Černá Voda, Bílé kameny, Liščí seč, rozhledna Hemberk, U Divoké svině, Prudký a též Plavný potok

Vandr Žulovskou pahorkatinou a Rychlebskými horami krátce po zářijových povodních (2)

Domníval jsem se, že Rychlebské hory již docela znám. Avšak dnešní trasa v oblasti Sokolského hřbetu mě měla z tohoto hlubokého omylu vyvést. Ale to nevadí, rád poznám další zastrčený kout tohoto nádherného pohoří, o které se z části dělíme s našimi polskými sousedy.

Vyrážím z pohodlného bivaku na Plavném potoce (315 m). Večerní posezení u ohýnku bylo velice povzbuzující. A to až natolik, že se dnes vydávám na trasu dlouho 31 km s nevelkým převýšením asi 800 metrů. Nakonec mám ale nachozeno přes 35 km, protože houby, skály, staré kamenolomy, kytičky atd. No prostě fůra zajímavostí při téhle povedené cestě.

Černá Voda, Kaltenštejn, Prudký potok

Ranní červánky slibují hezké počasí, takže již okolo sedmé jsem na cestě. Od rybníka U dubu mířím přes rozcestí s dalším hezkým turistickým přístřeškem a Božími muky do Černé Vody (321 m). I tady je znát, že voda při nedávných povodních pořádně zaúřadovala. Nakonec i místní hasiči se připravují k dalšímu nekonečnému výjezdu. Nejvíce to schytala cykloturistická základna nad obcí. Tady je zcela rozerváno koryto potoka, spláchnuty lávky. Pořádný mazec to tady musel být.

Po červené (a zelené) turistické značce mířím pod zříceninu hradu Kaltenštejn, který je také zván Hradisko. Až na hrad však nejdu, byl jsem tam vícekrát a naposledy vloni při treku do Lesního baru. Ta strašná lenora… Z rozcestí pod hradem tak pokračuji vlevo podél táhlé kamenné zídky na louky, ze kterých se otevírá výhled ke Kaltenštejnu. Mezi stromy nesměle vykukuje torzo útočištní věže, bergfritu.

Červená turistická značka se často kříží s některou z tras Rychlebských (cyklo)stezek. Po jedné z nich se lze dostat ke krásným usedlostem obklopeným loukami a lesy. Za rozcestím Prudký potok (465 m) následuje svižnější stoupání. Nejprve po upravené cestě z kočičích hlav (za námrazy hotová lahůdka) a pak po hodně rozbité kamenité cestě k bývalému kamenolomu, který snadno poznáme podle ohromného kamenného valu z pravidelně vyskládaných kamenů. Je zde i vydatný Mariin pramen a hezký vodopád či spíše pořádné peřeje. Trochu jsem zdejší okolí prosmejčil a věru je se na co koukat. Narazil jsem, mimo jiné, i na hezký kamenný srub s nedokončenou střechou z oloupané kulatiny.

Následuje další stoupání po hodně kamenité cestě plné vody. Teče toho z hor spousta, ještě všechna ta voda od povodní nestihla odtéci. A již je tady rozcestí Pod Sokolím (916 m), na kterém opouštím turistickou značku a vydávám se vlevo po lesní svážnici. Za hezkých výhledů na okolní vršky a do Polska na známá jezera cesta rychle ubíhá. Člověk se ani nenaděje a po pár kilometrech je tady rozcestí Pod Klenem (700 m) pod vrcholem Klen (777 m) na Sokolském hřbetu. Je tady malý přístřešek, krmítko pro turisty a nebo cyklisty.

Bílé kameny a Křemenáč

Z rozcestí vede další trasa již opět po turistické značce. Krásné smíšené lesy se střídají s pasekami a za občasných výhledů přichází pod vrch zvaný Bílé kameny (675 m). Neuvěřitelně krásný vrch v Sokolském hřbetu s množstvím skal a skalek, skalních řad a věží. Hotové skalní město tvořené kvarcity. Opravdu nádherné místo. Tento vrchol, který příjemně překvapil, jsem zatím nenavštívil. Poznání mě vyvádí z omylu, že bych dobře znal Rychlebské hory. Ne, neznám, pořád v nich zbývá spousta neznámých zákoutí k "objevení".

Na vrcholu jsem "nastřílel" docela hodně fotek, ale stále mám takový neuspokojivý pocit, že to není dost a že se tady budu muset ještě vrátit. V jinou roční dobu a za lepšího světla. Nyní ale pokračuji dále. Kamenitým sešupem na rozcestí Pod Bílými kameny (604 m) a pak krátkým výšvihem na rozcestí nezvyklého jména - na Liščí seč (655 m). To jsem již na úbočí vrcholu Hemberk neboli Křemenáč (735 m).

Chtěl jsem to k rozhledně vzít původně hezky přes vrchol, ale protože je tady spousta popadaných stromů a neodklizeného roští po těžbě, pokračuji raději "způsobně" po lesní cestě vpravo. Tato vrstevnicová svážnice obkrouží vršek Křemenáče a vede k přímo k rozhledně, na které jsem byl naposledy krátce po jejím otevření. To v těchto končinách ještě nebyly vyznačeny ani téměř žádné turistické trasy. Po pravici se otevírají průhledy k městu Jeseník, k rozhledně Zlatý chlum v Zlatohorské vrchovině i k Pradědu (1 492 m), nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku. A nakonec i ke Smrku (1 127 m), nejvyšší hoře Rychlebských hor.

Zakrátko jsem u rozhledny Hemberk (660 m) z roku 2011, respektive u jejího nepřístupného torza. Tento přerostlý myslivecký posed (kazatelna) nebyl udržován a brouci s houbou udělali za pouhé desetiletí své. Ale co už, výhledy do polských rovin se otevírají i z travnaté plochy pod rozhlednou. Jsem zvědav, zda-li tato vyhlídka bude při příští návštěvě opravena a nebo již vůbec nebude…

Jsem zhruba v polovině cesty, myslím, že je nejvyšší čas spočinout a nasnídat se. Na trecích nepotřebuji toho moc do sebe dostat. K nelibosti občasných společníků, kteří se bez vydatného jídla naopak neobejdou. Holt to máme každý jinak. Najeden, napojen a odpočat se tak mohu vydat na další cestu. Nejprve dolů po neuvěřitelně kamenité cestě na rozcestí Pod Křemenáčem (525 m), na kterém se z informační tabulky dozvídám, že 11. září 1937 havarovalo v těchto končinách německé letadlo Junkers W34 (asi 100 metrů pod vrcholem). Na stránce Letecké badatelny, kde je uváděn rok 1938, si o této havárii můžete přečíst více.

U Divoké svině, Černá Voda a Plavný potok

Z rozcestí Nad Moráskem (505 m) opět pokračuji bez turistické značky po zpevněné lesní cestě. Mám čas se věnovat focení hub i nějakých těch kytek, protože z původního plánu jsem vypustil návštěvu jeskyně Na Špičáku. Ta je podle zprávy Správy jeskyní České republiky, která mi přistála v redakčním mailu, až do 1. října uzavřena. Jeskyně Na Špičáku byla zasažena při povodních. Podobně jako nedaleká jeskyně Na Pomezí a nebo Punkevní jeskyně v Moravském krasu, ve kterých bylo potřeba komplet vyměnit elektroinstalace.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Sluníčko se opět schovalo a rozfoukalo se. Dnes je to s počasím doslova jako na houpačce. Cesta ubíhá ale velice rychle. Míjím další rozcestí podivného názvu zvané U Divoké svině (560 m) v závěru Uhlířského údolí a zakrátko scházím hezkým údolím kolem malé vodní nádrže do obce Nová Červená Voda. Chci omrknout zdejší samoobslužný bar. Avšak ouha, Samoobslužný bar na stezce je uzavřen a obehnán páskou. Nu což, mohu tak bez "zbytečného" zdržení pokračovat dále…

Do Černé Vody by to bylo již jen kousek, hezky přes les a pastviny. Ale protože mám času fůru a chci se podívat i po nějakých houbách, vezmu to pěkně okolo a hned do kopce. Ty nádherně se barvící bukové lesy by bylo škoda nevidět. Babí léto již pilně úřaduje, podzim zaklepal na dveře. Cesta míjí hezkou loveckou chatu a pokračuje na rozcestí s červenou turistickou značkou, po které jsem stoupal ráno. Další kroky tak již povedou v původních šlépějích.

Přes rozcestí prudký potok (465 m) a okolo Kaltenštejnu scházím do Černé Vody. Nejprve se zastavím u památného stromu, thuje pod Kaltenštejnem staré možná i více než 170 let. Zerav obrovský (Thuja plicata) má výšku 28 metrů a v roce 1999 měl obvod kmene ve výčetní výšce (130 cm) asi 2,73 m. Na zerav v ČR tak jde opravdu o hezký kousek, byť v Americe může dorůstat až do výšky okolo 60 metrů.

Hospůdku Radost tentokráte neminu, mají otevřeno i v tento čas. No prostě radost. Sice čepují Svijany, které kdysi bývaly vynikajícím pivem, ale co už. A k tomu si dám smažák. Vím, vím, pan Pohlreich (či jak se správně píše) o smažáku prohlásil, že by takový póvl nevložil do úst, ale mně chutná. Pan Pohlreich ať si papká co chce a co mu hrdlo ráčí, já mu do toho rozhodně kecat nebudu. Kuchař je to jistě skvělý a jeho výtvory dozajista vynikající, ale oběd za tisícovku? Sory jako…

Nechám si s sebou i nějaké to pivko natočit, u večerního ohýnku budou chutnat i ty Svijany. Pořád lepší, než žabí voda s puškvorcem. Za výhledů k Boží hoře si to pak přes Černou Vodu namířím nazpět na Plavný potok, kde opět přespím v osvědčeném bivaku.

• Předchozí (1.) část článku

• Dokončení příště

• Trasa druhého dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.