Pohoří Starohorské vrchy, nejhezčí trasy

Přitom Starohorské vrchy, 13. nejvyšší pohoří Slovenska, jsou opomíjeny neprávem. Jejich travnaté hřebeny, skalní vyhlídkové vrcholy i hluboká údolí s řadou památek či minerálních pramenů mají co nabídnout. Bez problémů se v nich dá naplánovat i vícedenní toulačka s batohem na zádech a spaním pod hvězdnou oblohu.

Starohorské vrchy jsem sice v minulém roce navštívil pouze dvakrát, ale rád na ty příjemné procházky vzpomínám ještě dnes, na sklonku zimy. Nejprve v srpnu jsem absolvoval flákací trasu z Donoval pod Kozí chrbát (1 330 m) - nejvyšší horu pohoří, která je mimochodem o sedm metrů vyšší než Lysá hora, nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd - a do Moštenice. O měsíc později pak druhou procházku z Korytnice na Donovaly v rámci Týdne VHT.

Při druhé návštěvě počasí tolik nepřálo. Bylo pod mrakem a poměrně chladno. Jaký to kontrast s modrou oblohou a sluníčkem při minulé návštěvě. Korytnica-kúpele (825 m) skýtá poměrně žalostný pohled. Kdysi vyhlášené lázně, do kterých v ještě dávnější minulosti jezdil úzkorozchodný vláček z města Ružomberok, se pomalu rozpadají, byť altány, ve kterých vyvěrají zdejší vynikající minerální prameny, jsou i dnes udržovány. Avšak rozpadající se a zarůstající lázeňské budovy tu drobnou snahu o údržbu hatí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po modré turistické značce opouštíme lázně a míříme k jihu, jihovýchodu do Hiadelského sedla. Cesta svižně stoupá a kolem lesovny se vyhoupneme na první louky s výhledy. Následuje sedlo Pod Babou (970 m) a dlouhatánský úsek lesní cestou světlým bukovým lesem. Po pravici se objevují další výhledy. Vévodí jim krásný rozložitý travnatý vrch Kečka. Druhá nejvyšší hora celého tohoto kouzelného pohoří. Dokonce se objevuje i nezaměnitelná vápencová hora Čierny kameň, která však již leží v hřebeni Velké Fatry.

Těžaři se nevyhýbají ani Starohorským vrchům. Procházíme několik pasek. Jejich rozsah je ale naštěstí poměrně malý, nejsou zde takové stopy drancování lesa jako v případě sousedních Nízkých Tater. Národního parku… Stoupání lesní cesty zvolňuje, objevuje se levotočivá zákruta a dráty vysokého napětí. Jasný signál, že jsme již jen malý kousek pod sedlem, které utrpělo další šrámy díky energetikům. Zrovna Hiadeľské sedlo (1 099 m), ve kterém je mimochodem jedna z útulen určených těm, kdož míří na hřebenovku Nízkých Tater, je názornou ukázkou toho, jak se "citlivě" dají vést produktovody skrze hřebeny hor…

Dále máme na výběr. Buď pokračovat po červené turistické značce, dálkové trase E8, na nejvyšší horu Kozí chrbát a nebo po žluté turistické značce traverzem po severním úbočí této hory. Obě trasy mají něco do sebe a obě trasy nás dovedou do sedla Hadlanka (1 160 m), ve kterém se připojuje žlutě značená trasa z Moštenice. Při dnešním počasí, kdy oblačnost zase klesla, jsou obě trasy bez výhledů…

V sedle Hadlanka potkáváme pár účastníků Týdne VHT. Na Kečku tak míříme v menší karavaně. Protože ale začíná pořádně foukat, přidáváme s Míšou do kroku a od karavany se odpojujeme. Na vrch Kečka (1 225 m) tak docházíme sami. Nezdržujeme se, protože vítr ještě zesílil. Určitě začne za chvíli pršet. A také že jo. Ale to již docházíme do krásně vytopené útulny pod Kečkou, která vloni získala hospodáře. Čaj a pivo potěší, vítá nás i koucourek Laco. Od srpna zase o kus povyrostl. Dešťové kapky bubnují na okenní tabulky a my si hovíme hezky v suchu a teple…