Hřebeny Slezských Beskyd, Równica a Czupel

Přes Równicu a Czupel na Filipku za slunečného dne i sněhové vánice

Meteorologové svorně hlásí den krásného počasí. Jeden den! To se musí rozhodně využít! Měl jsem sice v plánu Malou Fatru, ta je však alespoň na dny tři. A my máme jen jeden a asi malý fous. Pak budou zřejmě padat z nebe sněhuláci. Tato zima je vůbec podivná - den hezkého počasí a týden hnusně. Vícedenním přechodům v horách počasí rozhodně nepřeje.

Na "výlet" jsem domluven s kamarádem Láďou. Něco jsme již spolu prošpacírovali. Jak v Africe, tak třeba v Apeninách i na Slovensku. Slovensko nám nyní dopřáno nebude, tak se nechám "překecat" na Slezské Beskydy (Beskid Ślaski). Na hřeben vrchu Równica, který zatím neznám. Láďa jej prý vidí z okna a ještě tam také nebyl… Tak to se musí rozhodně napravit.

Po večerním "dýchánku" spojeným s degustací "Koníčka" a sledováním filmů z hor Rumunska a Ukrajiny vyrážíme přes Český Těšín do Polska. Díky ochotě (Láďovy) manželky Zdeňky máme luxusní odvoz až k nástupu na túru v lázeňském městečku Ustroń s asi 16 000 obyvateli, které se nachází v okrese Cieszyn ve Slezském vojvodství.

Čtěte také: Tři dny potulování ve Slezských Beskydech, trek v zimě a mrazu v méně…

Nahazujeme na zády poměrně lehké batohy (vyrážíme jen na dva dny, takže jídlo, vaření apod. blbosti nejsou třeba) a po červené turistické značce vyrážíme vzhůru. Ano, až pod Równicu se sice dá vyjet autem, ale to by byla ostuda… Sněhu je dole docela málo, sněžnice jsme raději nechali doma. Podklad je ale hodně umrzlý, vždyť ráno bylo jen nějakých -14 °C.

Równica, Beskidek, Orlowa

Značka zprvu vede po lesní cestě a stoupá jen mírně vzhůru, to se však velice brzy změní. Navíc to pořádně klouže. Pod sněhovým popraškem je díky množství pramenů čistý vodní led. Chodník vede kolem poutního místa s křížem, kazatelnou i upravenou studánkou. Nic neobvyklého, Poláci jsou silně katolický národ.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje další prudké stoupání za občasných výhledů k hraničnímu hřebeni s Velkou Čantoryjí, nejvyšší horou české části Slezských Beskyd, a již se ukazuje střecha chaty (schroniska PTTK) Równica. Zapadneme dovnitř na jedno, startovní, pivko. Opravdu jedno. Jednak nám nějak nechutnalo a jednak další za 8 zlotých by nám asi krkem neprošlo. Ale třeba příště, v jarních měsících, to pivo bude chutnat lépe.

V okolí chaty to nějak zhoustlo. Přibylo lidí a dětí na sáňkách. Proč ne, když se sem dá dojet autem… Proto rychle nabíráme výšku a po žluté značce míříme k vrcholy kopce Równica (884 m). Užíváme si výhledů na hřebeny Slezských Beskyd, Moravskoslezských Beskyd, ale i Malé Fatry s Velkým Rozsutcem. Dojem trochu kazí "čmoudíky" z Třince, Paskova a elektrárny Dětmarovice.

Sněhu trochu přibylo, konečně je to jako v zimním království. K východu se otevírají průhledy na Skrzyczne (1 257 m), nejvyšší horu celých Slezských Beskyd. Užíváme si slunečného dne a dosažení prvního vrcholu. Ale jen krátce, máme před sebou ještě pár kilometrů a dny jsou stále příliš krátké. Šlapat se dá tak do pěti hodin, pak je již v lese tma.

Neznačenou stezkou zamíříme k modré turistické značce, která nás spolehlivě vede přes vrch Beskidek (700 m) k osadě Orlowa, kde se k nám připojuje žlutá turistická značka. Potíž je v tom, že v mapách tato značka není (jako řada dalších). Krásným zasněženým hřebenem míříme k vrchu Orlowa (813 m). Postupně míjíme horské usedlosti, procházíme pastvinami a užíváme si, pro nás nezvyklých, výhledů na Slezské Beskydy.

Trzy Kopce Wislańskie, Czupel a bivak

Sluníčko příjemně hřeje, ale ve stínu je řádná zima. Míjíme lyžařské svahy Świniarka, na kterých se ale nelyžuje. Kdo nemá sněžná děla - nejezdí. V Beskydské oblasti je tuto zimu zatím neobyčejně málo sněhu. Kyneme na pozdrav Velké Čantoryji s rozhlednou a míříme k vrchu zvanému Trzy Kopce Wislańskie (810 m). Ten za své jméno vděčí tomu, že se tady stýkají hranice tří obcí - Ustroń, Wisla a Brenná. Po levé ruce nás stále provází nejvyšší hřeben Slezských Beskyd spojující vrchy Skrzyczne a Barania Góra.

