Beskydy; turistické chaty v Beskydech mezi Hnojníkem a Mosty u Jablunkova aneb hunger games (2)

Kolářova chata na Slavíči, Malý a Velký Polom, Kamenná chata, Severka a chata Skalka

Na to že je půlka května byla noc docela chladná. Jsem rád, že jsem ještě nebral s sebou letní spacák a v batohu ještě ponechal spacák zimní. Na treku není nic horšího, než když se dobře nevyspíte. To člověku pak velice rychle ubývá sil. I když by to dnes nebylo nikterak dramatické, protože mám před sebou pouhých 21 kilometrů s asi 400metrovým převýšením.

Na dnešní etapu vyrážím docela pozdě, až něco po sedmé. Opět si to zamířím ke Kolářově chatě na Slavíči, která voní novotou. Avšak chybí ji kolaudace, kdo ví jak dnes funguje. Patrně v nějakém provizorním režimu. Zdravím medvěda, dřevěného, a po okraji louky pod chatou zamířím k dnešnímu cíli. Přes rozcestí Pod Slavíčem (875 m) si to štráduji po široké lesní cestě přes vršek Motyková (886 m) k rozcestí Lačnov (825 m).

Malý Polom

Sluníčko svítí, v kalužích ve výmolech na lesní cestě se to hemží pulci. Tu a tam se otevírají výhledy jak k Malému, tak i Velkému Polomu. Na rozcestí Kozí hřbety, Václavičky (830 m) trasa odbočuje vlevo, červenou turistickou značku měním za modrou a po zpevněné cestě táhlým stoupáním pokračuji k posezení označenému Lavičky Kozí hřbety. A proč Kozí hřbety? Protože se nacházíme pod vrškem Kozí hřbety (986 m), na kterém nalezneme hezké skalní útvary. Otevírá se odsud hezký průhled k Lysé hoře (1 323 m), nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd.

Následují další krásné výhledy, obvykle ze zarůstajících pasek. Cesta ubíhá rychle a člověk se ani nenaděje a už je na rozcestí Pod Malým Polomem (990 m). Na něm je taková prudší vracečka vlevo, připojuje se tady k modré červená turistická značka. O kousek dále je další rozcestí, na kterém se červená a modrá turistická značka opět rozbíhají. Kdo si potrpí na zápisy do "vrcholových" knih, jednu takovou tady v schránce nalezne. Vybírám si značku červenou a pokračuji po příjemné lesní pěšině vpravo světlým smíšeným lesem.

Stezka traverzuje Malý Polom (1 061 m), známou horu Moravskoslezských Beskyd ležící na česko-slovenském pomezí. Na samotný vrchol značená stezka sice nevede, dá se na něj ale snadno dostat hraničním průsekem. Na slovenské straně vrcholu se rozkládá NPR Malý Polom (z roku 1981) s výměrou 86,1 ha. Předmětem ochrany jsou zachovalá a přirozená jedlobuková lesní společenstva, která jsou typická pro vyšší polohy flyšového pásma Západních Karpat.

Konečně se dostávám k turistickému přístřešku (asi 950 m n. m.), na kterém se nějaký šprýmař vydováděl. Upevnil tady elektrickou zásuvku. A jak se každý může přesvědčit, elektřina v zásuvce fakt nevzniká. Lobotomizovaná gryndýlistická vemena z Bruselu by tady měla mít povinnou exkurzi, aby věděli co se stane, když vypnete elektrárny. A pak je hnát na Slovač, "bo" medvede sú hladné…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Medvědi by byli spokojeni a my koneckonců také, protože se to v eurorajchu s těmi papaláši začíná stávat nesnesitelným. Pokud se ta válkychtivá, přitom bez surovin a deindustrializovaná říše zla nerozpadne, tak se od ledna 2027 může ne nepodstatná část národa (a nejen českého) jít pást. To budou totiž zločinné emisní povolenky platit i pro domácnosti. A už se s nimi, a jak je v eurorajchu zvykem tak hezky potichu, začalo v předstihu obchodovat. Za nějakých 250 EUR na tunu sodovkového plynu. Což třeba u benzínu značí nějakých 16 či 17 Kč za litr navrch… U elektřiny za kWh nevím, nechce se mi to hledat. Jen bych se nasr… ještě více. Dnes za 250 EUR, za kolik bude to šméčko za rok, za dva? Jestliže bylo Rakousko-Uhersko "žalářem národů", tak co je dnešní EU? LGBTQI+ gryndýlistický koncentrák, ve kterém dřete jen na lakotné korporace a na nenažraný stát?

Doplňuji vodu v prameni, který je v mapě označen jako Glodno voda. I ranní očista a vyčištění zubů není k zahození. Asi mi z té hladové vody vyhládlo, takže uzrál čas i na snídani. Jen něco malého, jen tak na zub, protože mé zásoby jsou vskutku skromné, neprozřetelně jsem se spoléhal na turistické chaty na trase.

Čuboňov a Muřinkový vrch

Po snídani pokračuji dále. Po povalovém chodníku přes prameniště u přístřešku a pak rozblácenou lesní cestou za občasných výhledů k Radhošti. Nacházím datlí hnízdo, takže se chvíli zdržím, zrovna jsem trefil "střídání stráží" na hnízdě. Přilétavši datel na sebe upozornil typickými kňouravými zvuky. Jsem v pravý čas na pravém místě. Následuje pramen říčky Lomná a rozcestí Čuboňov (935 m) pod vrcholem Čuboňov (1 014 m), kterým nejenže prochází česko-slovenská hranice, ale také hlavní evropské rozvodí mezi řekami Odra a Dunaj. A to, že jsme opět na hranicích prokazuje hraniční kámen 25/14.

Míjím další, avšak málo vydatný pramen. Prameniště krášlí trsy blatouchu bahenního, který v těchto polohách kvete až koncem května. Přes rozcestí Pod Burkovým vrchem (970 m) míjím Burkův (slovensky Burkov) vrch (1 032 m) a pokračuji po krásném hřebeni za výhledů na Slovensko. Nechybí Javorníky, Kysucká vrchovina a ani Malá Fatra s nezaměnitelnými Rozsutci. Na jedné mýtině dávám pauzu a kochám se výhledy. A zahlédnu první a zároveň poslední dva trekery, které za dva dny potulek po Beskydech potkám.

Další cesta mě zavede k vrchu hodně zvláštního jména. Je jím zalesněný Muřinkový (slovensky Murinkov) vrch (978 m), na jehož úbočí, na malém palouku, stojí kaplička z 30. let 20. století. Posvěcena byla v roce 1933. Nachází se na místě starší dřevěné kapličky z roku 1910. Dnes je o to krásnější, že v jejím okolí kvete spousta pampelišek. Nechybí upravené posezení ani upravený pramen vody, jistě vody živé. Muřinkový vrch by se asi správně měl jmenovat Muřinkův vrch (když již chceme počešťovat), protože název je odvozen od jména jednoho z prvních osadníků v obci Olešná - Burkov vrch, kterým byl Ján Murinek. Tak je uvedeno v urbáři panství Bytča v roce 1612.

Velký Polom, Kamenná chata, Severka, Skalka a Mosty u Jablunkova

Z palouku pod Muřinkovým vrchem následuje docela výživné stoupání po kamenité stezce. Od kapličky (asi 936 m) je potřeba překonat zhruba 130 výškových metrů. Stoupání končí až na vrcholu Velkého Polomu (1 067 m), dalšího významného vrchu v beskydském hřebeni kopírujícím česko-slovenskou hranici na pomezí Slovenska a Slezska. Jak na české (slezské), tak na slovenské straně nalezneme přírodní rezervace. Na naší straně je to Přírodní rezervace Velký Polom s rozlohou 73,7 ha a výškovým rozpětím 207 m (860 m - 1 067 m). Na slovenské straně navazuje PR Veľký Polom s výměrou 47,6 ha. Zmínku si zaslouží i další blízká NPR, prales Mionší.

Od mé poslední návštěvy během Beskydského Karpattreku se to tady hodně změnilo. Stromy sežral kůrovec, nejstarší stromy přitom měly přes 200 let. Možná že tetřev tady setrval a občas se tady objeví i zástupci velkých karpatských šelem. Co se nezměnilo, tak mrazové sruby, kterých je ve vrcholových partiích Velkého Polomu povícero. Na druhou stranu se dnes z vrcholu otevírají hezké výhledy. Dokonce jsem zahlédl Velký Choč v Chočských vrších. Nechybí blízké Javorníky s Turzovskou vrchovinou, Kysuce, Malá Fatra. A také blízké Jablunkovské mezihoří nebo Slezské Beskydy. Severním směrem zahlédnu střechu chaty Kozubová i blízkou rozhlednu, taktéž typicky červenou střechu chaty Kamenitý. U té jsem se zastavil včera.

Na chvíli se na Velkém Polomu posadím a užívám si klidu a skvělých výhledů. Vrchol mám jen sám pro sebe. To se ne vždy musí povést, protože o víkendech sem asi proudí spousty lidí. Vždyť kousek pod vrcholem se nachází Kamenná chata, častý cíl turistů. Ke Kamenné chatě nakonec mířím i já. Sestupuji na rozcestí Pod Velkým Polomem (1 005 m). Chvíli mám cukání odbočit po modré turistické značce na Slovensko k relativně blízké Medvědí skále. No ale to by si pak žádalo zamířit k lokalitě Megoňky, kde se nacházejí známé kamenné koule. Na Kysucích jim pak s kamennými koulemi zdatně sekunduje Klokočovské skálie u Klokočova. Ne, nic, nechám si to na příští výšlap.

Míjím zavřenou Kamennou chatu (950 m). Otevřeno je od čtvrtka do neděle. A dnes je středa. Tak nic, hladové hry pokračují. Ve čtvrtek a v neděli je otevřeno od 10.00 do 16.00, v pátek a v sobotu od 10.00 do 22.00. Taktéž míjím rozhlednu Tetřev a přes rozcestí Kostelky (930 m) nabírám kurz k další chatě, kterou je chata Severka. Otevřeno od čtvrtka do neděle, čt - so 10.00 - 18.00, ne 10.00 - 17.00. Nuž co, alespoň jsem si cestou užil krásných výhledů na Kysuce a na druhé straně k Lysé hoře.

Scházím k poslední chatě na trase. Tou je chata Skalka (910 m). A mají otevřeno! Přesto jsem se ale rozhodl, že budu v hunger games pokračovat. U pultu stojí velký houf dětí. To je tak na půl hodiny, to se mně odstát opravdu nechce. No nic, když jsem to vydržel doposavad, tak do Mostů u Jablunkova to vydržím už určitě. Polévka by ale bodla… Ale co, v Mostech si dám pivo. To je také takové polévka. Chmelová.

Přes rozcestí Kyčera (880 m) scházím za hezkých výhledů východním směrem dolů po červené turistické značce. Míjím studánku a hezkou roubenku, kousek níže velkou usedlost a pak okolo kupy dalších usedlostí a skrze chatovou osadu se dostávám k ŽST Mosty u Jablunkova (510 m), kde opravdu stihnu to jedno pivo, protože za slabou půlhodinku jede vlak do Ostravy. Trasu hodnotím jako vskutku vydařenou. Vedla nádhernou beskydskou krajinou, přes řadu vrcholů a sedel i kolem spousty turistických chat. Zavřených chat. Vždyť jsem již říkal (psal), že to byla úžasná trasa, skvělé hunger games…

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa druhého dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.