Za start si vybíráme prameny Zrzávky na okraji obce Hostašovice. Ta sousedí s obcí Hodslavice, která je rodištěm Františka Palackého. Dodnes tam stojí jeho rodný dům. Hned v sousedství nádherného dřevěného kostela sv. Ondřeje. To je ale zase na jiný výlet, bližší informace si můžete přečíst i na Trekingu v samostatných článcích.
Vyrážíme tedy z pomezí Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. Nikam nespěcháme, máme před sebou pouhých 13 kilometrů se zanedbatelným 350metrovým převýšením. Bude tak dost času "poňahňat" se s mechy, prvním jarním kvítím a třeba budeme mít i štěstí na nějaké zajímavé hříbky a nebo hlenky. Nakonec nechyběli ani motýli, kterým kraloval jeden z největších motýlích otužilců - žluťásek řešetlákový.
Okolo nádraží, ŽST Hostašovice, to dále bereme po červené turistické značce. Zprvu po asfaltu s výhledy k Oprchlici, později již po mírně stoupající hliněné lesní cestě. Radost nám cestou dělají zářivě žluté květy podbělu lékařského a nádherné polštáře mechu druhu rohozub nachový se zářivě rudými štěty. Nemůžeme si jej nevyfotit. A to přesto, že se jedná o velice hojný druh mechu, se kterým se u nás můžeme setkat jak v nížinách, tak na horských hřebenech.
Přes odbočku ke studánce Jaščerka pokračujeme vzhůru k beskydskému hřebeni. Naposledy jsem se tady toulal loni na jaře, ale vrch Oprchlice jsem obloukem míjel. Dnes chci tento nedostatek napravit. Konečně jsme na hřebeni. Kolem lesní školky se dostáváme na rozcestí Trojačka, pomník (562 m). Jsme u pomníku odboje (asi 50 m vpravo dolů), který upomíná na činnost šestičlenné zpravodajské skupiny Javor II v březnových a dubnových dnech roku 1945, kdy se blížila fronta probíhající Ostravské operace (10.3. - 5.5.1945). Skupina ukončila svou činnost 4. května 1945, kdy byla osvobozena i tato část bývalého Československa na pomezí Valašska a Lašska.
Na rozcestí je schránka s "vrcholovou" knihou, posezení a ohniště. Sluníčko svítí a parádně hřeje, je to jen na termotriko. A také je na čas na snídani. Z té nádhery kolem a fantastického počasí nám nějak vyhládlo. Krátce relaxujeme, necháváme dvě skupinky turistů poodejít. Pak za výhledů ke Svinci a k Valašskému Meziříčí pokračujeme malebným hřebenem dále k východu. Na vrchu Oprchlice (638 m) jsme coby dup.
Následuje krátký sestup na rozcestí Trojačka (617 m). Tady se dostáváme na hranici Přírodní rezervace Trojačka, s výměrou necelých 61 hektarů a vertikálním rozpětím 229 m (480 - 709 m n. m.). Předmětem ochrany jsou zachovalá společenstva suťových lesů s převažujícím bukem lesním a s příměsí javoru, jilmu a nebo lípy. Nejstarší stromy tady dosahují věku okolo 200 let. V bylinném patře na začátku jara rozkvétají sněženky, dymnivky a nebo kyčelnice. My dnes máme štěstí jen na sněženky, kterých je tady opravdu plno. Na dymnivku a kyčelnici si musíme ještě nějaký ten den počkat.
Fotím skupinku nádherných smolokorek a již stíhám Míšu, která pádí na kopec. Určitě tam chce být první. Potvora. Přestože je dnes viditelnost docela špatná, přesto se po pravici rýsuje hřeben Hostýnských vrchů. Vidíme i jejich nejvyšší vrchol Kelčský Javorník (865 m) s dobře patrnou rozhlednou zvedající se až nad koruny okolních stromů. Východním směrem pak skrze stromy vidíme posvátný Radhošť (1 129 m).
Po hřebeni porostlém statnými buky se dostáváme na vrch Trojačka (709 m), nejvyšší bod dnešní túry. Cestou jsem hledal hlenky, leč marně. Útěchou mi tak byla alespoň čerstvá plodnice anýzovníku vonného. Vyrazila docela brzy, stačilo pár dní sluníčka a tepla. Vychutnáme si výhledů, především jižním a jihovýchodním směrem. Stromy jsou zatím bez listí, takže výhledy odsud jsou docela slušné. V létě to již bude o fous horší.
Sestoupíme do mělkého sedla mezi vrcholy Trojačka a Huštýn (748 m). Na Huštýn již ale nejdeme, říkal jsem vám, že to bude krátká túra (vy si to ale můžete klidně přes Huštýn prodloužit, bude to jen o necelé čtyři kilometry delší). Na rozcestí Trojačka, hřeben (658 m) s turistickým přístřeškem totiž hřeben Veřovických vrchů, který je budovaný převážně godulskými pískovci a vápnitými jílovci, opouštíme a začínáme sestupovat vlevo po strmých severních úbočích. Krátce je to pořádný sešup, pak ale již jdeme po široké lesní cestě.
Okolo křížku a studánky sestupujeme stále níže. Za výhledů na Bílou horu s rozhlednou, velkolomem zničený vrch Kotouč a nechybí ani štíhlá věž Štramberské Trúby. Míjíme dvě malé tůňky, na kterých jsem posledně potkal divoké kachny. To se již dostáváme na zpevněnou lesní cestu, která traverzuje úbočí Veřovických vrchů. Vede tudy cyklostezka i lyžařská stezka. A této cesty využíváme k návratu i my.
Zpáteční cesta ubíhá rychle. Nacházíme kvetoucí devětsily bílé s bzučícími čmeláky, další sněženky a podběl, ale také plavuň vidlačku a nádherně vonící lýkovec jedovatý. Je nádherný, ale jak již druhové jméno napovídá, je také jedovatý. O kus dále nás trochu zarážejí vzrostlé jedle, které jsou doslova obsypány jmelím. Marně přemýšlíme, zda-li jsme vůbec někdy viděli jmelí na jedlích.
Ani jsme se nenadáli a jsme nazpět u nádraží Hostašovice. Vracíme se k pramenům Zrzávky, které turisty umístěná tabulka označuje jako pramen Domorac (399 m). Jde o jedinečný hydrologický jev, kdy jen pár metrů od sebe vyvěrají dva minerální prameny zcela odlišného chemického složení. Zatímco jeden je sirovodíkový, druhý obsahuje rozpuštěné železité soli. Nevynecháme ovšem ani třetí pramen nacházející se asi 200 metrů jižněji. Pramen Bílá voda, místními zvaný Smradlava, je ještě "smradlavější" než ten výše zmíněný. Míša nad touto minerální vodou ohrnuje nos, já si ji ale nabírám do prázdné petky. Není divu, že tento přírodní unikát je chráněn jako přírodní památka.
Byl to krásný a nenáročný výlet. Mělo to ale náboj. Tuto část Beskyd mohu všem vřele doporučit.
- Trasa výšlapu na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.