Včerejší předpověď na dnešní den: zataženo, bouřky, déšť (původně jsem chtěl jet až v úterý, vzhledem k předpovědi). V 8:45 dojíždím tramvají do Lidových sadů. Po červené šplhám přes Českou chalupu (Rudolfov), Maliník až do Bedřichova. Stále je pod mrakem a příjemně teplo. Lepší počasí být nemohlo.
Po cestě ani noha - krása, čistím mozek. V Bedřichově - turistickém a lyžařském středisku již na nějakého toho cyklistu či turistu narazím. Žlutá značka mě dovádí na Novou Louku, a zde se napojuji na modrou značku, která mě dovádí do Kristiánova. Ještě před ním fotím malý pěkný zurčící potůček. V Kristiánově se zastavím u místa, kde stávala škola. Zároveň vzpomínám, jak jsem tu "za mlada" rok co rok jezdíval na běžkách. Modrá pokračuje přes Rozmezí (1 000 m n. m.) na Čihadla a na Knejpu. Jdu do knajpy a dávám pivko.
Čtěte také: Černá studnice, rozhledna Černá studnice (Schwarzbrunnberg) u Smržovky
Příjemná dřevěná chajda. Zde modrá končí a navazuje červená. Hledím na horu Jizeru a přemýšlím, zda se tam mám vypravit, či to nechat na jindy. Když už jsem tady, byla by škoda se tam nepodívat. Odbočuji tedy po žluté na vrchol Jizery. Nelituji tohoto rozhodnutí. Nádherný výhled na Jizerky.
Jdu zpět na červenou a zde začíná být dost turistů, potkávám polské sběrače borůvek, jeden z nich má i supr vozík. Za chvilku jsem na Smědavě. Dávám pivko. Počasí se začíná kazit, mraky jsou nebezpečně černější. Dopíjím, chci vyrazit - prší. Musím dát ještě jedno. Dopíjím, chci vyrazit - už neprší.
Vyrážím. Po zelené na Předěl. Všichni turisté míří na Jizerku, takže jdu opět konečně sám. Na Předělu potkávám nějakou rodinu, která pokračuje po modré kdo ví kam. Mě červená značka dovádí podél polských hranic na rozcestí Nebeský žebřík. Cítím, že je vrchol na dosah.
Vyhopsnu nahoru a jsem na Smrku! Zde se potkávám s polskou rodinou a ještě nějakými turisty. Uvnitř je volně přístupná místnost s lavicemi pro odpočinek či přečkání nepřízně počasí. Vylezu na také volně přístupnou rozhlednu a vychutnávám kouzlo nejvyšší hory Jizerských hor. Uvědomuji si zároveň, že zde cesta zdaleka nekončí, ještě musím dojít do Nového města pod Smrkem.
Po schodech z rozhledny zjišťuji, že mi vypovídá své služby mé levé koleno. Nedá se nic dělat, nějak dolů dopajdám. Cesta po kamenech je velmi krásná, avšak pro mou nohu velmi nepříjemná. Jdu pomalu. Snažím se koleno neohýbat. Nic nepomáhá.
Jsem už v lese. Nevím kde se tu vzal je nade mnou černý mrak. A samozřejmě začíná pršet. Neprší, leje. Jsem durch. Celý den tak krásně a teď toto. Koleno a déšť. Brzy se z pěšiny, po které jdu, stává potůček.
Dopajdávám na Streitův obrázek. Zde se pod stříškou krčí hromada cykloturistů. Mě už nic nepomůže, jsem rozmrzelej a pokračuji v cestě. Po chvíli, z důvodů těchto nepříjemných okolností, ztrácím značku. Jdu po cestě, která končí v lese. Bloudím lesem. Prší. Zoufalost.
Věděl jsem, že závěr cesty nebude med, ale toto jsem opravdu nečekal. Po chvíli bloudění se dostávám na cestu, kde je i místní turistická značka. Jdu po ní. Nejsem si jist, zda jdu správně. Dívám se do mapy a kupodivu zjistím, že jdu dobře. Dokonce už neprší.
Doslova se dopajdávám na rozcestí U spálené hospody. Odtud šnečím tempem na nádraží v Novém městě pod Smrkem, kde zjistím, že mi právě ujel poslední vlak (18:17!). Naštěstí mi žena zjistila spoj autobusu do Frýdlantu a odtud navazuje vlak přímo do Liberce.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.