Palkovické hůrky a hrad Hukvaldy, Kopřivnice, Bílá hora, Štramberk a Štramberská Trůba

Podbeskydská pahorkatina, dubnový vandr po rozhlednách a známých středověkých hradech (2)

Ráno je opět jako malované. Již před sedmou "velím" k odchodu a v sedm jsme již skutečně na cestě. Dnešní trasa má téměř 29 kilometrů a více než 800metrové převýšení. Na pohoří, které je nazýváno pahorkatinou (byť procházený podcelek je zván vrchovinou) je to docela solidní porce výškových metrů.

Před tím si ale vychutnám východu Slunce a hezkých výhledů po okolních vrších Podbeskydské pahorkatiny, podcelku Štramberská vrchovina a v geomorfologickém okrsku Palkovické hůrky, i daleko do nitra Ostravské pánve. Přehlédnout nejde ani zrcadlící se hladinu nedaleké vodní nádrže Olešná u Frýdku-Místku. Vidět je k Staříči a na rozhlednu Okrouhlá, na kouřící Paskov a na druhé straně, směrem k jihu, také hřeben sousedních Moravskoslezských Beskyd.

Palkovické hůrky a Kubánkov, výhledy na hrad Hukvaldy

Musíme se vrátit na Kubánkov. Nepůjdeme ale přes vrch Kabátice (601 m), přes který jsme včera večer přišli k rozhledně Panorama zvané také Kabátice a nebo Chlebovická rozhledna, ale po traverzové cestě vlevo po úbočí Kabátice k rozcestí Palkovické hůrky (530 m) s přístřeškem. Na tomto rozcestí se napojíme na modrou turistickou značku, která nás spolehlivě dovede ke včerejší odbočce a táhlým stoupáním i na asi dva kilometry vzdálený Kubánkov (661 m), nejvyšší vrchol Palkovických hůrek.

Palkovické hůrky, jejichž hřeben se táhne zhruba od Palkovic po Hukvaldy, představují plochou pahorkatinu v severovýchodní části Štramberské vrchoviny budovanou flyšovými horninami bašského souvrství slezského příkrovu, které jsou v nižších polohách překryty diluviálními sedimenty. Střídají se tady vrstvy jílovců, pískovců a slepenců. Území je protnuto hlubokým průlomovým údolím divoké říčky Ondřejnice. Nejvýznamnějšími vrcholy s výškou nad 600 metrů jsou Kubánkov (661 m, na mapách.cz 660 m), Babí hora (619 m), Ostružina (616 m), Kabátice (601 m) a Kazničov (601 m).

Během sestupu z rozcestí Kubánkov (625 m) se kocháme fantastickými pohledy na hrad Hukvaldy. Původně jsem chtěl navštívit během treku i tento hrad, avšak kvůli hrozbě slintavky a kulhavky (slovensky, pro slovenské čtenáře, slintačky a krívačky) je celá hukvaldská obora uzavřena. A tedy i hrad Hukvaldy. Úžasné jsou také výhledy ke Kopřivnici a k nezaměnitelné Bílé hoře, na jejímž vrcholu si hoví další z rozhleden Podbeskydské pahorkatiny.

Hrad Hukvaldy nese jméno mocného porýnského rodu Hückeswagenů, kteří kolonizovali tuto oblast v sousedství významné Moravské brány. Za zakladatele hradu je považován Jindřich Hückeswagen. Tentýž Jindřich, který byl zakladatelem i sousedního hradu Šostýn v Šostýnských vrších u Kopřivnice. Zdejší pás hradů, který zahrnuje i vzdálenější hrad Starý Jičín na Starojickém kopci, střežil nejen hranici Českého království, ale také významnou obchodní stezku z Olomouce do Krakova.

Po roce 1307 se hrad Hukvaldy dostává do držení olomouckého biskupa. V držení olomouckých biskupů zůstávají Hukvaldy téměř bez přerušení až do znárodnění v roce 1948. Hrad Hukvaldy byl postupně rozšiřován a opevňován. Nejprve za Karla IV., později v 15. století a největších stavebních úprav se dočkal za biskupa Marka Khuena v letech 1553 až 1565.

