Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 10.10.2019 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Gerlachovský štít

Gerlachovský štít

Výstup na nejvyšší horu Slovenska - tatranský dotek

30.6.2015 | Leoš Bařina

V loňském jsem se prošel po Lysé a Sněžce a tak mě to uchvátilo, že jsem si pohrál s myšlenkou, jaký by to byl pohled z výšky 2 655 m na ostatní brášky a sestřičky Gerlachu. Začal jsem zjišťovat co nejvíc informací a koncem roku byl přesvědčený, že do toho půjdu naplno. Osobní přesvědčení bylo shodit několik přebytečných kilogramů, abych zbytečně netáhl batoh navíc.

Vrchol Gerlachu

Díky hnusné únorové chřipce, kdy jsem za týden sundal pět kilo, pevně jsem se rozhodl pokračovat v trendu a ještě nějaký kilo odhodit. Změnil jsem stravu a skutečně až do dne výstupu měl o osm kileček méně než na začátku. Byl to první a nejdůležitější krok, abych v březnu podal na foru outdooru inzerát se záměrem dobýt nejvyšší horu Slovenska.

Zrození expedice

Na můj inzerát se ozval Jarda (neboj top secret) a začali jsme rozebírat mou myšlenku. Tento zkušený lezec původně chtěl jít s námi, ale termínově jsme se bohužel nesešli. Ovšem (a za to jsem nesmírně vděčný) pokračovali jsme v diskuzi a jeho nemálo rad mi hodně pomohlo se alespoň teoreticky připravit.

Čtěte také: Ceník tatranských túr s horskými vůdci - Gerlachovský štít, Vysoká aj.

Oficiálním druhým členem se stal Luboš, který reagoval jen pár dnů na moje laso. Do té doby absolvoval několik tatranských hřebenovek. Od té chvíle začala fyzická příprava včetně organizace celé akce.

Horský vůdce

Tak tady to byl tvrdý oříšek. Začal jsem vyhledávat a oslovovat zejména české horolezce, protože (nechci se dotknout slovenských chlapců ze spolku) jsem nenašel příznivé reference na spolok vodcov a hodně lidí mě od nich odrazovalo. Neměl jsem zkušenost v tomhle směru a proto jsem brouzdal po Česku.

Kdy už se mi rýsovala konkrétní představa s kým bych se do tohoto výšlapu pustil, zaujaly mě stránky horského vůdce Juraje z Bratislavy. Z naší komunikace jsem vycítil, že to může být ta správná sázka. Nikam mě netlačil, spoustu rad a typů na ubytování mě přesvědčilo, že tento bezva kluk nás může vytáhnout až na vrchol.

Holka z Vysočiny

Byl již květen, příprava v plném proudu. S Lubošem, který je z Havířova, jsme si osobně potvrdili naší myšlenku a hlavně byli seřízení na stejný převodový stupeň túry. Vše směřovalo ke tříčlenné miniexpedici včetně Juraje, když se mi ozvala holčina z Třebíče, že by se k chtěla přidat.

Výstup z Velické doliny

Abych se přiznal, a později jsem to i Alči řekl, moc se mi sestavu nechtělo měnit. Přesto jsme se sešli a po dohodě s Lubošem jsme se rozhodli tuto děvčicu vzít pod svá křídla. No měla odvahu…

Ubytování

Téměř dva měsíce dopředu jsme se domluvili, že první noc strávíme na Sliezskom dome (69 E) v turistické třídě a druhou noc v krásném apartmánu Familia Smokovec (53 E). Sliezsky dom nám poskytl startovací výstřel a skvělou kuchyni včetně příjemné obysluhy. Famila Smokovec za přijatelné peníze zase komfortní vybavení po zdrujícím dni.

Cesta

Bylo 24. června a Audi zařechtala směr Mikulov - Tatranská Polianka. Po české vrchovině jsem se v Novém Městě nad Váhem napojil na D1. Při míjení Čachtického hradu jsem si vzpomněl na Elizabeth a její apetit. Do Žiliny běželo vše jako po másle. Ovšem úsek do Ružomberku kazí trošku dojem do jinak nesrovnatelného rozdílu české a slovenské D1.

Cesta na Gerlach

Bílé Karpaty a Tatry vám hodně zpříjemní cestu ke sjezdu na Štolu, 9 km od Popradu. Cesta do Tatranské Polianky vám poskytne neskutečné panorama včetně toho fešáka, který budí respekt už z auta. Bohužel nás přivítalo deštivé počasí. Po vyzvednutí Luboše z vlakové stanice jsme si zavolali k povolení cesty ke Sliezkemu domu. Máme čekat 20 min na auta co jedou dolů.

Po 25 minutách se rozhoduji vjet na lesní cestu s vědomím, že se však v nejhorším někde vyhneme. No jo, ale kde… Projíždíme úzkou cestou, po které se prochází skupinky turistů s holemi i bez nich. Konečně zastavujeme na parkovišti hotelu. Vítá nás úžasné Velické pleso s nádherným vodopádem a teplotou vzduchu kolem nuly. Prostě paráda.

Po únavné cestě domlouváme vířivku s pivkem a debatujeme co vzít na sebe. Ač mě Luboš přesvědčuje, že se zapotíme, volím vzhledem k teplotě a větru softshellové kalhoty s podšívkou, termo triko krátké, dlouhé, mikinu a bundu odolnou větru.

Výstup - Sliezsky dom

Čas 4:30 ukazuje řinčící budík. V noci jsem se nevyspal. Do okénka pokoje celou noc bubnoval vichr a já uvažoval, zda to celé byl dobrý nápad. Jestli to neotočit. Zima, vichr… první pochybnosti. Snídaně je v mém případě velkým otazníkem, protože můj zažívací trakt při ranních cestách je nespolehlivý. Takže vynechávám a jak se později ukáže, je to chyba , která mě mohla stát všechno.

Cesta na Gerlach

V 5 h se poprvé setkávám s Jurajem. Nejdříve se míjíme, fotky opět zkreslují. Vzhledem k tomu, že na recepci ještě nikdo jiný není, odhodlám se ho pozdravit. Jeho ahoj naznačuje toho správného člověka, kterého jsem hledal. Pár prvních rad a vyrážíme za naším cílem.

Velická próba

Od hotelu si v ranním tempu šlapeme po chodníčku kolem Velického plesa. U rozcestí potom obcházíme Velický vodopád. Tady nás předběhly dvě skupinky trénovanějších lezců. Juraj nás uklidňuje, že nikam nespěchá a je tu pro nás a naše tempo.

Asi za hodinku (neorientuji se časem) jsme na úpatí Velické próby. Dohnali jsme jednu skupinku, která končí navazování. Naše první zkušenost se sedákem a lanem způsobuje, že se nemotorně navlékám do sedáku, do kterého mi musí nakonec pomoct Juraj. Ještě menší potíž mám s helmou, ztratil se mi připínák. Juraj ho pohotově nahradil karabinou.

Juraj na nás koukl a určil pořadí já, Alča a poslední Luboš. Z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny si celou dobu v hlavě přehrávám větu: na traverzu jde poslední vždy ten nejlepší. Tak si na chvíli odpovím, že to asi nebudu. V průběhu výstupu si, ale odpověď najdu…

Cesta na Gerlach

A jde se vzhůru. Stěna asi 15 metrů nám poprvé dává zabrat a já v tu chvíli přemýšlím, že jestli to půjde tak celých 7 - 8 h tak to nedám. Lano se mi celou dobu motá zleva doprava a zpátky. Chvíli jsem rychlý a táhnu i Alču, chvíli zase jsem pomalý a Juraj mě šponuje lano.

Jsme nad stěnou a první funění. Další pasáž do sedélka je pro mě přijatelná a stihnu vyfotit kamzíky na protější skále. Nálada je dobrá i vzhledem ke sluníčku… Těsně u přechodu do Gerlachovského kotle (ten ještě nevidím, jsem asi tři metry pod převisem) pronáším větu pana Komárka: Je tu ale krásně… V tu chvíli je vše ještě v pohodě a já si dávám náplast na první bolístku rozřízlého prstu. První sousto ovesné tyčky.

Ve Velické próbě nás stihla předběhnout ještě skupinka z Polska, což nás nikterak nerozhodilo. Naopak, máme klid. Nikdo před námi, ani za námi.

Gerlachovský kotel, Kotlový štít

Z vrcholku Velické próby sestupujeme po ještě chodníčku, který se pomalu ztrácí. Traverzujeme stěnami, střídají se horolezecké pasáže s úseky, kde jdeme klasickou chůzí, nahoru dolů až ke Štrbině Kotlového štítu. Ještě v klidu docházíme na Kotlový štít a poprvé na nás zamává Gerlach. Zdá se být kousek, ale ještě nevím, že nás čeká hodně velká dřina. Dáváme si pauzu a já si podruhé kousnu (teprve) do ovesné tyčinky. Tekutiny nevynechávám.

Vrchol vrcholů

Hora začíná být čím dál složitější, skalnaté exponované úseky… traverzujeme. Musíme si pomáhat rukama a nohy hledají vhodné nášlapné body, které mě udrží. Vše je složitější, protože v této době je místy sníh a kameny jsou namrzlé. Při jednom menším schodku mě boty neudrží a sjedu po namrzlé skále asi metr, při čemž brzdím rukama.

Vrchol Gerlachu na dohled

Podaří se mi zastavit ve výklenku za cenu podrané pravé ruky. Jsem rád, že nevisím. Je to o trpělivosti a opatrnosti. Na Alču doléhá při jednom traverzování krize. Je menší postavy a má problémy s došlapováním. Těch 10 - 15 centimetrů ji chybí. První psychicky náročná pasáž.

Dostáváme časový skluz. Přesto předbíháme Poláky, kteří mají problémy. Počasí je zatím bezva. Přecházíme nad Batizovskou dolinou, obcházíme skalní pilíře, sestupujeme úzkými namrzlými štěrbinami. Konečně jsme na úpatí finálového stoupání k vrcholu.

Juraj zvýšil tempo a na mě doléhá chybějící obsah energie v podobě stravy. Jedna celá tyčinka je do této chvíle hodně málo. Dochází mi síly a i díky pomalejšímu tempu jsem schopen ještě lézt. Koukat kamkoliv jinam než před sebe mi dělá problém.

Je to neuvěřitelné, ale po čtyř a půl hodině jsme na vrcholu. Je mi špatně, točí se mi hlava, vrávorám, ale jsem šťastný i když to z fotek nevypadá. Počasí ještě chvíli drží, takže se kocháme. Je to fantazie. Odměna za trpělivost a odhodlání. Křičím VIKTORIA!!!!!!

Batizovská próba

Kolegové mi děkují za načasování termínu… no je to o štěstí a my ho máme. Fotky, zápis do knihy a 15minutová pauza s přípitkem slivovice, kterou jsem tam vytáhl sebou. Odpočívám, lepím rány od zmrzlých kamenů a dostávám do sebe celou energy tyčku, kterou jsem si šetřil… i když pozdě, postaví mě zase na nohy.

Juraj říká, že dolů je to jednodušší… asi nás chtěl povzbudit. Já ho podporuji s teorií z článků. Přesto mi vrtá v hlavě odpověď Juraje, že nás čeká 4hodinový sešup dolů. Za tím musí něco být. A ono taky bylo.

Batizovský žlab - sešup

Sestupujeme po asi 4metrovém řetězu a docela nás to baví sjíždět po zadnicích. V tu chvíli netušíme, že si tento způsob oblíbíme natolik, že skoro prošoupeme kalhoty. Nekonečná cesta dolů po kamení, naštěstí ne už namrzlých, ale za to se zapřenými dlaněmi. Zápěstí dostává zabrat. Chvílemi si připadám jako gymnasta. Svah je ovšem hodně strmý a na zadku jsme snad pořád.

Sněhová pole

První sněhové políčko mě ještě tak neděsí. Přicházíme ke strmé hraně a Juraj dává pauzu. Sedám si, spolknu kousek tyčinky a rozhlížím se. Zjišťuji, že za hranou nic není. Najednou přijde to, co do teď jsem myšlenkou ani nezavadil… není tu cesta. Slaňovat? To snad ne.

Hlavou mi poprvé blikne, že tohle nemusí dopadnout dobře. Moje váhová kategorie vzhledem k tomu, že jsem třetí na laně a hned pod Jurajem může zachránit Alču s Lubošem, ale v mém případě uklouznutí může způsobit fatální strhnutí všech ostaních.

Pocit štěstí ze zdolání vrcholu střídá strach o život. Tady u té hrany a nejblíže u hranice mého chápání. Juraj mě probouzí, že jdeme na kramle. Luboš a Alča už tam jsou. Vůdce mi vysvětluje, abych na poslední kramli v první půli zajistil karabinu. Drž se kramle, skoby nebo skály. Vždy je něco k zachycení.

Super. Neodvážím se kouknout kde ta poslední kramle je a přemýšlím jak se vůbec na ně dostanu. Sešup dolů je děsivý. Naštěstí samotná činnost nohou mě zapojí natolik se soustředit kam šlápnu, že myšlenky jsou pryč. Alča má problém v mrtvém bodě kde není kramle ani skoba. Nemůže došlápnout, Luboš jí pomáhá. Scházíme od kramlí a pokračujeme sestupem po zadku. Do této chvíle jsme mysleli, že máme nejhorší za sebou…

Přichází Batizovská próba a začíná mě být svět ukradanej. Chci vidět svou dceru. To je můj vrchol dne. Juraj nechá rozhodovat Luboše kam půjdeme. Schází vlevo. Vůdce nás vrací, že přetraverzujeme sněhové pole. Svah, který má odhadem 500 - 700 m… nevím, ale je to šupec.

U Batizovského plesa

Nejdřív musíme přejít exponovanou stěnu přes kterou dojdeme na kraj pole. Juraj dělá nášlapy ve zledovatělém svahu a já tuším, že tohle bude na nás moc. Juraj se propadl ve sněhu, já jdu jako první k němu. Asi dva kroky od něj zjišťuji, že proti svahu na levé noze nevydržím při přenesení celé váhy.

Zničehonic vůdce trhá lanem a já končím po pás ve sněhové propasti. Nad hlavou mám lavinový svah… super pocit. Za mnou visí na laně Alča s Lubošem, které jsem vzal asi sebou. Juraj říká, že to sjedem po zadku dolů až ke kamenům… Zbláznil se… Tohle už nedávám. Jedeme dolů, Juraj nás jistí a najednou je to legrace a úžasný zážitek… Kluk od Dunaje nás dostal.

Jsme v Batizovské dolině. Sundáme sedáky a čeká nás hodina a půl pochod kolem Batizovského plesa po kamenném chodníku až ke Sliezskemu domu… Nohy mám jak loutka. Přicházíme k hotelu. Jsem šťastný. Nejen z vrcholu, ale že jsem zpátky dole.

Sliezsky dom

Alča s Lubošem si dávají jídlo, já potřebuji hned dostat do žil taurin. Neváhám s předraženým Redbullem. Potřebuji dvě hodiny na zmrtvýchvstání. Děkujeme Jurajovi za neskutečný zážitek. Chci s ním další akci a on povídá: Leoš, s tebou kamkoľvek…

Nový Smokovec

Přemísťujeme se do Smokovce. Ubytování, sprcha… Otevírám šáňo, whisky, pivo. Jsem nejšťastnější táta na zemi. Uvidím dceru i díky celé partě. Opíjíme se, svěřujeme si pocity… Luboš chtěl NAJÍT SÁM SEBE. Alča našla své skryté a neobjevené možnosti. Já posunul hranici strachu. Banální věci jako by mě míjely. Usínáme…

Členové expedice

Juraj - vůdce z Bratislavy, který mě nezklamal a jsem hrdý na čuch při výběru. Poznal kdy je potřeba zabrat, ale v rámci možností. Superkluk, se kterým půjdu i já kamkoliv. Radil, ukazoval, nespěchal. Dííííííky kámo.

Luboš - hřebenový borec, který zvládl výstup s chladnou hlavou. Emoce má v sobě. Kluk, na kterého se můžeš spolehnout s pravou Havířovskou povahou. Díííky chlape.

Alča - klobouček holka. Bojovala s handicapem v podobě své výšky. A to nebylo snadné. Srovnala to a ve finále ukázala své zkušenosti z dálkových pochodů, kdy závěr šla v tempu Juraje. Srdíčko, vůle a odvaha… Dííííky holka.

Já (Leoš) - hodnocení nechám na druhých…

Náklady

  • Cesta autem - 1 600 Kč
  • Vjezd Sliezsky dom - 15 EUR
  • Ubytování (3) - Sliezky dom turistická izba 69 EUR, Smokovec apartmán 53 EUR
  • Vůdce - 246 EUR

Trasa

  • Sliezsky dom - Velická dolina - Velická próba - Gerlachvský štít - Batizovský žlab
  • Délka výstupu: 9,5 h

PS: Tento článek je spíše příběh, ve kterém jsem snažil popsat jak samotný výstup tak i pocity. Většina článků vypadá jako turistický výšlap. Není. Pro amatéry jako naše parta bez zkušeností mohlo dojít k tragedii. Věřím, že tento příběh pomůže ostatním nepodcenit fyzickou a psychickou přípravu.

Vzkaz pro zkušené. Jsou to mé dojmy a fakta mohou být mírně odlišná od skutečných bodů, kde jsme se nacházeli. Jenže tam nahoře si vše nestihneme zapsat a jsme rádi, že se něčeho držíme. Takže pokud najdete chyby kdekoliv, omlouvám se. Považujte tento příběh jako zprávu z jedné cesty.

Turistická mapa, Gerlachovský štít

Další související články:

+ Gerlachovský štít, Vysoké Tatry
+ Výstup na Gerlachovský štít, Vysoké Tatry a vysokohorská turistika
+ Gerlach s vodcom, Vysoké Tatry
+ Gerlachovský štít aneb jak si v horách raději nepočínat!
+ Vysoké Tatry - výstup na Baranie rohy a Širokou vežu
+ Opomíjený Furkotský štít? Vysoké Tatry
+ Výstup na Slavkovský štít, Vysoké Tatry
+ Výstup na Kôprovský štít, Vysoké Tatry
+ Slavkovský štít odměňuje širokým výhledem
+ Výstup na Kriváň (2 494 m), Vysoké Tatry
+ Vysoké Tatry - Kriváň (2 494 m)
+ Výstup na Predné Solisko (2 093 m), Vysoké Tatry
+ Výstup na Rysy (2 499 m), Vysoké Tatry
+ Monkovou dolinou z vápencového světa do žulového
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi
Když jsem začínal chodit na hory (Milan, 08.07.2015, 21:31 )
byla jediná výbava pohorky a větrovka. A kupodivu si v mém okolí nepamatuji jiný úraz, než vyvrknutý kotník. Do hor jsme chodili pro radost z pohybu a krásné přírody. Dnes to spousta lidí bere jako sportovní výkon a smrtelně vážnou věc. Kdo to vnímá jinak je něco jako veřejný nepřítel. Počínaje chytráky na fórech, konče zakomplexovanými strážci parků (čest vyjímkám).
rady_od_ameteru (Martin77, 05.07.2015, 12:58 )
Vždy máme obavu někomu radit, protože si pořád připadáme coby amatéři. Rozhodně gratulujeme, ale nakonec dáme nejen pár slov na téma nezkušení ve velehorách… Fyzička a psychička jsou dvě věci z mnoha. Důležité jsou i technika (z článku je vidět, že vám prostě chybí) a znalost. Vybrat si vrchol a prostě se do něj pustit bez znalosti terénu… Hm, to není odvaha. Odvaha musí být samozřejmě taky, ale nějaké povědomí… Strašně jste všichni pravděpodobně zmatkovali. Vy jste se z Kotlového vraceli dolů nebo vás vůdce táhl hřebenem? To snad ne, to by mu měli snad vzít licenci při vašich zkušenostech (zkušenostech vaší skupiny). Kdyby se mu něco stalo, tak vaše cesta lehkým Batizovským žlabem skončila katastrofou. Pro nás byly kramle vždy součástí Batizovské próby a ta klíčovým posledním místem sestupu. Skoro se nám zdá, že jste sestupovali někde jinde, než my a naši známí. Že vůdce nechal jistit vás karabinou, nás skoro děsí. Sice máme na vůdce špatný názor, ale asi těžko obhájí, že podle vlastních stanov měl jít z vrcholu poslední a jistit on. Že snad selhal, je vidět i na vybavení – naposledy jsme byli v Tatrách asi 2T před vámi a nemít alespoň nesmeky nebo cepíny… Když se někomu z vás točila hlava, asi vyhodnotil správně, že je lepší pokračovat a klesnout lehčí trasou přes vrchol. To ok. Kolega z HS na téma chlastání v horách říká, že nemohou uvádět, že 90 % nehod je po něm. Takže na prázdný žaludek slivka pro nás rozhodně ne. Lavinovka v Tatrách není od konce dubna. Opět o znalostech: mohl na vás spadnout leda sníh nebo kamení (a to asi ne na téhle trase) a propadnout se do sněhové propasti… Ještěže jste nepoužil slovo trhlina. Takže po kritice nedosahující snad hodnoty zážitku z výstupu (rozhodně lepší než sedět doma na zadku) pár rad (a někdo snad doplní další): 1) nastudovat trasu včetně obtížných úseků a připravit se na ně 2) přizpůsobit výstup klimatickým podmínkám a vzít si věci k němu (tedy věci spíše technické, oblečení popisujete úplně běžné) 3) když je mi blbě, tak se léčit adekvátně (hlad zahánět pitím, nedorazit to i se závratí a únavou alkoholem) 4) parťáky mít ověřené (vč. vůdce), ale důvěřovat svým rozhodnutím (nepodřizovat se prostě „šéfovi“), protože důvěřujete svým schopnostem 5) mít rád hory, chodit na nich s pokorou a vcítit se do nich. Nehrnout se do nich „lámat“ rekordy nebo egoismus. Z vašeho popisu se zdá, že radostí bylo dosažení Gerlachu, ale ne cesta coby taková. Tak ať se daří na dalších výstupech a lepší prožitky, Martin a Markéta
Martine (Leos, 07.07.2015, 08:36 )
a Marketo,ja uz se k tomu nechtel vracet,ale musim reagovat. 1.Jestli si tady nekdo mysli,ze jsme si z toho udelali alkoholovy dejchanek,tak ano...chlastalimjsme uz od rana.Ta lahev co drzim v ruce a je zminena v clanku ma obsah 2dcl,z toho nebyla plna a vse probehlo v symbolickem duchu.Z toho jsme se vsichni tak opili,ze jsme byli dezorientovani. 2.Ten clanek je subjektivni pohled jednoho clena,takze si vyprosuji hodnoceni cele skupiny vcetne vudce od lidi ,kteri s nami nesli. 3.Vudce delal svoji praci vytecne a nevim z jakeho dojmu berete myslenku ,ze neco za nedbal.Pri vystupu byl vudce prvni pri sestupu posledni.Jsem laik a amater,ale myslim,ze je to v naprostem poradku. 4.Co se tyce popisu a vasi kritiky ke znaceni jednotlivych mist,v zaveru clanku pisu,ze se omlouvam za pripadna nepresna mista.Jestli chcete zpochybnovat cestu ci vubec zda jsme tam byli,prosim na to mate pravo,ale myslim.A jak jsem jiz drive psal,tento clanek neni o nejakem vychloubani,ale uplne o necem jinem. Jsou to subjektivni radky ci jsem napsal a nikdo dalsi se na tom nepodilel,takze jestli chcete kritizovat,tak uvadejte prosim autora ne celou skupinu. Oprvdu jsem myslel,ze pokud dal nepolezu,tak to bude diky horam,ale netusil jsem,ze se do toho vyrazne vlozi lide.I tak diky za vas prispevek a my si i tak posapeme dal.
