Zádielská planina, Hačavská a Jasovská planina

Přes Slovenský kras se vším všudy (3)

Za vstupními vraty se objeví uměle vyrubaný tunel, který zjednodušuje přístup do jeskyně. Krásnohorská jaskyňa je celá také vlastně jen takovým tunelem do nitra kopce s průzračným potůčkem Buzgó, který vám bude celou dobu téci pod nohama. Abyste se jím nemuseli brodit, vybudovali jeskyňáři systém visutých úzkých dřevěných chodníčků položených na vzpěrách zaklesnutých mezi stěny tunelu.

Prohlídka spočívá v cestě tam a zase zpátky a je zpestřena asi desetimetrovým úsekem, kde budete překonávat malé jezírko jednotlivě po dvou napnutých ocelových lanech - na tom spodním budete stát a posunovat chodidla, toho horního se budete přidržovat.

Téměř po celou prohlídkovou trasu se nevyskytuje, na rozdíl od jiných podobných jeskyní, žádná krasová výzdoba, až na konci si to ale vynahradíte. Všemu vévodí v Síni obrů 33 metrů vysoký krápník, který byl ještě donedávna prezentován jako největší na světě.

Čtěte také: Krásnohorská jeskyně - Buzgó. Speleoturistika ve Slovenském krasu…

To si ale světové turistické velmoci nemohly nechat líbit, a tak se postupně prvenství smrsklo jen na Evropu, a to ještě ne na celou - jen pro mírné pásmo, protože rychlost růstu krápníků prý záleží také na tom, jaké je nahoře podnebí. Celá výzdoba je vytvořena ze zvláštního okrově zbarveného vápence, což je způsobeno vymýváním železa z půdy dešťovou vodou, která ji pak při prosaku do jeskyně vytváří.

Vrátíte se autobusem do Rožňavy a dalším se přesunete na Jablonovské sedlo vstříc motorestu Soroška, který snad ve věci kulinářských požitků nezklame. Halušky na několik způsobů, dále taštičky s masovou náplní přelité brynzovou omáčkou a v neposlední řadě tzv. gemerské guľe, což jsou špekové knedlíky se zelím.

Zlatým hřebem nabídky je "gemerská misa", velký oválný talíř s asi tak polovičními porcemi ode všech tří jmenovaných specialit. Kdo ji zvolí, neprohloupí. A abych nezapomněl, taky zadělávané dršťky jsou moc dobré a nakonec ještě teplý štrúdl jako moučník. Ale den ještě nekončí.

Červená značka vás za motorestem vyžene do kopce kolem nějakého vysílače a pokračuje lesem po široké vozové a za vlhka i blátivé cestě. Nakonec se přece jen propracujete do typické krasové krajiny a faktem je, že v těchto místech patří vůbec k nejkrásnějším v celém Slovenském krasu.

Vychutnejte si tu idylu, pokud budete mít to štěstí a bude ji ozařovat pozdně odpolední slunce, které pak klade za roztroušené keříky, jalovce a ojedinělé stromky dlouhé ostré stíny. Ještě na kraji lesa zahlédnete přes mělké údolí střechu poľovnícke chaty "Hubertus" a za chvíli už dojdete k pramenu Mútna studňa. Chátrající dřevěný přístřešek nad pramenem a u něj kaskáda plechových koryt, původně kravských napajedel, která nabízejí očistu a osvěžení.

Chata "Hubertus" má krytou verandu tak pro pět spáčů a nádhernou loučku obehnanou příkrovem stromů. Stejně jako my se nakonec nemusíte vyhnout kontrolní návštěvě nějakého místního "poľovníka", který vás už drahně dlouho pozoruje z nedalekého posedu.

Pátek - Zádielská dolina a Hačavská planina

Ráno pokračujete po červené značce dále na východ směr Zádielská dolina. Cesta vede převážně lesem, ale je třeba si hlídat značení, protože na jednom takovém vykutáleném místě značka znenadání odbočuje z krásné široké lesní cesty na pěšinu, která jediná vede k Lúčanskému jazierku, zatímco původní široká cesta ho obchází a červená značka se na ni zase připojuje.

Lúčanské jazierko už žádným "jezírkem" není, jen podmáčená louka, ale je tu pěkná a vydatná studánka. Cesta se zase zanoří do lesa a zanedlouho přijdete na odbočku k výhledu na Hrhovské rybníky.

Silická planina, která se na východ od Jablonovského sedla nazývá Horný vrch, na své jižní straně padá asi 400 výškových metrů do Turnianské kotliny a všechno v ní je tu jako na dlani. Kousek dál následuje druhá výhledová atrakce, tentokrát na severní stranu planiny na obec Bôrka a masiv Volovských vrchů s dominantou vrchu Osadník.

Cesta v této části putování vede pouze lesem a končí sešupem do Baksovy doliny, kterou prochází silnice k další křižovatce na začátku Zádielské doliny. Asfaltka skrz vlastní Zádielskou dolinu do obce Zádiel je však pro auta průjezdná pouze na povolení.

Můžete se stavit na malé občerstvení v horolezecké chatě Bystrina, která tu funguje už řadu let a v průběhu doby se mnoho nezměnila. Místo je dokonce vedené jako "verejné táborisko", i když vůbec nenasvědčuje tomu, že by bylo takto nějak intenzivně využíváno. Pokračujete tedy ostrým výstupem po zelené značce do sedla Na Skale, odkud je neotřelý, šokující a nezapomenutelný výhled na průmyslový objekt vápenky, a to přes divoce přírodní, sevřenou průrvu Zádielské doliny.

To už se ale nacházíte na Zádielské planině a pokračujete opět krásnou krasovou krajinou s výhledy na masivy Zádielské doliny a Borčianské planiny. Opět je třeba hlídat značení, protože značka zase někde uhýbá ze široké cesty, po které jdete.

V okolí sedla Bezvody krasová krajina trochu připomíná některé scenérie z Jizerských hor, nebo nám to tak tehdy aspoň připadalo. Další rozcestí se jmenuje Hačavské sedlo, kde změníte zelenou značku za modrou a je čas poohlédnout se po nějakém noclehu.

Cesta se tu motá hustými lesíky a po okraji hájků a občas poskytuje výhled do poměrně hlubokého údolíčka na ves Hačavu. Při hledání rovného místo na spaní možná dojdete až na další sedlo Krížna Poľana, kde se dá spíše něco najít.

Sobota - Jasovská planina

Ráno pokračujete ze sedla Krížna Poľana lesem po modré značce na sedlo Železná brána. Tady je možné zvolit zelenou nebo žlutou značku, obě cesty posléze stejně skončí v Drienovci. Pokud zvolíte žlutou, jako my, vyjdete z lesa, terén se narovná a nabídne další skvostnou variantu na téma krasová krajina.

To už šlapete Jasovskou planinou a možná potkáte i stádo ovcí a koz pod dohledem starého bači. Cesta zaleze zase do lesa, abyste po chvíli došli na rozcestí Vyvieračka Miglinc. Pramen - spíš takový čůrek - je rozveden do soustavy koryt a rozdupaná cesta i nejbližší okolí svědčí o tom, že je to jako napajedlo opravdu pravidelně využíváno.

Znovu vyměníte značku, tentokrát za modrou, a hned za Vyvieračkou Miglinc se ocitnete v plochém údolí sevřeném po obou stranách lesem. Údolí je docela dlouhé a travnaté, je to vlastně taková protáhlá louka s malou říčkou tekoucí po jejím okraji. Na konci louky je třeba přebrodit tu říčku a držet se jejího levého břehu.

Mapa slibuje alespoň cestu podél a mezi skalami. My jsme ale v tom místě zakufrovali a zůstali na pravém břehu. Byli jsme sice odměněni širokou lesní svážnicí, ale ta nás zahnala do tmavého listnatého lesa. Úbočím kopce jsme pomalu ztráceli výškové metry, aniž bylo co zajímavého k vidění. Tak si to tam pohlídejte. Nakonec stejně vyjdete na louky a budete ještě míjet i docela velký kamenolom, ve kterém se už netěží.

Hned kousek za lomem dojdete na místo, které se nazývá Drienovské kúpeľe. Mapa tu avizuje hotel, a tak budete možná zvědaví, co se z těch "lázní" vlastně vyklube. Je to takový areál s větším objektem opatřeným věží a v menším naproti je restaurace, dokonce s kuželnou.

Větší objekt je opravdu hotelem, ovšem s velmi specifickým okruhem služeb - je to domov důchodců. I když na druhé straně je třeba přiznat, že mnoho tak příjemných míst pro trávení poklidného stáří asi není. Restaurace má i venkovní posezení a její kuchyni lze doporučit. Pokud je den horký a slunečný, není třeba odjezd do Košic příliš odkládat, protože můžete strávit příjemné odpoledne na koupališti, které je v Košicích jen kousek od nádraží.

Navečer budete mít ještě spoustu času do odjezdu rychlíku, a tak se podívejte po místních pamětihodnostech. U většiny z nás asi jméno Košice vyvolá nejspíš dojem nějakého zapadlého, nudného a nezajímavého města. Opak je pravdou. Historické centrum oplývá spoustou starobylých budov a vévodí mu honosný kostel zvaný Dóm svätej Alžbety, který v letních měsících krásně zvýrazňuje zapadající Slunce.

Jen kousek odtud mají takovou zmenšeninu Křižíkovy fontány, ke které s počínajícím večerem pouští i hudbu, aby ta podobnost byla ještě dokonalejší. Stačí si sednout na zahrádku jedné z mnoha kaváren a restaurací hned vedle, poslouchat fontánu a sledovat čilý ruch korzujících Košičanů a Košičanek. Uvidíte, jak vám to čekání na vlak pěkně uběhne.

Ještě jedna poznámka na konec. Celá oblast Slovenského krasu je osídlena téměř výhradně maďarským obyvatelstvem. Slovensky však umějí a češtině taky rozumějí, takže jsme neměli problém s komunikací, ani jsme nezažili nějaké náznaky nelibosti nebo nepřátelství. Dobře vidět to bylo třeba v hospodách ("krčmách", maďarsky "vendeglö"), kde se krčmárka bavila s místními zásadně maďarsky, ale když zjistila, že jsme Češi, tak přešla plynule do slovenštiny. Na druhé straně - přinesli jsme peníze, tak proč by měla prudit, že…

Mapy: Jovice - Drienovec (mapy 139 - Slovenský kras a 136 - Volovské vrchy-Košice).

Další související články: