Přestože jsou Vánoce a dnes se slaví sv. Štěpán, leží sníh v rakouských Alpách jen v nadmořských výškách nad 1 600 metrů. Navíc má být podle předpovědi počasí na horách jasno, teplo a vynikající dohlednost. Zkrátka ideální čas pro výstup na málo známý a přitom atraktivní vrchol s přiměřenou nadmořskou výškou.
Parkujeme na koncovém parkovišti v nekonečně dlouhém údolí řeky Krumme Steyrling, kam jsme přijeli nejprve po asfaltové a později štěrkové cestě. Nacházíme se na začátku divokého údolí s názvem Bodinggraben v nadmořské výšce 641 m. Vzhledem k převýšení, které nás v tuto roční dobu čeká, brzkému soumraku a neznámé cestě mimo značené cesty se těšíme na určitě atraktivní horský zážitek. Na dně údolí je vše zmrzlé na kost a panuje tuhý mráz, jelikož v prosinci se přímé sluneční paprsky na dno údolí nedostanou.
Čtěte také: Lugauer v Ennstalských Alpách: Atraktivní výstup na největší dominantu…
V Bodinggrabenu je bývalý lovecký zámek hrabat Lambergů, jenž byl do dnešní podoby přestavěn roku 1873 z původně zděné prosté stavby. Ubytovávala se tu při lovech tehdejší vysoká rakouská honorace a až do roku 1936 jej využívala pouze rodina hraběte a jeho lovci. Dnes patří zámek rakouským státním lesům a správě národního parku Kalkalpen. Uvidíme zde ještě kapli sv. Anny, dále loveckou chatu Jägerhaus (v turistické sezóně se zde prodává občerstvení) a chatku adjunktů. Údolí je pojmenováno podle vodou vyhloubených výmolů v korytě potoka v části směrem na Ebenforstalm, které se lidově nazývají Bodige.
Z parkoviště jdeme chvilku proti proudu řeky po široké cestě, ale brzy odbočíme vpravo do bočního údolí proti proudu širokého potoka Blöttenbach. Obcházíme blízký zámek a jdeme širokou štěrkovou cestou Reitweg. Odtud po několika desítkách metrů odbočujeme znovu doprava, již mimo hlavní údolí, a znovu nás provází široká štěrková cesta.
Čeká nás dlouhé a táhlé stoupání s mnoha zatáčkami, až konečně vystoupáme k pastvinám Zaglbaueralm (946 m n. m.). Z bývalé pastevecké salaše zůstaly jen rozvaliny, ze kterých již vyrůstá statný buk. Pastviny jsou zde nádherné a v sezóně jsou stále využívány k pasení krav. Slunce nás již pěkně hřeje a více jak košili na sobě člověk neunese.
Od bývalého stavení jdeme kolmo do kopce napříč pastvinou k okraji lesa a rychle zde nacházíme výraznou pěšinu lemovanou kamennými mužíky. Máme orientačně vyhráno a stezka nás vede prudkým stoupáním bukovým lesem postupně až nad vápencovou skalní stěnu.
U okraje kolmého srázu sedáme do vyhřáté suché trávy a užíváme si teplo, výhledy a dobrou čokoládu. Pod námi se rozkládá zalesněný závěr údolí, který je obklopen skalními stěnami a nazývá se Gamskar.
Pěšina již vede jen mírně do kopce řidším lesem a brzy přicházíme na horské louky,
po kterých stoupáme na vrchol Haderlauskögerl (1 547 m n. m.). Po levé
straně vidíme přes hluboké údolí potoka Blöttenbach kolmé vápencové stěny hlavního
hřebene pohoří Sengsengebirge, které padají
z nadmořských výšek přes 1 900 m. Na hlavním hřebeni i k severu orientovaných zastíněných
stěnách je dost velké množství sněhu a proto dnes rádi stoupáme sluncem ozářeným
a o mnoho nižším hřbetem, kde sníh není.
Zatavujeme se až u malého kovového kříže s hromádkou kamení na vrcholku Haderlauskögerl (1 547 m). Výhled je úžasný a vidíme kromě hlavního hřebene Sengsengebirge i blízký a velmi dominatní vrchol Grosser Gröstenberg (1 724 m n. m.), v dálce pak zcela zasněžené nejvyšší vrcholy pohoří Hochschwab a dobře rozeznáváme nad dunajským oparem i táhlé vrcholy Šumavy.
Náš dnešní hlavní cíl se zvedá malý kousek před námi a mírné stoupání po louce nám zabralo necelých 10 minut. Jsme na vrcholu Rotgsol (1 560 m n. m.) s netradičním dřevěným křížem a vrcholovou knihou. Výhled je daleký a prakticky stejný jako z předešlého vrcholu, který vidíme pod námi.
Nalehko sedíme na vrcholku málo navštěvované hory a užíváme si počasí jako někdy v květnu. Na západní straně hory, tedy na opačné straně, než odkud jsme vystoupali, je zcela uschlý a brouky sežraný les po větrné smršti a kůrovcové kalamitě. Jedná se o následek orkánu Kyril, který v této části Alp napáchal také velké škody.
Po odpočinku zahajujeme sestup stejnou cestou. Do mrazivého údolí se nám moc nechce, ale Slunce se již neúprosně kloní k obzoru. Cestou dolů jsme ještě našli parádní lebku kamzíka i s růžky. Sestup byl rychlý, ale i tak dojdeme k zmrzlému autu skoro za tmy.
Za celý den jsme nikde nikoho nepotkali a ani jsme neměli problémy s orientací během výstupu, takže popisovaný výlet můžeme milovníkům klidných a zapomenutých míst jen doporučit. A pokud se k tomu přidá krásné počasí, na které jsme měli štěstí, je pak na co vzpomínat.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.