Podbeskydská pahorkatina, dubnový vandr po rozhlednách a známých středověkých hradech (1)

Výstup na nejvyšší horu Skalka, Kubánkov v Palkovických hůrkách a rozhledna Panorama

Neuběhl ani týden a opět stojím na startu dalšího treku. Oproti třem předchozím akcím nejsem sám, společnost mi dělají Aljoša a Béďa. No měli jsme původně být čtyři. Dejv se raději ani nepokoušel dostavit na start. Opakuje se situace z podzimu a z treku přes Svinec a Šternberk na Rešovské vodopády. Tehdy jsme měli také jít čtyři, dokonce v úplně stejné sestavě, vyšli jsme však jen tři a dobrodošli pouze dva. Nyní se to bude mít také tak nějak podobně, jen s tím rozdílem, že nakonec do cíle dojdu sám. A to jsem naplánoval tak úžasnou trasu, učiněný lemra čundr…

Start asi 65kilometrové trasy je v Čeladné (425 m), známém turistickém středisku na pomezí Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny, cíl bude ve Frenštátě pod Radhoštěm. Profáráme nejvyšší geomorfologický podcelek pohoří, který se jmenuje Štramberská vrchovina. K dojezdu využíváme služeb Českých drah, kolegově přistupují postupně po trase, a vystupujeme ve výše zmíněné podbeskydské obci. Jelikož máme dnes před sebou jen asi 23 kilometrů, máme čas i na startovní pivo. K tomu poslouží hospůdka U Pařezu hned pod vlakovou zastávkou.

Opálená a Skalka alias Ondřejník

Po startovním pivu konečně vyrážíme na trasu. Chlapci se sice hned u vchodu zašprcnou u tabule s výběrem meníček, ale správně usuzují, že s plným břichem by se do krpálu, který nás záhy čeká, stoupalo opravdu špatně. Čeká nás totiž hodně táhlé a docela výživné stoupání pod lyžařské sjezdovky pod vrchem Opálená (641 m) do stejnojmenného střediska. Kilometry z celkové porce pomalu ubývají a výškové metry rychle přibývají. Za výhledů (za zády) k hoře Smrk (1 276 m), druhé nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, stoupáme proti proudu bystřiny Stanovec, která je jedním z přítoků řeky Frýdlantská Ondřejnice. Je to sice po asfaltu, ale jde to dobře.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Brzy se objevují i výhledy k Lysé hoře (1 323 m), nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, i na Travný a další vrchy. Vlevo dokonce tuším hřeben Slezských Beskyd, po kterém jsem se flákal minulý týden. Za těch pár dnů ale příroda na sobě pořádně zapracovala. Vše rozkvetlo, tráva povyrostla doslova před očima, krajina je mnohem zelenější.

Opálená má dnes sice zavřeno, ale k dispozici je Barborčina samoobslužná studánka. Pokud neplatíte přes QR, tak tam ale ani nechoďte. Peníze tu nechtějí, jen virtuální groše. Následuje táhlé a prudké stoupání po sjezdovce a oddech na lavičce nahoře. Ty výhledy jsou opravdu skvělé. A Béďa s Aljošou řeší záhadu šikmé hladiny jezírka dole. Vodní hladina je silně ukloněná, no je prostě z kopce. Jsou z toho celí paf. Dokonalá optická iluze. Ledaže by nějaká trhlina v časoprostoru…

Na rozcestí Opálená (671 m) odbočujeme vlevo a záhy hned vpravo. A opět do prudkého kopce. Oddechneme si až na rozcestí Nad Starou salaší (780 m), u kterého stojí menší turistický přístřešek. Avšak Aljoša nikde. Už se opět trápil do kopce, jako minule. Beru brašnu s foťákem a jdu se po něm podívat, přece jen je to už docela dlouho. Už, už se ukazuje hlava, zakrátko přichází Aljoša. Úplně zelený, asi se chce přihlásit do armády. Prý tam teď dávají náborový příspěvek jeden milión korun. Zda-li to již platí nevím, u našeho ministerstva útoku nikdy nevíte.

Když Aljoša konečně popadne dech tak říká, že je mu zle, že již nikam nejde a že se vrací domů. Já mu asi začnu říkat Miro. Slovenský kamarád Miro je také takový bumerang. Sotva jej vypustíte, tak už se vrací domů… No škoda, těšil jsem se, že večer poplkáme, jak bylo na výletě u "lidojedů" v Indonésii.

Co se dá dělat. Aljoša traverzuje masív Skalky, sraz si dáme na Ondřejníčku. U piva. Béďa se mnou vyráží po žluté značce směr Skalka, sedlo (880 m). Před sedlem se však odpojuje i on a jde také na Ondřejníček, takže na Skalku (964 m), nejvyšší horu Podbeskydské pahorkatiny, docházím sám. Masív hory je často nazýván také Ondřejník či Ondřejnická Skalka, avšak Ondřejník (890 m) je samostatný, nižší vrchol na severním okraji masívu. Ono nakonec i Podbeskydská pahorkatina je velice často popisována jako součást Beskyd, přitom jde o samostatné pohoří o rozloze 1 508 km² a táhnoucí se od Českého Těšína až po Přerov a Holešov.

Udělám pár obrázků, pokochám se výhledy. Když jsem byl na tomto vrcholu naposledy, rostl všude okolo hustý les. Nyní jsou svahy Skalky (Ondřejníku) holé. I tady je "lesní bar", opět možnost platby přes QR kód. Zásoba je v baru slušná. Cenu vám neřeknu, nezkoušel jsem, jdu "stíhat" kamarády. Vracím se do sedla a kolem turistického přístřešku Pod Skalkou a přes vrch Stanovec (899 m) scházím do sedla Ondřejník (750 m). Protáhnu se kolem přístřešku Kaňovice a po zpevněné cestě pokračuji k chatě Ondřejník (707 m). Ta je však již dlouhé roky zavřená a zbyl z ní v podstatě jen skelet. Naštěstí je tady kiosek, roubenka Ondřejníček.

Parťáci již sedí u kiosku. A Aljoša je asi v pohodě, když do sebe lije pivo. A dokonce i kalíšek! Na otázku, zda-li si to nerozmyslel a nejde s námi dále odpoví jen úsečně NE! No nic, zkusil jsem to. Je docela horko, dehydratace je prevít. Navíc by se šikly i kraťasy… Dám si tady pivko také, pak ještě jedno do párnej (sudé) nohy a můžeme jít dále. Máme před sebou ještě hafo kilometrů. Aljoša ještě zůstává, na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí to má kousek.

Kubalánky, Lhotka a Kozlovice

Další cesta bude docela odsejpat. Jednak je to z kopce a jednak nás již trošilinku honí čas. Po zelené TZ (značení nic moc) scházíme za výhledů k Ivančeně, Lysé hoře a dokonce i k hrázi vodní nádrže Šance na rozcestí Kubalánky (665 m) s přístřeškem Šmiřanka a pak doleva za výhledů na Bašku, Frýdek-Místek, Ostravu, Havířov, Bohumín, elektrárnu Dětmarovice i Karvinou a na malebné Palkovické hůrky kolem pramene Olešné do Lhotky (420 m).

Protáhneme se obcí a pak loukami a pastvinami za výhledů na Skalku a Ondřejník i k hřebeni Moravskoslezských Beskyd do Kozlovic (351 m). Zapadneme do místní krčmy, že by nebylo špatné dát něco na zub, ale mají již jen květákovou polévku. Byla fajn, ale málo. Takže opět končíme u piva. Ale v hospodě Ve dvoře, U Felčara mají alespoň ucházející ceny.

Palkovické hůrky, Kubánkov a rozhledna Panorama

V Kozlovicích měníme dosavadní zelenou turistickou značku za žlutou značku. Okolo bývalého mlýna pokračujeme ještě kousek po cestě a pak doprava nahoru po lesní cestě. V souběhu s Naučným chodníkem Janáčkova stezka. Myslíkovské Lurdy míjíme, sluníčko již začíná zapadat. Přehoupneme se přes rozcestí Kubánkov (625 m) na vrch Kubánkov (660 m), který je nejvyšším vrcholem Palkovických hůrek. Nezdržujeme se tady ale, Slunce již zapadlo. Navíc zítra se sem vrátíme, to bude více času. Dolů slítneme přes Holý vrch (631 m) již po modré TZ a pak neznačenou lesní cestou si dáme ještě poslední vršek dnešního dne.

Na cestě se na chvíli zasekneme. Napravo je pomníček a zdá se mi, že asi blbě vidím. To víte, roky, je navíc už hodně šero. Ale ne, viděl jsem dobře. Nápis říká, že tady spí kočička Eliška, věrná kamarádka (11.11.2004 až 18.7.2023). Nádherný kočičí věk, téměř 19 let. Kdo z nás se dožije 130! Posledním dnešním vrcholem je Kabátice (601 m). Pak již jen kousek dolů k rozhledně Panorama, které se obvykle říká Kabátice a nebo také rozhledna Chlebovice. Vyberte si.

Na Kabátici dnes končíme. Našlapáno 23 km s převýšením asi jednoho kilometru. Posedíme u ohýnku, něco málo popečeme. Koukneme na hvězdy a jdeme spát, abychom na zítřejší den nabrali sil. Bude nás totiž čekat fůra kilometrů, krásné vrcholy, hrady a také rozhledny. Zavřené rozhledny…

• Pokračování článku
• Dokončení článku
• Trasa prvního dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.