Hrad se postupně mění v nedobytnou pevnost, na jehož pevných kamenných hradbách si vylámali zuby všichni dobyvatelé. I protestantská dánská vojska generála Mansfelda v době 30leté války a nebo pruská vojska v době sedmileté války. Hrad nebyl nikdy dobyt vojenskou silou, smrtelnou ránu mu zasadil až rozsáhlý požár v říjnu 1762. Více o bohatých dějinách tohoto monumentálního hradu a atraktivního turistického cíle si můžete přečíst v samostatném článku i na Trekingu.

Hukvaldy, Dolní Sklenov a fantastické Vrchy

Okolo Přírodní rezervace a evropsky významné lokality Palkovické hůrky s výměrou téměř 35 hektarů a řadou významných rostlinných i živočišných druhů se dostáváme k snad nejlepší vyhlídce na Hukvaldy. S pomocí teleobjektivu kontroluji, zda-li není na hradě přece jen nějaký pohyb, ale není tam ani noha. Hrad má být uzavřen až do odvolání, v médiích proběhlo, že do 30. června.

Kdosi ze známých, už si nepamatuji který dareba to byl, mně říkal, že Hukvaldy jsou již otevřené. Že by otevřeli pár dnů poté, co jsem jej míjel? No, to snad ne. Ten dareba ale asi nekecal. V době psaní článku je na stránkách hradu uvedeno, že s platností od 29. dubna je otevřena obora a od 1. května i hrad. Avšak stránky informačního centra stále uvádějí, že je zavřeno, nefunguje ani rezervace vstupenek do hradu. No tak si mohu vybrat, je to 50 na 50. Ale asi již bude opravdu otevřeno, ten dareba říkal, že to békali i v televizi.

Přes rozcestí Pod Zadní Babí horou (500 m) sestupujeme světlým, převážně bukovým lesem okolo lavičky Leoše Janáčka (460 m n. m.), známého hudebního skladatele (3. července 1854 – 12. srpna 1928), do obce Hukvaldy. Na Koupališti Hukvaldy je ještě zavřeno, takže pokračujeme za zpěvu ptactva a pózování drozda zpěvného podél říčky Ondřejnice do Dolního Sklenova. Tady se Béďa konečně dočká snídaně, zabrousí do místního krámku pro něco na zub. Já si dám s ním, ale plechovku piva. Mně stačí během dne pít. Je potřeba nabrat sil, protože nás čeká výstup na oblou travnatou homoli vrchu Vrchy (425 m), fantastický výhledový bod mezi obcemi Hájov, Hukvaldy a Dolní Sklenov.

Stoupání po rozkvetlé louce doslova poseté žlutými květy pampelišek je pohodové, na vrcholu jsme co by dup. Což je prý takový překladatelský oříšek. Na vrcholovém sloupu je umístěna tabulka s výškovým údajem 424,2 m, v mapách.cz je uvedeno 425 metrů. Nakonec je jedno, zda-li 424 nebo 425, výhledy zůstávají fantastické. A to jsem ještě nezmínil, že na jihovýchodním úbočí, kousek za obcí Dolní Sklenov stojí nádherný větrný mlýn holandského typu. Ten jsem ale již neměl odvahu Béďovi navrhnout, už se děsil výstupu na tento nevysoký vršek. Nu což, navštívím jej příště, ještě minimálně jeden skvělý trek se tady dá podniknout.

Z vrcholu Vrchy je vidět nejen přilehlou část Podbeskydské pahorkatiny, ale i blízký hrad Hukvaldy, město Příbor, rodiště otce moderní psychoanalýzy Sigmunda Freuda (6. května 1856 - 23. září 1939), ale daleko a v silném oparu vidím i Lysou horu (1 323 m), nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Není divu, že tudy prochází Naučná stezka Leoše Janáčka. Ty skvělé a kruhové výhledy skutečně za výstup stojí. No a panoramata pak doplní sympatická sporťačka, která tady zřejmě plní sto jarních kilometrů.

Větřkovice, Lubina, Kopřivnice, Váňův kámen a Bílá hora

Když je výhledů už tak akorát, pokračujeme po modré turistické značce přes vršek Fojtovy vrchy (418 m) a na silničku směřující k obci Větřkovice. Překračujeme hranice okresů Frýdek-Místek a Nový Jičín a přes rozcestí Kopčanka (357 m) se ubíráme za výhledů k Bílé hoře a bližší Větřkovické hůrce (447 m) okolo vodní nádrže Větřkovice, která byla vybudována v letech 1973 - 1975 pro potřeby kopřivnické Tatry. Objem nádrže Větřkovice je 1 090 000 m³, rozloha 19,3 ha, 460 metrů dlouhá hráz je 15 metrů vysoká a v koruně široká asi 4 metry.