1x (Martin77, 08.07.2015, 19:39 )
Přečtěte si pořádně, co jsme napsali. Překrucujete a vyprošujete, s tím se nedá diskutovat. Je to o něčem jiném. Šlapejte, doufejme, že i s vaším (Vaším) přístupem to bude dlouho.
No, taky mi to přijde, (Martin Szwejda, 02.07.2015, 06:54 )
že na to jdete celkem divoce. Sněžka - Lysá - pak hned Gerlach. Musím se přiklonit k ostatním, co volí opatrnější cestu. Já začínal někdy v pubertálním věku v Roháčích, které jsem do svých dvaceti let stihl proběhnout v podstatě celé, pokaždé jsem se tam s pokorou vracel a doteď pravidelně alespoň jednou ročně vracím. Na kouzlo nižších hor, přicházím až teď, protože jsem si uvědomil, že každé hory mají něco do sebe. Ale musím se přiznat, že do větších akcí (např. Triglav) jsem se pustil opravdu až tehdy, když jsem měl pořádně něco odchozené. Každopádně gratuluji k úspěšnému zdolání. Taky se tam chci podívat, ale ještě chci nabrat nějaké zkušenosti na jiných evropských horách.
Martine, (Leoš, 02.07.2015, 08:58 )
já se tady,ale nehonosím a nechlubím, že jsem udělal Gerlach.Ten článek je o mých pocitech a hlavně ukázka toho, že ne vše co se na netu dočteš, je realita.Navíc vím kde jsem udělal dejme tomu chybu, což Ti málokdo taky přizná.Navíc jsem vše konzultoval s vůdcem dlouho dobře, včetně našich ne-zkušeností a určitě by nás tam netáhl.Chci jen vzkázat lidem jako já, aby věděli co je může čekat.A jestli má někdo pocit,že se něčím chlubím, tak ať si nasadí správné brýle.To by ten text vypadal jinak.A abych řekl pravdu,očekával jsem ,že když to bude husté další kopce mi to znechutí,ale tady to vypadá, že mi to chtějí znechutit lidi,navíc kteří mě neznají ani špetkou:-) Jejich věc.Já už se k tomu nebudu vyjadřovat.Vím kdo mě na co připravit a jakým způsobem.Je to velká zkušenost.Díky za Tvůj příspěvek a třeba se potkáme na Tatranských hřebenech kam chceme mířit.
Kdyby jen to, co (Martin Szwejda, 02.07.2015, 13:12 )
se dočte člověk na netu nebyla realita. I v některých tištěných průvodcích, jsou některé trasy popsány nějak a skutečnost pak vypadá jinak :D To znám. Např. když jsme šli na ten Triglav, z průvodce to působilo jako procházka růžovým sadem, skutečnost byla trochu krutější. Tam (v Julkách) mě už celkem překvapilo, že když jsme se šli třeba jen projít k Izviru Soči, tak cesta od chaty pod Izvirom k samotnému Izviru vedla po celkem fest vyklouzané skále, místy jištěné fixními řetězy. No v průvodci o tom nebyla ani zmínka... Taky jsem se pak ani moc nedivil lidem, kteří se vypravili jen v žabkách od chaty na horu a toto nečekali. Takže jak říkáte... realita může být jiná.
Martine (Leoš, 02.07.2015, 18:23 )
můžeš mi poslat email na bazilisak@atlas.cz ? díky.
Vzkaz (Leoš, 01.07.2015, 22:37 )
Kluci co jste asi nečetli do konce a máte zřejmě o mě strach.Nebojte se, v horách se Vám bude dva měsíce klidně dýchat, protože se teď budu věnovat cyklistice....
opravdu? (Honza, 01.07.2015, 08:01 )
Ach jo, nechci se vás dotknout, ale první naberte zkušenosti, pak choďte do hor. Vidím to na smrtelnou osu Sněžka- Blanc ( nebo Elbrus) a Everest, že? Mějte soudnost, popis jednoduchého výstupu se ve vašem provedení mění v krizový výlez. Jste bez zkušeností, ze slaňování děláte tragédie, neumíte se do hor připravit, děláte školácké naprosto banální chyby. Jezděte na ferraty kde nic nehrozí, ale do velkých hor raději ne. Pak nemají být smrťáky.
Opravdu? (Leoš, 01.07.2015, 08:08 )
Honzo, díky za reakci.Pokud jsi to četl do konce včetně PS , tak tam je můj odkaz pro ty jako my.Víc nemá smysl rozebírat.Možná by jsi mohl přispět nějakým článkem na téma nezkušení v Tatrách.Věř, že by to pomohlo, protože jich tady moc není.My si to užili se vším.
odpověď (Honza, 01.07.2015, 08:21 )
Nejde o to nezkušení v Tatrách, nezkušení v Alpách, ale jde o to, že jste prostě nezkušení. I já si prošel podobným co ty. Pár let zpět sem sundal 40 kg, ale i když mě hory lákaly nejvíc ze všeho, měl jsem nějakou myšlenku na postupný vývin. Začal jsem s lezením se zkušeným kamarádem. Nejdřív umělé stěny, pak skály. Pak lezení s vlastním jištěním, pak první vícedélka. Zkusil jsem si ferraty, lezení v ledu, ve firnu a až pak se tlačím do hor a to opatrně. Méně je někdy více. Pokud ti Gerlach působil potíže na pokraji kolapsu, tak se vrať nohama na zem, udělej si kurz na umělé stěně, pak skále. A pokud tě to chytne, nejdřív choď v horách, pak lez. Otrkej se. Nebudeš pak muset platit těžké peníze za průvodce.
