Trek GR 54 aneb Tour de l´Oisans v Alpách

Trek po GR 54 neboli Tour de l´Oisans (1)

Pohádkové scenérie, nadýchané loučky, rozbouřené potůčky či rozmanité horské štíty, kde svišti dávají dobrou noc. To je Écrins oficiálně se honosí jménem Masív Écrins (Massif des Écrins), který tvoří stejnojmenný národní park. Turisty naštěstí stále opomíjená část francouzských Alp. A to je jedině dobře. Uslyšíte pouze vřelé bonjour a usměvavé Francouze, kteří sem velmi rádi jezdí na dovolenou.

Écrins tvoří horský region Dauphinenských Alp. Nejvyšší hora je Barre des Écrins, která dosahuje obdivuhodné výšky 4 102 m n. m. Skrz Écrins vede stezka GR 54 neboli Tour de l´Oisans. Pokud se vydáte po GR 54, přejdete celkem přes 14 horských sedel a vystoupáte až 13 km v celkové délce 180 km.

Přes Rhyne falls do Le Bourg-d'Oisans

Letenky se nám nevyplatí, vlakem to je drahé a na dlouho. Bereme proto auto a vyrážíme. Posádku tvoříme čtyři.

Čtěte také: GR 54 - Tour de l´Oisans, treking v Dauphinských Alpách

Jedeme přes Švýcarsko, kde se zastavíme u Rýnského vodopádu (Rhine falls). Nachází se na horním Rýnu mezi obcemi Neuhausen am Rheinfall a Laufen-Uhwiesen v severní části Švýcarska. Jde o nejvodnatější vodopád v Evropě široký 150 m a vysoký 23 m. V létě dosahuje průtok dokonce až na 700 m³/s.

Je to opravdu ohromná masa vody, která uprostřed naráží na dva skalní výčnělky (za úplatu se na jeden můžete nechat vyvést lodí). Vodákovo srdce zjihne při pohledu na ty obrovské peřeje ne a ne odtrhnout oči, představující si kudy by to projel a jak by si s ním voda asi pohrála.

Cestou ještě zastavíme náhodně u hradu, který je vidět už z dálnice. Ve vesničce pod ním se chceme najíst. Restaurace tu sice není, ale za to na hradě mají na nádvoří ze dřeva vyřezané obličeje vysmátých králů a královen a z hradeb je pěkný výhled.

Další zastávka je v Grenoblu. K večeru to tu pěkně žije. Dáváme si velký kebab, o které tu není nouze, a jedeme dál.

Už je tma. Přejíždíme obrovské serpentiny do Le Bourg-d'Oisans. Hledáme vhodné místo na bivak, ale po tmě to tu všechno vypadá nehostinně. Objedeme snad celé město, až nakonec postavíme stany "někde" za městem. Matějovi s Evčou navíc rupla gumička v jedné tyčce u stanu. Dnes už to řešit nebudou, zítra je také den.

La Sarrenne

Dobré ráno nám popřejí vzdálené hory a čerstvě orosená louka ještě zahalená do mlžného závoje, kterým se bezostyšně prodírají první ranní paprsky. Nasnídáme se u nedaleké říčky a přesouváme do centra k obchodu Casino, kde dokoupíme pár zásob. Jezdí kolem nespočet cyklistických nadšenců (oblast je známá díky Tour de France).

V centru je hodně outdoorových obchůdků, kde je možné se na poslední chvíli dovybavit. Kupujeme mapu části pohoří, kterou chceme projít a auto na pár dní zaparkujeme na parkovišti nedaleko od startovního místa treku. Spravujeme přetrženou gumičku u tyčky stanu. Zbavujeme se nepotřebné zátěže z krosen a u nejvzdálenějšího kempu (Camping Caravaning La Cascade) na severovýchodě od Le Bourg-d'Oisans se napojujeme na GR 54.

Nejdříve přejdeme přes krátký úsek s řetězy, ale není to náročné. Dojdeme do La Ville a osvěžujeme u studny na návsi. O vodu tu opravdu není nouze. Téměř v každé vesničce se nachází několik kohoutků s pitnou vodou. Pokračujeme dál cestou lesem ve stínu stromů a příjemně nabíráme na výšce. Po čase se napojíme na místní komunikaci vedoucí z L'Armentier le Haut. Procházíme vesničkami Le Chatelard a Maronne až dojdeme do Le Rosai, kde komunikace končí.

Po úzké klikaté pěšince začínáme rychle klesat k burácející říčce La Sarenne. Přejdeme ji po starém kamenném mostě a jdeme dál nepatrně vzhůru. Říční vegetace postupně ubývá a kolem nás se pozvolna otevírá výhled na dravou říčku, která se mezi zelenými vrcholky kopců vesele zařezává do hlubokého údolí.

Nohy nezvyklé na nový zápřah už nás začínají pěkně bolet. Celkem jsme vystoupali 1 000 výškových metrů. Usuzujeme, že na první den by to mohlo stačit a ubytujeme se v údolí u říčky La Sarenne, kterou náležitě ocení zejména Ivy kartáček.

Hory a velehory

Hned ráno si vcelku svižně vyšlápneme zbylých 300 metrů do Altisurface du Col de Sarenne ve výšce 2 000 m n. m., kde je horská chatka soukromého vlastníka a krásná vyhlídka na velkolepé výšiny Écrins. Vidíme také na vesničku Besse, kam dnes půjdeme.

Následuje strmé klesání po nádherných horských svazích se spoustou různých květin a skrz několik elektrických ohradníků. Dojdeme do Clavans le Haut a pokračujeme dál po vrstevnicích do Clavans le Bas. Přejdeme přes průzračnou říčku Le Ferrand, u které si dáváme krátkou pauzu na oběd. Celkem jsme sešli 700 výškových metrů.

Jdeme dál strmě do kopce vstříc vesničce Besse. Procházíme se tu po vydlážděných uličkách mezi domy z kamene podpíraných masivními dřevěnými trámy. Na návsi se nachází kašna s pitnou vodou, kterou dosyta využíváme.

Vesnička leží v údolí Ferrand a máme odsud krásný výhled na Grandes Rousses a Massif de la Meije. Narazíme na místní pekárnu, kde nakupujeme čerstvý chléb přímo z rozžhavené pece a několik druhů domácích ovčích a kravích sýrů. Neodoláme lahodné vůni čerstvého chleba. Musíme hned ochutnat, co to máme za dobroty a pro jistotu si kupujeme nějaké další do zásoby.

Kousek za Besse je kemp Granges du Gay. Ještě však nejsme tak unavení. Pokračujeme dál. Cesta vede strmě vzhůru nejdříve mezi břízami a po čase už jenom zatravněným údolím po klikatící se cestičce. Sil nám však začíná ubývat exponenciálně s každým dalším krokem a míst na bivak tady moc není. Vyšlápneme si proto pěkně až do 2 260 m n. m do sedla u Chalet Josserand.

Nahoře za námi vidíme na silničku pozvolna se klikatící vzhůru hlubokým údolím a před námi se za rozlehlou plání odhalují horští velikáni (nejvyšší je Grand Pic de la Meije 3 982 m n. m), kteří se s trpělivostí věků potýkají s nekonečnými hrátkami přírody. Postavíme si stany u opuštěné chatky, večeříme sýry, popíjíme vínko a pozorujeme v mracích zapadající Slunce.

Mizöen

Probouzíme se do mírně deštivého rána a vyrážíme dál. Mraky se rychle začínají trhat a ubývající mlha nám postupně odhaluje tajemství hlubokých údolí a majestátních hor. Na rozcestí Plateau d'Emparis se odkláníme od GR 54 a vydáváme se do Mizöenu.

Začínáme pomalu klesat. Po chvíli narazíme na přímo okouzlující místo. Ve strmém svahu se nachází malá zelená rovinka, přes kterou protéká rozvětvený horský potůček. Rovinka je po pár metrech doslova ulomená a potůček v několika větvích padá z útesu na odkrytý svah ležící několik metrů pod ní. Ten je zbarven do černých a oranžových odstínů a dohromady s provzdušněnou vodou tvoří opravdu originální podívanou. Místo přímo stvořené na osvěžení. Neváháme a dáváme si zde delší pauzu na oběd.

Všechno však jednou skončí a i my se musíme vydat na další cestu. Obdivujeme ještě temně lesklé břidlice poskládané v tenkých vrstvičkách, jako v listovém těstě, v první zatáčce na odkryté části strmého svahu. Nejspíš se jedná o grafitovou fylitovou břidlici, ale jsem houby geolog. Ti by možná našli i jiná pojmenování.

Klesáme dál dolů. Část cesty traverzujeme svah. Jdeme po úzké pěšince, kde se na pravé straně přidržujeme kolmého svahu. Na levé straně není vůbec nic, jenom otevřený prostor dolů do údolí, kde bychom při škobrtnutí snad nakonec i dopadli do nádrže Lac du Chambon.

Ani se nenadějeme a už před námi vidíme malebnou vesničku Mizöen. Domy ve vesničce obkružují malý kopeček ve svahu. Na vrcholku tohoto kopce stojí sympatický kostelík, který dodává této vesničce ten správný ráz. Pod kostelem jsou vidět zelené terásky, které budou pro dnešní noc naším domovem.

V celé oblasti parku Écrins jsou na mapě vyznačena bivakovací místa, kde je možné přespat bez postihu. Nejedná se o kempy a přespání je zdarma. Většinou se u těchto míst vyskytuje základní hygienické vybavení jako sprchy a záchody. V Mizöenu toho dál však kromě kostelíku a jednoho malého krámu, kterému dáváme za vděk, moc nenajdete.

Přespíme na jedné ze zelených terásek pod kostelem. Popíjíme vínko a užíváme si přímo pokojného klidu, který pravidelně ruší snad jenom kostelní zvon.

Přes Lac du Chambon do Vénosc

Ráno přecházíme přes hráz přehrady Lac du Chambon nacházející se na řece Romanche v nadmořské výšce 1.041 m. Výstavbou přehrady došlo k zaplavení pánve "Plaine du Dauphin", kde se nacházely tři vesnice (podle vesnice Chambon dostala nádrž své jméno), které osidlovalo dohromady 200 obyvatel.

Turistickým lákadlem této oblasti byl kdysi proslulý levandulový lihovar, ale to už je dávná minulost. Dnes můžete obdivovat mohutnou 294 m dlouhou hráz (o šířce v koruně 5 m a v základech 70 m) a průzračnou vodou zatopenou plochu o rozloze 1,4 km² sevřenou travnatými horami.

• Dokončení článku