Túra na Prisojnik v Julských Alpách

Pohodová túra v Julských Alpách ze sedla Vršić

Uvažujeme o další výpravě ve Slovinsku, kde nepanuje navzdory létu přívětivé počasí. Při ideálních podmínkách můžeme podniknout zase jen půldenní túru komplikovanou tím, že jeden z nás si noc před výstupem při relaxování u moře rozřízne chodidlo o slávky.

Vybíráme Prisank či Prisojnik, 2 547 m vysokou horu v Julských Alpách. Kdysi tudy vedla italsko-jugoslávská hranice, dnes je populární především možností vystoupit sem z autem dostupného sedla Vršić (cca 1 600 m n. m.). Silnice do něj je zdarma, platí se 2 E parkovné.

Čtěte také: Grintovec a Jezerska Kočna, vysokohorská turistika ve slovinských…

Na vrchol vede několik cest, některé se vzájemně kříží. Sestupová cesta, normálka, je složitá pouze několika suťovými místy. My volíme výstup Slovensko planinskou pot kombinovanou s Grebenskou pot (hřebenovkou od vrcholu Kraj sten).

Zatáčkami vykličkujeme do sedla Vršić a zaplatíme odpočinek pro našeho společníka se čtyřmi koly. Hezky česky si povídáme se slovinskými brigádníky. Ti tvrdí, že po lavinách a dalších katastrofách všeho typu se na Prisank nedá dostat. Na poslední chvíli tedy opouštíme plán na cestu přes Prednje Okno a rozhodujeme se pro hřebenovku, kde přece takový problém nemůže být zásadní. Mimochodem je to naposledy, co dáme na rady lidí z údolí ohledně hor.

V sedle je docela nával. Hodně lidí jde společně s námi kolem bunkru na Poštarski dom a kopec Vršić (1 737 m n. m.). Než cesta prudce zahne na pěšinu v trávě a kamenech, nabízí hodně zajímavé výhledy např. na Ajdovsku deklicu, tj. na obrovský obraz dívčí tváře ve skále, ve skutečnosti geologickou a geomorfologickou hříčku.

Mírným stoupáním se pokračuje trochu zdlouhavě dál až ke křižovatce Na Robu. Tady dál rovně pokračuje normálka, zatímco několik serpentin rychle nabírá výšku na hřebenovku. Rozkvetlé letní louky záhy střídají vápencové skály. Shora přicházíme nad obrovské skalní okno, údajně jedno z největších v Alpách vůbec. Pro pár turistů za námi tady cesta končí a vrací se.

Pokračujeme dál ferratou nejprve z jižní strany a pak čistě po hřebeni. Obtížnost nepřesahuje B, spíše je exponovaná. Tu a tam klesá, takže výškové metry dost přibývají. Až těsně pod vrcholem Prisanku stezka odbočuje pod jižní svahy a napojuje se na sestupovou trasu. Krátce až na vrchol, kde dnes pod valícími se mraky a místy roztrhané mlze posedávají pouze Češi. Prohodíme pár slov, abychom se dozvěděli, že ferrata před Prednje Okno není nijak závažně porušená. To trochu nazlobí.

Dvě skupinky odchází, ale nahoru nejde nikdo. Máme tak vršek chvíli pro sebe. Obdivujeme Mojstrovku a údolí s cestou na Vršić postavenou ruskými zajatci za I. světové války pro Rakousko s padesáti zatáčkami. Výrazná je i Škrlatica, spousta dalších hor se schovává v mracích.

Cesta dolů vede skalnato-suťovým srázem, místy je zapotřebí být opatrní, ať podklad neuklouzne. Několik žlabů je ještě pod sněhem, což je snad důvod, proč nás od dnešní cesty na parkovišti odrazovali. Chce to dobře uvažovat, kde si vykopat botou stupy. Někde se o ně postarají týpci před námi a jinde zase my.

O kus níž začínají alpské louky a na křižovatce se musí odbočit zpět na Vršić k dalšímu rozcestí Na Robu. Horský chodníček se různě mírně klikatí, než opět dojdeme většinou mírným klesáním zpět do místa startu. Začíná být zase pěkně vedro, teploty na asfaltu stoupají vysoko nad oblíbenou hranici. Bouřky nás zastihnou až hodný kus daleko od sedla Vršić, při svačině na dálnici.

Výstup po hřebeni (Grebenska pot) je cca 1 000 vm (některé zdroje uvádí v důsledku různých klesání až o 200 vm více a s ferratou pod Předním oknem nazývanou Kopiščarjeva pot až 1 391 vm), cca 3 hodiny. Sestup asi 2 hod. delší a jednodušší trasou na jižním svahu, 900 vm. Úsek mezi Předním oknem a rozcestím pod Prisankem je většinou s osazeným ferratovým jištěním má hodnocení B (spíše A/B). Klasická slovinská trasa s vodou pouze na začátku/konci trasy.

Prisojnik (Prisank), turistická mapa