Opravdu? (Leoš, 01.07.2015, 08:37 )
Honzo, to co mě tady popisuješ si uvědomuji.Nemám strach, že bych se pustil do něčeho většího bez přípravy,kurzu atd...Myslím, že nám to otevřelo oči.No a pokud něco podniknu,stejně to bude s průvodcem.Uvidíme.Třeba se potkáme zase u nějakého článku :-)
Honzo, (-OB-, 01.07.2015, 15:01 )
myslím, že se do autora článku pouštíte zbytečně zhurta. Podle mého názoru je v článku dostatečně jasně zdůrazněno, že je to psáno (i dáno) z pohledu nezkušeného turisty a že pro takové není Gerlach příliš vhodný. Navíc nesouhlasím s vaší postupností - umělá stěna, skála, menší hory, hory. Někdo začíná v Tatrách, jiný v Alpách. Záleží na možnostech a chuti, i co má (vzhledem k bydlišti) nejblíže. Já také začínal v Tatrách, teprve pak se dostalo na Beskydy a menší hory. Tatry mi nepřijdou nijak obtížné, přesto mám k nim stále velký respekt a nedovolil bych si je podcenit. Někomu se zdají těžké již Nízké Tatry, jinému Jeseníky. Záleží na chuti, úhlu pohledu a odrazovém můstku. Někdo začal lézt na skalách dvojkové a trojkové cesty a skončil u pětkových, šestkových, někdo naopak začínal na pětkových a šestkových a dnes dá i ty nejobtížnější cesty. A neodvážil bych se tvrdit, která z cest (vývoje) je lepší natož ta správná…
odpověď (Honza, 01.07.2015, 16:50 )
Až vám někdo takový přistane na hlavu, budete mluvit jinak. Nesčetněkrát jsem už tohle viděl. To co popisuji já je dnešní vývoj mladších jedinců. Je mi jasné, že někteří to mají jinak, ale je také fakt, že starší jedinci začínali jinde- viz. rozhovor s Pavlem Bačou Vrtíkem na pohora.cz
Nemyslím, (-OB-, 01.07.2015, 17:56 )
že bych mluvil jinak. Již jsem pár lidí z problémů vytahoval, pár se mi jich "na hlavě" přistát pokoušelo. Přesto tvrdím, že největší problém v horách je s těmi, co začínali na překližce. Nepočítají s objektivními potížemi, změnou počasí atd. Holt v tělocvičně neprší a nesněží, kdežto v horách ano. Jakékoliv zevšeobecňování je vždy opravdu hodně ošidné.
odpověď (Honza, 01.07.2015, 18:08 )
Z překližky do hor to problém je, to vím..vidím to na mých známých co si ten deficit znalostí a zkušeností neuvědomují a mají pak víc štěstí než rozumu. Ale myslím si, že můj vývoj byl dostatečný a že po metodické stránce a stránce umu se v horách jen tak neztratím :)
To jsem, Honzo, (-OB-, 01.07.2015, 18:31 )
netvrdil, že se v horách ztratíte. To opravdu nebylo nic na vás, neznáme se (nebo snad ano :-)), takže nějaké hodnocení není na místě. Já jen reagoval na posloupnost. Tu může mít každý jinou, nedá se zevšeobecňovat, přitom to či ono nemusí být nic proti ničemu. Alespoň ale mezi námi panuje shoda ohledně problémů se zarytými překližkáři :-)
Asi tomu nerozumím, (Helča, 02.07.2015, 08:11 )
protože jsem starší ročník, ale nechápu tu posedlost různými kurzy, místo aby člověk prostě chodil do hor, používal hlavu a přirozenou cestou nabíral zkušenosti. Na Gerlachu jsem byla - stejnou cestou jako popisuje autor - když mi bylo 12, v malé skupině se slovenským vůdcem, žádné jištění, žádná helma, v pionýrkách, džínách, flanelové košili, v kapse tatranku a jabko. Zážitek to samozřejmě byl, ale nedělala bych z toho zase kdovíjakou vědu.
Člověk musí vědět, čeho je schopný (Luboš, 01.07.2015, 19:25 )
A proto jsme si jako nezkušení najali oficiálního vůdce. Zajimavé, že to třeba v půlce cesty neotočil. Asi zjistil, že na to máme.
Zkušenosti (Honza83, 01.07.2015, 21:38 )
I mi přijde posloupnost Sněžka - Lysá - Gerlach docela šílená. Mnohem rozumnější asi nejen mi přijde postup Sněžka - Lysá - pak např. Rozsutec - Velká Svišťovka - Prielom + Priečne sedlo, Roháče a až pak lézt někam mimo značku do náročnějšího terénu. Bohužel takové jedince (Lysá - Gerlach i jiný relativně snadnější neznačený vrchol v Tatrách) nejčastěji pak snášejí dolů lidi z horské služby/chaty a to i z terénu, který někdo, kdo šel postupně, bez problémů zvládne.
Jaký bude příští vrchol? (Luboš, 30.06.2015, 16:56 )
Leoš, to že měl nulovou zkušenost z hřebenovek, tak klobouk dolů. Bylo vidět, že se toho vrcholu jen tak nevzdá. Dokazál celou akci zorganizovat, včetně vybrat ten správný A - tým. Alči byl jsem rád, že jsi jela s náma. Byla jsi velmi statečná a vytrvalá. Se skálou jsi bojovala, ale taky jsi nakonec zvítězila. Až zase uklouzneš ze svahu, tak dej ostatním vědět. Ať tě mohou zachytit. (-: Nezapomeňte, není důležité se dostat nahoru, ale v pořádku domů. Dík a mějte se Luboš
Jaký bude příští vrchol (Leoš, 30.06.2015, 18:17 )
Lubo v září Triglav.A raději se neptej co mám v plánu příští rok :-)


