Rieserferner Ahrn, přírodní park v Itálii

Přírodní alpský park v Itálii / Dolomity

I když se v názvu tohoto překrásného koutu severní Itálie nezapře němčina, jedná se skutečně o jižní Tyrolsko v Itálii, které před 1. světovou válkou patřilo k Rakousku - Uhersku. Je to jeden z klasických "výběžků" Itálie, které my velmi dobře známe na severu naší republiky.

Na severu a východě zde sousedí s Rakouskem, na jihu se nalézají Naturpark Fanes - Sennes - Prags a velmi známý Naturpark Sextner Dolomiten, kde již vévodí symbol celých Dolomitů Drei Zinnen. Jedná se o předhůří Zillertalských Alp, na severovýchodě jsou alpské skupiny Venedigergruppe a Hohe Tauern. Obce tohoto parku jsou Sand in Taufers, Gais, Percha, Rasen - Antholz, Ahrntal a Prettau, hlavní sídlo je v Brunecku.

Túra, kterou jsme v této horské oblasti absolvovali, byla sice nepříliš náročná, ale určitě krásná, se stálými výhledy na zaledněný pohraniční hřeben, nejvyššími velikány v okolí byli hraniční Hochgall (3 435 m) a Schneebigem Nock (3 358 m), kteří si nic nezadají s mohutností další hraniční hory této oblasti - známou Dreiherrenspitze (3 499 m), kde pramení na severní straně hory známé Krimmelské vodopády. Ty ovšem stékají na rakouskou stranu, aby přinesly slávu a obživu místním šťastlivcům. Mají úctyhodnou výšku 400 metrů a jsou páté nejvyšší na světě.

Čtěte také: Šesťdesiatka pod Ružovou záhradou

Vyrazili jsme za nádherného srpnového počasí z vesničky Rein, italsky Riva di Tures, směrem na horskou chatu Kasselerhütte, která byla postavena ve výšce 2 350 m a skýtá nádherné rozhledy do všech světových stran, jen za hranice s Rakouskem bohužel nedohlédneme. Italský název je Rifugio Roma. To již zní konečně trochu "talijansky".

Chata se skrývá cudně pod zubatou horou Tristennöckel, která je o necelých 200 m vyšší a po překonání potoka lze pokračovat kolem něho směrem na mohutný zaledněný Schneebigem Nock, na který je však již třeba mít mačky a cepín, což dává tušit i jeho název a výška. Většina turistů tedy končí u jezírka pod horou a vrací se zpátky k chatě.

Na druhé straně této mohutné hory se nachází další horská chata - Rieserferner Hütte, na kterou vede cesta z Antholzer Tal. Na chatě Kasselerhütte jsme využili pohostinství, potěšilo čepované pivko i polévka, byť jako obvykle na naše české poměry předražená. Ale zvykejme si, brzy budeme pod křídly mocného Eura v EU i my, čeští turisté a tuláci.

Další cesta vede již traversem pod hraničními velikány do údolí Bachertal, odkud jsou dvě možnosti sestupu do Reinu, kde nás čeká autobus. Ti nejzdatnější zvládli vystoupit cestou na majestátní Lenkstein alias Sasso Lungo (3 238 m), nepotřebovali k tomu ani mačky, byly dobré sněhové podmínky. Výhledy odtamtud do severního Rakouska je velkolepý. Celý okruh trvá asi 7 hodin a je se stálými výhledy, pokud tedy nám přeje počasí, což bylo v našem případě.

Pokud někdo bude v Dolomitech, je tento nabízený odskok do této severní části Itálie velmi vítaným zpestřením, které nás nepřímo přinutí zamyslet se nad politickými a geografickými poměry před 1. světovou válkou, kdy jsme patřili k velkému mocnářství. Vždyť Brixen, proslavený Karlem Havlíčkem Borovským, je odtud nedaleko. A válečné peklo, které se zde událo během nesmyslných těžkých bojů v horách, připomínají dodnes zajištěné cesty téměř všude v Dolomitech.

Je rovněž zajímavé, že všechny nápisy jsou zde v němčině a italštině a němčina je vždy na prvním místě. Nevím, jak bychom to překousli my v hraničních oblastech, např. na Těšínsku. O maďarských hraničních oblastech na jižním Slovensku ani nemluvím, panu Slotovi by z toho asi "jeblo"… A v Itálii to funguje bez jakýchkoliv problémů k prospěchu nás, kteří umíme aspoň trochu německy. Domluva v italštině je poněkud svízelnější.