Svinec a Petřkovická hora, Štramberská vrchovina

Hezká okružní túra ve Štramberské vrchovině

Svinec (546 m) ani Petřkovická hora (608 m) svými nadmořskými výškami sice nepatří mezi žádné velikány, ale jako tip na hezkou túru během chladného počasí, jaké panovalo například koncem letošního května, určitě zaujmout mohou. Oba vrcholy, jak Svinec tak Petřkovická hora, se nacházejí v geomorfologickém okrsku Petřkovické vrchy ve Štramberské vrchovině, která je zase geomorfologickým podcelkem Podbeskydské pahorkatiny.

Po rychlé změně programu, kdy hledáme náhradu za Hostýnské vrchy, padá volba u pramenů Zrzávky se sirnatým pramenem Domorac na kopec Svinec s širším okolím. Nacházíme se kousek od Nového Jičína a obce Hodslavice. Hodslavice jsou rodištěm Františka Palackého, kterého jistě netřeba nikomu blíže představovat. Alespoň ne těm, kdož se již naučili číst. Naším cílem jsou zalesněné i travnaté vršky v okolí Svince, které stojí tak trochu ve stínu blízkých a vyšších Moravskoslezských Beskyd.

Je chladné a zakaboněné dopoledne. Počasí ještě váhá, na kterou stranu se překlopit, zda-li ještě více zataženo a déšť a nebo méně zataženo a sluníčko. Nakonec to během dne stále osciluje mezi těmito krajními polohami. V souhrnu i přesto bylo nakonec hezky. Vyrážíme asi na 15kilometrový okruh z rozcestí Skalky (411 m) na úbočí vrchu Svinec. Na zahřátí to nebereme přímo po červené turistické značce, ale zprvu po žlutém naučném okruhu a následně přímo vzhůru po sjezdovce, která tady byla vybudována v roce 1981. Výhledům vévodí město Nový Jičín a žlutě kvetoucí řepková pole.

Za zády necháváme Starojičínský kopec (Starojický kopec) se siluetou zříceniny hradu Starý Jičín a již jsme u chaty Svinec. Stále ještě ale mají zavřeno, tak bez nějakých zbytečných prostojů míříme po krásném travnatém hřebeni na vrchol Svince (546 m) po okraji Přírodní rezervace Svinec (38,25 ha). Ta byla v roce 1994 vyhlášena z důvodu ochrany teplomilných rostlinných společenstev. Jedná se o druhou nejvýznamnější lokalitu na Moravě. Po lokalitě u Štramberku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Tato teplomilná rostlinná společenstva zde našla vhodné podmínky na podkladu s vápenci, slepenci a pískovci, které prostupují vyvřelé těšínity. Narazit tak tady můžeme např. na vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač bledý (Orchis pallens), hořec křižatý (Gentiana cruciata), hořec brvitý (Gentiana ciliata), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium) a řadu dalších ohrožených či teplomilných druhů.

Scházíme k bočnímu vrcholu s křížkem a lavičkou. A především fantastickými rozhledy. Jako na dlani máme Nízký Jeseník s podcelkem Oderské vrchy, Moravskou bránu, Moravskoslezské Beskydy. Dohlédneme ale i do Hostýnských vrchů na Svatý Hostýn s Kelčským Javorníkem (a rozhlednou) i na hřeben Hrubého Jeseníku. Jako na dlani máme i hrad Starý Jičín, který je našim zítřejším cílem.

Oblačnost se protrhává a dokonce začíná svítit sluníčko. Na další úsek po Palackého naučném chodníku tam máme téměř letní počasí. Na okraji Kojetína (455 m) míjíme asi 500letou lípu, která sice je již bez koruny ale stále životaschopná. Patrně jde o nejstarší lípu okresu Nový Jičín s obvodem kmene 525 cm. Jistě právem byla zařazena mezi památné stromy.

Aby zajímavosti nebylo málo, kousek za obcí Kojetín míjíme Přírodní památku Pikritové mandlovce u Kojetína s výměrou 0,23 ha. Jedná se o odkrytou vrstvu těšinitových láv, podmořského výlevu ultrabazických magmatitů pestrého mineralogického složení. Ani zde nechybí bohatá skalní vegetace.

Zajímavostem však ještě není konec. Kousek za starým lomem s pikritovými mandlovci se nachází Přírodní památka Pod Požahou s výměrou 238,81 ha. Předmětem ochrany jsou extenzivně kosené louky, bučiny a dubohabřiny s výskytem chráněných živočišných i rostlinných druhů.

Holky si stále hrají, nejvíce je asi baví válení sudů. Je tak čas zdržet se krátce v Sedle pod Strážnicí (484 m) mezi vrchy Strážnice (545 m) a Petřkovická hora (608 m). V lokalitě Požaha bylo archeology odkryto hradiště lidu tzv. púchovské kultury. Se svou rozlohou asi jednoho hektaru se jedná o nejvýznamnější sídliště z tohoto období na severu Moravy a možná že na Moravě vůbec. Nález bronzových spon, jantarových korálků a dalších předmětů pomohl datovat toto hradiště někdy do období 120 let před naším letopočtem.

Konečně opět nabíráme výšku. Slunce svítí, většina vrcholů blízkých Beskyd je ale stále skryta v mracích. Nakonec se ale ukazuje i Radošť a nejvyšší Lysá hora. A na opačné straně v slunečním světle doslova září ruiny Starého Jičína. Krása, máme docela štěstí.

No a ani to nebolelo a přes Dlouhý kopec (525 m) se dostáváme na vrchol Petřkovické hory (608 m). Vrchol samotný je sice bez výhledů, avšak kousek pod vrškem je příjemné posezení, od kterého se výhledy západním směrem otevírají. Ke slovu tak přichází dalekohled, který nesu v batohu. I vrcholový "kalíšek", který pro změnu nese kamarád Roman. Jo, dnes je nás na túře "jako psů". Hotový "zástup" pěti lidí, rodinný výlet…

Po příjemné zastávce a svačině se vracíme stejnou cestou do sedla Strážnice (475 m), ze kterého však scházíme po červené značce (evropská dálková trasa E3) k Pikritovému lomu s jezírkem u Straníka. Kousek za ním, na rozcestí Nad Straníkem (420 m), odbočujeme doleva na modrou turistickou značku, která nás traverzem pod Strážnicí (545 m) a Stranickým kopcem (529 m) přivádí na další lesní cestu pod Čertovým vrchem (463 m).

Protože se krátce rozpršelo, využíváme úkrytu pod střechou zdejšího turistického přístřešku alias krmítka pro turisty. Pak již přes rozcestí U Čerťáku (390 m) docházíme k bývalé restauraci Čertův mlýn. Ta však chátrá a je uzavřena, byť jsou zde jakési náznaky rekonstrukce. Již je to asi hodně let, co jsem tady byl naposledy. Zachraňuje nás ale občerstvení u rybníka Čerťák. Kousek nad Čertovým mlýnem. Děcka se dopují lentilkami, my si po hezké túrce dlouhé jen asi 13 km se sotva 400 metry převýšení dopřáváme pivo a rum… Nazpět na rozcestí Skalky (411 m) to totiž máme již jen kousek. Ani ne kilometr. A zítra můžeme vyrazit na další túru.

• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie