Beskydy; turistické chaty v Beskydech mezi Hnojníkem a Mosty u Jablunkova aneb hunger games (1)

Chata na Prašivé, chaty Kotař a Ropička, chata Kamenitý a Kolářova chata na Slavíči

Letošní květen je nezvykle chladný a docela deštivý. Tedy nikterak ideální pro delší treky. I přes ne úplně příznivou předpověď počasí to vypadá, že by následující dva dny mohlo být docela hezky. Sice ne moc teplo, ale má být slunečno. Toho krátkého okna využívám k nahlédnutí do východního okraje Moravskoslezských Beskyd. Vyrážím na hřeben táhnoucí se zhruba v severojižním směru na nejvýchodnějším okraji pohoří. Na trase mám sice celkem osm turistických chat, ale nakonec se z dvoudenního výšlapu vyklubaly hunger games, neboli hladové hry. Šípy se střílet sice jako ve stejnojmenných filmech nebude, ale jíst také ne…

Proč hladové hry (hunger games)? Protože na chatách zavřeno… A protože jsem spoléhal na turistické chaty na trase a nebral jsem s sebou téměř žádné jídlo. Má blbost, měl jsem tušit, že informace na mapy.cz jsou zavádějící. A nebo kouknout přímo na webovky jednotlivých chat. Ale co už, člověk bez jídla pár dní vydrží. Natož dva… Sedm z osmi chat měl zavřeno a na poslední bylo lidí, že…

Hnojník, Komorní Lhotka a Chata na Prašivé

Na asi 50kilometrový výšlap vyrážím z Hnojníku (360 m). Dopravil jsem se sem courákem z Frýdku-Místku směřujícího do Českého Těšína. Obci jen proletím, přestože jsem se na Petříkově ulici chvíli zdržel. Vyhlížel jsem kolegu Honzu Petříka, který někde tady bydlí a jenž, spolu s manželkou, s námi dlouhá léta jezdíval na Týden VHT do Tater. Vyhlížím, ale nevidím, chtěl jsem jej jen pozdravit. A cpát se někam jako neohlášená návštěva nechci. Však znáte to rčení - host do domu, hůl do ruky. Či tak nějak to říkává Michalčin děda…

Za Hnojníkem nabírám kurz Komorní Lhotka. Turistická značka sice kopíruje zpevněnou silničku, ale protože vede krásnou alejí a lesem, tak cesta ubíhá rychle. Za výhledů k hřebeni vrchu Godula (738 m), po kterém byly pojmenovány nazelenalé a značně odolné godulské pískovce tvořící z valné části masív Beskyd, pokračuji do obce Komorní Lhotka (415 m), která je prvně písemně připomínána v roce 1455. Zastavím se u hezkého barokního evangelického kostela uprostřed hřbitova s náhrobky, na kterých snad jiná, než polská příjmení nenajdete. Dost mě překvapilo, že i v těchto místech byla (je) tak silně zastoupena polská národnost.

Okolo Koliby a přes rozcestí Komorní Lhotka, sauna (450 m) pokračuji po žluté turistické značce nahoru na Malou Prašivou. Cestou se kochám výhledy k severu a severovýchodu do rovin s městy Český Těšín, Karviná, Havířov, Frýdek-Místek. Jako na dlani mám tepelnou elektrárnu v Dětmarovicích, celulózku v Paskově, ale i vodní nádrže Žermanická přehrada a Těrlicko. A samozřejmě nechybí ani rozsáhlý areál jedné korejské automobilky v Nošovicích.

Cesta stoupá poměrně svižně. Minu studánku a po široké lesní cestě se dostávám na rozcestí Prašivá (706 m) u známé turistické Chaty na Prašivé. Měl jsem v plánu překvapit chataře, Martina S., avšak překvapil spíše on mě. Ač úterý, chata je zavřena. Jistě, na stránkách chaty je uvedeno, že v pondělí a úterý je zavřeno, avšak na mapách.cz tvrdili něco jiného. Má chyba. K dispozici je sice nápojový automat, ale chlemstat plechovkové pivo jsem sem nepřišel…

Kotař, Ropička a Kamenitý

No nic. Omrknu dřevěný kostel sv. Antonína z roku 1640, zavítám na vyhlídku, ze které se otevírají fantastické výhledy k Lysé hoře (1 323 m), nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, i dalším vrcholům Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny, a valím dále. V bláhové naději, že co jsem nepořídil na Prašivé, tak pořídím na Kotaři.

Z Malé Prašivé na Prašivou (843 m) cesta stoupá poměrně svižně. Další cesta je již povlovnější, hezky po hřebeni. Po levici se tu a tam otevírají výhledy na vrch Javorový s turistickou chatou, ta však není mým dnešním cílem. Přes vrch Čupel (872 m) mířím krásným lesem, tu a tam protnutým širokými pasekami po kůrovcové těžbě, jižním směrem. Za rozcestím Pod Čuplem (800 m) potkávám, když pominu Prašivou, první a poslední dnešní turisty.

Za výhledů k Lysé hoře opět nabírám výšku. Kochám se výhledy na Těšínsko a také úžasnými pohledy k hřebeni Slezských Beskyd. A již je tady rozcestí Kotař (800 m) a následně turistická chata Kotař, či Na Kotaři (795 m). Jsem sice vejš, ale podle rozcestníku níž… Nekecají jen mapy.cz, ale někdy i turistické rozcestníky. Avšak i tato turistická chata pod vrchem Lípí (902 m) je zavřená. Já to sice tušil, protože na Kotaři měli vždy otevřeno spíše všelijak než pravidelně, ale nechal jsem se ošálit informacemi z map.cz. V reálu má chata otevřeno od pátku do neděle od 10.00 do 16.00. Možná se to během roku několikrát mění, ale v květnu 2025 je otevřeno jen tyto tři dny v týdnu.

No nic. Polknu na sucho, utřu "mastnou" hubu a nechám si zajít chuť na výbornou čočkovou polévku. Prostě hladové hry… Pokračuji proto dále krásnými horskými lesy vstříc dalšímu cíli. Cestou se otevírají hezké výhledy do údolí a k vodní nádrži Morávka, která slouží jako zdroj pitné vody. Vodní nádrž Morávka byla postavena v letech 1961 - 1967. Má celkový objem 12,1 mil. m³, délku hráze 396 m a výšku 39 m. Plocha vodní nádrže je 79,5 ha.

Okolo pomníku z období II. světové války se dostávám pod vršek Ropička (918 m) a k chatě Ropička (900 m), o níž jsem ale věděl, že bude mít zavřeno. Ropička, chata z roku 1924, je nyní otevřena jen o víkendech. V bufetu fazolová polévka vyjde na 75 Kč, kulajda na 69 Kč, smažák s hranolkami na 145 Kč a stejně tak halušky se zelím. Opět utírám "mastnou hubu", dávám lehký oběd ze sporých zásob a vydávám se dále. Huger games pokračují nadále…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za dalších fantastických výhledů k Lysé hoře hřebenový turistický chodník míří na rozcestí Pod Velkým Lipovým (925 m) na vrch Velký Lipový (999 m), kterému do kilometru chybí jeden jediný metr. Vrch je zalesněný, bez výhledů, ale podle upraveného ohniště se zdá, že patří k oblíbeným místům čundráků. Nezdržím se však a táhlým stoupáním po hodně kamenité stezce pokračuji k vrcholu Ropice (1 082 m), který je nejvyšším bodem mého dvoudenního putování východním okrajem Moravskoslezských Beskyd. Na jeho úbočí se nachází Přírodní rezervace Ropice o výměře asi 255 ha a výškovém rozpětí 432 metrů (650 - 1 082 m). Avšak i Ropice (Ropica) je zalesněná a bez výhledů.

Následuje krásný hřebenový úsek světlým lesem s hustým podrostem borůvčí. Na rozcestí Ropice (1 005 m) krátce zvažuji, že bych odbočil k Chatě Ostrý, ale to by byla asi pětikilometrová zacházka. A navíc tam určitě bude také zavřeno. Hladové hry tak pokračují i v pozdně odpoledních hodinách. Z jedné z blízkých vyhlídek se otevírají výhledy k Velkému Polomu a ke Kamenné chatě pod Polomem, vzadu na horizontu vykukuje i skalní čepice Velkého Rozsutce na Malé Fařře.

Z rozcestí Kalužný (970 m) pokračuje červená turistická značka na rozcestí Babí vrch (918 m), na kterém nakrátko hřeben opustím a vydám se po žluté turistické značce k chatě Kamenitý. Je mně sice jasné, že chata Kamenitý bude při úterku také zavřena, ale chci si užít krásných výhledů, které se od chaty otevírají. A vůbec se podívat na "novou" chatu. Naposledy jsem tady totiž byl hodně dávno. V době, když chata měla podobua původní, takové milé a útulné roubenky.

Za výhledů ke Kozubové vede žlutá turistická značka po květnatých loukách východním směrem, turistická chata Kamenitý s typickou červenou střechou stojí kousek pod hřebenem po pravé roce. Chata Kamenitý (810 m) má v květnu (r. 2025) otevřeno od čtvrtka do neděle. Ve čtvrtek a v neděli od 9.00 do 16.00, v pátek a v sobotu od 9.00 do 18.00. Od chaty se otevírají úžasné výhledy k Malému i Velkému Polomu, k pralesu Mionší i do hlubokého lesnatého údolí Lomné. Opravdu krásné místo.

Slavíč a Kolářova chata

Za podvečerního světla se vracím k hřebeni. Avšak po žluté značce jen kousek, záhy odbočuji doleva a po lyžařské trase mířím vlevo na rozcestí U Slavíče (906 m). Při rozcestí stojí hezký turistický přístřešek. Poměrně široké lavice, dřevěná podlaha. Hotový luxus. Toho dnes využiji k bivaku. Před tím se ale ještě zajdu kouknout k nové Kolářově chatě pod Slavíčem (915 m), která má, jak jinak, také zavřeno. Ale byl jsem zvědav, jak nová chata vypadá. Pak se vracím nazpět k rozcestí U Slavíče a vyčkávám na západ Slunce. Spát jdu brzy, je docela zima. Jsem rád, když mohu zalézt do teplého spacáku. Dnes našlapáno poctivých 30 km s kilometrovým převýšením.

• Dokončení článku
• Trasa prvního dne výšlapu na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.