Přechod po GR 54, Tour de l´Oisans v NP Écrins

Trek po GR 54 neboli Tour de l´Oisans (2)

Z Le Chambon vystoupáme zhruba 250 metrů po stezce vedoucí přímo do Mont-de-Lans, kde je dneska trh. Line se to tu směsicemi pestrých vůní, kterým naše chuťové pohárky jen těžko odolávají. Mlsně jsme se shodli na tom, že se tu předběžně naobědváme.

Jehněčí, kuřecí či hovězí na grilované zelenince je dost pádný argument, proti kterému se nikdo z nás neodvážil vznést ani slůvko. Nakoupíme i různé domácí salámy, pečivo, či sýry na další cestu. Z Mont-de-Lans vede také lanovka do známého lyžařského střediska Les Deux Alpes.

Po silnici pokračujeme dál do Bons, kde se napojujeme na lesní cestu. Obdivujeme ještě pěkně provedené dřevostavby podél cesty. Po čase dojdeme ke krásné vyhlídce, odkud můžeme vidět, kudy jsme v předchozích dnech procházeli.

Čtěte také: Předchozí část článku Toulky po Écrins (1)

Podstatnou část cesty traverzujeme ve svahu hory Pied Moutet. Dojdeme k rozcestníku Le Sapey, od kterého začínáme pozvolna klesat do vesničky Vénosc. Ke konci už je to poměrně náročné. Začínají se objevovat první řetězy, někdy i urvané, a stezka je stále užší a nebezpečnější. Pro někoho z nás to je příjemné zpestření a pro někoho zase křest ohněm.

Nohy nás však začínají bolet všechny stejně a po nekonečném klesání konečně dojdeme do vesničky Vénosc. Mysleli jsme, že se tady nachází bivak (jako v Mizöenu), ale po dlouhém hledání jsme žádný nenašli. Proto se přesuneme do nejvzdálenějšího kempu za řekou Le Vénéon (Camp camping La Cascade).

Na recepci nikdo není a stany stavíme za tmy. Sprchy tu jsou na žetonky, které jsme už bohužel nedostali. Vyřešili jsme to každý po svém. Iva s Honzou si nějaké vyprosili od někoho ve sprchách a Matěj s Evčou se schladili v peřejích malého potůčku protékajícího kolem.

Padl zde návrh, že bychom si zítra mohli dát pauzu. Jeden den nás snad nezabije a demokraticky si zítřejší odpočinek odsouhlasíme.

Celodenní siesta ve Vénosc

Dosyta se vyspíme a celý den relaxujeme u průzračné říčky. Vesnička Vénosc je centrem pro vodácké sporty a své si zde naleznou i milovníci paraglidingu (cyklisty už ani nepočítám). Pokud si vyjedete lanovkou nahoru, dostanete se do obrovského lyžařského střediska (to jsme zjistili až další den, když jsme se z protějšího kopce divili, co to tam je za ohromnou vesnici).

Po obědě si vesničku Vénosc projdeme. Je to takový klasický francouzský horský styl. Vydlážděné úzké cesty mezi domy obkládanými kameny. Už jsme však ve větším středisku a na náš vkus je tu hodně turistů. Nakukujeme do francouzských obchůdků a sbíráme síly na další cestu. Matěj s Evčou ještě shánějí kartuši na vařič. Nakonec naleznou ve druhém kempu (sice Campingaz, ale ten má Honza, takže aspoň něco).

Lac de la Muzzele

Ráno vyrážíme na další cestu. Pro dnešek chceme dojít do Lac de la Muzzele není to daleko, ale musíme vystoupat zhruba 1 200 m. U kempu se napojujeme zpět na GR 54 a jdeme nejdřív lesem podél horského potůčku. Po čase dojdeme k velkému vodopádu.

Iva s Honzou se rozhodli, že nepůjdou dál. Chtějí dojít k autu a dělat nějaké jednodenní výlety. Řešíme chvíli organizační záležitosti a osamoceni šlapeme dál.

Je to pořád vzhůru, ale po čase si na to člověk zvykne. Jdeme podél krásného potůčku (Ruisseau de Villeneeuve), který protéká strmým údolím a sem tam si skočí ze skály. Nahoře teče krásnou horskou loukou s rozmanitou alpskou květenou. Po tom, co si vyšlápneme výš, uvidíme i macatého sviště a v naší úrovni za námi obrovskou vesnici Les Deux Alpes, kterou ze zdola není možné vidět.

Vyjdeme k jezeru Lac de la Muzelle, je tu horská chatka. Dnes přespíme vzadu u jezera. Jsou tu připravené zídky z kamenů. U jedné z nich si stavíme stan také.

Z Col de la Muzelle až k Lac Labarre

Hned po ránu nás čeká strmé stoupání 500 výškových metrů. Je hustá mlha a není vidět na krok. Vyšlápneme nahoru a kromě toho, že se mlha začíná trochu trhat, nevidíme vůbec nic.

Pokračujeme už strmě dolů po klikatící se cestičce až do vesničky Valsenestre (v půlce se opět odkloníme od GR 54), je o zhruba 1 300 m níže. Jsme tu poměrně brzy a necítíme se unaveni, proto se. Doplňujeme zásoby vody, nakupujeme nějaký ten sýr a pečivo v místní "hospůdce" a pokračujeme nahoru k jezeru Lac Labarre.

Cesta je pořád vzhůru. Line se zatravněnými svahy a místy skalnatými stezkami. Nepotkáme, až na jeden poměrně hovorný francouzský pár, téměř nikoho. Snaží se nám vyprávět, že viděli takhle velkého sviště a Matěj jim na oplátku svojí velmi lámanou Francouzštinou vysvětluje, že jsme u cesty potkali zraněnou ovci, a že asi umře. No snad to pochopili.

K jezeru Lac Labarre je to zhruba 1 100 m strmě nahoru. Zhruba v půlce už pokukujeme po místu na přespání, ale je to všechno ve svahu. Dáváme si krátkou pauzu a pozorujeme sviště, kterých je tu opravdu hodně. Nakonec dojdeme až k jezeru Lac Labarre ve výšce 2 400 m n. m. Počasí nám krásně vychází.

Je odsud překrásný výhled. Jezero je obklopené ze tří stran strmými svahy, tak si myslíme, že bychom mohli být trochu schovaní před případnými poryvy větru. Postavíme stan, jdeme se osvěžit, uvaříme si večeři a pomalu usínáme při zvonění ovčích zvonečků a pozvolna utichajícího mečení pomalu se od nás vzdalujících ovcí.

Do stanu se nám opře velmi silný vítr a nepřestává. Prudce naráží do našeho stanu ze všech stran. Ten jen tak tak ustává. Snažíme se situaci vyřešit tím, že kolem stanu stavíme zídku z kamenů, které asi dvě hodiny taháme z přilehlého potůčku tekoucího z jezera. Moc nám to nepomáhá. Podložíme dvě tyčky stanu krosnami a zbylé celou noc na střídačku přidržujeme. Udělala se taky pěkná zima. Moc toho nenaspíme a nedočkavě vyhlížíme první ranní paprsky.

Slunce na obzoru

Ráno rychle balíme stan, ani nesnídáme a jdeme dál do závětří. Potom, co si vyšlápneme přes sedlo u jedné strany jezera, je nám jasné, že je dost malé a dostatečně zúžené na to, aby tudy proudil vítr (zúženým sedlem ještě zrychlený) do údolí jezera Lac Labarre.

Traverzujeme Signal du Lauvitel a po nějaké době se nasnídáme. Na této straně svahu se ještě drží sníh. Jsme bez energie. Dneska rekordy rozhodně trhat nebudeme. Máme v plánu sejít pouze do vesničky Le Périer.

Cesta dolů je neopakovatelná. Míjíme četné modříny, rozmanité loučky, po kterých vesele proudí rozbouřené horské potůčky. Některé hory jsou zbarveny do temně černé lesklé barvy, na které ostře navazují jasně zelené loučky. V dálce vidíme rodinku kamzíků. Podél cesty na nás na jednom místě dokonce i vyzývavě pokukují obrovští křemenáči.

Dojdeme do vesničky Le Périer a přemýšlíme, že tady přespíme. Oficiální bivak nemůžeme najít, proto sejdeme k řece La Malsanne a odpočíváme schovaní u opuštěné chatky.

Au revoir Écrins

Probudíme se do krásného rána. Nasazujeme krosny a vyrážíme. Dnes nás čeká vesnička Levaldens, kde se potkáme s Ivou a Honzou. První polovina cesty není náročná. Pořád podél řeky a vesměs po rovině. Zjišťujeme, že část trasy je díky povodním stržená, střídáme proto častěji cestu po silnici a vedlejších cestách.

Posilování s kameny předevčírem však nějak strhlo část posádky. Raději náš trek ukončíme už někde za vesničkou Chantelouve, odkud bychom dále přecházeli přes sedlo Plan Col ve výšce zhruba 1 920 m n. m., do Levaldens. Přijíždí pro nás Iva s Honzou. Dnes ještě přespíme ve vesničce Le Périer u známé chatky.

3 dny na jihu Francie

Už se definitivně loučíme s horami v Écrins. Přesouváme se na jih Francie. Koupeme se v moři a procházíme si známá města Nice, Cannes a Monako. Projdeme si je a zakončíme náš výlet grilováním ryb a pochutnáváním si na obrovských krevetách.

Za zmínku stojí nečekaný zážitek druhou noc na jihu Francie v Antibes. Ten den jsme se nestihli ubytovat v žádném kempu. Všechny totiž zavírají do 17 nebo 18 hodin. Později už nikoho nepustí dovnitř, pokud tam není ubytovaný. Nejdříve jsme si mysleli, že přespíme na parkovišti v autě v parku u nějakého zámečku. Ale asi to bylo útočiště místních gangsterů. Procházeli kolem nás noční hlídači. Na parkoviště neustále přijížděla a odjížděla pochybná auta. Kolem dokonce jezdilo jedno, které vždycky přibrzdilo, a řidič si nás důkladně prohlížel. Nebylo to nic příjemného, proto jsme nakonec složili hlavy na oblázkové pláži u moře, kde se potulovali jenom místní teenageři, kteří si nás vůbec nevšímali.

Malé resumé

Trek jsme absolvovali v roce 2014. Šlapali jsme 7 dní. Celkem jsme ušli zhruba 90 km a z toho jsme vystoupali nějakých 8 400 m a sestoupali 7 700 m.

Shrnutí naší cesty

Praha - Rhyne falls - Le Bourg-d'Oisans - La Sarenne - Chalet Josserand - Mizöen - Vénosc - Lac de la Muzelle - Lac Labarre - Le Périer - Antibes - Cannes - Nice - Monako - Praha