Větřkovicemi (320 m) projdeme natotata, značka nás protáhne mezi ploty a zahradami ke krásnému kostelu a pak dále k cestě směr Lubina. Po hezkém mostě překonáme tok říčky Lubina, která je pravostranným přítokem Odry. Lubina pramení na severozápadním úbočí posvátného Radhoště ve výšce 740 m a po 36,3 kilometrech se vlévá v Košatce nad Odrou ve výšce 222 metrů nad mořem do řeky Odra pramenící pro změnu pod Fidlovým kopcem v Nízkém Jeseníku. Modrá vede sice po chodnících podél cesty, ale zase tak velký vopruz to není. Okolní krajina je malebná a cesta ubíhá velice rychle.

Hostinec v obci Lubina (310 m) je zavřený, takže nám nezbývá než pokračovat do Kopřivnice. Tam jsme za malou chvíli, ani to nebolelo. Béďa zkoumá odjezdy vlaků, musí se dnes vrátit. Ale na Bílou horu a do Štramberka se mnou ještě půjde, přestože se ptal, zda-li opravdu chci jít na Bílou horu. Neboj, ona je mnohem nižší než se odsud zdola jeví, ani to nebude bolet a budeme nahoře.

Je čas pozdního oběda, takže malý kousek od nádraží zapadneme do jedné z hospod se zahrádkou. Béďa si dává zelí, mně postačí pivko. Přes den nemusím do sebe nic tlačit, v pivu je dostatek jak energie, tak vitamínů. Kamarád Ivan Zajíček, který již bohužel odpočívá v turistickém nebi, by řekl, že pivo je nejvyváženější iontový nápoj… Nakonec pivo se dostalo i do názvu jeho trilogie O horách, lidech a pivu. Mám jeho knihy i s věnováním stále v knihovně. A když vidím datum 21.3.2007 tak nemohu uvěřit, že je to již tak dávno, co mi první svou knihu věnoval.

Najedeni a napojeni se vydáváme dále. Projdeme Kopřivnicí, nakrátko zřejmě ztratíme značku, ale když jdete po rozumu, tak trefíte tam, kam máte namířeno. V parku obdivuji opravdu hóóódně velké a opravdu krásné kraslice. To si někdo vskutku dal pořádnou práci. Klobouk dolů nad dovedností některých lidí. Někdo by mohl říci, že je to kýč, mně se ale kraslice velice líbily. S dovolením fotku jedné z nich připojím k tomuto článku.

Přes sídliště a pak lesem zamíříme k Přírodní památce Váňův kámen (450 m). Toto ikonické skalisko z jurských vápenců stojící na úbočí Bílé hory dosahuje výšky až 20 metrů a je častým cílem nejen Kopřivničáků, ale i turistů a také horolezců. Jde o jeden z mála těžbou nenarušených vápencových výchozů v okolí Kopřivnice a Štramberka. Je to také velice významná lokalita pro paleontology, kteří tady zdokumentovali ohromné množství fosílií. Jen z této přírodní památky o výměře 0,77 ha má být podle informační tabule popsáno na 600 živočišných druhů. Především z řad mlžů a břichonožců. Povídání o nich by ale vydalo na samostatný článek, takže popojdeme.

Poměrně výživným stoupáním se za výhledů na Kopřivnici a okolní malebné vrchy dostáváme přes rozcestí Bílá hora (542 m) konečně na vrchol Bílé hory (557 m). A ani to nebolelo, vždyť jsem to říkal… Chvílí tady zůstaneme, přestože je rozhledna zavřená. Rozhledna na Bílé hoře, byť jsem tady již potřetí, je mně stále neznámou. S tím jsem ale počítal, že to při této návštěvě takto zůstane, protože v dubnu "je otevřeno" nikdy. Rozhledna totiž otevírá až v květnu a zavírá na konci října. V tomto období je otevřeno od úterý do neděle od 9.00 do 18.00. Škoda že provozovatel, kabelová televize Kopřivnice, neotevírá již dříve. No co už. Tak proč jsem sem vůbec lezl? No přece kvůli sestupu, konkrétně kvuliva fantastické vyhlídky na Štramberk a Štramberskou Trůbu cestou dolů…

