První písemná zmínka o Konici pochází již z roku 1200. Tehdy je zmiňována tvrz chránící důležitou obchodní stezku. Na místě této tvrze dnes stojí barokní zámek, který dnes slouží jako expozice lidových řemesel a městské kulturní centrum. Zámek nechal vystavět v letech 1703 - 1705 Norbert Žatecký z Počenic, opat premonstrátského kláštera Hradisko. Z Konice pochází i řada významných osobností. Například herec Pavel Trávníček a nebo František Hrabal, nevlastní otec spisovatele Bohumila Hrabala.
O Konici bych mohl psát ještě dlouho, já jsem sem ale v polovině března vyrazil za kopečky a turistikou. Naplánoval jsem si pohodový dvoudenní okruh, nějakých 60 kilometrů celkem. Na rozchození s těžkým batohem je to tak akorát, při těch zimních jednodenkách s malým baťůžkem člověk občas trochu zparchantí. Přes hezky upravené náměstíčko procházím Konicí (428 m) a mířím do polí a lesů. Cestou bude sice fůra civilizace, ale záchytné body žádné. Na 60kilometrové trase potkám jeden jediný otevřený obchůdek (mimo Konici). Nakonec nepotkám ani jediného turistu, trekera.
Sládkova skála, Šubířov a Durana
Přes louku a za výhledů ke Konici a Zábřežské vrchovině (na známé Javoříčko a Javoříčským jeskyním je to odsud asi 12 km) mířím do lesa. Překvapuje mě velké množství modřínů. Na podzim to tady musí hrát všemi barvami. Široká cesta ubíhá hustými lesy, míjí rozcestí Březina (530 m) a další louky s výhledy. Dokonce míjí i menší skalky. Na jednom pařezu nacházím velké a čerstvé (letošní) plodnice anýzovníku vonného, naprosto nezaměnitelné dřevokazné houby. Nádherně voní, po anýzu. Druhá taková houba u nás neroste.
Kilometry hezky ubíhají a již je tady Sládkova skála (565 m) s kamennou mohylou a nápisem, tedy pokud jsem jej správně přečetl, "Věčně znova přemoženi píseň písní počínáme…" Má jít o pomník Milady Macklerové, která se měla utopit v blízkém jezírku (dnes prakticky vyschlém). O kus dále vycházím na cestu s krásnou alejí a po loukách okolo hezkého rybníka Slámová louže se dostávám na okraj obce Šubířov (590 m). Značka mě vede obcí, ve které je to však jako po vymření. Nepotkávám ani živáčka. Až za obcí na mě zafrká jeden z koní pasoucích se v ohradě.
Za Šubířovem u rozcestí Nad Šubířovem (580 m) využívám krmítka pro turisty k hodně pozdní snídani. Vychutnávám speciality z naší pekárny. Ale není to nic pro vegetariány, ve všem je zapečen alespoň kousek masa. Na krátké treky u nás vaření netahám, na dva, tři i čtyři dny si vystačím se "suchou stravou". Ale nějaké to maso by v tom mělo být. Červy, ovesné bločky a jiné podobné laskominy s radostí přenechám cizím synům a dcerám krmícím se antidepresivy kvůlivá klimatickému žalu…
Po krátkém oddechu pak mířím k dalšímu cíli - k vrchu Durana (623 m). Kopec prý získal pojmenování podle Durancie, manželky olomouckého knížete Oty III. Détleba. Prý. V minulosti tady stávala tvrz či opevněný dvorec jména (podle mapy.com) Úsobrno. To ale nejen prý, nýbrž doopravdy. O tom svědčí dodnes dobře patrný příkop a hliněný val oválného tvaru s průměrem asi 50 × 60 m. Místo bylo opevněno patrně již v 11. století za Břetislava I. V literatuře se to hemží různými letopočty okolo zániku, stejně tak na internetu. Jeden si fakt nevybere. Podle jedněch sídlo zaniklo již v roce 1241 během vpádu Tatarů na Moravu, podle jiných zdrojů až ve druhé polovině 13. století. No a aby toho nebylo málo, další zdroje kladou zánik až do století 14. No, babo raď.
Úsobrno, Boudy a Pohora
Následuje cesta lesem a pak dlouhý sestup. Mířím k Úsobrnu (420 m). Obec byla založena snad již roku 1087, přesto nejdu do centra obce zjišťovat, zda-li za to tisíciletí stihli postavit hospodu. Nechce se mi riskovat protože tuším výsledek - pokud tam hospoda je, stejně bude zavřená. Obejdu tak sklárny, k mému překvapení stále činné. Asi mají tady na Hané tepleji a levnější energie, protože na chladnějším Valašsku všechny sklárny za "dárečka" Fialy, prý nejlepšího premiéra v Galaxii a přilehlém vesmíru, ukončily činnost.
Další cesta se táhne kolem několika rybníků a lesem. Míjím další pomníček, který je věnován obětem ze samotného konce války. Muselo to být strašné, ještě 9. května 1945 tady němčouři dělali šarapatu. Na rozcestí Boudy (578 m) omrknu přístřešek, který by se snad dal i použít k bivaku (celta nutná) a již se těším do Pohory. Ne, v pohorkách jsem od rána, ale do Pohory. Obce Pohora. V Pohoře bych i pohory zul a dal si jedno postartovní pivko. Nebo raději dvě. Avšak přestože Pohora (570 m) je na místě i Hostinec u Klementů je na místě, tak se ničeho nedoberu. Klement prostě chybí. Je zavřeno.
No nic, polknu na sucho, utřu "mastnou hubu" a pokračuji dále. A opět do kopce. Drahanská vrchovina je sice nevysoká, nejvyšší Skalky mají pouhých 735 metrů, ale když celý den přecházíte fůru radiálně vybíhajících hřbetů a dolin, pak nějaké výškové metry nasčítáte. Dnes to bude poctivých 750 metrů.
Kořenec s větrným mlýnem a Řehořkovo Kořenecko
Jako bych to přivolal. Po stoupání následoval krásný rovinatý úsek nádherným lesem na hřebeni Peterkova kopce (671 m), aby se záhy objevil další prudký sešup. A hezky hybaj dolů. Jak říkám. Stále nahoru a dolů, dolů a nahoru. Míjím hezkou boudu, přecházím po kládě přes potok a pak opět stoupám k rozcestí Nad Bělou (565 m).
To se již blížím k vesnici Kořenec, která dala jméno přírodnímu parku Řehořkovo Kořenecko. Přesněji řečeno Přírodnímu parku Řehořkovo Kořenecko dala jménu nejen obec. Rovným dílem přispěl i významný rodák František Řehořek (1890 - 1982), malíř milující zdejší krajinu. Jeho obrazy jsou vystaveny v Kořenci. Přírodní park Řehořkovo Kořenecko má rozlohu něco přes 23 km2 a nejvyšším vrcholem je Paprč (721 m). Další zajímavosti o něm se dočtete třeba v tomto článku kolegy Pepy Hebra.
Protože je ale pokročilý čas, z obrazů nic nebude. Zamířím proto k asi 10 metrů vysokému větrnému mlýnu holandského typu. Mlýn byl postaven v roce 1866, funkční byl asi do roku 1950. Pak dlouho chátral, dnes jde o soukromý objekt. Mlýnu sice chybí větrné kolo, ale stavba je to i přesto pozoruhodná. A údajně má plně funkční mlecí zařízení. Vracím se na značku a stíhám otevřený krámek, Coop. Jediný na celé dvoudenní trase. Kupuji nějaké pití a trochu pečiva. A semena pažitky. Ty na později, na zahrádku.
Pavlovské mokřady a Skalky
Nad obcí přecházím areál golfového hřiště. Za rozcestím Nad Kořencem (666 m) opět vcházím do lesa a přes rozcestí Pod Paprčí (700 m) pokračuji kolem řady chat k dalšímu významnému cíli. A tím je Přírodní rezervace Pavlovské mokřady, která byla vyhlášena v roce 1988. Dnes má rozlohu asi 24 hektarů. Jedná se o největší rašeliniště Drahanské vrchoviny s několika rybníky a mocností rašeliny až dva metry. Více si o této jedinečné lokalitě můžete přečíst v článku Hynka Skořepy, který ji podrobně popsal před pár lety.
V osadě Pavlovský Dvůr (668 m) přecházím cestu, po které jsem v minulosti často jezdíval k rybníku Suchý a nebo do Moravského krasu. Za volantem mi Drahanská vrchovina vůbec nepřipadala tak kopcovitá… Pomotám se přes osadu, okrajem lesa a již jsem na rozcestí Skalky, sever (719 m). Jsem téměř u cíle. Kousek od vrcholu Skalky (735 m), nejvyššího vrchu Drahanské vrchoviny. Zdráhám se napsat nejvyšší hory, protože rozsáhlá oblast kolem připomíná spíše náhorní planinu než hory.
Bivak, parádní přístřešek chráněný stromy, stojí na svém místě. Na místě je i mohutná věž, takové z dáli viditelné čudo - věž vysoká 35 metrů. Jedná se o meteorologický radar Českého hydrometeorologického ústavu, který v automatizovaném režimu každých 10 minut měří odrazy od oblačnosti až do vzdálenosti 250 km. Na tabulce je sice napsáno v automatizovaném režimu, ale obsluha je tady asi pořád. Pod věží parkuje auto.
Protože je do tmy ještě daleko, jdu se kouknout na hříbky po okolí (jasně že dřevokazné, na praví je moc brzo) a zamířím i k vrcholu Skalek. Ten je sice bez výhledů, je tady jen výškový bod s tyčí, ale bylo by hříchem nevystoupit až na vrchol nejvyšší "hory" Drahanské vrchoviny dosahující výšky 735 metrů. Těm asi 30 kilometrům dnešního dne již pár stovek metrů nijak neublíží. A mým nohám také ne.
- Trasa 1. dne treku (orientačně) na turistické mapě
Dokončení příště
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.