Cestou se kochám výhledy na Bradu (816 m), Roháč (803 m) a Kečku (822 m). Kousek pod Roháčským sedlem (692 m) se zastavuji na krásné skalní vyhlídce, ze které se otevírají úžasné výhledy na skalní město, snad nejkrásnější část Súlovských skal. Štíhlé skalní věže ze súlovského slepence jsou impozantní i za tohoto pošmourného počasí.
Směr hrad Lietava
Do sedla člověk stoupá proto, aby mohl vzápětí opět klesat. A nejinak je tomu v případě Roháčského sedla, kde je malá kaplička a upravené posezení. Modrá turistická značka nás vleče labyrintem skal na rozcestí Pod Dubovcom (519 m) nad obcí Lietavská Závadka a dále do obce Podhorie (460 m).
Čtěte také: Předchozí část článku 3denní vandrování po skalách a vyhlídkách…
Cestou do Podhoří se nám přes pastviny se spokojenými kravkami otevírají výhledy k Žilině, k velkolomu nad obcí Stráňavy i na hřebeny Malé Fatry. Krásně je dokonce vidět Velký Rozsutec i s jeho menším sourozencem. A poprvé také mohutný hrad Lietava.
Fotogalerie
Modrá značka pak různě kličkuje po lesích a loukách. Na jedné z luk se na chvílí rozvalíme a pouštíme se do snídaně. V okolním lese je velké množství vysokých kup - mravenčích měst. Taková jesenická Mravencovka v malém.
Procházíme po pěšinkách lesem, kde se silně kácí. Kocháme se výhledy ze skalních vyhlídek. A konečně nacházím své první letošní koniklece. Problémem ale je, že jsou odkvetlé. Tak! Před třemi týdny ještě nebyly ani venku a nyní jsou již po odkvětu a na pozdrav mi kyne ve větru vlající chmýří…
Na další vyhlídce, u které je loučka s ohništěm, mě vytočí pohozené plechovky. Sešlapuji dvě a dávám je do batohu. Asi tady byli výletníci - čuňátka. Vracím se z vyhlídky a pod stromem je další plechovka! Fix do toho. Shýbám se pro ni a koukám, je nějaká těžká! A hele, zřejmě odměna za odklízení nepořádku.
No dobrá. Na rozcestí pod hradem Lietava pod vrchem Cibuľník (633 m) mění plechovka stav ze zavřeno na otevřeno a její obsah si dáváme jako dezert. "Pan kameraman" něco frflá o tom, že je to kozel. No co by ještě nechtěl, frfloš jeden. Vždyť má přímo předpisovou teplotu! Příště mu snad najdu i tu správnou značku…
Konečně je tady hrad Lietava. Jedná se o jeden z největších hradů Slovenska. První známá písemná zmínka o něm pochází z počátku 13. století. Tehdy však byla Lietava jen malým kamenným hrádkem. Svých dnešních rozměrů a renesanční podoby dosáhla Lietava až v 16. století. Opuštěná je až od 18. století. Dnes se na Lietavě pilně pracuje, o záchranu pevnosti se stará spolek - Združenie na záchranu Lietavského hradu (www.hradletava.sk).
Skalky a Rajecké Teplice
Po prohlídce hradu sestupujeme po zelené značce do obce Lietavská Svinná (420 m). No sešup je to pořádný, nahoru by se mi tudy fakt nechtělo! Co jsme dolů sešupajdili, to si musíme pochopitelně i pěkně vyšlapat. A přidat nějakou stovku výškových metrů navíc.
Přes rozcestí Pleš (431 m) se tedy škrábeme vzhůru. Za studánkou následuje strmý výstup lesem. Na dovršení všeho nám ještě začíná pršet. Naštěstí nás Svatý Petr chtěl jen postrašit a déšť brzy zastavuje. Vím, příroda by vodu potřebovala, je hrozné sucho, ale do večera to snad ještě vydrží…
Dostáváme se na další louky s rezavějícími zbytky lyžařských vleků. Bývalé sjezdovky pomalu zarůstají náletovými dřevinami. Zpětně se otevírají krásné letecké pohledy na hrad Lietava. A dokonce na chvílí na něj posvítí i sluníčko, takže hrad krásně vystoupí ze zachmuřené šedi okolních zalesněných hřebenů a dešťové clony za ním. Nádhera.
Konečně je tady turistický přístřešek a studánka pod vrcholem Skalky (778 m). A konec prudkého stoupání. Naposledy se kocháme pohledy na Lietavu. Dokonce nám z dálky na pozdrav blahosklonně kyne Lysá hora (1 323 m), nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. V hledáčku vidím dobře i "boudičku" na jejím vrcholu. Budovu vysílače.
Nyní nás již čeká jen sestup do Rajeckých Teplic. Cesta vede světlým bukovým lesem, který se oděl do sytě zelených barev jara. Šťavnaté listí doslova blyští "novotou". Brzy však světlá zeleň ustoupí tmavším tónům a na podzim antokyanům a dalším rostlinným barvivům, které zdejší lesy zbarví do červenooranžových tónů.
Přes rozcestí Nad Vodojemem (510 m) sestupujeme až do Rajeckých Teplic. Máme hodinu čas, než pojede vlak, takže stihneme i dvě pivka na závěr opravdu vydařeného toulání po nádherných Súlovských vrších.
- Trasa na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.