Štramberská Trůba a Štramberk, Kopřivnice a Šostýnské vrchy

Neznačenou pěšinou scházíme na zmíněnou vyhlídku a ke skále Rudý z vápnitých slepencových pískovců a písčitých slepenců (skála Rudý je dnes přírodní památkou). A výhledy jsou odsud skutečně jedinečné. Koukám ale, že na Trůbě se něco děje. Maníci tam dělají novou střechu. Tak to mě podrž. Neříkej mi, že na Trůbě je zavřeno. Při minulé návštěvě, v březnu, jsem s tím počítal, ale v dubnu již mělo být otevřeno. Nenapadlo mě kouknout se na web, zda-li třeba neopravují střechu… Taková nedbalost. Ale co, stejně bych tudy šel. Takže ze čtyř dnešních rozhleden navštívím jen dvě. To ale ještě netuším, že se mýlím, že z nich zbude jedna jediná…

Tak, Štramberská Trůba nám je dnes zapovězena. Štramberský hrad si tedy nechám na příští trek. Nevím zda-li ještě letos, možná ale do třetice? Uvidíme na podzim. Scházíme za výhledů ke krásné Libhošťské hůrce (494 m) na náměstí a Béďa již míří do krčmy. Jdeme ochutnat pivko z místního pivovaru. Já ještě pořídím pár záběrů náměstí, kašny i Štramberské Trůby. Nádherné štíhlé věže, která nyní dostává novou střechu. Jak to v těch dávných dobách vůbec dokázali postavit? Neuvěřitelná kombinace umu a důvtipu s minimálními a "primitivními" prostředky.

Dáváme rozlučkové pivo a Béďa míří k domovu. Dareba Aljoša mu řekl, že jdeme na dva dny. Povinnosti volají. Nevím co ten Aljoša slyšel, do "telefénu" jsem jasně říkal, že je to na dny tři, že se sice jde přes Štramberk, ale cíl je ve Frenštátě pod Radhoštěm. Nepřijde mně, že by Štramberk a Frenštát pod Radhoštěm zněly podobně, byť třeba písmenka "š" a "t" jsou v obou názvech. I kdyby příjem rušila supersilná geomagnetická bouře způsobená výronem plazmy a oblaku elektricky nabitých částic ze Slunce při nějaké supersilné sluneční erupci…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Město Štramberk a Štramberská Trůba stojí za návštěvu. Více se o nich tady rozepisovat nebudu, v případě zájmu si můžete přečíst řadu zajímavosti v tomto článku. A o Trůbě v tomto článku. Již tak jsem se dnes nějak moc rozepsal.

Takže jsem opět "osiřel". Dopíjím pivo a vydávám se taktéž na cestu. Již je to do cíle "kousek". Omrknu krásné roubené domy v městské památkové rezervaci města Štramberk, u Vietnamců koupím dvě plechovky na večer (ještě že ty Vietnamce máme) a okolo botanické zahrady přes rozcestí Pod botanickou zahradou (380 m) scházím po loukách do Kopřivnice.

Okolo Muzea Fojtství (345 m) mířím nazpět do Kopřivnice, ve které mě vítá bilboard s ksichtem "Fjaly" zvaného Péťa Signalista. Asi že vysílá jasné signály. Asi budu zvracet, vskutku hnus fialový. Ten slizoun mě tak nabudil a zvedl tlak, že ještě dnes vylezu i na Pískovnu. Doparoma! Za kostelem a kulaťákem to na kopřivnickém Masarykově náměstí (331 m) štrejchnu doprava a kolem Muzea Tatry a Stadionu Emila Zátopka to beru na rozcestí Kopřivnice, koupaliště (360 m).

Okolo Husovy lípy vysoké 34 metrů a s obvodem kmene 450 cm a Jasníkovy studánky (425 m) mířím k Bezručově vyhlídce (451 m), hezké dřevěné rozhledně nad Kopřivnicí. Avšak ouvej, kde jsou schody? No, tak tam se s báglem škrábat nebudu. Otáčím a po krásném hřebínku zvaném Hřeben Brd mířím na rozcestí se žlutou a pak dále neznačenou stezkou k vrchu Pískovna (584 m). Na velké machrování to tady ale není. Jednak výhledy téměř nula a jednak sluníčko již zapadlo. Scházím proto dolů a mířím k hradu Šostýn, respektive k turistickému přístřešku u rybníčka pod hradem Šostýn, kde přečkám tuto noc.

• Trasa 2. dne na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku

• Dokončení příště

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.