Taygetos: řecké velehory, které stojí za to zařadit do trekového deníku

Foto: Secret World community

Masiv se táhne přes 110 km na délku a 30 km na šířku podél jihu pevninského Řecka, od okraje Peloponésu až k severní části poloostrova Mani. Jde o jeden z největších horských celků celé země, a přesto o něm česky psaných zdrojů existuje pomálu. Tento článek to chce trochu napravit.

Terén, který vás překvapí

Taygetos není žádná jednotvárná náhorní plošina. Krajina tu neustále mění tvář: husté lesy střídají strmé skalní průchody, skryté soutěsky navazují na hřebeny s výhledy daleko přes Lakónský i Messinský záliv. Terén dokáže potěšit jak začátečníka hledajícího nenáročnou procházku borovicovými lesy, tak zkušeného výletníka, který chce pořádně protáhnout nohy na úzkých hřebenových stezkách se skalními srázy po bocích.

Pro trekery ze střední Evropy je tohle zároveň příjemná změna scenérie. Mediteránní vegetace, pachy divokých bylin, výrazně odlišná geologie - Taygetos působí jinak než Alpy nebo Beskydy, ale náročností některých tras jim nezadá.

Na masivu existuje přibližně 18 značených tras různé délky a obtížnosti. Pokud plánujete delší expedici, stojí za to pořídit si specializovanou turistickou mapu s průvodcem (The Taygetos Walking Map and Guidebook), která trasy podrobně popisuje včetně výškových profilů a orientačních bodů.

Kratší okruhy vedou například přes lesnaté úbočí v okolí Sparty nebo skrze menší soutěsky vhodné i pro rodiny s dětmi. Stačí pár hodin a vrátíte se zpátky do civilizace s čistou hlavou.

Náročnější výstupy cílí na hlavní hřeben a jeho nejvyšší body. Tady je potřeba počítat se solidní kondicí, vhodnou obuví a - v letních měsících - s časným ranním startem kvůli horku. Expozice na slunce je na otevřených hřebenech značná, stín řídne.

Celotrasový přechod masivu od severu k jihu je vícedenní záležitost a pro mnohé cestovatele představuje splněný trekový sen. Trasa prochází různými klimatickými pásmy a vyžaduje dobrou přípravu, ale odměnou jsou scenérie, které jinde v Řecku nenajdete.

Detailní praktické informace o trasách, výchozích bodech i logistice najdete na Secret World - Hike Mount Taygetos, kde je masiv zpracovaný jako součást archivu méně známých míst s originální fotografií přímo z terénu.

Vrchol Prorok Eliáš a kamenný kostelík

Nejvyšším bodem celého masivu je vrchol zvaný Prorok Eliáš (řecky Profitis Ilias), dosahující výšky přes 2 400 m n. m. Na samém vrcholu stojí malý kamenný kostelík - typický fenomén řeckých hor, kde se na exponovaných místech odnepaměti stavěly kaple jako orientační body i místa úcty.

Pro trekera je to silný zážitek: po hodinách výstupu přijít na holý skalnatý vrchol, kde stojí drobná stavba přežívající tamní zimy a bouřky po staletí. Kolem nic než vzduch, výhled a ticho.

Bivakování pod hvězdami

Taygetos patří k horám, kde má bivakování a stanování svůj smysl. Někteří výletníci záměrně plánují nocleg na hřebenu nebo přímo u vrcholu, aby mohli sledovat západ a východ slunce nad oběma zálivy současně. Poloha hory mezi Lakónským zálivem na východě a Messinským zálivem na západě z toho dělá jedno z nejpůsobivějších stanišť v celém Středomoří.

Při plánování noclehů pod širákem platí standardní pravidla: ověřte si místní předpisy, počítejte s teplotními výkyvy (na vrcholu je i v létě citelně chladněji než v údolí), a mějte zásobu vody - prameny na hřebeni jsou řídké.

Nejlepší čas na výstup

Ideální okna jsou jaro (duben-červen) a podzim (září-říjen). Na jaře je vegetace na úbočích plná barev, teploty příjemné a sněhová pokrývka na vrcholových partiích obvykle ještě nebo již přijatelná. Na podzim jsou dny kratší, ale vzduch průzračnější a výhledy ostřejší.

Letní měsíce jsou náročnější: teplotní šok pro cestovatele ze severní Evropy může být citelný, a výstup na vrchol v červenci doporučuje zdravý rozum zahájit nejpozději za úsvitu.

Zimní výstupy jsou možné, ale Taygetos v zimě dostane pořádnou dávku sněhu - terén se pak zásadně mění a vyžaduje odpovídající vybavení i zkušenosti.

Jak se na Taygetos dostat

Nejbližší větší město je Sparta na východní straně masivu a Kalamata na straně západní. Obě jsou dostupné autobusem nebo autem z Atén (cca 2,5-3 hodiny jízdy). Základní tábory pro většinu tras leží v horských vesničkách na okraji masivu - Anavrytí, Paleopanagia nebo Arna jsou nejčastěji zmiňována jako výchozí body.

Pronájem auta se zde skutečně vyplatí: veřejná doprava do hor je omezená a flexibilita při plánování vícedenních tras je s vlastním vozidlem o řád vyšší.

Odpověď je prostá: protože tam téměř nejsou davy. Zatímco Olymp přitahuje tisíce turistů ročně, na Taygetosu potkáte spíš místní pastevce, skalní plazy a občasného zapáleného trekera s GPS a ušlapanou mapou. Pro ty z nás, kdo chodí do hor kvůli klidu a pocitu skutečného objevování, je tohle argument sám o sobě.

Řecko má mnohem víc vrstev, než ukazují letákové snímky s modrými kupoli. Taygetos je jedna z těch vrstev - drsná, tichá a stará. Stojí za to ji poznat.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.