…čelovka, -10 °C, hvězdy nad hlavou… absolutní ticho… Malá Fatra…
1.3.2018 | Aleš Neulinger
Vstávačka ve dvě ráno, kafe, čaj, sedám do auta a jedu. Během dvou hodin,
což je doba dojezdu do Vrátne doliny, si několikrát říkám, zda nebylo lepší pospat
a pak v klidu u kamen sledovat olympiádu. Ale kdepak, letos ještě nemám žádné pořádné
zimní fotky z hor a předpověď slibuje na dopoledne jasno a ideální podmínky.
Na parkovišti ve Štefanové ukazuje teploměr -10 °C, tak se moc nezdržuji, házím batoh
na záda a začínám stoupat po zelené značce. Zpočátku je chladno, ale pár výškových metrů
stačí k zahřátí na provozní teplotu. Mráz štípe v nose, ale jinak je bezvětří. Přede
mnou se ve svitu hvězd rýsuje silueta Velkého
Rozsutce a absolutní ticho ruší jen křupání sněhu pod pohorkami. Stezka je ušlapaná
a zmrzlá, takže nandávám nesmeky a pokračuji
na Medziholie. Po hodině chůze začíná svítat a čelovka
už není třeba. Před příchodem do sedla začínám fotit, ale ještě to není ono.
Od rozcestníku se vydávám doprava po červené značce a po pár metrech začíná pořádný
stoupák v lese. Vycházející slunko mě nenechává klidným a šlapu, co mi dech a síly stačí,
abych se dostal na volnou zasněženou pláň. Konečně jsem z lesa venku a přichází zasloužená
odměna v podobě pohledu na nejkrásnější horu Slovenska, zalitou ranním sluncem. Pokračuji
dále k vrcholu a jsem moc rád, že jsem si ráno přivstal a vydal se na hory. Výhled na
Tatry v čistém mrazivém vzduchu nemá chybu,
o Rozsutci a Osnici ani nemluvě.
U rozcestníku na vrcholu Stohu mě vítají dva mladí slovenští skialpinisté a z opačné
strany přichází další ranní fotograf. Společně se těšíme z parádních výhledů na další
zasněžené kopce Malé Fatry, kterým dominuje
Veľký Kriváň. Začíná nepříjemně
foukat, tak se moc nezdržuji, pořizuji několik nezbytných fotografií a mažu dál po červené
směrem na Poludňový grúň.
Po sestupu do Stohového sedla už tolik nefouká a já si mohu v klidu užívat výhledů
na Steny, kterým vévodí nejbližší "severný vrchol". Po pár desítkách minut jsem nad
sjezdovkou na Poludňovom grúni a zde už začíná přibývat dalších turistů, kteří se sem
mezitím vyškrábali po žluté značce z Vrátne doliny.
Ještě pár fotek směrem ke Snilovskému sedlu a čeká mě už jen prudký nepříjemný sestup
k chatě Na Grúni a pak dál po
modré k autu do Štefanové. S použitím nesmeků to jde dolů docela dobře, za hodinu jsem
u auta a fičím domů. V Ostravě jsem okolo půl jedné odpoledne, je zataženo a tak se mohu
v klidu věnovat úpravě fotek, které jsem před pár hodinami pořídil na hřebenech Malé
Fatry. Ranní vstávání se rozhodně vyplatilo…