>Trek pohořími Starohorské vrchy a Velká Fatra

Dokončení restu ze zimy a navázání na předchozí hřebenovku v Nízkých Tatrách (1)

Už když jsem vyrážel na trek přes hřeben Nízkých Tater věděl jsem, že na něj budu chtít zanedlouho navázat trekem dalším. Nízké Tatry jsem zakončil na Donovalech, proto jsem byl pevně rozhodnut, že v této obci začnu svoji další cestu. Vedlo mě k tomu několik důvodů…

První byl ten, že v zimě byl plán absolvovat celý hřeben Velké Fatry, což bohužel nevyšlo a udála se jen Turčianská část hřebene. Takže tato moje trasa na ni měla navázat. Druhým důvodem bylo, že přechodem hřebene Nízkých Tater jsem nakousl i Starohorské vrchy.

Čtěte také: Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po známých i…

Pomocí moderních technologií se dala lehce naplánovat trasa, jež se napojila na poslední trek a zároveň propojila chybějící část hřebenovky Velké Fatry. A ještě jeden menší důvod zde byl. Chtěl jsem otestovat nový batoh Lowe Alpine Kongur 65, abych věděl, jak se mi s ním bude šlapat o dovolené.

Donovaly - Špania dolina

Ráno vyrážím z Ostravy klasicky vlakem v 7:54 do Ružomberku. Jako vždy mě čeká hodinové čekání na přestupu v Žilině. Bohužel nevím, kde jsem nechal hlavu, ale omylem nastupuji do osobáku na Ružomberok místo do rychlíku, jenž jede o nějakých 5 minut později. Důsledkem je bohužel to, že mi ujíždí autobus na Donovaly a musím čekat na další. Nu což, aspoň dávám oběd a startovací pivo.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Kolem 13:30 vystupuji na Donovalech. Bohužel počasí je neúprosné - je horko, že se psi bijou o chládek. Větru, dešti a slunci se poroučet nedá, tak jsem s tím smířen a dávám se na cestu.

Nejprve mě čeká něco přes kilometr po červené značce po asfaltce kolem různých donovalských hotelů na rozcestí Baník. Z něj nepokračuji po červené, nýbrž dávám se na zelenou značku, čímž se odpojuji z cesty, po které jsem před třemi týdny kráčel a zároveň zakončoval svůj nízkotatranský trek.

Pokračuji po asfaltu a po chvíli se dostávám do osady Bully. Nejprve si říkám, že co je to za americký název, ale z informačních panelů se dozvídám, že se jedná o starou osadu obce Donovaly a taky o jejím vzniku, kvůli pálení dřevěného uhlí. Každopádně se mi osada moc líbí svou malebností a architekturou. Opravdu moc pěkné místo.

Na konci osady asfaltka přechází ve štěrkovku a noří se do stínu lesa. To s nadšením, v tomto horku, vítám. Ani se nenadám a ocitám se u rozcestí Pri javore. Zde se z informační tabule naučného chodníku dozvídám, že Starohorské vrchy jsou významnou zásobárnou vody a tudíž se nacházím v 1. pásmu hygienické ochrany.

Krátké stoupání lesem a opět se ocitám na lukách. Z nich se mi otevírají pěkné výhledy na kopec Panský diel nad Banskou Bystricí, za ním se rýsují Kremnické vrchy, na druhé straně mám možnost přehlédnout hřeben Velké Fatry od Majerovej skaly až po Čierny kameň a Rakytov, kde bych zítra měl jít. Nutno podotknout, že značení je v těchto místech chabé. Cesta je ale jednoznačná, protože je vyjetá, pravděpodobně od hospodářské a lesnické techniky.

Procházím kolem salaše Na kráme, kde se naskýtá dobrá možnost bivaku. Na mě je ještě moc brzy a téměř nic jsem neušel. Pokračuji tedy dále a přicházím na rozcestí Krčahy - Kováčka. Zde se nachází zbytky historického vodovodu, jenž přiváděl vodu z Nízkých Tater a Starohorských vrchů do Španej Doliny. Nachází se zde i menší přístřešek. Úkryt by v něm našel tak jeden člověk.

Opět se nořím do lesa. Cesta zatím nevede ani přes jeden vrchol, tak se těším, že vystoupám aspoň na Jelenskú skalu (1 153 m). Z rozcestí Jelenská skala - lúky by dle map měla vést nahoru značená cesta. Nějaká cesta tu opravdu odbočuje, tak se po ní vydávám. Značka ovšem nikde a po nějaké době se mi ani směr cesty nepozdává. Prodírat křovím se mi nechce, takže na to kašlu a vracím se.

Ve stínu a nenáročným terénem, víceméně po vrstevnici přicházím do sedla Horný Šturec. Rozhoduji se, že odtud budu pokračovat po zelené značce k rekreačnímu středisku Šachtička a možná se tu odměním i pivem.

Bohužel je zde zrovna nějaká soukromá firemní akce, tak mám smůlu. Mají zde sice plno občerstvení, tenisový turnaj, jízdu na segwayích, ale vše pro uzavřenou společnost. Tak aspoň u borce se segwayema nechávám bágl a stoupám na Panský diel (1 100 m), nebezpečně se tyčící nad rekreačním střediskem.

Přeháním… nebezpečné to samozřejmě není, ale krpál podél vleku dá trochu zabrat. Nahoře jsou asi tři vysílače a jakási salaš, ve které je i bufet (soudě podle vyvěšeného ceníku - k mé smůle nic neprodávali). Odměnou je parádní výhled do všech světových stran. Vidět jdou Veporské vrchy, Poľana, Kremnické vrchy, Veľká Fatra i Nízké Tatry.

Po sestupu z Panského dielu mě čeká sestup po zelené značce do Španej Doliny, po cestě dobírám vodu z pramene. V obci Špania Dolina jsem opět uchvácen historickou malebnou architekturou. Jedná se o bývalou hornickou obec, kde se v okolí těžila stříbro - měděná ruda. Domečky tu působí tak idylicky, že až jednou vyhraju nějaký ten miliónek v Eurojackpotu, tak si tady jeden koupím a na pivo budu chodit do penzionu Klopačka.

Špania Dolina - Staré Hory

Ikdyž chuť na zlatý mok je velká, odolávám. Řekl jsem si, že si pivo dám až ve Starých Horách. Pokračuji po modré značce a jak se tak stále rozplývám nad krásou této obce, tak si až na konci vesnice všímám, že jdu úplně blbě. Značku jsem opustil hned ze startu a šel úplně jiným směrem. Nastalou situaci řeším, že jdu "zkratkou." Cestu jsem si tím asi o kilometr prodloužil.

Zpátky na značku se napojuji u šachty Ludovika. Je to nejhlubší šachta ve zdejším revíru, dosahuje 440 m. Nyní jsem už naprosto klidný. Čeká mě sice ještě pár kilometrů, ale pohodovým mírným terénem lesem. Navíc cesta je naprosto jednoznačná, široká, vyloženě využívaná lesní technikou. Jo, jednoznačná…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

…jak si tak kráčím, najednou si uvědomuji, že jsem dlouho neviděl značku. Takže jen tak ze srandy zapnu mapy v mobilu. A přichází šok. Zjišťuju, že jsem na spojnici mezi jakousi chatou v lese (N 48°48.94150', E 19°7.11383') a sedlem Dolný Šturec. A to už celkem daleko, asi kilometr vzdušnou čarou.

Při pohledu ze svahu dolů vidím, že pode mnou je jakýsi lom a vede kolem něj cesta pro těžkou techniku a z map zjišťuji, že půjdu-li ještě dál směrem na zmíněné sedlo, v lese se zleva připojí pěšina, jež mě k ní přivede. Nu což, risknu to.

Vyplácí se. Na cestu se opravdu připojuji. Nachází se zde prostorný myslivecký posed (N 48°49.04758', E 19°7.95632'), tak uvažuji, že bych v něm zabivakoval. Ale lákadlo pivo vyhrává, tak pokračuju, nakonec ještě není tak pozdě a stále je světlo. Všímám si, že na štěrkovce se nacházejí podivné zelenkavé, možná modrozelenkavé kamínky. Pár si jich beru do kapsy.

Na rozcestí Piesky se nachází informační tabule a z ní se dozvídám, že ony kamínky jsou malachit (minerál obsahující měď). Taky se zde nachází jakýsi tunel do podzemí, jde z něj silný chlad a teče z něj čirá voda. Protože jsem fakt vysušený piju (nic mi z vody nebylo, takže doporučuji jako zdroj vody). Navíc je zde ještě kaplička a kousek pod rozcestím obydlená samota.

Nyní je již štěrkovka široká, táhne se po vrstevnici a musím přiznat, že mě osobně se už táhne jako týden před výplatou, jelikož už se nemůžu dočkat Starých Hor.

Staré Hory

V 19:30 konečně stojím na rozcestí Staré Hory - kostol. Podle map vím, že když projdu celou obcí, tak na jejím konci jsou zaručeně hospody. A navíc i zjistím situaci ohledně možností ubytování… Myslel jsem, že se bude jednat o vesnici s maximálně jedním penziónem, ale hluboce jsem se mýlil. Je zde několik penziónu a ubytoven, taky restaurací a hospod. Vyloženě turistické centrum. Nejlevnější ubytování jsem viděl za 10 euro.

U rozcestí Staré Hory - kaplnka se nacházejí hospody tři, takže do jedné usedám a dopřávám si pivo. Zde objevuji ještě levnější ubytování a to za 8,5 euro. Pomalu začínám přemýšlet, zda se ubytuji, nebo někde zabivakuji, ale nic vhodného jsem v okolí neviděl. Při třetím pivu mě napadla spásná myšlenka. Tak jako v Kalamenoch v Chočských vrších, zamířím i zde na fotbalové hřiště a využiji střídačku.

Hřiště se nachází asi půl kilometru od této hospody a bez obtíží jej nacházím, vede k němu totiž i směrovka. Střídačky zde jsou, v každé se nachází jedna fošna na sezení, ta je na spaní úzká, ale jejich spojením vzniká naprosto pohodlná postel. Ještě si vařim starou dobrou instantní polévku a čajík a poté už ulehám. Je předvečer svatého Jana a kolem mě lítají svatojánské mušky. Prosté paráda.

Staré Hory - Krížna

Relativně brzy mě budí slunce, takže po snídani se balím a asi v 7:00 vyrážím na cestu. Vracím se k rozcestí u kapličky, protéká kolem potok, tak se v něm trošku hygienuzuju, ať nejsem jako úplné prase. A pak už mě to čeká.

• Dokončení článku