Na Suchý se musí, Malá Fatra turisticky

Zimní túra na Malé Fatře

Když to jde, pak se na Suchý musí. Je to ten první kopec, kterým začíná hřeben kriváňské části Malé Fatry vlevo, když se vyjíždí z Žiliny směrem na Martin. Dát si kolečko Vrútky-Strečno-Suchý-Vrútky znamená: ze stanice Vrútky projet vlakem během 10 minut dva tunely, v průběhu výletu popatřit na dva hrady, z toho možno jeden prolézt, okusit pohodu dvou horských chat a dosáhnout n.v. 1 468 m.

16.3.2012 po vystoupení z vlaku ve Strečně jdeme mírně liknavě krokem rutinérů asi 40 minut na odbočku Podhradské pod Starhradem. Jediná rozumná cesta nahoru je po červené! Modrá improvizuje v traverzech a v zimě je úplně, a v létě taky, na nic. Obě značky avizují shodně 2 hod k Chatě pod Suchým.

Je 7.40 a v 9.00 jsme zvyklí objednávat na chatě to své. Od rozcestníku k hradu je ale cesta ledová a my štrámujem s želízky na nohách. Nad hradem ledu a sněhu ubylo a zouváme. Kamenité plošénky vytvářejí nad hradem tři vyhlídkové balkónky nad meandry Váhu. Ten první je nad hradem skoro zadarmo, na druhý se jeden celkem zapotí.

Čtěte také: Zimní dvojvýstup na Suchý, Malá Fatra

Třetí je na dohled Panence Márii na stromě s oltáříkem z plastového červeného korpusu odpadkového koše. Zde se pije čaj z termosky. Kousek nad námi přebíhá asi 10 srnek. Po výstupu na hřebenovou lesní cestu, která nás obvykle dovede za 25 minut k chatě, je jasné, že si sněhu užijeme o něco déle. Návěje odhadem 2-3 metry byly ještě po ránu slušně umrzlé, takže jsme chataře probudili už o půl desáté. Dali jsme si tradiční borovičku s horcom a čaj.

Cesta pod Suchý začíná krátkým, po sezení mírně bolestným výstupem k rozcestníku Javorina. Odtud pokračujeme s výhledy na Suchý a navazující hřeben Malé Fatry. Značená cesta pokračuje traverzem lesem místy v poměrně příkrém svahu. Stopa je ale dnes prošláplá o pár metrů výš po hřebeni.

Ze sedla Príslop na Suchý je to podle ceduličky 45 minut, letní rekord máme okolo 18. Suchý je teď ale komplet zmrzlý. Želízka na nohy máme a nandáme. Ale - spodní část je v lese - jak svítí slunce, tak ze stromů padá led. Na jaro je třeba mít na Fatře helmu! Na zemi byly až tříkilové kusance. Tož jsme si drželi prsty a valili nahoru mezi kosodřevinu. Kosodřevina ale, která má v létě 3-4 metry nad pěšinou zarytou do svahu, nebyla vidět.

Firn až led všechno jistil. Čím víc se svah otevíral a zbavoval stromečků, tím bylo pod námi víc ledu. Šli jsme po stopách znatelných z předchozího dne. Chatař pravil, že někdo šel nahoru stanovat. V závěru jsme si pro jistotu kopali stupy a šli dost pomalu, takže jsme si dali na čas podle ceduličky.

Nahoře trošinku fučelo, sedli jsme si o pár metrů níž a asi půl hoďky se kochali Tatrami a Fatrami. Jižní svah Suchého je lavinózní, ale pod chodníkem. Letos už tam bylo něco spadnutého a byla vidět tráva.

Od sedla pod Suchým začalo to pravé peklo - perfektní přemrzlý sníh, stopa mírně prošláplá a hic takový, že nezbývalo, než sundat i triko. Panoramata, metry sněhu a nikde nikdo. Cesta dolů vede v zimě tradičně ne po značce, ale "Robovou cestou cez Maguru". Další a další opalovací místa s výhledy ól inklusív. Komu by se chtělo dolů…

Na chatu Na Kľačanskej Magure frajeři chodí vždy shora! Teď se to podařilo i nám. Pivo (Starobrno - hamba, proč ne místní?) a dolů. Ani ne dvě hodiny do Vrútek. Fasa deň!