Na Roháč kolem Obrovské brány, Súľovské vrchy

Turistika v Súlovských skalách

Súlovské skály jsou relativně nevelkou oblastí v Súlovských vrších. Přesto i tato rozlohou malá oblast dokáže nabídnout velké množství túr či procházek, které budou okořeněny těžko opakovatelnými scenériemi. Podobné skály, jako jsou ty Súlovské, byste totiž v Karpatech hledali ztěží.

Jednou z poměrně krátkých, ale neobyčejně malebných túr je ta na Roháč. Tato krátká túra je vhodná i pro rodiny s trochu většími dětmi, které se nebojí výšek a žebříků.

Vyrážíme od chaty Súľov, u které se nachází i sběrné parkoviště (placené). Z místního rozcestí značených turistických tras se můžete vydat směr obec Vrchteplá, na Súľovský hrad či k Obrovské bráně a na Roháč. A právě poslední z uvedených variant jsme si vybrali na páteční odpoledne, během kterého postupně vykukuje sluníčko a osvětluje bělostné skály v tomto kouzelném koutě západního Slovenska.

Čtěte také: Súlovské skály; do Súlovských skal v babím létě

Po žluté značce míříme kolem skalek Sova-Sovička a pod strmými bradly Súlovského hradu severním směrem. Zprvu po široké lesní cestě na rozcestí Lúka pri kamennom hríbe, později po stále se zužujícím chodníku až k upravenému pramenu pod rozcestím Lúka pod Roháčom (480 m). Z tohoto rozcestí vede vpravo krátká odbočka k puklinové jeskyni zvané Šarkania diera (15 minut).

Dosud bylo stoupání mírné, od rozcestí to již ale neplatí. Chodník se zvedá strměji a kolem skaliska tvaru polosevřené pěsti s malým skalním okénkem nás přivádí k prvnímu žebříku. Krátký kovový žebřík má výše ještě dva další brášky. Není to však žádná divočina, na dlouhatánské žebříky Slovenského ráje zapomeňte. Tady to zvládnou i menší děti uvyklé pohybu v horách.

Konečně jsme se prosmýkli nejužším místem, zdolali tři žebříky a již opět vede chodník světlým bukovým lesem. Za dalším skaliskem se otevírá první pohled na Obrovskou bránu, největší ze skalních bran v Súlovských vrších. K samotné bráně je to ale ještě pořádný krpál. Po dešti je to tady navíc opravdu pěkné poklouzáníčko…

Skalní brána je konečně tady. Opravdu monumentální útvar. Člověk si tady připadá jako trpaslík. Od brány, u které jsme potkali velkou skupinu polských turistů (jak jinak než hlučných), je to na rozcestí Pod Roháčom (718 m) jen kousek. Na rozcestí dáváme malou svačinku a pokračujeme dále.

Kousek se ještě držíme žluté turistické značky, která jde v souběhu se zelenou, pak ji ale definitivně opouštíme a pokračujeme vpravo po zelené. Mohli jsme po žluté ještě kousek popojít až na samotný vršek Roháče (803 m), ale protože vrch je zcela bez výhledů tak jej vynecháváme. Pro tentokráte.

Konečně jsme na první vyhlídce a konečně začíná svítit sluníčko, které se celé dopoledne schovávalo za mraky. Užíváme si tak krásných výhledů na okolní skály, na Velký i Malý Manín i k Súlovskému hradu a samozřejmě i k blízkému vrcholu Brada (816 m).

Po pěkném hřebeni pokračujeme k jihu a kocháme se úžasnými výhledy z každé z vyhlídek. Sluníčko, skály všude kolem a neuvěřitelně sytá zeleň způsobují, že se nám nikam nechce. Seděli bychom tady klidně až do večera. Ale Mišce, nejmladší turistce z naší tříčlenné skupiny jsem slíbil koupit nanuk v Súlově. Musíme tedy jít, aby nám nezavřeli. Scházíme do Roháčského sedla (692 m), kde stojí bouda či spíše kaplička.

V Roháčském sedle opouštíme naší zelenou TZ, která dále míří k vrchům Bosmanica (752 m) a Kečka (822 m) a po modré TZ scházíme do Súlova. Nechybí další vyhlídky, ze kterých se otevírají fantastické pohledy na centrální část Súlovských skal a již jsme na loukách. Ze sytě zelených luk se otevírají nádherné pohledy nazpět ke skalám. Kolem solitérních hrušní pak scházíme až do Súlova. No nebudu vás napínat - nanuky jsme stihli…