Výstup na Strážov, babí léto na Strážově

Babí léto ve Strážovských vrších

Skalnatý Strážov (1 213 m) je vděčným turistickým cílem. Jednak je se svými 1 213 metry nejvyšším vrcholem Strážovských vrchů, okolní lesy jsou krajinářsky velmi vděčné a hlavně je dobrým rozhledovým bodem. Výhled není sice úplně kruhový, ale je opravdu skvělý.

Já jsem za výhledy vylezl na tento vrchol za poslední roky mnohokrát, ovšem štěstí na ně jsem nikdy neměl. Ať bylo jakékoli roční období, dobré výhledy mi vždy unikly. A v letošním ukázkovém babím létě jsem se znova pokusil toto prokletí zlomit.

Na Strážov se nejčastěji vystupuje z Čičman, vesničky proslavené malovanými domky, nebo z vedlejšího Zliechova. Já si tentokrát vybral delší, méně frekventovanou cestu od severu, z obce Pružina, respektive její části Predhorie.

Čtěte také: Výstup na Strážov, nejvyšší horu Strážovských vrchů

Po zaparkování auta nalézám žlutou značku a ta mě pod velkými skálami přivede do doliny Strážovského potoka. Tady se připojí zelená značka a stojí tady velký přístřešek s lavičkami, ohniště a pramen, toho času vyschlý. Mířím na jih, slunečními paprsky ještě nepolíbenou dolinou.

Sútok potokov

Po půl hodině přicházím k rozcestí Sútok potokov, kde stojí další přístřešek. Tady se značky rozdělí, pokračovat budu po zelené. Nacházím se pod úpatím skalisky posetém vrchu Sokolie. Vstup do doliny má kaňonovitý charakter a je široký jen několik metrů. Asi za dvacet minut přijdu k dalšímu rozcestí u chaty Červíková. Zelená značka míří do Zliechova (mimo jiné velmi hezký úsek) a žlutá vede přímo pod Strážov.

Pokud teď u mapy tápete, je to tím, že tato žlutá značka nebývá v mapách zaznačena. Já ji objevil kdysi náhodou, cestou ze Zliechova po oné zelené značce.

Pár minut od chaty se nachází velká louka, ze které poprvé uvidím masiv Strážova. A opět tu stojí přístřešek. Tady usedám na snídani a pozoruji, jak sluneční paprsky postupně ozařují Sokolie. Dnes bude opět krásný podzimní den.

Medvědí skála

Několik desítek metrů od přístřešku uhýbá značka z cesty. Chodník začne stoupat a prochází z počátku korytem malého potůčku. Posléze se dostane nad něj a nakonec ho prudkým odbočením překříží.

Podcházím bezejmenný vrch a za velkou skálou se objeví první zajímavý cíl. Medvědí skála. U ní stojí bouda, která se dá v nouzi použít pro přespání. Vevnitř jsou i postele, ale okenice a kamna zcela chybí. Ze samotné skály se otvírá skvělý výhled do dolin kterými jsem přišel a na nejbližší okolí.

Od boudy míří dolů úzký neznačený chodník. Ten míří k velkému skalnímu převisu, ze kterého padá dolů jeden ze Strážovských vodopádů. Pohled na vodopád není sice ze shora nejlepší, ale to mi vůbec nevadí, protější kolmá skalní stěna to vynahrazuje. Určitě si sem zajděte, ta krátká zacházka se vyplatí.

Žlutá pokračuje dále trochu větším stoupáním, ale netrvá to dlouho. Chodník se brzy napřímí a přivede mě k rozcestí, kde se napojí na klasickou červenou značku ze Zliechova. Pramen u rozcestí je opět bez vody. Potkávám tu ale tři Moraváky, jak brzy zjistím, téměř sousedy. Poslední úsek na Strážov jdeme tedy pospolu.

Strážov

V serpentinách se vlnící chodník prochází nádherným lesem a po chvíli nás přivede na další vyhlídkovou skálu. Z ní je výhled zase o něco lepší, vidíme už i Velký Manín a Súlovské skály. Na rozcestí Pod Strážovom je to už jen skok a my tak brzy ukrajujeme poslední úsek k samotnému vrcholu. Ten prochází přes dvě louky a na té druhé se na dlouho zastavujeme. Ne proto, že bychom byli na konci svých sil, ale proto, že z louky se otevře výhled. Výhled s velkým V!

Jako na dlani máme celou Lúčanskou Fatru, hřeben Velké Fatry, nejvyšší partie Kremnických vrchů. Aby toho nebylo málo, v dálce vykukují Západní Tatry. Kvůli tomuto místu jsem dnes tady. Několik let my byl tento božský pohled odepírán, povedlo se to až dnes! Děkuji Strážove!

K samotnému vrcholu je to už jen kousek, stačí projít úzkým pruhem lesa. A z vrcholu se otevře výhled na druhou stranu. Vidíme vše od Velké Javořiny až po Babí horu. Považský Inovec, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy. Tyto dvě výhledové místa tak dávají dohromady výhled na skoro půlku Slovenska!

Na vrcholu stojí kříž a schránka s knihou. Jsme tu jediní a někteří z nás se vydávají prozkoumávat okolí. Strážov má ve skutečnosti vrcholů několik a do různých stran tak vedou vyšlapané chodníčky. Já se ovšem se skupinou loučím, po zbytek cesty už nikoho nepotkám. Odcházím nazpět na louky, výhled tam je přece jen o něco lepší. Dlouho trvá než se zvednu a dám se na opět na cestu.

Čierny vrch, Vrábľová

Čeká mě cesta po zelené značce. Zprvu klesám hodně prudce, posléze se chodník narovná a hřebenem přijdu na Čierny vrch. Z několika míst se ještě otevře výhled na Kľak, nejvýraznější dominantu okolí. Z Čierného vrchu mě čeká zdlouhavé a prudké klesání, ještě že jsem to nešel obráceně, jak jsem původně uvažoval!

Z malého sedla stoupám na vrch Vrábľová, ze kterého opět klesám, ostatně od Strážova jsem ztratil už přes čtyři stovky výškových metrů. Přicházím do významného sedla Samostrel. Tady stojí kříž, útulna a kříží se tu značené trasy. Sedlem prochází elektrické vedení a průsek pod ním odhaluje nějaké ty výhledy.

Po pauze mě čeká strmý výstup na vrch Hrubá Kečka (Kačka). V počátku stoupání zpestřuje množství kmínků a větví, zřejmě tu řádil vítr. Naštěstí se chodník změní v traverz a mezi přibývajícími skalkami mě přivede na velkou louku. Krajinářsky také velmi hezký úsek. Od louky je to na Kečku kousek, vrchol ale značka obchází. Ten poskytuje slušný výhled a kdysi přes něj vedla značka až do Fačkovského sedla. Pod vrcholem jsou další velké louky a z jedné je výhled na Martinské hole. Tady delší chvíli sedím, bude to poslední výhled do dáli na dnešní cestě.

Z Kečky chodník klesá opět hodně prudce, zastaví se až na úzké silničce. Ta vede kolem palouku s chatou, stojící u jedné z propastí. Značka odtud pokračuje až do obce Pružina. Já chci ale přijít k autu, vyhlížím tak odbočku, kde má lesní cesta strmě mířit do údolí. Jaké je to pro mě překvapení, když tu místo ní vede zbrusu nová serpentinová asfaltka. Vydávám se po ní, prozkoumat účel této stavby uprostřed lesů.

Rozluštění přinese velká tabule, oznamujíc mi, že se jedná o "Obnovu lesních a požárních cest.", hrazenou Evropskou unií. Když ale přijdu na křižovatku, kde na odstavném plácku spořádaně leží vytěžené dřevo, začínám si o smyslu cesty myslet své. Klidně se vsadím, že holin v okolí bude jen a jen přibývat. Každý kdo v poslední době navštívil Slovensko, totiž musí nabýt dojmu, že si své lesy rozhodli vytěžit a prodat…

Dolina se postupně rozšiřuje a já už tuším konec cesty. Míjím odbočku k Pružinské Dúpné jeskyni, kam vede naučná stezka. K autu to má už jen dva kilometry a vychutnávám si tak poslední chvíle v obležení hor. A v tom před sebou uvidím děvče na vozíku, které fotografuje ty nádherně vybarvené lesy. V ten moment si říkám, že ty silnice přece jenom k něčemu jsou. Pokud se po nich budou prohánět vozíčkáři a ne kamiony se dřevem, měly ty investice nakonec smysl. Protože krása zdejších hor je tu pro všechny. A že jsou Strážovské vrchy překrásné, o tom se nejlépe přesvědčíte sami, jejich návštěvou totiž nikdy nic nezkazíte.

Trasa Pružina-Predhorie - Červíkova chata - Strážov - sedlo Samostrel - priepasť medzi Kačkami - Pružina-Predhorie je středně náročnou túrou dlouhou asi 17 kilometrů a ujít se dá za šest až sedm hodin. V opačném směru je o něco náročnější.

Další související články: