děsivé, jak Češi (i Slováci) zlenivěli a nechtějí vykonávat hůře placená zaměstnání, radějí čumí doma na podporách a sociálkách. Řada vesnic, a jak zjišťujeme tady v Turzovce, tak i menších měst by byla bez Ukrajinců (Ukrajinek) a Vietnamců mrtvých. Žádná hospoda, žádná večerka…

Hezky v suchu přečkáváme také slabší přeháňku. Počasí se nám totiž z jasna až polojasna překlopilo do zatažena a deštiva. Ale nějak to nakonec určitě dopadne.

Rozhledna pod Bukovinou, Dlhá nad Kysucou a Kamenité

Po modré turistické značce opouštíme Turzovku, město, které v roce 1598 založil palatin Juraj Thurzo (statut města obdržela Turzovka až v roce 1968). Míříme k vršku Bukovina (678 m), respektive k Rozhledně pod Bukovinou (605 m). Poměrně velká stavba s upraveným okolím, asi místo častých výletů místních s širšího okolí. Z vyhlídkového ochozu jsou sice výhledy omezené jen směrem k Turzovce a na Beskydy, ale i přes tu černotu, která nad Beskydami visí, zahlédnu i Lysou horu (1 323 m), nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd.

Na rozhledně se ale dlouho nezdržíme, musíme ještě pár kilometrů popojít. Pokračujeme po hřebeni, z okolních kopců se po předchozím dešti pěkně paří. Scházíme do obce Dlhá nad Kysucou. Opět se dává do deště. A začíná pršet fest. Je potřeba vytáhnout bundy. Čekáme v autobusové zastávce, ale jak by řekl pan Kemr v jedné nezapomenutelné scénce ve filmu "Na samotě u lesa" - chčje a chčje. Nedá se nic dělat, musíme vyrazit v dešti, jinak bych do bivaku dorazili za tmy. Nakonec člověk má na pořádné túře zmoknout.

Pokračujeme kus po cestě a pak doprava mezi domy a vzhůru do lesa. Cesta stoupá docela svižně, pod hřeben se dostáváme nečekaně rychle. Výškové metry vesele přibývají, denního světla rychle ubývá. Do té míry, že z hřebene fotíme čarokrásný západ Slunce za horou Smrk, byť to byla spíše taková schovávaná za mraky. Nechybí pohled k Lysé hoře. Následuje rovný hřebenový úsek a zakrátko jsme na hlavním javornickém hřebeni na turistické stezce, která sem přikvačila od Čadce.

Na hřebeny Javorníků již padl soumrak, takže na foto si budeme muset počkat do rána, přesto si ještě užíváme nádherných výhledů na nekonečné moře hřebenů a vrchů i dolin utápějících se v mlhách. K rozhledně Kamenité (834 m), u které pro dnešek končíme, to je již jen skok. Za dnešní den máme našlapáno dobrých 29 km s převýšením asi 900 metrů, takže je to na vrcholovou odměnu. Vytahuji proto z báglu pampeliškové víno (vynikající medicína), myslím, že si jej dnes zasloužíme.

• Trasa prvního dne treku na turistické mapě
• Pokračování článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.