Konečně jsme na rozcestí na vrchu Trzy Kopce Wislańskie. Opouštíme modrou značku a pokračujeme po značce žluté. Kolem baru Telesferówka (zavřeno) pokračujeme za krásných výhledů dále k vršku Smrekowiec (853 m) a dále opět po žluté k vrchu Czupel (882 m) s vyhlídkovým skaliskem a panelem s panoramatickou fotografií s popsanými vrcholy na východě. Slunce se pomalu sklání k obzoru a schovává se za mraky. Úžasné měkké světlo růžových odstínů laská protější zasněžené hřebeny. Učiněná zimní pohádka.

Na vrchu začíná pěkně profukovat a být chladno. Ze západu Slunce navíc nic nebude, takže tady bivakovat nebudeme. Scházíme proto o kus níže a bivakujeme na lesní pěšině schování pod hustými korunami stromů. Pěkně pod širáčkem. Nevaříme (nemáme co ani na čem) a šnaps zůstal doma, takže brzy zaléháme do spacáků. Na nebi svítí hvězdy, v lese se rozhostilo ticho, které narušuje pouze hukot sněžných děl z protějších hřebenů.

Vánicí na hrachovku na Filipku

Noc byla krátká. Po půl sedmé se vyhrabáváme ze spacáků, balíme věci a pokračujeme dále. Na polojasné obloze svítí Měsíc, ráno slibuje pěkný den. Pamatuji si ale na předpověď - budou padat sněhuláci… Scházíme směrem k Wisle, přesněji k části Nowa Osada. Mapa se s realitou sice rozchází, ale bravurně překonáváme další hřeben (po místním značení) do části Wisla Glebce. Podcházíme železniční viadukt z 30. let 20. století a po ulici zvané Turystyczna pokračujeme k hranici. Nyní již po zelené turistické značce, která sem přichází od sedla Kubalónka.

Rychle se dostáváme k lyžařským svahům pod Velký Stožkem, pod jehož vrcholem rozeznáváme známou turistickou chatu. Opět nabíráme výšku. Vcelku rychle se dostáváme na hraniční hřeben. Neznačenou zkratkou přecházíme pod Malý Stožek (825 m) a po zelené turistické značce sestupujeme na Kolibiska. Jako na potvoru ale otevírají až za hodinu. Nu což, na Filipku to máme z rozcestí Hluchová, Kolibiska (570 m) jen asi 1,5 km a něco málo přes 200 výškových metrů. Pohoda.

Chata (schronisko) Równica, resp. její menší předchůdce, uzřela světlo světa v roce 1923. Tehdy měla chata k dispozici pouze 12 lůžek. Postupně chata doznala řady změn a byla rozši- řována. Za války se zde usídlila německá Luftwaffe. Němci zde měli pozorovatelnu, která sledovala pohyby bombardovacích svazů mířících nad průmyslové Slezsko. V dubnu 1945 sem přibyli vojáci 3. horské divize, kteří se odsud stáhli až 1. května …více

Na tuto část cesty jsem překecal zase já Láďu. Nalákal jsem na jej vynikající hrachovou polévku na Filipce a na pivo. Původní plán byl skončit ve Wisle. Začínají poletovat první sněhové vločky. Však obloha ztmavla pod šedivou neprostupnou clonou nízkých mraků. Než ukousneme první výškové metry, začíná sněžit. A když vyjdeme na hřeben (dnes již třetí!), tak se spustí hotová vánice.

Konečně jsme u Filipky. Jenže ouha. Je zavřeno! Mají sice zavřeno pouze jeden den v týdnu, ale my se do něj trefili. Středa není ten správný den pro návštěvu chaty Filipka (745 m). Polkneme nasucho… Pivo ani hrachovka nebudou. Láďa říká: "Já se snad rozbrečím". Nebreč, na chatu Hrádek to máme kousek, necelé dva kiláčky. Tam si to vynahradíme.

No nebudu vás napínat. Nevynahradili jsme si to. Zavřeno měli i na chatě Hrádek. Tam dokonce od pondělí do středy. Žízniví a hladoví jako karpatští vlci scházíme po zelené do Hrádku, kde nám před nosem ufujazdil vlak. Naštěstí za hodinu jede další. Přestože to s tím pivem a hrachovkou nedopadlo podle našich představ, shodli jsme se, že i tak to byla vydařená procházka a že brzy vyrazíme na další.

Trasa: Ustroń - Równica (4,5 km, 520 m) - Orlowa (8,8 km, 670 m) - Trzy Kopce Wislańskie (14 km, 850 m) - Czupel (17 km, 1 000 m) - Malý Stožek (29 km, 1 530 m) - Filipka (31,5 km, 1 700 m) - Hrádek (36 km, 1 750 m). Pozn.: na mapách.cz to sice ukazuje 2 200 nastoupaných metrů, algoritmus pro výpočet výšky má však trochu mouchy a nadsazuje. Proto výpočet převýšení na mapách.cz berte s rezervou.

• Prošlá trasa na mapě