Reklama
Reklama
Reklama
Výběr tras a cílů podle pohoří
Beskydy Bukovské vrchy
Bílé Karpaty Cerová vrchovina
Jeseníky Chočské vrchy
Jizerské hory Kysucké Beskydy
Králický Sněžník Malá Fatra
Krkonoše Muránska planina
Lužické hory Nízké Tatry
Orlické hory Roháče, Z. Tatry
Rychlebské hory Velká Fatra
Šumava Vysoké Tatry
Zábřežská vrchov. Další pohoří…
Reklama
Výběr článků
Hory Jaro na Považí, turistika na Považském Inovci a v Strážovských vrších (1)
Hory New Horizons se blíží k Plutu, žně objevů roku 2015 pokračují
Hory Jeřáb, výstup na nejvyšší bod Hanušovické vrchoviny
Hory Přes Králický Sněžník a Klepáč na Adam, nad kterým se blýská a hromy divo bijú…
Témata našich článků…
Černé jezero Krkonoše, ubytování Chata pod Chlebom Starý Jičín Jeskyně Chata na Šerlichu Rýchorská bouda Stolické vrchy Gýmeš Macocha Beckov Maroko Jeskyně Na Turoldu Bílý trpaslík Vartovka Wildspitze Malé Karpaty Cirrus Hrad Šášov Měsíc Pohorky Hukvaldy
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Reklama
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Turistika Železné hory křížem krážem. Lichnice, Vildštejn, Kočičí hrádek…
2. Turistická poradna Jídlo a pití na treku. Horský jídelníček a speciality z vaší kuchyně (2)
3. Rumunské Karpaty Apuseni je vhodné pre každého, Rumunsko a turistika
4. Naše vrcholy Komorní hůrka, jedna z nejmladších sopek v České republice
5. Chaty Bezručova chata. Chata KČT na Lysé hoře v Beskydech
6. Vesmír Hnědý trpaslík, záhadný objekt na pomezí planet a hvězd
7. Rozhledny Kurzova věž, rozhledna na Čerchově v Českém lese
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist