Dole pod kopcem v obci Sól krátce svítí sluníčko. To nás ale počasí jen tak škádlí. Okolní krajina je nádherná, vlnící se hřebeny hrají úžasnými podzimními barvami. Zamáváme vzdálené Velké Rači (1 236 m), nejvyšší hoře Kysuckých Beskyd, i o 10 metrů nižšímu vrchu Rycierova hora (1 226 m). Balíme sakypaky a opouštíme dnešní bivak, vyhlídkovou věž pod vrchem Rachowiec (954 m). Vracíme se na vrchol a pak prudkým sešupem dolů. Za nádherných výhledů severním a západním směrem. V dáli je matně dokonce vidět i hřeben Moravskoslezských Beskyd.
Míjíme přístřešek, který jsme viděli již včera. Ke spaní se ale nehodí. Pokračujeme po asfaltce okolo jednotlivých samot, mineme odbočku značky, po které jsme včera přišli a kolem výklenkových Božích muk pokračujeme k chatě Na Beskidku. K dnes zavřené chatě. Naproti ale stojí velký turistický přístřešek s velkými stoly a krbem, ve kterém se zastavujeme. V přístřešku, ne v krbu. A pod dohledem kamer si dáváme snídani. Ano, i přístřešky jsou tu a tam hlídány kamerami. Proč? Protože na poddaný lid přísnost musí být.
V několika serpentinách scházíme cestou, která se tak nějak motá po hranicích mezi Polskem a Slovenskem. Jednou je hraniční kámen vlevo, podruhé napravo. Na následujícím rozcestí - Zwardoň, sedlo (685 m) ale tomu dáváme vale a mažeme na Slovensko. Okolo dalšího velkého turistického přístřešku (opět kamery) míříme do Skalitého. Napravo byla kdysi příjemná hospůdka, ale to je již opravdu dávno. Naposledy jsem se tady zastavil během Beskydského Karpattreku, když jsem mířil na Velkou Raču.
Malé pevnůstky v okolí, které pocházejí z konce války, tady ale zůstaly. Ano, za zmínku stojí linie malých betonových pevnůstek z konce druhé světové války. Pevnůstky byly budovány v době, kdy již Němcům pořádně teklo do bot. Avšak dávno před tím, než si Adolf vpravil olověnou kuli do hlavy. S prvorepublikovými ŘOPíky se tyto pevnosti rovnat v žádném případě nedají, tyto byly velikosti tak leda pro stojícího střelce. Taková větší betonová rakev… Podobných pevnůstek lze na Kysucích nalézt povícero.
Pokračujeme přes rozcestí Skalité, Serafínov (656 m). Mineme železniční zastávku Skalité, Serafínov a míříme do obce. Teď to bude pěkných pár kilometrů vopruz. Po chodníku podél cesty, které směřuje ze Skalitého do Zwardoně. Na druhou stranu má ale tato trasa i jedno velké plus, které kamarád Roman upřímně vítá. Je tady hospůdka, resp. reštaurácia Cechospol. Dáváme tak brzký oběd a postartovní pivko. Ještě mohu, řídit budu až pozdě odpoledne.
Hospůdku (a penzion) Cechospol musím zmínit ještě z jednoho důvodu. Mají tady nejen příznivé ceny a dobré jídlo a pivo. Před odchodem totiž od příjemné servírky dostáváme dárek. Ne, pusu na čelo ne. Malou brožurku, aktualizované vydání "Turistické a cykloturistické trasy na Kysuciach". "Blbé" na tom je, že po jejím prolistování mám už naplánován další trek v této oblasti. Člověk opakováním "objevuje" stále nové a nové turistické možnosti a zajímavá místa…
Míjíme kavárnu, informační tabule o historii obce a hezkou kamennou kapličku. A u té historie se krátce zastavím. Goralská obec Skalité (maďarsky Sziklaszoros) je prvně písemně zmiňována v roce 1641 ve spisu o sporu valachů z Těšínského a Budatínského panství. Během první světové války padlo 52 obyvatel obce, ve druhé světové válce 6 obyvatel obce.
Zajímavá je historie na www stránkách obce Skalité (www.skalite.sk), na kterých se dvakrát uvádí osvobození. Poprvé měla být obec osvobozena 1. září od polské okupace (Polsko zabralo 25. listopadu 1938 severní části obce), podruhé pak 30. dubna 1945 Sovětskou armádou. Při přechodu fronty tady padlo 16 německých vojáků a tři vojáci ruští. Dnešní přepisovači dějin by jistě mohli leccos namítat.
O kus dále je upravený pramen vody. To se již couráme podél cesty, naštěstí s minimálním provozem. Je hnusně, drobně poprchává. Ale to přežijeme. Pokračujeme přes rozcestí Skalité, Poľany (533 m) a pak bočními silničkami cik-cak do svahu pod jeden z viaduktů dálnice, kterou jsme obdivovali včera z polské Jaworzynky. Neznačenými cestičkami, prostě po rozumu, se opět dostáváme na turistickou značku. Tentokráte vycházíme při rozcestí Jaworzynka - Czadeczka, Kotelnica. Čeká nás stoupání po úzké silničce. Za výhledů (nazpátek) na Kysucké Beskydy.
To se již ale blížíme k další zajímavosti. A tou jsou Malé šance (Kleine Schantz). Na návrší Valy se nacházel komplex opevnění, který byl vybudován v letech 1644 až 1664. Komplex tvořily čtyři reduty kosočtvercového půdorysu a jedna reduta půdorysu osmicípé hvězdice. Tyto reduty byly obehnány hliněným valem zpevněným palisádou a 3metrovým příkopem v celkové délce až 1,8 km. Posádku tvořilo asi 40 mužů. Tyto pevnosti sloužily k ochraně obchodních cest. Další informace naleznete například na stránce www.kysuckoukrajinou.sk.
Nad šancemi je obří houpačka. Asi aby se lidé mohli kochat pohledy na dálnici. Ano, těsně okolo šancí prochází dálnice z Čadce do Polska. Takový fragment dálnice, ale dálniční známku tady mít musíte… My to bereme vpravo, neboť jsme jen malý kousek od Trojmezí u Hrčavy. Stýkají se tady hranice Slovenska, Polska a České republiky. Na každé straně hranice je trojmezný sloup, turistické přístřešky. Celkově tady bývá docela frmol. Alespoň v sezóně. My jsme tady ale prakticky sami.
Na Trojmezí (555 m) se krátce zdržíme. Není kam chvátat, do cíle dnešní trasy (pouhých 19 km) to již máme kousek, asi dva kilometry. Jsme tady již po x-té, nic nového. Já jsem tady tento rok dokonce podruhé. Prvně jsem se tudy poflakoval tuším v únoru při treku přes Slezskou Fudžijamu.
Nakonec to ale přece jen balíme a pokračujeme přes rozcestí Nad Trojmezím (568 m), kolem Gruntu na Trojmezí a Nad Čiernym (494 m). Zakončujeme to táhlým stoupáním do Hrčavy (605 m). Roman se už už těší do zdejší "picerky", avšak ouvej - již mají zavřeno. Když jsme včera odcházeli tak jsem koukal v kolik hodin otevírají, nikoliv v kolik zavírají. Nenapadlo by mě, že se zavírá ve tři či ve čtyři odpoledne. I přes zavřenou pizzerii v cíli měla túra okolo trojmezí mezi Hrčavou, Čiernou při Čadci a Jaworzynkou opravdový náboj.
- Předchozí (1.) část článku
- Trasa druhého dne (pouze orientačně) na turistické mapě.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.